Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAnděl
Autor
writer-Faith
Krásná budova vprostřed lesů
kam tělo své už nedonesu
duše letí přesto lehce
ač opustit ji se mi nechce
Mé srdce slétlo do zahrady
tam mezi stromy je ten pravý
štíhlými prsty drží knihu
kam dostal ses, ty hříšný mnichu?
Listy co spadly k nohám muži
který má tak bledou kůži
mysl jehož v hříchu jest
on, to on - můj tichý trest
Dlouhými kroky míří pryč
duše má, tak prosím křič!
Ať vrátí se, ať požehná ti
ať dává, to co musí dáti
V podzimním slunku tiše mizí
muž, co je mi tolik cizí
co za zdmi obranného chrámu?
Dal mi mat, ač neměl dámu
Uprostřed snů o temném lese
mou duši nikdo nedonese
bez duše bloudím sama světem
co říkat budu jednou dětem?
Muž v zahradě, kde stojí chrám
řekl ,,Když mám dát, tak dám.“
Dal mi vše, co dáti mohl
však Bože, věz, že nepomohl
Kéž dal by víc, než dáti může
kéž zblednou všechny černé růže
kéž znám jeho mysl lépe
kéž není ten, co nezaklepe
Uprostřed lesa v temném chrámu
kněz přivedl si k sobě dámu
ač v myšlenkách jen, přec má strach
že ona bude jeho vrah
Temný chrám se tiše šklebí
co říct by chtěl, to nikdo neví
však přesto všichni víme jistě
že úmysly nebudou čisté
S pláčem ptala se má duše
proč zabil ji, když střílel z kuše
muž z chrámu však jen poklekl
kdo duše by se zalekl?
Uprostřed víru z hlubin nebe
to já, anděl, ptám se tebe
věříš, že láska je pryč?
Tak znič mé srdce, jen ho znič!