Námezdní lovec.

Příběh pojednává o námezdním lovci jménem Darwin Pegin a začíná v době kdy jako sirotek žil na Marsu a z něj spolu s jedním námezdním lovcem odešel.Clapce vycvičil a ten se stal jedním z nejlepších.

Námezdní lovec 

1

 

Kdesi v dalek budoucnosti se lidé již dostali i do těch nejvzdálenějších koutů galaxie.Nenašli ale žádný inteligentní život a tak jen kolonizovali ostatní systémy.Samotnou zemi jen vyždímaly jako citron.Pobrali vše co bylo cenné a přestěhovali se na jiné planety.

V současné době vládla galaxii jedna z nejkrutějších vlád.Vládli již několik století a kvůli nim bylo zabito strašně mnoho lidí.Více než své vlastní vojáky využívali radši námezdní lovce kteří dokázali to co se vojákům nepodaří.Stali se velice cenou a hlavně nebezpečnou profesí.Většina nepřežila ani první týden své nové profese,ale někteří se projevili jako vzácné klenoty.Naučili se žít se svým povoláním a nějaké výčitky je netrápili.Zřekli se totiž všech emocí a citů,které se pro ně stali zakázané.Stali se z nich díky tomu velice dobří a velice drazí pomocníci.Svoji práci ale vždy odváděli na výbornou.

Byly zde sice nějaké snahy o sjednocení lovců do cechů,ale všechny tyto pokusy skončili krachem.Byly prostě příliš nezávislí než aby se nechali omezovat pravidly.Pár se jich zde sice přidalo,ale hned odstoupili když zjistili jaké by to pro ně mělo omezení.

Příběh jednoho takového lovce začíná na planetě Mars.Byla to jedna z nejstarších kolonií, kolonizována hned po zemi a měsíci. Zůstali zde jenom chudáci a blížil se čas vybírání daní. Obyvatelé každým dnem dohlížely kdy se objeví výběrčí křižník co si vybere daně bez hledu na to jak moc jsou obyvatelé chudí. Vezmou si co chtějí a za rok se vrátí.

Pro tu největší chudinu to bylo nejhorší.Nic neměli a tak dokonce prodávali své vlastní děti do otroctví. Zajistili jim tak sice přežití,v jistém slova smyslu.Mohli skončit jako dělníci v dolech na kovy,nebo v případě dívek v nevěstincích.

Pokaždé když křižník přistál,vyhrnuly se z něj hordy vojáků jištěnými námezdními lovci.Dokud neodletěly byla zastavena veškerá doprava aby nikdo neunikl.

V jedné ze zapadlých ulic starého vesmírného přístavu, kde bylo možné se trochu ohřát od horkých plynů stoupajících ze šachet se jeden malý sirotek co přišel o rodinu při protestování proti daním,křižník na nich jednoduše přistál,snažil najít něco co by jen trochu připomínalo jídlo.

Během daní se zde dalo docela dobře schovat ale někteří lovci toto místo docela rádi vyhledávali, měli zde totiž jistotu že tu kdykoli najdou nějakou tu lůzu kterou by mohli zmlátit do bezvědomí.

Kluk byl ve velice žalostném stavu.Úplně roztrhané boty,rozedrané kalhoty,kus hadru jen vzdáleně připomínal košili.Měl krátké hnědé vlasy co si stříhal střepem a hnědé oči plné bolesti.Na to že mu bylo teprve sedm let toho už zažil dost.Ztratil rodiče a pak se dva roky musel starat sám o sebe.Měl malý nevýrazný nos a ústa pokřivená bolestí.

Snažil se najít něco k jídlu.Prohrabával kontejnery na odpadky a snažil se najít něco co jen trochu připomíná jídlo.Našel jen nějaký kus shnilého masa.Nemohl ho ale nechat jen tak ležel a tak se do něj hladově pustil.Nemohl si dovolit plýtvat čímkoli co se dalo pozřít.Takový přepych si nemohl dovolit.

Měl mnoho snů ale žádné se mu nemohli splnit.Měl sen že se jednou stane lovcem a bude jako ti ostatní. Bohatý a mocný.Pak by se výběrčích daní nemusel bát.

Sotva s vzpomněl na své jméno.Darwin Pagin (pedžin).Už ho skoro zapomněl.Bylo tomu již dlouho co naposledy něco vyslovil.Žebrání  se zde ani trochu nevyplácelo.Nikdo vám totiž nic nedal,nikdo totiž neměl nic co by dal . Mělo dost sotva pro sebe a už vůbec ne pro nějakého chudáka,i když s ním byly prakticky na stejné úrovni ve společenském žebříčku.

Nad hlavou uslyšel skučení motorů.Zvednul oči od svého jídla a pohlédl nahoru.Nad hlavou mu přeletěla dlouhé plavidlo podobné Velkému brouku dlouhému skoro kilometr a ježila se zbraněmi a rojili se kolem ní ochranné stíhačky.Přišli výběrčí daní.

Darwin se rychle schoval za jeden z kontejnerů s odpadky a jen doufal že ho nenajdou.Trvalo nějakou chvíli než plavidlo přistálo ale to že vůbec přistálo se poznalo podle všeobecné paniky.Křik se nesl ve vzduchu a to vzbuzovalo v Darwinovi šílený pocit strachu.

Slyšel křik spojený s výstřely s laserů.Snažil se zastrčit co nejvíce za kontejner ale stěna mu to již dál nedovolovala.

Chvíli věřil že se sem nikdo neodváží ale zdá se že to myšlenkově zakřiknul.Ulicí utíkala jedna mladá holka.Křičela a volala o pomoc ale kdo by ji tady pomohl?Za ní se řítili dva námezdní lovci odění do modrých kombinéz a lehkého stříbromodrého brnění.Přes hlavy měli helmy s přepínatelnou možností vidění a u pasu a na nohách měli připojeny příruční laserové pistole.Na rukou ve speciálních odpalovacích zařízeních měli odpalovače na sítě,šipky  i malé výbušniny.Spíše se ze zábavy se za tou holkou hnali.Jejich svalnaté postavy prozrazovali že jsou ve výborné kondici a že vydrží běh i se svou zbrojí mnohem déle než té holce dojde dech.

Konečně ji zahnali do rohu.Skrčila se a rukama se snažila si chránit tvář.Lovci k ní přikročili. ,,Výš snad jaký je trest za pokus o útěk před daněmi?“zeptal se jeden z nich ale díky tomu že jejich hlas byl filtrován přes helmy nebylo možné vědět kdo.

,,Ale já nic nemám,“rozvzlykala se. ,,Nic nemám.“

,,To je nám jedno,“řekl lovec. ,,Když nemáš prachy tak půjdeš do otroctví.V nevěstincích je po mladých dívkách velká poptávka,“řekl a uchopil ji za ruku.

,,Ne,prosím.Všechno jen to ne,“prosila.

,,Ale ano,“řekl lovec,uchopil ji za ruku a zvedl ji ze země.Křičela a prosila o pomoc.Prosila a plakala ale lovci se tím nenechali vytočit nebo obměkčit.

Darwin nevěděl co se to v něm zvedlo ale vstal a zatarasil jim cestu.,,N-n-nechte ji,“vykoktal ze sebe a v duchu se již připravoval na to že do něj vpálí několik salv z laseru.

Lovci se na něj podívali.Asi čekali nějakého urostlého chlapa,ale uviděli jen malého kluka.. ,,Máš odvahu,“ řekl jeden z nich a podíval se na druhého.Ten jenom přikývnul a pak se obrátil zpět k chlapci. ,,Díky tomu tě necháme být ale jestli okamžitě neuhneš tak tě sebereme taky.“

Darwin zvažoval že ustoupí ale zůstal tam kde je.Zaujal bojové postavené které už tolikrát vyděl u lovců. Ti vydali zvuk podobný smíchu,ale byl příliš krátký.

,,Tenhle kluk má kuráž,“řekl jeden z lovců.Byl to ten co držel dívku co se snažila uvolnit se ze železného sevření obrněné rukavice.Měla to ale marné.Bylo všeobecně známo že lovci co žijí už déle jak rok jsou ve výborné kondici.,,Zatím ji odvedu a ty to tady s tím klukem můžeš vyřídit.“ Odkráčel ulicí i se vzpouzející dívkou a zmizel za zatáčkou.Ještě dlouho slyšeli její křik a prosby.

Zbývající lovec přistoupil k Darwinovi a chytil ho pod krkem.Zvedl ho do vzduchu na svoji výšku aby se mu mohl podívat do očí.Darwin se díval jen do těch skleněných očí helmy.Ta se začala skládat do kompaktní polohy.Nejdříve se stáhlo sklo co chránilo tvář,pak se helma rozdělila na dvě části,které se složili dozadu u hlavy a spojili se zbrojí na zádech.Darwin konečně spatřil tvář onoho námezdního lovce.Byl to starší muž s jizvou na pravé líci.Měl hnědobílé vlasy,hnědé oči a tvář která vypadala že je úplně prostá všech emocí.Tohle si lovci nemohli dovolit.Emoce je jen brzdili.

Darwin se chytil jeho ruky aby ho nedržel celou vahou.Lovec ho držel jednou rukou a druhou měl složenou za zády. ,,Jsi sakra odvážný,“řekl.Nebyl to ale žádný posměch,myslel to upřímně. ,,Je možné že to v životě dotáhneš daleko,ale pokud se budeš chovat takhle nerozvážně tak to brzo dotáhneš tak nanejvýš do hrobu.“hodil s ním na zem. ,,Běž domů než se ti něco stane.“

Darwin se posadil na studenou a mokrou zem. ,,Já nemám kam jít,“řekl. ,,Rodiče zabyli při vybírání daní.“

Lovec se zdál že se v něm konečně projevili nějaké emoce ale rychle je zamaskoval. ,,Dnes?“ zeptal se.

,,Ne,“zavrtěl Darwin hlavou. ,,Je tomu už několik let.“

Lovec vypadal naprosto udiveně.,,Jak to žes dokázal tak dlouho přežít?A už vůbec,jak si utekl všem daním?“

,,Skrýval jsem se a snažil se být nenápadný,“odpověděl mladík. ,,Vždy se mi to dařilo.Utíkat před výběrčími.“

,,Kolik je ti let?“zeptal se lovec.

,,Sedm.“

Zdálo se že se v lovcově tváři objevilo slitování a ten se to ani nesnažil zakrýt.,,A opravdu nikoho nemáš?“Zeptal se.

,,Nikoho.“

Lovec se zdál že neví co má dělat.Zdálo se že s ním zmítají pocity.Soucit i absolutní opovržení.Radost i smutek. ,,Myslel jsi někdy na to že by ses mohl stát lovcem?“   

,,Byl to můj sen,“řekl Darwin po pravdě.

Lovec se k němu otočil čelem. ,,A je pořád?“

,,Ano.“

Lovec k němu přišel a podal mu ruku. ,,Tak pojď‘ se mnou.“

Darwin byl na rozpacích.Kdyby tu ruku přijal stal by se lovcem,pokud ji nepřijme zůstane tady a bude dál živořit.Nabídka toho muže byla slibná.Ruku přijal.

 

2

 

O několik dní později se již Darwin jen díval na planetu pod sebou.Mars byl po mnoho let jeho domovem. Právě ho opouštěl a to nadobro.Byl na cestě stát se nejlepším lovcem v galaxii.

Nacházel se na palubě výběrčího křižníku který zde splnil svůj úkol a vyrazil vybírat další daně.Nikdy je na vlastní oči nevyděl protože se skrýval ale teď‘ je vyděl v celé jejich odporné kráse.Lovec ho vedl k výběrčímu křižníku a tak se mohl Darwin podívat co se děje.Vyděl jak si výběrčí bez nějakých okolků berou vše co mohou ale jenom to co je ve výši daní.Když nebylo nazbyt tak i rvaly ženám náušnice rovnou z ucha. Vyděl jak se skupině námezdních lovců postavila mnohem početnější skupina lidí,ale lovci se rychle rozprášili. Zavíral před takovými událostmi oči a jen se nechal vést Lovcem.

Přišli až ke křižníku kde se prokázal legitimací a vešli dovnitř.Lovec ho ubytoval ve svém pokoji a sám odešel zpět vybírat daně.Darwin byl rád že mu poslal nějaké nové šaty a taky lékaře.

V nové oblečení se cítil divně.Byl to takový nezvyk mít na sobě něco čistého.Měl na sobě černé boty z kůže,modrou kombinézu s kapsami a označením svobody a čapku s kšiltem.

Lékař ho naočkoval a důkladně prohlédl.S údivem pronesl že je divné,že takový malý kluk mohl sám přežít tak dlouho.Lékař ho jen vyléčil z těžké podvýživy a lehké otravy krve a pročistil mu organismus od parazitů.

Vpravil do něj několik posilovacích roztoků aby se jeho tělo rychleji zregenerovalo.Konečně se také pořádně najedl ale bylo to pro něj velice nezvyklé.Nebyl zvyklí jíst nic co by nebylo zahnilé nebo alespoň zkažené.

Lovec se k němu choval velice dobře a časem mu dokonce řekl i svoje jméno.Jmenoval se Thomas Silver.Sice se skoro vůbec neukazoval a když už tak se jen trochu prospal a pak se hned vrátil do práce.

Darwin trávil čas tím že se zotavoval, mohl se svobodně pohybovat po lodi, místo toho ale jen seděl a četl si nějaké návody ke zbraním co tam byly všude rozházené.Říkal si že by se mu to mohlo hodit, ale vůbec tomu nerozuměl.Využíval taky posilovnu aby se trochu dostal do formy,i když co dokáže několik dní v posilovně?  

Kolem třetího standardního dne (pozn. Jeden standardní den 24hodin) se lovec konečně vrátil a byl docela rád že Darwina vidí . ,,Jak ses tu měl?“zeptal se ve dveřích.Načeš si sednul do křesla o odepnul si zbroj kterou následně hodil do jednoho rohu.

,,Výborně,“odpověděl Darwin po pravdě. ,,Konečně jsem načerpal nějakou sílu.“ 

,,Na to co tě čeká budeš potřebovat hodně síly,“řekl lovec. ,,Stát se námezdním lovcem není nic snadného.I když se dokážeš protlačit a přežít tak je to velice osamělí život.Nikomu nemůžeš věřit, jen sám sobě,“obrátil svůj zrak směrem k chlapci. ,,Vážně o takový život stojíš?“

,,Jinou možnost nemám,“pokrčil Darwin rameny. ,,Nic a nikoho nemám.Cesta kterou jste mi nabídnul je lákavá.Peníze a dobrodružství…“

,,Ale žádné emoce,“přerušil ho Thomas. ,,Žádní přátelé a společníci.Žádná rodina a už vůbec ne zamilovat se.Život lovce je plný osamění a krve,kterou se budeš muset přebrodit,dokud si tě naše paní smrt nevezme na nekonečný lov.Dlouhé noci osamění,strádání a samoty.To vše dáno dohromady střelu,která tě bude neustále bodat do srdce tak dlouho,dokud nezemře a ty budeš myslet jen na svou práci. Vážně o takový život stojíš?“ 

Darwin svoji odpovědí‘ znal ještě předtím než byla vyslovena otázka. ,,Nemám co ani koho ztratit.Dost velkou část života jsem byl sám a emoce se mi za tu dobu stali absolutně cizí a nesmyslné.Chci se stát lovcem.“

Thomas Silver svěsil hlavu. ,,Jak chceš.S tvým výcvikem začneme zítra,“načeš lovec usnul.

 

3

 

Darwin se díval skrze hledáček odstřelovačské pušky a mířil s ní na jednoho muže co si vykračoval po ulici.Thomas byl za ním a krčil se aby je nebylo vidět.Byly na jedné vysoké budově ze které měly dobrý výhled na okolí.Třímal v ruce ten samí typ odstřelovačky aby zajistil úspěšnost akce.

Tohle měla být Darwinova první akce a zdá se že si Thomas vybral křest ohněm.Muž na kterého právě mířil měl být jeden z mocných králů podsvětí a podle údajů jim dostupných se pokoušel o převrat,měl být tady pro bezpečnost odstraněn.

Byl to hubený člověk ve středních letech.Byl velice vyhublí.Měl krátké černé vlasy na ježka s obrovským množstvím lupů.Přes hledáček spatřil modré oči s široká ústa, jako by se smál.

Na sobě měl kožené boty,šedou volnou kombinézu a šedý kabát,jen o trochu světlejší než kombinézu.

,,Jsi si jistý že je to on?“zeptal se Darwin.

,,Naprosto,“odpověděl Thomas sebejistě. ,,Naše informace jsou naprosto přesné.“

Darwin pevněji uchopil pažbu odstřelovačky a pečlivěji zamířil.Čekali tahle už několik hodin.Thomas mu řekl že správný lovec na svou kořist čeká klidně i celý den.Čeká celý den aby se pak spojilo v jeden okamžik. Jedinou střelu která ukončí něčí život.

Začali se mu třást ruce a tak snížil citlivost zaměřování aby bylo alespoň dostatečně přesné.Mířil mu na hrud‘,na stranu se srdcem.Nechtěl aby se trápil…

Náhle Darwina napadlo že se nebude trápit on ale jeho nejbližší.Dokonce i tenhle člověk měl rodinu a ta bude jeho ztráty velice želet.

,,Je ti ho líto?“zeptal se Thomas.

Darwin se zamračil. ,,Ne?“odpověděl.

,,Tak střel,“pobídl ho lovec.

Darwin ještě pevněji uchopil pušku až mu prsty zbělali.Měl prst na spoušti a stačilo aby ji jen stiskl.Stačil jen nepatrný pohyb jeho prstu a bylo by po všem.Vrátili by se na lod‘ a pokračovali v cestě.  

Pořád ještě putovali na výběrčím křižníku a vybírali daně.Tedy jen Thomas.Darwin byl na to ještě příliš malý.

Daně se vybírali různými způsoby.Na zaostalých koloniích a planetách se děli násilnou formou ale na ,,lepších“ planetách se vybírali naprosto klidně.Na zaostalých se jen přišlo,sebralo co se dalo a odletělo.Na lepších planetách vše probíhalo naprosto klidně a lidé nosili daně poslušně rovnou do výběrčího křižníku. Někteří dokonce nosili vlastní děti.Brali se sice hlavně peníze ale otroci byly mnohem cennější.Dali se totiž mnohem lépe využít.Muži v dolech na kovy a ženy pro potěšení v nevěstincích nebo osobní otrokyně bohatých. 

Třas v rukou ustoupil a tak si mohl zvýšit citlivost zaměření.Cíl se zastavil a na někoho čekal na jednom rohu.

,,Nemáš lepší příležitost,“řekl Thomas. ,,Střílej!“  

,,Já nemohu,“řekl Darwin.

Thomas ho zpražil pohledem. ,,Nemáš lepší možnost než tuhle,střílej!“

,,Já nemůžu.“Muž v zaměřovači jen stál na rohu a ani se nehnul.Jen čekal.

,,Chceš se stát lovcem?“zeptal se Thomas.

,,Ano.“

,,Chceš se vrátit zpět na Mars?“

,,Ne,“řekl Darwin rozhodně.

,,Tak ho zastřel!“

Darwin nevěděl co se to stalo ale najednou stisknul spoušť .Z pušky vylétnul vysokorychlostní projektil a než se Darwin vůbec nadál tak se muž složil v zem s dírou na srdci.Mezi lidmi v okolí zavládla panika a začali se ukrývat z obavy před dalším útokem.Ten ale nepřišel.

Darwin vstal a odstřelovačky stále třímal v ruce.Pohlédl na ní a s vlnou odporu ji pustil na zem.Podíval se  na Thomase.

,,Stává se z tebe lovec,“řekl Thomas.

Darwin se jen podíval pod sebe na všeobecný zmatek.Lékaři sice dojeli rychle ale muži již pomoct nemohli.

Tolik utrpení,řekl si v duchu.Pomalu začal zvažovat jestli o tenhle život vůbec stojí.

 

4

(o 15 let později)

 

Proti současné vládě se paktovali různé organizace a tak je museli lovci likvidovat ale také si za to účtovali víc.Všichni odpůrci stávajícího režimu se sdružovali do skupin a velice dobře se dokázali maskovat.Ve dne to byly obyčejní lidé ale v noci se z nich stali řečníci a velice zdatní partyzáni.

V právě jedné takové odbojové organizaci se již dlouho plánoval převrat,čekalo se jen na povel a vše by bylo zahájeno.Právě jejich vybavení bylo umístěno v jednom skladu a jeho zničení by celý plán zničilo.

Tato organizace si zabrala jeden starý sklad a uzpůsobila ho svým nároků.Hala velikosti dvou fotbalových hřišť‘ a všude se tyčili bedny se zbraněmi a nářadím.Okna byla schválně zamaštěná aby nebylo možné se dívat dovnitř.Zem byla z betonu a plná prachu.

Všude se to hemžilo odbojáři.Někteří u sebe nosili zbraně a jiní se jen hnali za svými povinnostmi.Všeho všudy jich zde bylo pět a třicet.

Byla hluboká noc a v takovou dobu se všude dějí divné věci a vylézají nebezpečné existence.Byla přímo výborná noc na masakr.

U jednoho  ze dvou hlavních vchodů někdo zaklepal smluveným způsobem a tak tomu novému příchozímu šla ochranka otevřít.Sotva však otevřel dveře tak jím proletělo několik laserových střel,načeš prudce odletěl dozadu a na zem, dopadl už mrtvý.

Všichni co slyšeli ty výstřely se hned chopili zbraní a ostatní se jen pokusili utéct.Ti co se ale pokusili utéct posledními hlavními dveřmi ale udělali poslední chybu ve svém životě.Za dveřmi se totiž aktivovala řezací sít‘.Jednalo se o svazek energie který probíhá mezi dvěma konektory a cokoli se jím pokusí projít tak je v okamžiku rozřezáno.Tohle tam ale nenainstalovali lidé,nýbrž ten neznámí útočník.Několik lidí na to tak doplatilo a ostatní se raději chopili zbraní odhodláni bojovat a zemřít.Nikoho ale neviděli.

Několik z nich toho využilo a rozběhlo se k druhému východu,kde se aktivovala další sít‘.Tato věc je rozrušila ještě více a tak se začali zbraněmi ohánět do všech směrů.

Z jedné částí skladu daleko od dveří se ozval křik.Ti co se k němu otočili spatřili jak se jeden z mužů zvedl do vzduchu,ale způsobem který je děsil.Z jeho hrudníku trčel dlouhý dráp a držel ho ve vzduchu za srdcervoucího křiku.

Jeden revolucionář se k němu rozběhl aby ho zachránil,ale jediné čeho tím dosáhl bylo,že Byl nabodnut stejně jako jeho přítel.Chvíli jen tak vyseli ve vzduchu a pak se rozletěli do stran.Zůstaly jen krvavé kaluže na zemi a pach smrti.

Ať‘ ten někdo byl kdokoli,tak měl na sobe zbroj schopnou se maskovat.Udělá z jeho nositele něco jako sklo.Prudce vytrhnul dráp a znovu zmizel.

,,Ten zkurvenec  je lovec“/vykřikl jeden z odbojářů,ale hned padl na zem s podříznutým hrdlem.

Ozvalo se zasvištění a výkřik,kdy byl vrhnutý nůž a ten se zarazil jednomu muži rovnou do srdce.Někdo k němu přiběhl aby se podíval jestli ho jde ještě zachránit,ale udělal chybu.Nůž najednou vyletěl z mrtvoly a zabodl se mu rovnou do krku.Padl na zem a dusil se vlastní krví.Pak se ozval laserový výstřel a prostřelil mu díru do hlavy.

,,Ustupte doprostřed haly,“zavelel kdosi a všichni se rozeběhli doprostřed skladu.Byla jich sotva hrstka a ještě cestou jich několik zemřelo když se připletli lovci pod nůž nebo bodák.

Zbytek se seskupil uprostřed haly jde chtěli klást poslední odpor.Rychle kolem sebe vytvořili z beden barikády a čekali.Slyšeli jen zvuky jako by něco probodávalo kov ale nic neviděli.

Jeden z nich,byl to mladý kluk se pln obav rozhlížel kolem a jen se díval kde ten lovec je a v rukou třímal opakovací pušku.Nikdy předtím nestřílel.Přivedl ho sem jeho kamarád který mu řekl že dobře platí což byla pravda. Nechtěl ale na svoji rodinu přivést neštěstí.Sevřel pevně pušku a díval se po cíli.

V tu mezi ně něco skočili.Bylo to strašně rychlé a sekalo to kolem sebe ostrými noži.Několik se jich snažilo zaměřit zbraně na místo kde podle nich byl útočník ale jediné čeho tím dosáhli bylo to že zasáhli nějakého svého čímž lovci usnadnili práci.Ten se kolem sebe oháněl, nikdy neminul a jeho zásahy byly vždy smrtelné.

Netrvalo dlouho a všichni až na toho kluka byly mrtví.Doufal že se někomu podařilo lovce zabít ale to se nestalo.Vystrašeně těkal pohledem sem a tam až se před ním objevil onen lovec. Deaktivoval funkci neviditelnosti a stál tam v celé své hrozivé kráse.

Byl vysoký a svalnatý,to se dalo poznat i přes jeho zbroj.Hrud‘ mu chránil jen kožený kyrys z ještěra rantha který dokázal zadržen i vystřel z laserové pistola na malou vzdálenost a vespod měl pilotní kombinézu šedé barvy.Všiml si taky té spousty zaschlé krve na kyrysu.Ramena mu chránili  dva pláty nahoře z kovu, vevnitř potažené kůži a s vyleptaným znakem pěsti napřažené k úderu.Od loktu po zápěstí měl železný chránič s odnímatelným příslušenstvím.Na pravé ruce měl připevněnou dvojici vysunutelných nožů na zápěstí se kterými pozabíjel jejich přátele, laserovou pistoli,řezací laser na otvírání dveří a metač šipek.Levá ruka skrývala též pár nožů ,vistřelovač lan,port do počítačů,sadu výbušnin a svařovací laser pro tavení.Ruce zakončovaly černé izolované rukavice.

Na opasku z hnědé kůže mu vysely dvě laserové pistole po obou bocích,v zadních kapsičkách na opasku měl zdá se zásobníky do pistolí a výživové kapsle.Dále tu měl v pouzdru jednu dýku  a pouta pro případ zajatců.

Přední stranu a boky stehen mu pokrývaly jen kožené chrániče s menšími úložnými kapsami. Kolena mu chránil kovový chránič potažený kůží a holen‘ byla pokrytá železnými chrániči,jen na levé straně bylo v pouzdrech umístěno okolo dvaceti vrhacích nožů.

Boty v kombinace kůže a kovu a v podstatě součást kombinézy.

Vše zakončovala černá helma.Hledí ve tvaru T po vzoru starodávných válečníků působilo strašidelně.Na levé straně byla vidět malá anténka vysílačky a na pravé se nacházelo malé čidlo detektoru pohybu.Bylo tu taky několik hadiček po stranách které filtrovali vzduch.

Přistoupil k mladíkovi a gestem ruky mu přikázal aby vstal.Ten ho uposlechl a upustil zbraň na zem. Vstal a ruce držel nahoře.Lovec k němu přistoupil a rychle mu nasadil pouta.

,,Nechte mě,prosím,“naříkal mladík. ,,Nic nevím,jen jsem tady pomáhal,slušně za to platili.“

Lovec nedal najevo žádné emoce jen ho postrčil ke dveřím.

,,Mám rodinu,“škemral kluk. ,,Nemůžu je opustit.“

,,To sis měl rozmyslet před tím než jsi do tohohle lezl,“řekl lovec hlasem filtrovaným přes receptory v přilbě.Prošli kolem vypnuté řezací sítě ven a zdálo se že ten kluk nemá daleko ke zvracení.Po zemi se váleli kusy těl a krev tekla potokem do nejbližší stoky.

Venku již čekala policejní eskorta,oděná do černých uniforem a zbroji.Když viděli jak lovec vychází se svou trofejí ze skladu tak většina z nich smutně svěsila hlavu.

Kluk se už ani nevzpouzel a jen se nechal vést.Několik mužů od policie se ho chopilo a odvedlo ho do připraveného transportéru pro vězně.

Jeden z policistů,konkrétně jejich velitel přistoupil k lovci. ,,Zbylo pro nás něco?“zeptal se.

Lovec zavrtěl hlavou. ,,Jenom těla,“řekl a kývnul ke skladu, kde se ještě před pár minutami nacházelo vedení jedné z povstaleckých skupin. ,,Kdy dostanu své prachy?“

Velitel se zašklebil. ,,Vy lovci jste nefalšovaná špína.Jde vám jenom o prachy.“

Lovec pokrčil rameny. ,,To každému.“

,,Převod byl už proveden jak je u takové špíny obvyklé,“zavrčel velitel.

Mezi policisty a lovci panovala odvěká nevraživost a nenávist.Lovci nebyli ničím omezeni a mohli dělat co chtěli.Nebyli omezeni zákony ani vyhláškami a tak mohli plnit svou práci rychle, efektivně a zcela legálně. Policisté naproti nim byly velice omezeni a podle jejich slov si nikdy neužijí  žádnou srandu.

Policisté na všech planetách k nim chovali to nejhlubší opovržení.Podle nich jsou ta největší spodina galaxie a zaslouží si poslat za katr a zahodit klíč.Současná vláda má ale jiný názor a ten se již po několik století nezměnil.Lovci jsou podle nich ideálním nástrojem pro udržování strachu a pořádku v galaxii.

Lidé se ani tak moc neleknou policisty protože oni jsou limitováni ale lovci je mohou klidně jen tak z rozmaru zabít a přivlastnit si jejich majetek.Na některých obzvlášť‘ krutých světech mají dokonce policisté úplně stejná práva a možnosti jako lovci ,ale naštěstí to nebyla většina.

,,Co s ním bude?“zeptal se lovec a ukázal směrem k mladíkovi kterého nakládali do vznášedla.

Velitel se zatvářil zaraženě. ,,Odkdy tohle vše schopné lovce zajímá?Nabyl jsem dojmu že vás jenom zajímá jak někoho co nejefektivněji zabít a pak si jen vyzvednout svoji odměnu.“

,,Jednou za čas uděláme výjimku,“odvětil lovec.

Velitel se jen podíval na chlapce a pak zpět na lovce.Spíše jen proto aby ho vyprovokoval nebo aby ztratil trpělivost.Nepochopil ale že lovce nelze vyprovokovat nebo ho nechat ztratit trpělivost. ,,Půjde na výslech a pak na detektor mysli.Pokud se z něj nedovíme nic užitečného tak ho nejspíš zabijeme. Pokud je ale nějak zasvěcen do tajů povstalců tak z něj vytáhneme co můžeme a pak ho nejspíš popravíme.“ Podíval se zpět na lovce. ,,Proč?“

,,Jen tak,“řekl lovec a vyšel ke svému vypůjčenému vozidlu.Jednalo se o vznášedlo tvarem podobným motorce ze staré země,jen místo kol mělo antigravitační plošiny.Lovec nastoupil a odjel na vesmírné přístaviště kde na něj čekala jeho lod‘.Cestou rozlehlým městem si ničeho nevšímal a jen se snažil z téhle planety vypadnou a to co nejrychleji.U doků vrátil skútr a šel ke své lodi.

Byla docela velká a velice silně ozbrojené.Hlavní část tvořil jen velký kvádr se zaoblenými hranami a s deltovými křídly.Pilotní kabina se nacházela vepředu a při pohledu z boku vypadala jako pravoúhlý trojúhelník s delší spodní stranou a průzorem veprostřed.Vzadu byly mohutné podsvětelné a hyperprostorové motory a vyrůstali z nich malá křídla čistě jen pro stabilizaci.

Lod‘ samotná stála na čtyřech přistávacích sloupcích které se z ní spustili s vstup tvořila jen rampa co se spustila z trupu těsně pod kabinou.

Vstoupil dovnitř a hned zamířil do kokpitu,kde jen nastavil startovací sekvenci a nastavil směr do systému Gari,kde na něj čekala další práce.Jen co byl ve vesmíru tak jen stačilo vymanit se z gravitačního působení planety a pak skočit do hyperprostoru.

Vstal od konzole a přešel do obývací části své lodi.Sesunul se na pohovku a rozhlédl se kolem. Kvádrová místnost se třemi východy.Jeden vedl k motorů,druhý do spacího prostoru a třetí do kokpitu. Místnost byla vybavena dvěma okny,pohovkou,stolem zapuštěným do podlahy stejně jako měkké polstrované sedadlo u něj.Dále tu byly dvě skříně,jeden holografický projektor ve stěna a světla zabudovaná ve stropě.Malá kuchyňka pro přípravu jídla, ,,dílna“ ve které si vylepšoval svoji zbroj a stůl s hrami aby se na dlouhých letech nenudil. Zem byla pokrytá měkkým materiálem který ani nepotřeboval čistit neboť nepřitahoval prach ani špínu.

Odepnul si pláty na ramennou,stejně tak i chrániče na rukou i nohou,Pak si sundal kyrys a vše hodil do rohu a víc se o ně nestaral.

Zrakem zalétl ke svým ,,trofejím.“Lebky různých nebezpečných živočichů které kdy ulovil.Bral si ale lebky jen ty co mu způsobili nějaké komplikace při lovu,nebo ty co projevili nějakou inteligenci.Na stěně vyselo okolo dvaceti lebek různých druhů.

Pak začal zápasit s hermetickým uzávěrem přilby.Mohl ji sice složit do kompaktní formy ale radši jí sundal a s ní taky hodil do rohu.

Hnědé vlasy které si kdysi stříhal střepem měl nakrátko ostříhané.Jeho hnědé oči už dávno ztratili veškeré emoci.Ústa působila že už dávno zapomněla co je to usmát se.

Za ta léta se Darwin Pagin změnil k nepoznání.

 

5

 

Do systému Gari se dostal za dvacet hodin a to dalo Darwinovi dost času na to aby si odpočinul a nabral sílu na další misi.

Trochu si i zavzpomínal na své začátky.Bylo tomu již patnáct let co se dal na dráhu námezdního lovce a během ní ztratil veškerý soucit a city.

Naučil se zabíjet bez mrknutí oka,ovládal veškeré zbraně a lodě,měl peníze a moc.Presto ale byl jeho život o něco jako by ochuzen,Neměl rodinu ani přátele a zdálo se takový jeho život zůstane už navždy.

Nejvíce ho ale trápili zprávy o tom že se po celé galaxii záhadně ztrácejí lovci.To co bylo ale nejzajímavější a zároveň i nejdivnější bylo to že se k tomu nepřihlásila žádná organizace odboje nebo kdokoli jiný.Většinou jakmile se jim něco povedlo tak to okamžitě dali najevo a v případě zabití lovce se to dalo říct dvojnásob.Ani správní orgány o tom nic nevěděli a lovci si začali dávat  čím dál větší pozor.

Přestal na to myslet a začal se věnovat práci kterou měl.Jeho úkolem bylo odstranit jednoho velice nepohodlného člověka.Svou lod‘ zaparkoval v jednom z doků a do černého pouzdra si umístil svou odstřelovačky.Svou zbroj vyměnil za modrou kombinézu s mnoha kapsami ve kterých byly umístěny titanové pláty,černými botami a čepicí s kšiltem červené barvy.

Nejdříve si vyhledal svou oběť‘ a pak ji sledoval a vypracoval si její psychologický profil.Jeho obětí byl starší muž s řádně prošedivělými vlasy,skoro až šedýma očima a s vrásčitou tváří.Podle jeho informací to byl vůdce jedné z odbojářských skupin a to prý té nejstarší.Jeho odstranění by zbavilo galaxie jedné hrozby.

Bydlel v jedné z hustě osídlených částí města a tak si Darwin vybral jednu z vysokých staveb ze které měl jeho dům jako na dlani.Musel čekat několik hodin dokud jeho cíl nevyjde a tak se i po několika hodinách stalo.

Rozložil si svoji přepravku na odstřelovačku na střeše a začal ji skládat.Nasadil tlumič výstřelu a pak si dal k oku zaměřovač.Za tu dobu už pro něj byla vražda něco tak jednoduchého jak ráno vstát a dát si kafe.

Jeho cíl vyšel z domu a šel po ulici někam pryč.Darwin pevněji uchopil pušku a zaměřil.Už chtěl stisknout spoušť‘ když tu najednou se najednou ozval výstřel, ale ne od něho… a jeho cíl padl na zem s dírou v hlavě.

Otočil se směrem odkud vyšel výstřel,konkrétně hned o tři střechy dál.Spatřil tam tři lidi oděné do uniforem policie,ale nikdo z nich nedržel nic co by se dalo použít na tak přesné zabití cíle.Pak si ale všiml že ještě někdo tam klečí u okraje střechy a svírá odstřelovací pušku bez zaměřovači….zarazil se.Nebyl to člověk ale robot.Postavil se do plné výše a dosahoval výšky kolem metru osmdesáti,Vypadal jako člověk jenom s tím rozdílem že všude kde byly klouby bylo možné vidět spoje a kabely propojující jednotlivé časti.Břicho jako by tvořili šupiny kovu a ruce vypadaly jen jako pospojované kabely,zakončené prsty z plastu.Hlava byla posazené na malém krku z kovu a kabelů a vypadala jako lidská,jen s tím rozdílem že byla šedá a bez vlasů které by u robota postrádali smyslu.

Darwin na něj zaměřil odstřelovačky aby se lépe podíval ale k hlavě mu někdo přiložil hlaveň‘ pistole. ,,Odhod‘ zbraně a vstaň‘!“přikázal něčí hlas.Byl ostře řezaný a jasně policejní. ,,Drž ruce tak abych na ně vyděl!“

Pustil pušku na zem a vstal s rukama nahoře.Koutkem oka zahlédl policistu jak drží v jedné ruce laserovou pistoli a v druhé vysílačku. ,,Přijďte okamžitě sem,máme tu malý problém,“řekl do vysílačky a obrátil se k Darwinovi. ,,Radši si najdi dobrou výmluvu proč tady jsi jinak máš dost velké problémy,“řekl.

Netrvalo dlouho a na střeše se objevil zbytek policistů a dokonce i ten nový robot.Ten stále držel odstřelovačku a policisté jen běžné pistole.

Jeden z policistů přistoupil k Darwinovi.Byl to vysoký a trochu tlustý muž s menší pleší,modrýma očima a s ústy co se neustále pokřiveně usmívaly. ,,Kdo jsi?“zeptal se.

,,Darwin Pagin,“odpověděl po pravdě lovec. ,,A ten chlap byl můj cíl,“ukázal na robota.

Policista se jen podíval na Robota a pak zpět na Darwina a pokřiveně se pousmál. ,,Představuji vám budoucnost boje se zločinem a velikého konkurenta lovcům jako jste vy,“řekl. ,,Představuji vám robota T-6 ,“ ukázal k té hromadě kovu.

Darwin se zašklebil. ,,Žádný robot nemůže porazit lovce!“řekl. ,,A už vůbec jej nemůže nahradit.“

Policista se znovu pousmál. ,,Časem změníte názor,“řekl. ,,Za pár týdnů budou exportováni do celé galaxie a uspějí i tam,kde lovci skoro vždy selhaly.Za chvíli už budete nepotřební a budete konečně zlikvidováni jako ta verbež co se schovává a dělá problémy.“Podíval se na robota. ,,Oni jsou budoucnost,“ obrátil se zpět na Darwina a s čistým odporem pronesl: ,,Vy jste minulost.“

Darwin už čekal že se na něj obrátí všechny zbraně ale nic takového se nestalo. ,,Vypadněte!“přikázal policista.

Tohle mu nemusel říkat dvakrát.Sebral ze země svoji pušku, umístil ji do pouzdra a vydal se zpátky na svou lod‘.U schodů dolů z budovy se zastavila a podíval se na policisty a robota. ,,Ještě se uvidí,“řekl a seběhl dolů.

 

6

   

 Od téhle doby se Darwinovi ani ostatním lovcům nedařilo.Tihle roboti jim brali práci kdekoli se hnuli a taky se zdálo že lovci mizí čím dál více.Objevili se jisté spekulace o tom že spatřili konkurenci robotů a tak prý pověsili svoje řemeslo na hřebík.Tento názor ale vyvrátili samotní lovci.Mezi nimi je totiž taková tradice,která vychází z pořekadla : ,,Když odejít tak za sebou pořádně prásknout dveřmi,“a znamená to že by jen tak nezmizeli aniž by něco velikého neudělali,jako například něco vyhodili do vzduchu a vždy to bylo něco důležitého.Nic se ale nestalo a už vůbec nic tak závažného.Lovci prostě zmizeli a nikdo o nich nic nevěděl.

Darwinovi se i přes tuhle nepřízeň podařilo sehnat si nějakou tu práci.Tu námezdním lovcům udávala sama vláda,vždy poslala všem zprávu a pak se na ní mohl kdokoli přihlásit.

Darwin měl sebrat nějaké důležité dokumenty z jednoho domu.Byl by radši kdyby tohle nevzal.Nejprve se musel dostat přes ochranku která čítala kolem dvaceti lidí a hlavně je nesměl zabít a ani nijak vyprovokovat k akci.Po jeho práci tu nesměla zůstat ani stopa a tak tomu i bylo.V případě nouze měl ale svolení se s nimi vypořádat,ale nesměl nikoho zabít.

Dostal se přes ochranku a bezpečnostní systémy v rekordním čase a tak mohl pátrat po trezoru.

Dům se rozkládal asi na jednom kilometru a ještě další kilometr byly pozemky obehnané vysokým plotem s detektory pohybu a menšími střílnami pro automatické zbraně.Vnitřní perimetr byl samý menší lesík a říčky, altánky a zahrady a několik bazénů.

Samotný dům byl tvaru lichoběžníku s mnoha okny a balkony s přepychovými pokoji.Byl celý býlí a na střeše měl přistávací plochu pro vesmírné lodě a pozemní vznášedla.Taky tu byl jeden výtah právě na střechu který snášel plavidla do garáže v suterénu.

Do domu se dostal přes podzemní tunel který původně sloužil k úniku z domu ale časem se na něj zapomnělo.Tenhle dům totiž kdysi postavil jeden vysoce postavený člen galaktické politiky ale jakmile nastoupil nový systém tak mu byl zabavený a přestěhoval se sem jeden z členů současné vlády.

Jeho nadřízení ho ale už velice dlouho podezřívají z toho že se paktuje s revolucionáři a veškeré svoje transakce si zaznamenává a doplňuje je i o místa, času i způsobu a dokonce i účelu transakce.Jeho jediným úkolem bylo jej získat.

Darwin nevěděl kde má hledat a tak šel od spodu.Procházel spoustu pater s překrásnými pokoji a uličkami pokrytými červeným kobercem.Připadalo mu ale že to všechno jde až moc snadno.

Trezor našel až v nejvyšším patře.Jednalo se o trezor zabudovaný do stěna a s půl metru silnou stěnou z titanu.Co měl trezor v pevnosti tak to rozhodně vykompenzoval zámkem.Jednalo se jen o kombinaci číselného kódu a sítnicového skenu.Z batohu ve kterém měl různé pomůcky pro tuto práci vytáhnul dvě malé krabičky s přísavkami.Přiložil jednu na číselnou čtečku a druhou na sítnicový skener.

Z té první co položil na číselník vyrazili jako vlas tenké drátky a zabořili se do číselníku.Za několik chvil se provrtají až k ovládání a odblokují ho.

Druhá krabička byla na jedné straně,konkrétně směrem na čtečku sítnice,byl opatřen tkání připomínající jen nějakou gelovou hmotu,ale dokázala napodobit jak sítnicový vzor,tak i otisk prstu.

Darwin se rozhlédl po místnosti v níž byl trezor uschován.Holé stěny s býlím  nátěrem, jednoduché dřevěné dveře a světla ve stropu,zem byla jen ze syntetického kamene.

Podíval se na svoji zbroj.Černá kombinéza,lehká černá zbroj s příslušenstvím působila v bílé místnosti jako pěst na oko a tak nechal chameleónskou látku působit.Zbroj byla nyní bílá jako sníh.Na hlavě měl helmu s přepínatelnou možností vidění.

Zámek sotva slyšitelně cvaknul a trezor se otevřel.Darwin do něj nakouknul a zjistil že je v něm kromě patřičného dokumentu i spousta peněz ve vyrovnaných komíncích a spousta drahých kamenů.Hrábl dovnitř a vytáhnul dokument a trezor opět zavřel.Lovci měli totiž zásadu že co si nevydělají to nemají a tohle je věc cti. Každé porušení znamenalo ztrátu cti a prestiže.

Vzal si zpět své pomůcky a vrátil je na místo.Dokument samotný nejdříve prohlédl jestli je to ten pravý a dal ho do pancéřového pouzdra a to zastrčil do batohu.Pak vyšel pryč.Chtěl opustit dům stejnou cestou ale dole potkal někoho koho nečekal.Byl tam člen ochranky a zrovna si dopřával pivo.Všiml si Darwina a vyběhl k poplašnému zařízení.

Darwin mezitím vytasil projektilovou pistoli a vystřelil na něj jednu šipku.Bylo ale již příliš pozdě a hlídač ještě před tím než padl na zem stihl aktivovat poplach.Celým domem se neslo houkání.

,,Tolik od tichého vloupání,“poznamenal Darwin a dal se do běhu přičemž vytáhnul druhou projektilovou pistoli.Rozhodl se ukrást jednu z antigravitačních motorek které využívala ochranka při objíždění pozemků. Problém byl v tom že se garáže nacházely až v přízemí.Od něj ho ale dělilo okolo sedmi pater.Hlídka byla naštěstí pro něj většinou na pozemcích nebo spali a tak se Darwin dostal až do třetího patra než vše dole ožilo a tak musel přejít do defenzivního postoje.Chopil se svých dvou pistolí a ukryl se ve dveřích jedné místnosti hned u schodů které byly jedinou cestou,když se nepočítají malé obslužné výtahy.Ujistil se že je krytý z obou strana a připravil se na potíže,

První skupinu spíše slyšel než vyděl ale to jak dupali bylo pro lovce jasným ukazatelem jejich pozice. Nebyly moc organizovaní a zdálo se že jsou spíše rozespalí.

Darwin nehodlal svoji kořist vyplašit dříve než bylo nutné a tak čekal ukrytý za dveřmi a čekal jakmile ochranka projde kolem dveří a pak už bude pro ně příliš pozdě.Musel si ale nejdříve udělat plán.Nejdříve poznal podle kroků kolik je a pak na ně vlítne.Bylo jich šest.

Naslouchal krokům které prošli kolem dveří a ještě chvíli čekal.Když poznal že nastal jeho čas tak prudce otevřel dveře a vypálil rychlou salvu šipek která každá zasáhla svůj cíl.Na zemi se svíjelo šest strážců.

Jakmile ti co hlídali spodní patro zaslechli pády svých druhů tak okamžitě vyběhli a zaujali pozice.Tihle už ale nebyli rozespalí nýbrž zcela odpočatí a byly navíc velice organizovaní.

Darwin se rychle ukryl zpět do pokoje,zatímco do stěn bušili laserové výboje.Kdykoli se pokusil vykouknout tak mu byla odpovědí silná palba.

Vytáhnul si z boty zastrčený nůž jehož čepel byla skoro jako zrcadlo a lehce ho vystrčil ze dveří aby se v odraze podíval na schody.

Zahlédl že na schodech stojí okolo dvaceti lidí.Pět se jich krčili přímo na schodech,dalších pět zaujalo pozici za nimi,Dva se schovali za jedním z odpočívadel ,čtyři se krčili u stěn a čtyři se schovávali za několika sochami rozestavěných po chodbě.Pod schody tušil okolo deseti lidí jako zálohu.

Z jedné z přihrádek v batohu vytáhnul malý váleček opatřený pojistkou.Tu vytáhnul a chvíli podržel.S veškerou svoji rychlostí jej hodil na schody a schoval se dál do místnosti a tiše odpočítával. ,,Tři,dva,jedna.“

Kolem dveří se prohnala tlaková vlna a rozbila několik oken a soch.Chvíli počkal a pak vykouknul ven, směrem ke schodům kde leželo všech dvacet hlídačů.Nestaral se o ně a prošel kolem nich do spodního patra. Množství zálohy trochu podcenil ale nijak ho taky neudivilo že se pod schody nacházelo okolo dvaceti těl a několik dalších na schodech.

Věc co sem hodil byl paralyzující granát a ten tyhle hochy na několik hodin vyřadí z boje. Neměl v úmyslu někoho zabít a tak volil jen omračující nebo paralyzující zbraně.V zásobě měl ale i pár nožů pro každý případ a jednu pistoli na krátkou vzdálenost,plus pár podobných granátů jako byl tenhle.

Postupoval na nižší patro a nikoho dalšího již nenacházel,dokud se nedostal do garáží.Ve vyrovnaných řadách zde stáli malá vznášedla připomínající obyčejnou motorku,jen zbavenou kol a nahrazenou antigravitačnímy zdvihači.

Chtěl se už chopit jedné motorky když ho zastavil hlas. ,,Zůstaň kde jsi, Lovče!“

Darwin se otočil a spatřil toho kdo ho oslovil.Kdyby měl emoce tak by byl zaražený,ale nijak ho nevyvedlo z míry že o východu stály tři ženy.

Všechny měly na sobě přiléhavou stříbrnou kombinézu a lehkou zbroj z kůže chránící je na důležitých místech.Zdálo se že některé jejich linky dokonce zvýrazňovala.

Jedna byla vysoká jako Darwin a měla hnědé vlasy stažené do bojového ohonu.Modré oči a úzké rty.V ruce třímala Projektilový kulomet v kombinaci s granátometem,od nějž vedl kabel vedoucí do batohu  na zádech a zásoboval kulomet a granátomet municí.

Druhá byla o něco menší s modrými vlasy též stažené do ohonu a zelenýma očima.Zdálo se že se dokonce usmívá.Na rukou měla rukavice opatřené třemi drápy.

Třetí s nakrátko střiženými černými vlasy a hnědýma očima a ve tváři měla upjatý výraz jako by Darwina studovala.V rukou nic neměla ale byla shrbena do bojového postoje.

Darwin se na ně podíval. ,,Tři na jednoho?“zeptal se. ,,Dost špatné vyhlídky,“ zaujal bojový postoj. ,,Pro vás,dámy.“

Ta třímající kulomet párkrát vystřelila ale Darwin byl mnohem rychlejší a stihl se schovat za jednu m,motorku.Náboje ale zasáhly palivovou nádrž a ta každou chvíli exploduje.Rychle vyběhl ze svého úkrytu a ze svého opasku vytáhnul nůž zrovna ve chvíli kdy motorka explodovala.Dívky si zakryly oči neboť byl výbuch velice oslepující a určitě budou mít mžiky.Toho Darwin využil a rozběh se k dívce třímající kulomet a jedním rychlím sekem ji odřízl kabel k batohu takže teďˇ už byla omezená ,ale evidentně si toho nevšimla.

Darwin se prudce rozběhl a loktem praštil dívku v bojovém postoji do břicha.Ačkoli byla její kožená zbroj dost silná,tak stejně nedokázala odolat síle lovcovi pěsti a ona se svezla na podlahu.

Dívka s kulometem se velice usilovně snažila ho zaměřit,ale nechtěla ohrozit své kamarádky a tak střílela jen v malých dávkách a evidentně si nevšimla že se jí zásoba munice velice ztenčuje. Jeden její výstřel si ale našel cestu do Darwinovi nohy a ten se sesunul na podlahu.

Obě zbývající dívky k němu přikročili a kulometnice na něj namířila sou zbraň.Když ale stiskla spoušť  tak se nic nestalo.

Chvíli nejistoty využil Darwin k tomu,že svoji zdravou nohou vykopnul dívce pušku z ruky a ta letěla přímo k dívce s drápy.Nestihla včas zareagovat a tak ji puška praštila do hlavy a i ona se sesunula na podlahu.

Darwin pak provedl na zemi rychlí obrat a podkosil poslední dívce nohy.Vše zakončil úderem loktu do břicha.

Vstal a překročil těla všech tří dívek a přešel k ovládání dveří aby si je otevřel.Musel si trochu pohrát s dráty ale nakonec se silná vrata začala otevírat.Přešel k jedné z motorek a nasedl.Když vyletěl ven tak hned zamířil pryč.Musel se ale vypořádat se třemi motorkami které se mu pověsili na paty hned jak opustil garáž.

Jednoho nechal narazit do stromu a zbývající dva zaklesl do sebe a poslal  je do jednoho z jezírek než se dostal pryč.Uháněl s motorkou na určené místo kde mu měla být vyplacena odměna.

 

7

 

Dorazil na místo kde na něj už čekali dva lidé a jeden raketoplán.Jeden z nich byla solventně oblečený muž v černém obleku a druhý na sobě měl zbroj bezpečnostních sil.

Raketoplán samotný byl tvaru ležatého vejce s vystupujícími bočními křídly a silnými motory vzadu a na křídlech.Vypadal neozbrojeně ale Darwin se už dávno naučil že zdání klame ale nesnažil se hádat co trup té lodi skrývá.

         Sesednul a kulhavou chůzí se vydal k lidem.Z batohu za tu chvíli vytáhnul onen deník a předal ho muži od bezpečnosti.Byl to muž ve středních letech s prošedivělými vlasy a jizvou táhnoucí se po pravé líci.Měl temně modré oči které i na jeho věk sršeli energií.

Druhý muž byl Darwinův známý,od kterého bral práci docela pravidelně.Měl hnědé vlasy a hnědé oči.Byl jedním z členů vlády a byl to konkrétně ten,co prohlašoval lovce za spásu a chloubu galaxie a rezolutně odmítal jejich nahrazení roboty.Jmenoval se Marx Tark.

Darwin k němu prostoupil. ,,Zdravím tě,Marxi,“řekl a složil helmu do kompaktního stavu. Nejdříve se stáhl vizor ve tvaru T po vzoru starodávných válečníků,pak se helma rozdělila na dvě části po levé i pravé straně a složila se na kyrysu za zády. ,,Jak se vede?“

,,Ted už dobře,“odpověděl  Marx a pokynul bezpečákovi aby vešel do raketoplánu. ,,Proběhlo vše hladce?“

,,Žádní mrtví,“odpověděl Darwin.

,,To je dobře,“řekl Marx a přistoupil blíž k lovci. ,,Poslyš Darwine,měl bych tu pro tebe jednu takovou delikátní prácičku.“

Darwin se vyšvihnul do pozoru. ,,Koho mám zabít?“

Marx mávnul rukou. ,,Tentokrát nikoho zabíjet nebudeš!“odpověděl. ,,Chci abys někoho ochránil.Vím že je to docela změna oproti likvidačním úkolům co děláš běžně ale myslím, že ti ta změna jen prospěje.“

Darwin neprojevil žádné emoce.Ty byly lovcům zakázané a porušení by mělo za následek špatnou pověst a nespolehlivost. ,,O co jde?“

,,Nechceš si o tom promluvit vevnitř?“zeptal se Marx a kývnul hlavou k raketoplánu.

,,To bude rozhodně lepší,“přiznal Darwin a spolu vstoupili do raketoplánu.

Marx ho zavedl do místnosti s červenými stěnami a červeným kobercem se zlatými motivy.Vévodilo jí několik křesel potažených Gradským hedvábím,nejjemnější tkaninou v galaxii a stůl z pravého dubového dřeva ze země.

Marx se posadil na jedno z křesel a pokynul Darwinovy aby se taky posadil.On se ale předtím sundal batoh a položil ho vedle křesla do kterého se vzápětí posadil.

Na chvíli zavládlo ticho které přerušil až Darwin. ,,Nemáš po ruce lékárničku?“zeptal se.

Teprve teď  si Marx všiml malého množství krve které teklo Darwinovy z holeně.Vytáhnul z kapsy vysílačku a řekl. ,,Pošlete sem zdravotníka…“

,,Jen lékárničku a o zbytek se postarám sám,“přerušil ho Darwin.

,,Pošlete sem zdravotníka,“trval na svém Marx a Darwin jen kapitulačně zvednul ruce.

Za chvíli do místnosti vešel zdravotník a Marx ukázal na Darwina.Byla to mladá žena s rezavými vlasy staženými do ohonu a s hlubokýma modrýma očima.Na sobě měla bílou kombinézu s lékařskými rukavicemi na rukou.V ruce měla plastový kufřík s červeným křížem.

Poklekla u Darwinovi nohy. ,,Mohl byste si sundat to brnění?“zeptala se.

Darwin ji uposlechl, odepnul si chránič holeně a položil si jen na stolek.

Dívka mu vyhrnul nohavici a prohlížela si zranění.Vyndala z kufříku detektor a přejela jim po zasaženém místě aby určila místo zastavení projektilu.Když lokalizovala místo tak se nahnula do kufříku,skener vrátila a vytáhla infúzní stříkačku.

Darwin ji rukou zastavil. ,,Umrtvení není nutné,“řekl.

Dívka nevěděla co má dělat a tak se podíval na Marxe.Ten jen přikývnul a dívka jen pokrčila rameny a vrátila stříkačku na místo.Vytáhla místo ní malý váleček opatřený rukojetí a malou obrazovkou.Váleček byl dutý,zakončený tupou špičkou,která se jakmile bude v ráně rozevře aby udělala místo malým kleštičkám ve válečku.Kleštičky byly opatřeny malou kamerou aby lékař měl přehled.Jakmile kleště uchopí projektil tak se vrátí zpět do trubičky a malé kanálky po stranách vpustí do rány léčebný roztok který vydesinfikuje ránu.

Dívka přiložila trubičku k ráně a zasunula ji dovnitř.Darwin se ani nehnul.Lékařka se dívala na obrazovku až našla to co hledala.Projektil tvaru šipky.Rozevřela špičku trubičky a kleštičkami uchopila projektil. Darwin sebou ani netrhnul když projektil uchopila a vtáhla ho kleštičkami.Pak dovnitř vpustila desinfekční roztok a trubičku vyndala. Nohu ještě ovázala a pak se otočila zpět ke kufříku a obsah vypustila do malé misky plné vody.

,,Ten projektil bych si rád nechal,“poznamenal Darwin.

Lékařka se na něj nechápavě podívala ale tu střelu mu přeci jen dala.

,,Díky,“řekl Darwin.

,,Nemáte zač,pane,“uklonila se a odešla.

Darwin si v ruce prohlédl střelu a pak si ji zastrčil do jedné z kapes na kolenou. ,,Co po mě tedy chceš?“zeptal se.

,,Je to jednoduchá práce.Moje dcera jede na prázdniny na Saturii a já bych po tobě chtěl abys ji dělal společnost a ochraňoval ji.“

Darwin ke svému příteli obrátil zrak. ,,Chceš abych ti hlídal dítě?“zeptal se.

,,Za prvé,“odpověděl Marx zdviženým prstem, ,,už není malá.Je jí devatenáct.Za druhé mám o ní strach a ty jsi jediný komu můžu věřit.Za třetí jsi podle ní ten nejlepší lovec….“

Darwin ho zvednutým prstem zastavil.,,Chceš tím říct že ona si mě vyžádala?“zeptal se.V takových chvílích byl Darwin rád že nemá emoce.

Marx sklopil poraženě hlavu. ,,Je to tak.Bereš to?Chci tě upozornit že na Saturii jsou nádherné pláže a kouzelná panoramata…“ když Marx viděl že ho Darwin skoro nevnímal tak zavzpomínal a našel  něco co by mohlo lovce zajímat a taky to našel. ,,a je tam taky spousta šelem v divočině které jde lovit a dokonce za to dostaneš od tamní správy i zaplaceno.“

Při posledních slovech Darwin zbystřil. ,,Jde tam lovit?“Zeptal se pro jistotu.

,,Ano,“ řekl Marx s úsměvem. ,,Planeta je rozdělena na rekreační a zakázanou část.Zvířata se měst a lidí bojí,ale jednotlivci jsou pro ně velice lákavým soustem.To se týká pevnit.Moře tam jsou rozděleny stejně,jen v určité vzdálenosti od břehu jsou sítě které vysílají okolo sebe elektřinu a odpuzují tak tvory v moři žijící. Většina z nich jsou dravci.Za sítí je možné lovit podle libosti.“

Darwin si zamnul bradu. ,,Beru to,“řekl. ,,Stejně se potřebuju trochu procvičit před Měsícem lovců.“

Marx překvapeně zamrkal. ,,Co to je,Měsíc lovců?“

Darwin se usadil o něco pohodlněji do křesla. ,,Je to velké klání všech lovců.V první fázi kolonizace galaxie se našla planeta,která oplývala životem a vším kladným.Kolonizátoři doufali že na měsíci této planety je to samé a tak tam nevyrazili ani s ochranou.Byla to jen ubohá a nezkušená skupinka vědců.Po přistání zjistili že planeta je skoro to samé,hluboké pralesy a pouště,polární tundry a hory.

Nečekali ale to co na ně přišlo.Planeta byla plná tvorů,ale všechno to byly dravci.Od malých krysám podobným tvorům s jedovatými drápy a jedem v zubech,až po monstrózní desetimetrové hady co spolknou i malý stíhač.A ani rostliny zde nezahálejí.Je tam bezpočet jedovatých a masožravých rostlin,o kterých se říká že jsou inteligentní a navíc se ty masožravé vyžívají v bolesti a utrpení toho koho pomalu tráví.“

Marx poslouchal jak Darwin líčí planetu,ale neustále se vyhýbal otázkám na její umístění v galaxii.

Darwin mu vysvětlil,že místo té planety znají pouze lovci a že žádný z nich nestojí o to aby se ta planeta stala nějaké safari.Pro lovce to bylo místo kde se mohli odreagovat bojem na život a na smrt s nebezpečnými tvory a bytostmi.

Jako každý lov měl i tenhle svá pravidla ,jak se Marxovi podařilo z Darwina vytáhnout.První a zároveň to nejpřísněji dodržované bylo,že lovci nesmí u sebe mít palnou zbraň.Porušení tohoto pravidla by mělo za následek diskvalifikaci a na lov by již nebyl nikdy pozván.Byly povoleny maximálně vystřelovací sítě a šipky,kromě nich se museli používat i veškeré bodné i sečné zbraně, jako třeba nože,drápy na rukavicích nebo přímo na prstech v kovových rukavicích.

Druhé pravidlo se týkalo zbroje a zakazovalo cokoli co by mohlo nějak moc zavánět technikou. Bylo povoleno jen maskování,které udělalo ze zbroje i z jejího nositele něco jako sklo kterým je možné se dívat skrz.Dovolovalo ale nosit helmy s přepínatelnými možnostmi vidění ale lovci je brávali jen jako ochranné prostředky,nebo pro trochu snadnější lov.Byly také povoleny rozpoznávače okolí které mohli zesilovat zvuky v helmě,nebo fotoreceptory pro vidění i za sebe.

Třetí pravidlo bylo ale nejvíce závazné a nejvíce respektované.Doslovně by se dalo říct : ,,Lovec lovci kořist nevezme,“ a spočívala v tom že co ulovil jeden lovec tak to mu druhý nemůže vzít a využít ve svůj prospěch.Porušení tohoto nejsvatějšího pravidla by mělo za následek ztrátu cti a tím by pozbyl veškerou vážnost kterou si zatím vybudoval a stal by se lovcem bez cti.O začátku Měsíce lovců se tento případ stal jenom jednou a lovec co ho udělal si radši vzal život,než aby žil bez cti.Jen řádným plněním své práce,nebo až v okamžiku smrti by získal svoji čest zpátky a to proto,aby mohl s paní smrtí nastoupit na nekonečný lov.                                          

Soutěž se počítala na body a spočívala v tom,že se lovci vydají do lesa a mají hodina na to,aby ulovili co nejvíce zvířat malých,nebo jedno velké.

Největším ale také nejnebezpečnějším tvorem na téhle planetě je Slazshib.Je to druh plazu,dlouhého okolo čtyř metrů.Připomínal přerostlou ještěrku jen s tím rozdílem,že tenhle měl dlouhé a ostré drápy na všech čtyřech svých nohou a k tomu ještě srst které byla tvrdá jako nějaký pancíř a mezi ní vyčnívají trny napuštěné jedem dost silným na to,aby to člověka zabilo během pár sekund.Jeho tlama připomínala mloka,ale jen do té doby než jí rozevře.Pak odhalí několik řad svých zubů.Přední zuby jsou silné a ostré,ale zadní zuby jsou jako vlas tenké a jako diamant pevné. Ohýbají se do tlamy takže plní roli jakýchsi háčků co zajistí,že se jim kořist nevysmekne,aniž by obětovala dost velkou část své tělesné hmoty.Mají navíc neuvěřitelně rychlí proces dorůstání.Můžete jim klidně useknout všechny nohy,ale za pár minu jim znovu narostou.Jediný způsob jak je zabít je přeseknout jim páteř u hlavy,což jim způsobí smrt.

Jejich největší výhodou bylo to že mohou přežívat pod vodou a díky křídlům které mohou vyrůst z kůže mohou i létat.

Jako každá soutěž,má i tuhle svoji výhru.Kromě prestiže a úcty ostatních je i odměnou zcela nová bojová výbava,sestávající se z nožů NA zápěstí s regulovatelnou délko.Mohli být krátké třeba jen pár centimetrů,nebo být až metr dlouhé.Výhra dále obsahovala několika dýk na vrhání,šipkomety,jejichž odpalovače se připínali na ruku.Pokud měl lovec poškozenou nebo úplně zničenou zbroj tak mu ji opravili a řádně vylepšili.

Darwin se lovu účastnil pokaždé,ale zatím se mu nikdy nepodařilo vyhrát.Většinou ale končil jako třetí nebo druhý takže pobíral i tak dost úcty.

Tohle všechno Darwin Marxovi řekl,ale neřekl mu kdo ty lovy pořádá.Pořádali je prastaří lovci.Byla to rasa která nacházela uspokojení svého života v lovu.Bojovali ale jen když museli a většinu času byly dokonce považováni za mýtus.Jediní kdo s nimi mohli mluvit byly lovci.Nikdo jiný se k nim nemohl dostat dost blízko aby se jich mohl na něco zeptat a pokud to dokázal tak už nikdy nepromluvil.

O jejich původu nebylo nic známo,ale zdá se že obývali tuhle galaxii a pak ustoupili lidem.Taky tu po sobě zanechali několik ruin po celé galaxii a taky pár věcí co se dodnes zkoumají a není známá jejich funkce.

Bývají popisováni jako dva metry třicet vysocí humanoidi s se zelenou kůží  neuvěřitelně silnou svalovou hmotou a nosí neuvěřitelně složitou bojovou zbroj a helmy s rozšířenými možnostmi vidění.Energetické zbraně nikdy nevyužívají a radši bojují noži a kopími.

Jejich hlas zní velice hluboce a zbavený všech emocí,což vštípili i lovcům lidským.Oni je totiž všemu naučili. Když bojují tak komunikují pomocí gest rukou nebo těla,ale v přímém boji,kdy není nutné tajit svou pozici vydávají řev podobný lvu nebo nějaké jiné šelmě.

Je to tajnůstkářský národ  a velice uzavřený.Darwin si byl jistý že by jim mohl jejich prozrazením jen uškodit. Marxovi řekl jen to co potřeboval vědět a víc nic.

,,Naprostá senzace,“řekl Marx když Darwin dovyprávěl.  

 

 

8

 

O několik dní později byl Darwin na cestě na planetu Saturii,aby zde strávil s dcerou jeho přítele týden prázdnin.Seděl v pilotní kabině vesmírné jachty která patřila Marxovi.Díval se na modré pozadí hyperprostoru a v rukou třímal svoji dýku.Byla to jeho společnice po celý jeho život lovce.Jeho učitel Thomas mu ji dal ze dvou důvodů.Ten první byl tem,že každý lovec má za přátele jen své zbraně a jednu konkrétní a za druhé,aby na něj nezapomněl.Jelikož každý velký bojovník pojmenoval svoji zbraň tak ani on nezahálel.Pojmenoval ji Erin,podle jedné dívky která v něm jednou málem probudila lásku a chtěla do jeho života dostat opět emoce.Darwin ji ale opustil a od té doby o ní neslyšel.

Dýka byla dlouhá okolo sedmnácti centimetrů a to jenom čepel,která se stříbrně leskla.Nebyla to vlastně jedna,ale dvě čepele které vycházeli z rukojeti a pojila je s ní dlouhý železný kolík z oceli na konci se obě čepele sbíhali do špičky.Jedna čepel byla vroubkovaná  zuby které začínali u rukojeti a končila až u špičky.Druhá čepel byla celá rovná a jen sem tam byly díry pro odlehčení a u koce se zašpičatěla. Rukojeť byla jednoduché držadlo s neklouzavým povrchem a s malými vroubky které měli neklouzavost ještě podtrhávat.Na konci rukojeti byl vsazený malí drahokam modré barvy a řemínek pro pevnější uchopení.

Dýka byla neuvěřitelně ostrá.Její hlavní výhodou bylo že byla ukována a ne vyrobena  továrně. Kombinovala v sobě titanový základ a adamantinové ostří.Adamantium mělo několik výhod a taky pár nevýhod. Výhodou bylo to že čepel vydrží navěky ostrá a nikdy se nezlomí protože Adamantium byl nezničitelný kov ale nevýhodou byla vysoká pořizovací cena.Adamantium totiž potřebovalo několik jiných kovů které se slili dohromady a vytvořili tak finální produkt.Muselo být ale neustále udržováno žhavé,pokud zchladne tak je nezničitelné.

Darwin se podíval na jeden z ukazatelů které ukazovali stav lodi.     

Plavidlo ve kterém letěl vypadalo jako válec se zaobleným předkem,kde byla pilotní kabina a vzadu byly silné motory. Povrh byl zcela hladký a jediné co ho narušovalo byly okna nebo jediné ze čtyř přetlakových dveří.Lod‘ byly poměrně veliká.Dokázala by pojmout až dvacet lidí a každý by přitom měl dost velikou kajutu na  to,aby v ní mohl pořádat oslavu.

Darwinovi byla nabídnut kajuta hned vedle osoby kterou měl chránit a tak ji přijal.Pokoj byl  veliký.Stěny byly bílé a vůbec nepůsobili jako kov.Z jednoho ze čtyř velkých oken mohl klidně pozorovat okolní vesmír a třemi dveřmi mohl buďto odejít na chodbu a potulovat se po lodi,nebo druhými do koupelny,či třetími do malé kuchyňky kde si mohl dopřát jídlo podle chuti.Zem pokrýval červený tlustý koberec se zlatými motivy.Byla zde velká postel ale na Darwinův vkus byla až moc pohodlná a tak raději spával na zemi.Bylo zde několik skříní do kterých ale stejně neměl moc co dát.Převleky měl na své lodi a ta si pohodlně hověla v hangáru o pár pater pod ním.V jedné skříni měl jen svoji zbroj a dvě pilotní kombinézy.Bylo zde taky pár stolků a židlí.Několik holografických projektorů ,vázy s květinami a vkusné obrazy.

Darwin nevěděl jestli je to náhoda,ale na každém obrazu byl nějaký lovec z různých období lidstva a vždy to byl vítěz.Když si ale prošel lod‘ tak zjistil,že obrazy s lovci jsou skoro všude a ne jen u něj.

Jak  tak seděl v pilotní kabině a hladil svoji dýku tak se za ním ozvali kroky.Erin připravil do pohotovosti ale pak ji zase sklonil.Podle kroků poznal že to je to Rosemari Tarková.Dívka kterou měl chránit.

Darwin čekal až udělá první tah.

,,Ahoj Darwine,“řekla a tím udělala první tah.

Lovec se s křeslem otočil aby mohl být dívce tváří v tvář.Bylo jí devatenáct,ale i když byla vysoká tak vedle Darwina vypadala malá.Měla hnědé vlasy sčesané do komplikovaného účesu,který vypadal jako propletené trubičky.Modré oči a tvář ještě pořád patřící dítěti kterým podle Marxe ještě stále byla.Nevíc byla velice hezká.Dlouhé nohu,štíhlá postava a,což Darwin usoudil že je původem lékařského zákroku,velká ňadra.Došel k závěru že bez lékařské pomoci by je tak velké neměla.

Byla oblečená do elastické bílé kombinézy která přesně kopírovala její tělo,černé nezapnuté vesty která její ňadra ještě více zvýrazňovala a černých bot.   

,,Přejete si něco,paní,“zeptal se.

Rosemari jen zakroutila hlavou a vykročila k němu. ,,Kolikrát ti mám říkat že pro tebe jsem Rosemari.“

,,Když někoho chráním tak musím zachovat pravidlo podřízený a nadřízený a vy jste moje nadřízená,“ řekl Darwin a přimhouřil oči.

Rosemari si přistoupila až k němu a otočila k němu jedno z křesel.Posadila se a dala si nohu přes nohu. Přimhouřila oči podobným způsobem ale nijak extra ji to nešlo. ,,Jestli je to tak a ty mě bereš jako nadřízenou tak ti přikazuji,aby mě oslovoval Rosemari a abys mi tykal.“

Darwin měl kamenný výraz. ,,Jak si přeješ,Rosemari.Přeješ si něco?“

,,Jen jsem si přišla popovídat s mým nejoblíbenějším lovcem.“Pohlédla na krásnou dýku kterou držel v ruce. ,,Mohu?“zeptala se a ukázala na bodnou zbraň.

Darwin ji dýku podal a  dal si přitom velký pozor na to,aby se dívka nedotkla čepele které by jí byla schopná ihned uříznout prsty.Proto taky Darwin nosil rukavice které byly navrch i vespod pokryté titanem který poskytoval malou,ale nějakou ochranu.

Se zájmem si dýku prohlížela ze všech stran. ,,Je nádherná,“řekla. ,,Odkud ji máš?“

,,Nevím odkud je,“přiznal Darwin. ,,Dal mi ji můj dobrý přítel a učitel když jsem od něj odcházel abych na něj vzpomínal.“

Rosemari se rozzářili oči. ,,Myslíš že by mi mohl taky jednu takovou sehnat?“

,,Asi ne,“zavrtěl Darwin hlavou. „Pochybuju  že ještě existuje nějaká taková.“

Rosemari se na něj zahleděla. ,,Nechceš ji prodat?“zeptala se.

Darwin se ohnul a rychlím  pohybem si dýku vzal zase zpátky. ,,Není na prodej?“řekl rozhodně a vrátil ji na její místo,do pouzdra na opasku.

,,A co třeba jalo dar?“zeptala se. ,,Z lásky.“

,,Jaké lásky?“odpověděl Darwin otázkou když se znovu narovnal a uvelebil v křesle a ruce si zkřížil na prsou.

Rosemari překvapeně zamrkala.Pak se usmála a zakroutila hlavou. ,,Ale nic.“

Darwin neodpověděl protože tomu nerozuměl a ani neměl v úmyslu poslední frázi Rosemari nijak rozebírat a tak na chvíli zavládlo ticho.

,,Máš s sebou svoji zbroj?“zeptala se Rosemari aby přerušila ticho.

,,Jako každý lovec,“odpověděl pohotově.

,,Mohl bys mi ji ukázat?Vždy jsem tě v ní viděla jen ve zprávách a obrázcích,nikdy ne ve skutečnosti.“

,,Samozřejmě,“řekl Darwin a vstal.

Zavedl ji k sobě do pokoje a přivedl ji k jedné ze skříní.Sám ji opatřil zámkem na číselný kód i když věděl, že nikdo není takový šílenec aby si nasadil lovcovu zbroj..Každá zbroj měla totiž své specifikace které znal jen její nositel.Pro aktivace různých zbraní a systémů v ní obsažených se musel udělat buďto specifický pohyb nebo konkrétní akci a žádná zbroj nebyla stejná.Bylo by taky velice pravděpodobné že by se její nositel sám zranil nebo dokonce zabil.

Číselný kód zadal klidně před Rosemari a otevřel skříň.Ve speciálním držáku zde byla jeho zbroj a byla plně vybavená vším co bylo nějak ostré nebo ostré a vystřelovací.Chtěl se připravit na Měsíc lovců a tam byly veškeré energetické zbraně zakázané.Jinak měl energetické zbraně uschované na své lodi v přihrádkách pod podlahou.

Darwin uchopil držák stojanu a vytáhnul zbroj ven.Ačkoli vážila bezmála šedesát pět kilo,tak ji vzal s naprostou lehkostí jen jednou rukou a postavil ji před Rosemari.

Ta vytřeštila oči. ,,Mohu se jí dotknout?“zeptala se.

Darwin přikývnul. ,,Zvenčí nelze nic aktivovat,ale dávej si pozor.Čepele jsou dost ostré na to aby rozřezali ocelovou trubku a to jen tím že se jí dotkne.“

Přikývla a přejela prsty po kyrysu z ještěra Rantha,který byl ale nyní vespod obohacený o titanové pláty, které se překrývali  a tvořili něco jako plazí kůži.

Prsty přejela po helmě a přes vizor ve tvaru T,podle vzoru starodávných válečníků.Cítila chladný kov helmy a jemné linky trubiček odvodu kyslíku a filtry na hlas.Přes malé fotoreceptory vzadu na helmě,které umožňovali vidět za sebe.Přes zvukové analyzátory které dokáží rozpoznat zvuky všeho a ještě je umí i zesilovat pro odposlouchávání.

Prsty postupoval na rameno které chránilo několik plátů titanu,na jednom byl vyleptán kyselinou znak pěsti napřažené k úderu.Pak po drátech které spojovali ramení pláty se zbrojí na ruce od loktu k zápěstí.Tyto dráty mohli být chápány jen jako pojítka,ale ve skutečnosti plnili funkci urychlovače úderů.Pokud lovec chtěl tak mohl aktivovat posilovač těla,který mohl způsobit že běžel bez námahy,mohl zvedat těžká břemena,nebo udeřit doslova rychlostí zvuku.Tyto dráty ale běžně zakývala buďto pilotní kombinéza,nebo speciální oblek lovců..

Pilotní kombinéza byla vakuově utěsněná a vybavena i malým respirátorem a recyklátorem vzduchu pro přežití ve vakuu nebo zamořené atmosféře.Speciální oblek lovců byl na první pohled obyčejná kombinéza,ale při bližším pohledu by se zjistilo že ji tvoří miliardy malých šupin z nanovlákna.Nanovlákno mělo tu výhodu,že bylo pevné a prakticky se dalo jen těžko zničit.Navíc dokázalo filtrovat vzduch od škodlivin.Dal se i utěsnit a připojit k němu dýchací přístroje.    

Rosemari přejela prsty po vystřelovacích šipek a po vysunutelných čepelích až k železné rukavici, vespod z izolované látky a s vloženým titanem.

Rukou přejela po pasu a našla opasek s mnoha úložnými kapsami a prázdné místo pro dýku.Usoudila že je to ta co má u sebe Darwin.Našla ještě jedno prázdné místo,ale nedokázala poznat na co je. 

Její ruka pak přejela po bederní roušce z kovových šupin,po plátech na stehnech ukrývající sadu vrhacích nožů.Na holeni našla další nože.Tyhle ale byly na boj tváří v tvář.

Dál už nešla a jen se podívala na boty opatřené vysunutelnými drápy pro šplhání a otočila k Darwinovi. ,,Mohu si ji zkusit?“zeptala se zcela ohromeně.

,,Ne,“zavrtěl Darwin hlavou.

,,Proč?“zeptala se.

,,Z několika důvodů,“odpověděl lovec. ,,První je ten, že s ní neumíš zacházet.Pokud to s ní neumíš tak můžeš uškodit jen sama sobě.Za druhé,její zbraně se spouštějí různými pohyby které by se ti mohli vymstít.Za třetí je dost těžká pro netrénovaného.“

,,Já s ní ale nechci bojovat,jen si ji chci zkusit.“

Darwin razantně zavrtěl hlavou. ,,Chtěj po mě cokoli,ale tohle ne.“

Rosemari sklonila hlavu. ,,Umíš vařit?“zeptala se.

Darwin přikývnul. ,,Samozřejmě.Ale pokud vím tak zde máte kuchaře.“

,,To ano“,přiznala. ,,Ale chtěla bych ochutnat to co jí lovci.“

,,Jak si přeješ,ale moc ti to asi chutnat nebude,“varoval ji.

,,To nevadí.“

Darwin se uklonil a odešel do kuchyňky.Zaklapl dveře a začal pracovat.Jelikož byly lovci neustále v pohybu tak si nemohli dovolit plýtvat časem na nějaké gastronomické rozmary a tak se naučili jen nějaké jednoduché recepty.Většina receptů byla dost ostrá,protože lovci byly z dost tvrdého těsta.

Připravil jednoduché jídlo,skládající se z jednoduché chilli omáčky s mletým masem a zeleninou a smažených bramborových lupínků se slanou příchutí.

Už se chtěl chopit tácu s jídlem když zaslechl Rosemarin hlas. ,,Darwine.Nech všeho a pojď se na něco podívat!“

Darwin otevřel dveře a spatřil Rosemari….jak má na sobě jeho zbroj.

,,Jak se ti líbím?“zeptala se a otočila se kolem své osy.

Darwin dal roce před sebe. ,,Ani se nehni,“řekl a pomalu se k ní přiblížil.

,,Ale Darwine..“ Rosemari mávla rukou a ze zápěstního jo vyjely dva špičaté drápy dlouhé jeden metr. Tvořili je několik článků spojených dohromady,které se při uskladnění zasunuli do sebe aby tak šetřili místo.

Vystrašeně zamávala druhou rukou a Darwin doufal že neudělá jeden pohyb…a  šipkomet na druhé ruce vystřelil spoustu šipek,kterým se Darwin jen taktak stihl vyhnout. ,,Nehýbej se!“ přikázal když se vyhnul jedné šipce,která by ho zasáhla do hlavy.

Rosemari se konečně přestala hýbat a tak mohl Darwin vstát a přešel k ní.Vzal ji za ruku a hmátl pod zbroj.Našel malé tlačítko které deaktivuje zbroj.Ozval se syčivý zvuk jak se jak se otevřel malý ovládací panel na předloktí.Toho se Rosemari evidentně lekla  trhla rukou,což vyústilo v to,že se aktivovali skryté  čepele, kterým se Darwin jen taktak stačil vyhnout.Přesto ucítil na ruce bolest,ale o její původ se bude starat až později.Rychle stiskl deaktivační tlačítko na zbroji…a Rosemari se sesunula na podlahu.Šedesáti pěti kilová zbroj přece jen něco udělá.

Odepnul z jejího těla zbroj a byl velice udiven tím,že dokázala svoje prsa nacpat do kyrysu.Teprve tehdy když jeho zbroj vysela na stojanu se konečně zmohl na otázky.

,,O co ses to snažila?“zeptal se.

Rosemari se rozvzlykala. ,,Chtěla jsem ti jen ukázat že se nemáš čeho bát.Doufala jsem že ji zvládnu a…“ podívala se na jeho ruku. ,,Darwine, ty krvácíš.“

Darwin se jako nic podíval na svoji ruku.Byla tam dost hluboká řezná rána od vystřelovací čepele. ,,To nic není,“řekl a pomohl ji vstát.Posadil ji do jednoho křesla a sám přešel ke stolku a z přihrádky vytáhnul lékárničku.Popadl desinfekci a jen tak si ji nalil přímo do rány.Rosemari na něj jen nevěřícně zírala.Věděla jak to bolí když se desinfekce nanáší jen na povrchovou ránu,ale on si ji nalil přímo do rány.Darwin pak vyndal obvaz a převázal si ji.Pak se obrátil k Rosemari.

,,Tohle už nikdy nedělej,“řekl.

 

9

 

 

Lod se vynořila z hyperprostoru přímo nad planetu Saturii.Darwin vzhlédl od navigačního počítače a pohlédl na planetu pod sebou.Planeta byla modrá a zelená.Rozlehlé modré oceány se táhly po většině planety a jestli mu Marx nelhal tak jsou plné predátorů které může lovit,jakmile si najde trochu času.Měl přece ještě povinnost chránit Rosemari.Více ho ale zaujali lesy a pralesy,které se táhly kam až oko dohlédlo.Někde v nich se právě predátoři vydávají na lov,ale Darwin měl v úmyslu udělat z lovců lovnou zvěř.

Na všechno si ale bude muset počkat.V první řadě má dělat společnost a být ochráncem Rosemari.Což nebylo mnohdy až tak snadné.

Hned jakmile přistáli v jednom z mnoha měst na pobřeží obehnaném vysokými hradbami proti zvířatům tak se Rosemari rozhodla že se půjdou z Darwinem projí do města a najdou si hotel ve kterém se ubytují. Rosemari totiž rezolutně odmítala bydlet na lodi protože jí měla za ty dny cestování po krk.

Marx byl naštěstí velice bohatý a vlivný muž s mnoha společnostmi které mu přinášeli až nehorázné peníze a tak si mohla Rosemari pronajmout pokoj v jednom z nejluxusnějších hotelů ve městě.

Byla to obrovská sedmdesáti poschoďová budova s mnoha bazény,kasinem,restauracemi a klubů všeho druhu.

Apartmá který si pronajala bylo v nejvyšším patře budovy a tvořilo jej pět velkých místností.První byla ložnice s velkou postelí pro dva,druhá byla obývací pokoj s velkou holoobrazovkou a množstvím křesel,ze kterých se dalo dívat na nekonečné moře i na město.Několik stolků,bar a obrazy.Další místnost byla kuchyně.Nebyla nepostradatelná,ale sloužila k tomu aby si host pokud bude mít chuť dopřát co si zlíbí z vlastního repertoáru.Taky zde byla jídelna pro intimnější večery,kde bylo veliké okno umožňující pozorovat jen moře a taky zde byla terasa z bílého kamene se zatažitelným přístěnkem.I zde bylo pár židlí a jeden stolek. Poslední místnost byla koupelna,které dominovala veliká vana v kombinaci s vířivkou.Samozřejmě tu byla i toaleta a sprcha.

Do pokoje první vešel Darwin a příručním skenerem se snažil najít něco co by mohlo Rosemari nějak ublížit.Nic ale nenašel.

To by ještě nebyl takový problém jako to že v recepci se zrovna necítili nadšeně když se jim zde ubytuje dívka s vlastním nájemným lovcem.Rosemari za něj zaplatila ačkoli se Darwin nabídnul že za sebe zaplatí sám, ale stejně se ředitel netvářil zrovna nadšeně když to musel řešit.Rosemari ale dala nějaké peníze řediteli rovnou do kapsy a ten byla najednou převelice ochotný.Darwin nevěděl jestli na něj zapůsobili víc ty peníze nebo když se dozvěděl čí to je dcera.Marx totiž do podniků na Saturii investoval a investuje dost velké peníze a nikdo se tu nemohl takové podpory vzdát a ředitelé hotelů už vůbec ne.

Jak již bylo ale řečeno,Rosemari měla na Darwina pár požadavků které mu byly docela proti srsti.První byl ten že mu nařídila ať po dobu co zde budou odloží zbroj.Tohle bylo poprvé co Darwin řekl ne.Měl svůj  úkol a ten bude plnit.Má ji chránit a tak si zbroj ponechá.Rosemari ale přesto trvala na svém a jelikož se Darwin řídil hesle ,,můj zákazník,můj pán,“ tak ji odložil.

Druhá věc byla spaní….

Rosemari vstoupila do pokoje který Darwin důkladně oskenoval a procházela si jednotlivé místnosti. Darwin ji byl samozřejmě v patách.Když přišla do ložnice tak se jen rozhlédla a pak se podívala na Darwina. ,,Na které straně chceš spát?“zeptala se.

,,Na žádné,“odpověděl pohotově.

Rosemari na něj překvapeně zamrkala. ,,Cože?“

,,Vy budete spát a já vás budu hlídat,“řekl.

,,Ty nepotřebuješ spát?“zeptala se zaraženě.

,,Spánek je přepych,který si lovec nemůže dovolit.Kromě toho existují jisté meze,mezi které já jako lovec nesmím překročit.“

Rosemari zakroutila hlavou. ,,Pokud se ale budeš chtít prospat tak si ke mně můžeš kdykoli lehnou.“

,,To nebude třeba,“řekl Darwin.

Rosemari pokrčila rameny. ,,Nepůjdeme si zaplavat?Jsou tu nádherné pláže.“

,,Je to jen na vás,“odpověděl Darwin.

Za dvacet minut už byly u moře.Darwin měl na sobě plavecké šortky s opaskem na kterém měl svoji dýku Erin.Nějak tušil že ji možná použije.

Rosemari se zase oblékla jednodílné zelené plavky.Dávali na odiv bříško a i část prsou.Záda byl odhalená a plavky dole začínaly až u pasu.

Společně plavali v jasně modrém moři.Rosemari se ničeho nebála,protože věděla že pláž je sonicky hlídaná.Nacházeli se zde totiž majáky na plovácích,které vydávali zvuky pod hranicí slyšitelnosti.Lidem to nic neudělá.ale dravce to spolehlivě odežene.Darwin ale tušil že se něco stane.

Po nějakém čase vylezli z vody ven na pláž se zeleným pískem a posadili se do plastových křesel pod slunečníkem.Rosemari si spokojeně upíjela ze svého drinku s ledem a vychutnávala si pohodu.

Darwin si taky objednal pití,ale byl to jen nějaký energetický nápoj s ledem a v klidu ho upíjel,ale očima pořád sledoval okolí a cítil že se něco stane…..Jeho zrak náhle upoutal stín ve vodě.

,,Proč sis s sebou vzal tu dýku?“zeptala se ho Rosemari když si dlouze upila.

,,Mám pocit že se něco stane,“odpověděl Darwin a spatřil jak se z vody vynořila ploutev žraloka.Prudce vstal a vztáhnul Erin z pouzdra. ,,Lov je zahájen.“Rozeběhl se a skočil do vody.Plavčíci si všimli stínu a rozezněli poplach a všichni lidi prchali z vody.Zůstal v ní jen ten žralok a Darwin.

Darwin plaval a Erin držel v ruce a pro jistotu si ji zajistil řemínkem.Voda byla naprosto průzračná a tak se mohl v klidu podívat na svoji kořist.Žralok byl dlouhý sedm metrů a více méně se podobal žralokům ze země (pokud tam vůbec ještě nějací jsou).Byl jasně bílí a měl mírně natrhnutou hřbetní ploutev.Jeho veliká tlama byla dost velká na to,aby s ním mohl spolknout celého člověka jako malinu,ale Darwin se toho nebál.Neměl strach, protože neměl emoce.Byl to pro něj jen potencionální nepřítel kterého se musí zbavit,aby ochránil Rosemari.

Pluli k sobě a oba zrychlovali.Darwin najednou zastavil a ponořil se.V těchto chvílích byl Darwin velice vděčný za přetvorbu plic.Spočívalo to v tom,že se plíce předělají takovým způsobem,že bude moci dýchat i ve vodě.Tato změna ale nebyla permanentní a dala se odstranit.Darwin si ji nechal udělat když se měl dostat na jeden ostrov a odstranit velice nebezpečného člověka.Byl velice rád že neměl čas si jej odstranit.

Plaval dolů až ke dnu,které bylo necelých pět metrů pod ním.Žralok ho následoval.Darwin doplaval až na dno a ukryl se mezi korálovými útesy.Žralok zatím kroužil nad ním a čekal. ,,Tenhle žralok má inteligenci,“ pomyslel si Darwin.

Žralok kroužil v osmičkách a čekal.Darwin si h hlavě provedl pár výpočtů aby zjistil kdy bude nejvhodnější okamžik vyrazit.Žralok byl přímo nad ním a tak se Darwin odrazil ode dna a Erin měl připravenou k útoku.Měl v úmyslu rozříznout mu břicho.Žralok se z ničeho nic otočil a plaval směrem k němu.Darwin měl ale příliš velkou rychlost a tak chňapnul do prázdna.Lovec se ale stačil chytit jeho spodní ploutve a pevně se ji držel.Žralok si toho všiml a začal se zmítat a škubat aby černého pasažéra setřásl,ale ten se držel příliš pevně.

 Darwin se jednou rukou ve které držel Erin pustil a druhou se držel.Prudce máchnul dýkou a zarazil ji žralokovi do břicha a vedl rychlí řez od hlavy až po jeho pozici a ještě kousek dál.Vyvalil se proud krve ale nijak to nepomohlo a tak Darwin bodnul ještě jednou.Ani to nepomohlo.Žralok se jen zmítal v bolestech ale zemřít ještě nehodlal,přitom krev z něho prýštila jako nějaký gejzír a mísila se ze slanou vodou moře.Darwin se mu vyšvihnul na hřbet ale zrovna v tu chvíli se žralok dal opět do pohybu.Pevně se držel hřbetní ploutve a snažil se přitáhnout k jeho hlavě.Zdálo se že je žralokovi jedno co dělá a tak vyrazil do mělčiny a tady byla hloubka jen asi dva metry.

Konečně se Darwinovi podařilo dostat k jeho hlavě. ,,Hon je u konce,“řekl Darwin ale z jeho slov bylo jen několik bublin a pak bodnul Erin žraloka rovnou do hlavy a následně mozku.Žralok sebou jen párkrát zaškubal a pak se přestal hýbat úplně.Klesl na dno a Darwin okolo něho obkroužil pár koleček aby se ujistil že je mrtvý. Krev z něj stále ještě prýštila ale ne už tak moc.Připlul k jeho břichu a rozříznul ho.Rukou sáhnul dovnitř a vytáhnul srdce,aby se ujistil.Srdce zahodil a uchopil žraloka za ocasní ploutev a zvednul ho.Dotáhnout několikatunového žraloka ve vodě byla jedna věc,ale vytáhnout ho na břeh bylo něco jiného.

Vylezl z vody a uslyšel jásot.Před ním stál dav , tleskal a provolával sláva.Darwin se rozhlédl po Rosemari a zjistil že k němu běží.Objala ho a políbila na ústa.Z toho si Darwin těžkou hlavu nedělal.Když ji od sebe jemně odstrčil tak řekl. ,,Potřebuju několik silných chlapů,“ a z davu k němu vykročilo šest mužů. Společně vytáhli žraloka na pevninu a triumfálně u něj stáli.

Netrvalo dlouho a na místě byly i reportéři.Veliké štáby už nebyly potřeba,protože jeden člověk měl na hlavě připnutou kameru a zároveň mohl dělat rozhovor.Přesto jich ale chodili raději více pro více záběrů.

K Darwinovi přiběhly ženy s kamerami na hlavách zajištěnými řemínky a s mikrofonem v ruce.Jedna mluvila a druhá natáčela. ,,Stojíme tu s hrdinou dne který vlastnoručně zabil obávaného bílého žraloka.Zde bych chtěla zdůraznit že zatímco ostatní prchali,on se rozběhl s nožem do vody a po vzrušujícím zápasem tohoto krále moří zabil.Chcete k tomu něco říct?“zeptala se reportérka.          

Darwin se naklonil k mikrofonu. ,,Jen  to že mi bylo ctí se utkat s tímto dravcem a že mi poskytl tak dobrý lov.“

,,Vy rád lovíte?“zeptala se reportérka.

,,Samozřejmě,“řekl Darwin. ,,Jsem námezdní lovec.“

Reportérky i dav, který se již podstatně rozrostl zašuměli překvapením.Do hovoru se vložila až Rosemari. ,,Je to můj osobní námezdní lovec,“řekla a obtočila ho rukou kolem pasu.

,,To musí být velice zajímavé,“řekla reportérka dychtivě. ,,Jaké je to mít svého osobního námezdního lovce?“zeptala se směrem k Rosemari.

Darwin se o ně nezajímal a přešel k mrtvému žralokovi.Poklekl na koleno a podíval se mu do očí. ,,V mé sbírce ti přijde speciální místo,“načeš vytáhnul dýku a krátkými pohyby odřezal celou čelist od zbytků těla.Na chvíli ji ponořil do moře aby ji zbavil krve a masa a  jemně ji ořezal,ale dával si pozor,aby nepoškodil čelist.

Čelist si dal přes rameno a vydal se k Rosemari,která dávala rozhovor.Moc se o to nezajímal.Reportérky se k němu  hned otočili. ,,Měl byste na chvíli čas?“zeptala se jedna.

,,Samozřejmě,“řek Darwin a pohodil s trofejí.

,,Mnohdy jsme slyšeli že lovci jsou naprosto osamocení a že společnost moc často nevyhledávají,jak byste nám chtěl vysvětlit že tady slečna Rosemari se k vám hlásí.“

,,Je to jednoduché,“řekl Darwin. ,,Dostal jsem za úkol ji chránit a tak u ní musím neustále být.“

Reportérka zvedla prst. ,,Proč jste tedy vyběhl za tím žralokem?Říkal jste přece že se od ní nesmíte hnout.“

,,Mám ji ochraňovat a to taky znamená likvidovat možné hrozby a ten žralok byla potencionální hrozba.“

,,Aha,“řekla reportérka a podívala se na čelist kterou měl přes rameno. ,,Trofej?“zeptala se.

,,Ano,“odpověděl lovec. ,,Mám ve zvyku že z  každého zvířete které zabiju a které projeví nějakou vyšší inteligenci při souboji se mnou vezmu lebku nebo zuby.“

,,Máte ve svém životě nějakou dívku?“zeptala se reportérka.

,,Ne,“řekl Darwin rozhodně.

,,Aha,“hlesla reportérka a změřila si Darwina očima od hlavy až k patě a přivřela oči.. ,,A nechtěl byste si někdy někam vyjít?“zeptala se.

,,To nebude možné,“řekl Darwin rezolutně. ,,Mám tu nějakou práci a tu musím splnit.“

 

10

 

Ještě ten den si Darwin vyvařil svou trofej.Kvůli tomu ale musel na svoji lod‘ protože tam měl nádobíčko.

Čelist z onoho žraloka pověsil na nejvyšší místo aby mohla shlížet na ostatní,pak se ale vrátil zpět do hotelového pokoje.Rosemari byla s ním,ale když viděla co Darwin děla aby zbavil zuby masa tak raději přešla do pilotní kabiny.

Před hotelem jim dveře otevřel stevard se slovy ,,Toho žraloka jste zabil skvěle“ a stejné chvály se dočkal i na recepci.Darwina to ř začalo nudit,poslouchat na sebe chválu jen kvůli tomu že zabil žraloka. Rosemari si  v tom ale docela libovala a držela se neustále u Darwina a vychutnávala si závistivé pohledy žen ze svého okolí.

Na pokoji na ně čekala láhev šampaňského s osobním pozdravem od ředitele.Rosemari se podívala na láhev. ,,Výborný ročník,“řekla uznale a otevřela ji mechanickým otvírákem.Z plavek se převlékla opět do své elastické bílé kombinézy s černýma botama a černou vestou.

Stočila pohled na Darwina.Ten si oblékl šedou pilotní kombinézu a  černé boty.Zahlédla se do jeho tváře a usmála se.Nečekala že by ji úsměv Darwin oplatil,neboť on už dávno zapomněl co to je, usmát se.Doufala že se jí podaří v něm probudit city.

Vzala dvě sklenice co byly k vínu přiložené a nalila do každé správnou míru.Měla v úmyslu v Darwinovi probudit city a pak si ho při troše štěstí vzít.Milovala ho od prvního okamžiku kdy přišel do jejich domu a začal pracovat pro jejího otce.Bylo jí tehdy čtrnáct let ale už v té dob věděla co to je láska na první pohled.Táta jí učil   že lovci jsou tím nejlepším co mohlo tuhle galaxii potkat a v tomto ohledu s ním souhlasila a stejně tak i její matka.

Snila o něm takovou dobu.Mnohdy se jí zdálo jak s Darwinem cestuje po planetách a oddávají se radostem života.Mnohdy dokonce naléhala na svého otce aby Darwina zavolal.Věděla moc dobře že lovci mají vždy spoustu práce a tak na zdvořilostní návštěvy nechodí,ale jí stačilo ho jenom zahlédnou nebo vidět.

Snažila se dokonce i něco zjistit o jeho minulosti,ale nic nezjistila.Ani o tom kde se narodil,nebo o tom kde žil.Zaplatila dokonce i několik detektivů aby se pokusily vystopovat jeho původ.Dlouho čekala,ale nakonec se přece jen dozvěděla,že Darwin žil na Marsu a rodinu mi zabili v pěti letech a od té doby se potuloval po planetě.Pak už stopy zmizeli a ani ti nejlepší detektivové a pátrači nemohli nic najít.

Zvedla sklenice a jednu podala Darwinovi. ,,Na nás,“řekla když si cinkli.Ona si sotva upila,zatímco Darwin do sebe obrátil sklenici na ex.

,,Chceš ještě,“ zeptala se.

Darwin zavrtěl hlavou.Děkuji,ale ne.“

Rosemari si lehce upila a změřil si lovce od hlavy až k patě.Podle jejího názoru byl překrásný princ z příběhů co jí říkaly když byla malá.Byl vysoký a urostlý,jen ty emoce mu chyběli,ale to hodlala změnit.Budou tu ještě šest dní a tak měla dost času na to emocím ho naučit.Už se ji v hlavě zformovalo několik nápadů a při pomyšlení na ně se jí na rtech usadil slastný úsměv.

Vyšla na terasu a dívala se na zapadající slunce.Darwin stál vedle ní.Zatímco musela Rosemari mhouřit oči,tak Darwin se dívala do slunce s očima naprosto rozevřenýma a světlo mu evidentně nevadilo.

Zavál vítr a tak se schoulila k Darwinovi.Cítila jeho tělesné teplo a věděla že Darwin za ní klidně i položí život.Lovci klidně splní svoji misi i kdyby je to mělo stát život,ale skoro každý lovec nějakým zázrakem vyvázne třeba jen bez končetiny,nebo s velkou ztrátou krve.  

Věděla že Darwin tohle všechno bere jen jako další misi ve které musí uspět.Věděla že k ní nic necítí protože nemá emoce.Přísahala si ale že to změní.Otec ji dokonce říkal že by jim to moc slušelo,ale nikdy to Darwinovi neřekl.

To že se lovec ožení,nebo v případě lovkyň vdá bylo asi tak pravděpodobné,jako že se dá utéct od horizontu událostí černé díry. ,,Vždycky je naděje,“ říkala jí matka.

Slunce už zapadlo a cítila se velice ospalá.Nevěděla jestli je Darwin také,ale věděla že to nedá najevo. ,,Jdu spát,“ řekla a vyšla z terasy do ložnice,kde se převlékla do svého obleku na spaní,který se skládal jen z černých kalhotek a podprsenky.Lehla si do postele a pozoroval Darwina,který si  přitáhl žídly a střežil její spánek.

,,Pokud by se ti chtělo spát,“řekla, ,,vedle mě je vždycky místo.“

,,To nebude nutné,“odpověděl Darwin a usadil se do křesla.Rosemari se usmála a lehla si.Otočila se ale směrem k Darwinovi,jako by doufala že se něco stane,ale nestalo se nic.Poraženě vzdychla a zavřela oči.Zdál se jí sen o tom jak ji Darwin drží v náručí a něžně jí líbá a šeptá jí sladká slova.Jak by byla ráda kdyby ten sen neskonči,nebo kdyby se ten sen proměnil v realitu.Ona ale věděla že se to jednou stane.

 

11

 

Ráno se Rosemari probudila a zjistila že se Darwin ani nepohnul a seděl pořád na svém místě a drží v ruce malý předmět kvádrového tvaru a se zašlým stříbrným povrchem,místy i se rzí.

,,To jsi tu seděl celou noc?“zeptala se.

Darwin přikývnul.Zdálo se že nebyl vůbec ospale,naopak působil zcela čile a uvolněně.Usoudila že je takový každé ráno a že se teprve přes den změní v toho lovce,známého po celé galaxii.

,,Dáš ji kávu nebo něco?“zeptal se.

Přikývla. ,,Kafe by bylo skvělé,“řekla.

Na chvíli  zmizel,ale za chvíli byl zpátky a nesl hrnek s kafem. ,,Ty si nedáš?“zeptala se Rosemari když si převzala hrnek.

Darwin zavrtěl hlavou. ,,V poslední době moc kafi nefandím.“

Rosemari se pousmála a zhluboka se napila.Darwin uměl udělat dost dobrou kávu a za chvíli nesl i tác se snídaní,která se skládala z ovoce které se mu někde podařilo sehnat,různých druhů pečiva a sklenice pomerančového džusu.Ať věděl co věděl tak přesně věděl co má Rosemari ke snídani ráda.S chutí se pustila nejdříve do ovoce a pak se zakousla do pečiva.

Darwin zatím stál u okna a díval se na jasný kotouč světle který se zvedal na obzoru za mořem a dokazoval,že nastává den.

,,Nedáš si?“zeptala se Rosemari když se v půli sousta zarazila.

,,Ne,děkuji,“Odpověděl. ,,Už jsem měl výživnou kapsli.“

Rosemari překvapeně pootočila hlavou. ,,Co to je?“zeptala se.

Darwin v odpovědi sáhnul za opasek a vyndal malé kožené pouzdro.Chvíli zápasil se sponou a pak ji otevřel a vyndal z ní malou šedou kapsli.

Rosemari se jí chopila a prohlížela si ji ze všech stran. ,,Můžu,“zeptal se a podívala se na Darwina.Ten jen přikývnul a tak si mohla vložit kapsli do úst.

,,Hned spolknout,“řekl Darwin.

Rosemari polkla ale nic necítila. Pak ji najednou začalo být divně.Najednou se cítila plná,jako by spořádala velký banket.Necítila ale žádnou chuť,jen pocit ukojení hladu.

,,Docela účinné,“poznamenala. ,,Ty tedy jíš jenom tohle a nic víc?“

,,Většinou jím tohle,protože nemám moc času na nějaké kulinářské rozmary.“

Rosemari se podívala do Darwinovi ruky a upoutal ji ten malý stříbrný předmět co držel. ,,Co to je?“ zeptala se.

Darwin natáhl ruku aby si mohla lépe prohlédnout co drží.Nástroj byl po obou delších stranách vroubkovaný. ,,Foukací harmonika,“odpověděl. ,,Když nemám co dělat nebo odpočívám tak na ni hraji.Pomáhá mi to uvolnit se.“

Rosemari předala harmoniku spět do Darwinových rukou. ,,Mohl by mi něco zahrát?“

Lovec se usadil do křesla a přiložil nástroj k ústům.Párkrát do něj foukl.Byla to spíše taková rozcvička a až pak začal hrát.Z počátku byl tón veselý a pak přešel do smutného.Následně byl zase radostný,ale hned zase přešel do smutného a tak pokračoval dlouho.Následovalo několik tonů směsi radostné,neutrální a smutné. Darwin si všiml že Rosemari tečou slzy.Odložil harmoniku od úst a dal ji do malého pouzdra na opasku.Právě místo pro harmoniku bylo ta prázdná přihrádka na Darwinově zbroji.Bral ji vždy s sebou.

,,Nikdy jsem neslyšela něco tak smutného a tak krásného,“řekla Rosemari když si utřela dekou slzy. ,,Co jsi to hrál?“   

Najednou zapípal holografický projektor.Darwin k němu přišel a zapnul ho.Objevil se proud světla který se na jednom místě ve vzduchu zastavil a začal se zhmotňovat postava.Jednalo se o muže oděného do kombinézy barvy písku s mnoha kapsami.Na opasku z hnědé kůže mu vysel nůž,na hnědých vysokých botách se leskly přezky a na hlavě mu seděl klobouk na jedné straně spojený.

Muž  byl vysoký ale nepůsobil zrovna jako dobrodruh za kterého se převlékl.Hologram konečně vytvaroval i jeho tvář.Měl ostře řezané rysy,modré oči a skoro až orlí nos.

Skoro jako by se ohlédl a pak zamrkala a pojem,a se. ,,Omlouvám se jestli jsem vás vyrušil,“omluvil se.

,,Nikoho jste nevyrušil,“řekla Rosemari. ,,Co potřebujete?“

Muž se uklonil. ,,Jsem Alex Peterson.Každý rok pořádám v pralese hon,kterého se účastí velké množství známých osobností a cizích hodnostářů.Ve správách se mluví jen o vás a vašem včerejším hrdinství. Mnohokrát jsme se pokoušeli kontaktovat námezdní lovce zda by se též nezúčastnili našeho honu,Pro nás z nepochopitelných důvodů se nikdo z nich nechce přidat,tak jsem se vás chtěl zeptat,zdali byste se nepřidal vy když vás tu tak máme.“

,,Já o tom nemohu rozhodnout,“řekl Darwin a rukou mávnul k Rosemari.

Rosemari se podívala na Alexe. ,,Ta džungle je přece nebezpečná,“řekla. ,,Je tam plno dravců.“

Alex zakroutil hlavou. ,,Ničeho takového se nemusíte bát,“řekl. ,,Místo kde je náš tábor je naprosto nepřístupné všem tvorům a dá se tam dostat jen vzduchem a pro případ že se nějaký tvor rozhodne přijít až k nám tak ho čeká nemilé překvapení v podobě sonických zbraní,které tito tvorové opravdu nemají rádi.“

,,Ale pokud se vydáme na lov tak budeme v nebezpečí,“odvětila Rosemari.

,,Ani tohohle se nemusíte bát.Cestou nás bude doprovázet jeden sonický generátor a ten nám zajistí ochranu a navíc se nikdo z nás doopravdy do lesa nevydá.Všichni budeme pořád v táboře.“

,,Jak to myslíte,“zeptala se Rosemari zcela nechápavě.

,,Je to absolutně jednoduché,“odpověděl Alex. ,,V táboře máme něco čemu říkáme Druhé tělo a to budete ovládat prostřednictvím myšlenek které do něj bude posílat počítač.Je to jako byste byla přímo v tom těle a vystavovala se tak nebezpečí,ale ve skutečnosti jste naprosto v bezpečí na základně.“

V Darwinovi vřel vztek a rozzuřit námezdního lovce bylo něco neuvěřitelně vzácného,ale  přesto se to Alexovi podařilo.Jak si tihle samozvaní lovci mohou dopustit takového hanobení.Každý lovec,ať námezdní nebo ten co loví zvířata by měl respektovat že lov je boj na život a na smrt mezi lovcem a kořistí.Tihle lidé se dopustili takového zhanobení že by je nejraději všechny podřezal a nechal  v bolestech  vykrvácet.Možná by jim ale bohatě stačilo je vysadit s bojovou výzbrojí v lese a pak je nechat lovit.Možná by se pak naučili co to je vážit si života.

Důvod jeho rozčilení byl ale v tom že požívají jiná těla aby v nich mohli bojovat a nevystavovali se tak ohrožení života.Nedal ale svoje emoce nijak najevo,jen sevřel pěst až mu v ní zapraskali kosti. 

Rosemari se zamyslela. ,,Jak dlouho ten lov trvá?“zeptala se.

,,Tři dny,“odpověděl Alex hbitě.

Rosemari se podíval na Darwina. ,,Nemusel y to být špatný nápad.“

 

 

 

 

12

 

Hluboká džungle planety Saturie byly plné dravců.Nebyly sice tak nebezpeční jako tvorové na měsíci lovců, ale nebezpeční byly.

Nejvíce rozšířeným druhem tu byly Tenktové.Byly to velké,pumám podobné kočky s velice ostrými drápy a velice odolnou kůží.Byly pokryti srstí v odstínech zelené a hnědé která je výborně maskovala.Dokonce se o nich říká že dokáží číst myšlenky svého nepřítele a využít je ve svůj prospěch.

Darwin opatrně našlapoval a dokonce i se svojí zbrojí se pohyboval tiše a lehce.To se ale nedalo říci o zbytku skupiny která šla s ním.Skupinu vedl Alex Peterson,přesněji řečeno jeho druhé tělo.Darwin byl naprosto znechucen když vyděl jak ten stroj funguje.

Přes hlavu si někdo nasadí virtuální helmu a ta mu zobrazí pohled z očí druhého těla.To na sobě vytvoří holografickou projekci těla svého pána a ovládá se myšlenkami.

Skupinka čítala asi deset ,,Lovců“,a všichni na sobě měli jen kombinézy a lehkou zbroj ž kůže a plastu.

Darwin byl oblečený jen do své pilotní kombinézy a zbroje z kůže a titanu.Ze zápěstí mu trčeli dvě čepele na každé ruce o délce půl metru a na helmě měl nastavené infra vidění.Jako jediný zde byl ,,doopravdy.“

Darwin se snažil pohybovat tiše ale zbytek skupiny hlučel a tak plašil tu nejlepší kořist.Vzpomněl si jak včera s Rosemari přiletěli do hlavního tábora.Představoval si nějakou pevnost s vysokými hradbami a pustým povrchem.O to více ho překvapilo když spatřil vysokou létající plošinu.Jednalo se o malé město které se vznášelo nad povrchem v dostatečné výšce aby na něj nemohli dravci,ale zase dostatečně nízko aby se mohli pasažéři dívat dolů.

Darwinovu pozornost najednou upoutal zvuk v křoví a gestem ruky všechny vyzval k tichosti.Opravdu zavládlo ticho,protože se už všichni naučili věřit Darwinovým loveckým instinktům.Infra vidění nepomohlo a tak přepnul na jiné,rentgenové.Vyděl jak se v křoví krčí jeho kořist.Byl to Tenkt,pumovité stvoření po kterém dnes šli.Darwin se přikrčil a pomalu se vydal k houští kde se Tenkt skrýval.

Tenkt se vší zuřivostí vyrazil ze křoví a měl zuby a drápy připravené k úderu.Darwin se prudce sehnul, nechal tvora ať mu přeletí nad hlavou a pak švihnul čepelemi.Tenkt dopadl na všechny čtyři ale nezdálo se že by se měl k dalšímu útoku.Jen stál.Najednou se rozdělil po páteři na dvě půle,které spadly na zem.

Skupinka vydala jásot na který si Darwin už dávno zvykl. ,,Co se bude ještě lovit?“zeptal se Alexe.

,,Už nic,“odpověděl. ,,Pro dnešek už toho máme dost.Vracíme se.“

Darwin přikývnul a vydal se za Alexem který celou skupinu vedl k raketoplánu,který je dopraví zpět do létajícího města.

Úkosem pohlédl na zbytek skupiny.Bylo tu několik byrokratů,pár mladíků o kterých mu Alex řekl že se chtějí stát lovci a jeden člen zprávy létajícího města.

Výpravu doprovázel sonický generátor jak bylo slíbeno,který v případě nouze vysílal do okolí nepříjemné zvukové vlny a jeden nosič úlovků.Většina jich patřila právě Darwinovi.

Na místo vyzvednutí se dostali během deseti minut,během kterých stihl Darwin ještě ulovit jednoho Teista,šupinatého tvora podobného velké ještěrce.

Raketoplán je vyzvednul na určeném místě a k nim ještě jejich pomůcky a odvezl je do města.Darwin se posadil do jednoho z křesel v raketoplánu a díval se ven přes otevřené dveře.Najednou si k němu někdo přisedl.Byl to ředitel létajícího města.Působil hubeně a byl dost vysoký.Měl jasně hnědé vlasy i přes svůj věk a modré oči.Ústa měl semknutá k sobě.

,,Pane Darwine?“zeptal se. ,,Mohu si k vám přisednout?“

Lovec odtrhnul oči od džungle pod sebou. ,,Jestli chcete.Ale oslovujte mě Darwine!“

Ředitel se posadil. ,,Grex Miller,“podal Darwinovi ruku. ,,Ředitel létajícího města.“

Darwin ruku přijal a silně ji stiskl.Ne ale tak moc aby mu rozdrtil kosti. ,,Přejete si?“zeptal se.

Ředitel Grex se posadil na sedadlo vedle lovce,který znovu stočil zrak na džungli pod sebou. ,,Líbí se vám naše planeta?“zeptal se Grex.

,,Moc klidná,“odpověděl Darwin.

,,Jak to myslíte?“

Lovná zvěř je tu až moc krotká a snadno se loví,“odpověděl Darwin. ,,Navíc je tu trochu nuda.“Darwin se podíval na ředitele a pak znovu na džungli pod sebou. ,,Co vlastně chcete?“zeptal se.

Ředitel pokrčil rameny. ,,Nemá cenu chodit kolem horké kaše…“

,,Tak proč to děláte?“přerušil ho Darwin.

,,No tak dobře,“řekl Grex. ,,Jde nám o to že bychom vám chtěli nabídnout stálou práci jako průvodce džunglí a lovce na plný úvazek.Samozřejmě za slušné peníze a výhody.“

Darwin přivřel oči až byly jen dvě malé štěrbiny. ,,Stálá práce?“zeptal se.

,,Přesně tak,“odpověděl ředitel. ,,Jen si to představte.Plakáty s vašim portrétem které zvou turisty na lov do zdejších lesů.Budete bohatý a mocný.Stanete se světové uznávaným a známým.Na celé planetě nebude nikdo kdo by neznal vaše jméno.“

,,Stálá práce je něco co si lovec nemůže dovolit,“řekl Darwin. ,,Každý lovec musí žít a cestovat z planety na planetu aby získal zkušenosti které pak zužitkuje až na lovu se smrtí,nebo na měsíci lovců.“

Řediteli se rozšířili oči. ,,Takže měsíc lovců není jen smyšlená pověst.Skutečně existuje?Myslel jsem si že si to lovci jenom vymysleli aby mohli omluvit svou nepřítomnost.“

,,Ano,existuje,“odpověděl Darwin a zapřemýšlel,jestli mu o něm má něco říkat.

,,Mohu vědět kde je?“zeptal se ředitel.

Přesně na tohle znal Darwin odpověď ještě než byla vyřčena otázka. ,,Ne.“

 ,,Proč?“

,,Je to výhradně záležitost lovců a nikdo neprozradí jeho umístění.To poslední co ten kout galaxie potřebuje je lidská přítomnost a hlavně přítomnost zábavního průmyslu.“

Ředitel si odfrkl. ,,Šlo by nám jen o kus země.V žádném případě by to nezasáhlo do vašich lovišť…..“

,,Celá planeta je jedno velké loviště,“přerušil ho Darwin. ,,A i tam se z lovce může stát lovná zvěř.“

,,Ale mohlo by to bít prospěšné jak pro nás tak pro vás,“zvedl ředitel prst. ,,My bychom měli nové místo kde se dá pořádat vzrušující hon a vy byste měli peníze z každého zájezdu.“

,,Vzrušující?“zeptal se Darwin zcela nechápavě. ,,Co je vzrušujícího na tom že doopravdy ani nejste v lese?Že doopravdy se do něj nikdy nevydáte?Že když zmáčknete spoušť na pušce tak to nejste vy.Co vás na tom tak fascinuje?“

,,Pocit bezpečí,“odpověděl ředitel po chvíli. ,,Je to bezpečnější pro lidi…“

,,Ale ten boj nemá žádnou čest,“přerušil ho lovec. ,,Zvířata taky nemají další možnosti.Nemají žádná druhá těla.Mají jen jeden život který musejí žít a když mají zemřít tak v souboji na život a na smrt.Tam mají alespoň nějakou šanci.Vy si to neuvědomujete.Musel byste se stát lovcem abyste to pochopil.“

,,To je výborný nápad,“poznamenal ředitel. ,,Mohl byste dávat lekce některým lidem co dobře zaplatí. Mohl byste tak cvičit nové následníky.Jako třeba támhleti dva,“ukázal rukou na dva mladíky co hleděli na Darwina s absolutním úžasem a skoro až se zatajeným dechem. ,,Oni by mohly být budoucností.“

,,Lovcem se musí člověk vychovat.Nejde aby se někdo v půlí života rozhodl že se jím stane.Nezvládl by to.Musel by se zřeknout všech emocí a to by pro něj byla jen velká ztráta která by mu k ničemu nebyla.Mohou zemřít sotva týden po začátku své kariéry,nebo mohou skončit jako staří lovci co se vydají na věčný lov s naší paní smrtí.“

,,Ale vy byste snad mohl…“

Darwin ředitele přerušil zvednutím ruky. ,,Řeknu to velice jednoduše,stručně a jasně.O práci u vás nemám zájem“

Zbytek cesty už Darwin nepromluvil a jen se díval na džungli pod sebou.

Hned jak raketoplán dosedl na své přistávací místo se Darwin okamžitě vydal za Rosemari.Našel ji v salonku kde upíjela ze své sklenky vína a v uctivé vzdálenosti si ji prohlížela skupinka mladíků.Každý věděl že je pod ochranou lovce a nikdo neměl evidentně zájem o konflikty.Každý věděl že jí stačí jenom kývnout a její lovec se už postará o náležitou nápravu.

Byla oblečená do přiléhavého kostýmu z lesklé černé látky a vlasy měla tužidlem stažené do malých pramínků.

Vzhlédla od stolu. ,,Á,Darwine.Pojď se posadit.“

Přistoupil a sedl si naproti ní. ,,Přeješ si tu ještě zůstat?“

Rosemari se rozhlédla. ,,Po pravdě se tu trochu nudím a radši bych se vrátila do hotelu na pobřeží a zase se kochala krásnou vodou a plážemi.Navíc se u mě trochu moc blízko potuluje parta mladíků a nějak je jim jedno kdo mě ochraňuje.“ 

Darwin položil ruce na stůl a v levé třímal Erin. ,,Kdo?“

Rosemari přesně věděla co Darwin zamýšlí.Nechtěla ale někomu způsobit bolest ani ztrátu a tak jen řekla: ,,Nic si z toho nedělej.Byly to jen kluci.“Trochu upila ze svého vína. ,,Poslyš,Darwine,“upřela na lovce prosebný pohled. ,,Nechci abys někoho zabil..“

,,Useknutí ruky není zabití ale výstraha,“přerušil ji Darwin.

,,Ale i tak,“pokračovala. ,,Navíc si to nikdy nedovolili když jsi byl se mnou.Jen když jsi byl pryč.“Zase trochu upila. ,,Mimochodem,proč jsi se mě zeptal jestli tu chci ještě zůstat?“

,,Jen tak,“odpověděl. ,,Chceš odletět zpět.“

Usmála se. ,,Ráda bych.Po pravdě ani nevím proč jsem vůbec souhlasila sem jet.“

Během hodiny měli sbaleno a šli na stanici odletu.Raketoplán je měl převést zpět do města,ale Darwin měl znovu tušení že se něco stane.Proto si oblékl dlouhý plášť který ho zcela zahaloval od hlavy k patě. Rosemari se znovu oblékla do elastické kombinézy ale tentokrát modré barvy.Dále červené vesty a stejné barvy měla i své vysoké boty ke kolenům.

Darwin nesl jejich věci a působil víceméně jen jako nosič zavazadel.Byly sotva v půli cesty k transportním lodím.Byla už trochu noc a ulice byl zcela lidupusté,když jim do cesty vstoupilo okolo deseti lidí. Byly to samí mládenci,konkrétně ti co Rosemari okukovali u baru.

Jeden z nich,byl to vysoký kluk sotva starý jako Rosemari,v hnědých botách,fialové kombinéze a s hnědými vlasy předstoupil. ,,Copak kočičko?Před chvílí jsi měla svého námezdního lovce a teď tě doprovází jen nějaký nosič.“Přišel trochu blíž. ,,Nechtěla bys nám dnes dělat společnost.“

Darwin položil zavazadla na zem a předstoupil před Rosemari. ,,Měli byste raději odejít než budete mít problémy,“řekl.

Mladík si odfrknul. ,,Ty se do toho neplet nebo dostaneš přes tlamu.“

Darwin vzdychnul a ruka mu přejela a lemu kabátu na hrudi. ,,Když si o to koleduješ,máš to mít.“Prudce trhnul a sundal ze sebe plášť a tím odhalil že má na sobě svoji zbroj. ,,Ještě si troufáš?“zeptal se.

Mladík se velice ulekl a ustoupil o několik kroků vzad. ,,Na něj kluci,“zavelel.Nic se ale nestalo.Otočil se a spatřil že za ním nikdo nestojí.Začal být velice nervózní. ,,Hele,nic se neděje.Tohle byl jen omyl.. “,otočil se a dal se na útěk.

Darwin ho nechal uběhnout krátkou vzdálenost,pak napřáhl ruku a prsty provedl pohyb a ze zápěstí vyletěla sít‘,která si rychle našla cestu a silně se obtočila kolem mladíka.Ten se snažil vzpouzet se ale sít‘ byla a z titanu a rukama se dala jen velice těžko přetrhnou.

Darwin přistoupil a vzal sít‘ a táhnul ji k okraji plošiny.Mladík se začal vzpouzet ještě víc.Darwin uchopil sít‘ a jednou rukou ji zvedl za pomoci posilovače těla a držel jí nad okrajem.

,,P-p-prosím,nepouštějte mě dolů,“koktal mladík.

 ,,Na mě to nezáleží.O tvém osudu rozhode zde Rosemari.“

Přistoupila k okraji. ,,Nech ho jít!“řekla.

Darwin se rozmáchl a sít‘ prudce vyšvihnul a hodil s ní k nejbližší zdi kde se jen ozval dutý zvuk dopadu. Přistoupil a sundal z omráčeného mladíka sít‘ a navijákem si jí vrátil do vystřelovače na zápěstí.

Nasadil si znovu svůj plášť a znovu se chopil zavazadel.

Stihli poslední spoj do města,ale byl to pomalý spoj kterým bude trvat cesta celou noc.Rosemari to ale nevadilo.Vzali si dvě místa vedle sebe aby mohla být Darwinovi co nejblíže. Sedl si na své místo a Rosemari se k němu přivinula. ,,Dnes jsi byl moc statečný,“hesla.

Darwin sklopil hlavu a podíval se Rosemari do očí. ,,Nemohu dovolit aby se ti něco stalo.“

Usmála se. ,,Já tě miluji,“řekla. ,,Od první chvíle co jsem tě viděla tě miluji.Od chvíle kdy jsi poprvé vstoupil do našich dveří a já tě poprvé viděla když tě můj táta představil.“

Darwin byl zmatený.Tohle nečekal a nikdy se mu nic takového nestalo.Sám k Rosemari něco cítil ale to nebyla láska ani nic podobného.

,,Miluješ mě?“zeptala se.

Darwin nevěděl co má říct. ,,Někoho milovat je emoce a tu si nemohu dovolit.“

Rosemari zakroutila hlavou. ,,Na tohle jsem se neptala,“řekla rezolutně. ,,Máš mě rád nebo ne?“

,,Je pozdě,“řekl. ,,Je čas jít spát.“

 

 

 

 

13

 

Druhého dne seděl Darwin v hotelovém pokoji v jednom velkém křesle a ruku měl na čele,jak dělával když přemýšlel.Měl taky o čem.

Rosemari v něm totiž probudila city.Byly sice jen na povrchu ale dost dobře věděl jak se dokáží propracovat dovnitř.Nebyla to ale láska i když věděl že z její strany to láska je.Zvažoval svoje alternativy a našel několik.

První byla v tom že by Rosemari jednoduše zabil aby se ona ani on netrápili.Tuhle alternativu ale musel okamžitě zavrhnout.Ne jen po stránce citů,ale i po stránce politické.Její otec by pak okamžitě začal proti lovcům aktivně bojovat a Darwin moc dobře věděl že on patří k těm co lovce nejvíce obdivuje a chválí.

Druhá alternativa spočívala v tom že by s ní zůstal,ale obloukem se vyhýbal jakémukoli pokusu o to se s ní sblížit.Pak si ale uvědomil že o to se celou dobu snažil ale nedařilo se mu to.

Třetí alternativa se mu ale nejvíce zamlouvala.Spočívala v tom že se prostě sbalí a odejde.Jejímu otci to pak nějak vysvětlí.Přijde sice o peníze ale to byla ta nejmenší ztráta v porovnání se ztrátou cti.Nechtěl být tou další zbloudilou duší co se vydá na cestu emocí.To byla jedna z věcí kterou opravdu nechtěl.

K Marxovi ani Rosemari se pak nebude moci několik let přiblížit ani se jimi nechat vyhledat a pokud za ním někoho pošlou tak ho bez milosti zabije.Možná bude jen stačit když ho jen zmrzačí aby každý věděl že nemá žádné city ani emoce.Že je v něm nikdo nemůže za žádných okolností probudit.

Nemohl ale odejít hned.Musel najít způsob jak to udělat aby Rosemari neurazil.Ta se momentálně nacházela ve sprše a tak měl Darwin dost času přijít na způsob jak a co udělat.Jeho pozornost upoutala malá holopromítačka.      

 

14

 

Rosemari strávila s Darwinem den na pláži a potom se jen tak toulali po městě.Lovec se ji ale zdál trochu divný.Vyhýbal se každému jejímu pohledu a na její otázky odpovídal jen krátkými větami.Zdálo se dokonce že ji opovrhuje.

Byla z toho na rozpacích.Nikdy předtím se k ní tak nechoval.Zdálo se že už ani neví s kým mluví a byl zase naprosto prost emocí.Emocí které se v něm snažila vzbudit.Tušila že něco plánuje ale nevěděla co.

Když večer velice unavená usnula a Darwin si sedl opět do křesla aby střežil její spánek tak nějakým způsobem tušila že ho asi vidí naposledy.Nechtěla tomu ale věřit a tak se jí v hlavě jen rodili nápady jak stráví zítřejší den.Mohli si zajít do místních ruin které byly pověstné tím že se na ně dravci z džungle z nějakých nepochopitelných důvodů neodváží.Dokonce se k nim ani nepřiblíží.

Předtím by si mohli zase zajít na pláž.Byla prý překrásná za úsvitu.Pokračovala by ještě dál ale její úvahy přerušil spánek.

Toužila se jen probudit a opět vidět Darwina.Byla ale velice překvapena když se probudila a Darwin tam nebyl.Na křesle ve kterém obvykle seděl a hlídal bylo prázdné.Válel se tam ale kus papíru.Uchopila ho a přečetla si rukou napsaný vzkaz. ,,Ptej se na recepci!“ stálo tam.

Vstala a oblékla se do županu.Sešla dolů a přikročila k recepci,kde stála žena oděná do přiléhavého kostýmku,tvořeného blůzou a sukní bílé barvy.Měla hnědé vlasy stažené do ohonu a jiskrné modré oči.

,,Přejete si?“zeptala se když Rosemari přistoupila.

,,Nemáte tu pro mě nějakou zprávu?“zeptala se. ,,Jmenuji se Rosemari Tarková.“

Žena aktivovala počítač a chvíli s ním pracovala. ,,Ano,“řekla. ,,Mám tu pro vás vzkaz od vašeho lovce.“ Sáhla pod pult a vyndala malou holopromítačka. ,,Přejete si ten vzkaz poslechnout tady nebo si jej vezmete do svého pokoje?“

,,Můžete mu ho pustit tady,“řekla.

Žena beze slov položila promítačku na pult a aktivovala ji.Nejdříve se objevil proud světla mnoha odstínů,který postupně nabíral tvaru muže.Nejprve se vyrýsovala postava a pak i detaily.Rosemari v nich poznala Darwina.

,,Dobrý den,paní Tarková,“pozdravil Rosemari,která byla velice udivena z tonu kterým Darwin mluvil. ,,Doufá že následující vzkaz si nijak neberete k srdci a že nebudete tesknout a ani se nijak rmoutit.Za posledních několik dní jste ve mně probudila,což si nemohu dovolit,city.Jistě dobře chápete že já si emoce nemohu  za žádných okolností dovolit.Zvažoval jsem svoje alternativy a zvolil jsem tu která je výhodná jak pro vás tak pro mě.Rozhodl jsem se odejít ve vší tichosti večer když jste spala abych vás tak ušetřil trápení nebo snah o to mě přemluvit.

Omlouvám se pokud jsem vám způsobil bolest nebo strádání ale tak to v této galaxii chodí.Vy jste dcera významného člověka a já jsem lovec.Sama musíte uznat že můj život je plný samoty a krve,kterou se musím přebrodit sám.A tak tomu bude po zbytek mého života a city by mi mohli jen uškodit.

Věřte mi,nebyla byste se mnou šťastná.City jsou mi zakázaná a vy mě teď několik příštích let neuvidíte. Doporučuji vám ten čas využít k tomu abyste si našla někoho kdo by vám byl mnohem lepším přítelem nebo mužem než já.To je vše co bych vám chtěl říct.“Uklonil se. ,,Sbohem,“ řekl a Hologram zmizel.

Rosemari začala rychle dýchat.Otočila se na ženu u recepce.Prudce se otočila a vyběhla do svého pokoje.Okamžitě si sedla ke komunikačnímu panelu a aktivovala dálkový přenos.Zadala frekvenci jejího otce. Musela ale chvíli čekat než se spojení aktivovalo.Na obrazovce se objevil obraz jejího otce.Marxe Tarka. ,,Copak je,Rosemari?Neužíváš si snad?“

Rosemari vyhrkli slzy. ,,Tati,“vyhrkla. ,,Darwin odešel.“

Marx zvednul obočí. ,,Jak to?“

,,Nechal mi tady vzkaz že jsem v něm probudila city a proto musí odejít.“

Marx zakroutil hlavou. ,,Říkal jsem ti aby ses o to nepokoušela.Víš přece že lovci se nemohou citově vázat.“

,,Ale já..já… “ sklopila hlavu. ,,Máš pravdu.Byla jsem tak hloupá že jsem se o to vůbec pokoušela.Víš přece že ho mám ráda.Musela jsme to alespoň zkusit.“

,,Měla jsi ušlechtilý záměr,“přerušil ji Marx. ,,To že se ti to povedlo znamená že v každém člověku jsou emoce.Některé jsou ale hluboko pod povrchem a dostat je na povrch je velice těžké.“Upřel na svoji dceru pohled. ,,Jsme na tebe pyšný.“

Rosemari pokývla Hlavou. ,,Sbohem tati,“načeš vypnula spojení. 

 

15

 

Marx Tark právě ukončil přenos se svoji dcerou a stočil zrak na muže sedícího ve stínu. ,,Vyřízeno,“řekl.

Muž ve stínu vstal a přešel do světla.Darwin ve své zbroji se v plné své kráse tyčil do výše. ,,Díky,“řekl. ,,Omlouvám se.“

,,Za co,“zeptal se Marx.

,,Že jsem zklamal tvoji důvěru.Nesplnil jsem misi a za to si nezasloužím žádnou odměnu.“Bral se k odchodu.

,,Počkej,Darwine,“přerušil jeho odchod Marx.Darwin se k němu otočil. ,,Pojď sem!“

 Přistoupil ke stolu za kterým seděl jeho přítel Marx.Ten se hrabal ve stole a pak vyndal malý pancéřoví kufřík.Palcem sejmul otisk prstu a otevřel ho.Vynadal z něj peníze zabalené do průsvitné folie. ,,Vem si je.“

Darwin zakroutil hlavou. ,,To si nemohu dovolit.Nesplnil jsem úkol a nezasloužím si je.“

Marx zvedl prst. ,,Náhodou si je zasloužíš.Musel jsi protrpět chvíli emocí a ta je rozhodně pro lovce dražší než cokoli jiného.Dokonce i než splnění mise.“

,,Máš pravdu,“řekl Darwin a peníze si vzal. ,,Máš pravdu.“Vykročil ke dveřím.Sotva vzal za kliku tak se zarazil. ,,Je ti doufám jasné že o mě nesmíš Rosemari nic říkat.Pokud budeš chtít abych pro tebe něco udělal tak ji z toho vynechej a ani se nepokoušej ji o tom říct.Pokusíš li se nás dva dát zase dohromady tak to bude naše poslední setkání.“

Marx přikývnul. Neměl strach.Dohlédnu na to.“

,,Díky,“řekl Darwin, odešel a nechal Marxe o samotě.

Ten seděla usilovně přemýšlel co bude dál dělat s Rosemari.Bude asi nějakou dobu velice sklíčená a tak bude muset poslat pro nějaká drahé věci aby se ji pokusil alespoň trochu uklidnit..Musel rozhodně schovat všechno, co by ji mohlo nějakým způsobem stresovat.V první řadě ale musí schovat vše ostré nebo nějak připomínající lovce.

Pokýval hlavou. ,,Zase někdy,Darwine.“

 

 

 

15

 

Zatímco byl Darwin mimo dění galaxie tak se roboti kteří dostali název T-6 velice rozšířili.Brali práci lovcům ale jejich akce se nedali s prací lovce ani měřit.Jeden lovec zvládne skupinu padesáti až sta lidí,ale roboti byly spíše v poměru jedna ku jedné proti těm co měli odstranit.Neměli žádnou čest a útočili najednou. Nesnažili se zvýšit strach u ostatních.Byly vším čím správný lovec pohrdal.Chyběla jim radost z lovu která je u správného lovce prvořadá.

Pořád byla ale úkoly,které roboti nezvládli.Darwinovi se podařilo najít si jednu takovou misi.V poslední době se nějak nedostávalo zpráv z jedné planety.Kdokoli se tam pokusil přistát nebo jen proletět atmosférou byl buďto sestřelen nebo jen silně poškozen.Dokonce zde byl málem sestřelen i výběrčí křižník,ale podařilo se mu uniknout ale několik měsíců nebyl schopen letu.Poslali sem taky roboty ale ti se vůbec nevrátili.Poslali sice pár zkomolenin ale ty nedávali smysl.

Planeta se jmenoval Grendari.Kdysi na ni byly pevniny,ale za záhadných okolností se všechny propadli a zůstal jen obrovský oceán,s jen málo pevninami.

Darwinovi dali na tuto misi malou dvoumístnou stíhačku.Sám ji ještě před odletem prověřil zda je v absolutním pořádku a nepřekvapilo ho že je v prvotřídním stavu.

Podobala se písmenu V se zaoblenými konci ramen,které se v mezeře mezi rameny trochu protáhlo a kde byla umístěna pilotní kabina pro dva.Letoun byl dvoumístný,protože by taky Darwin mohl přivézt nějakého zajatce.Letoun byl jinak vybaven jen dvěma laserovými děli a odpalovačem raket.Měl silné štíty a velice silnou konstrukci která by měla zvládnout i náraz v plné rychlosti.

Nebylo bezpečné aby se v blízkosti planety objevil velký výsadkový křižník a tak se musel Darwin trochu proletět hyperprostorem a dostat se k planetě z noční strany.

Vynořil se z hyperprostoru v tu správnou chvíli,ale aby snížil možnost odhalení na co nejmenší možnost tak proletěl atmosférou takovou rychlostí až málem zničil štíty.Přetrpěl veliké přetížení spojené s tak rychlím letem a nakonec spatřil modrý oceán tvořící planetu.

Aktivoval senzory lodi a snažil se pátrat po jakékoli stopě života.Křižoval planetu několik hodin až senzory něco objevili.Letěl tím směrem a už z dálky spatřil lod‘,jak klidně pluje po vodě.Byla hrozně veliká a už na pohled velice silně vyzbrojená.Spatřil dalekonosná děla,protivzdušnou obranu a dokonce i odpalovače dalekonosných raket.     

Tvar byl dost jednouchý a tvořili je tři lodě spojené dohromady za pomoci trámů a lišt.Z prostřední lodě čnělo několik věží a antén,kromě toho byla právě tato část nejhustěji osídlena zbraněmi..Pravá lod‘ byla jen holá plocha s mnoha výtahy a protileteckou obranou.Darwin usoudil že se zde jedna o hangáry.Levá lod‘ se zdála být obytnou částí,v kombinaci s dělostřeleckými věžemi.

Párkrát ji celou obkroužil a byl velice udiven že ti dole zatím nijak nezareagoval.Radar varovně zahoukal a z protiletecké obrany lodě vystřelilo několik desítek raket.

Darwin se svojí lodí přešel do loopingu a pak do rychlé spirály.Tímto manévrem se vyhnul většině raketám a zbytek setřásl tak že se prudce stočil dolů a nechal své pronásledovatele aby se utopili v moři.

Zatímco se snažil vyhýbat se obyčejným raketám tak z lodi odstartovalo několik stíhaček.Podobali se kapkám s křídli na bocích.Bylo jich pět a vypadali dost těžce ozbrojené.Jejich motory žhnuli jak se plnou rychlostí řítili na Darwina.

Ten zachovala chladnou hlavu a vrhl se přímo mezi útočníky.Ti mu odpověděli salvou laserových střel, ale vypadalo to že nejsou moc zkušení ve střelbě.Darwin sestřelil jednu ze stíhaček,ale její pilot se ještě stihl katapultovat.

Jedna stíhačka ho zasáhla slabě do levého křídla a Darwin ji to oplatil tím,že si strčil do výru proudů ze svých motorů a poslal ji tak do nekontrolovatelné spirály.Pilot se ale taky stihl katapultovat než jeho stroj narazil do vody a zmizel.

Zbylí tři stíhači se stáhli do vějířovité formace a společně zaútočili na nepřipraveného Darwina.Jeho lod‘ schytávala jeden zásah za druhým a štíty pomalu selhávali.

Pokaždé když se snažil otočit se a pálit na nepřátele tak byly jeho soupeři o krok před ním.Jako by se na začátku jenom rozehřívali a až pak udeřili.            

Konečně se jim podařil přímý zásah a motory jeho lodi zhasly.Darwinova lod‘ prudce klesala do vod klidného oceánu,který ho vřele přijal.

           Plavidlo prudce narazilo a Darwin se silně udeřil do hlavy a pojalo ho bezvědomí.

 

16

 

Darwin se pomalu probudil z bezvědomí.Neotevřel ale zatím oči.Slyšel kolem sebe hlasy žen.Jen žen. Žádní muži.

,,Jak je na tom?“zeptal se jeden hlas.

,,Je v pořádku,“odpověděl druhý,velice přívětivý hlas c cizím přízvukem. ,,Má jen bouli a za několik hodin by se měl probrat z bezvědomí.Co s ním pak bude?“

,,Zjistíme co tu chtěl a pak to bude na Lorini,ona určí co s ním.“

Do hovoru nevložil třetí hlas. ,,Upřímně bych ocenila kdyby ho tu nechala.Alespoň bychom tu měli společnost.“

,,Ty to asi dost potřebuješ,co?“zeptala se jedna žena pobaveně.

,,Já za to nemůžu.Víš kolik let jsem už neměla chlapa?Navíc,tohle je lovec!Viděli jste už tu jeho zbroj?“

Jejich rozhovor přerušil zvuk otevírajících se dveří. ,,Holky,“řekla nově příchozí. ,,Máte se hlásit na velení.Osobně tam chtějí vědět jak na tom je.“

,,Dobře,“neslo se sborově.

Darwin ještě chvíli leže a pak se teprve pokusil otevřít oči.Nacházel se v bíle natřené místnosti.Podle všech možných lékařských přístrojů rozmístěných po stěnách místnosti se dalo usoudit že se nachází v jakési malé nemocnici.

On sám ležel na jednom z rozkládacích lůžek,ale zbaven své zbroje.Ležel zde jen ve své spodním prádle (pro zvědavce,černé trenýrky).Sedl si na lůžko a vytáhl si z žíly  jednu injekční jehlu a hodil ji pryč.Vstal a zhodnotil svůj stav.Kromě lehké otupělosti mu nebylo nic a tu otupělost měli zřejmě za následek léky co do něj pouštěli.

Přešel k jedné skřínce a pokusil se ji otevřít.K jeho smůle byla zamčená a tak musel sáhnout po další. Našel v ní lékařský komplet,skládající se z býlích kalhot,blůzy a pláště.Bohužel to byla ženská velikost. Hledal dál a našel to samé.Oblékl se tedy do kompletu ale problém bylo si zvyknout na ženské boty.V botách na podpatku  se přeci jen chodí trochu špatně a to hlavně takovému kusu chlapa jako byl Darwin.On ale naštěstí pamatoval na každou situaci a tak své tělo vybavil jedním velice podstatným vylepšením.Molekulárním stlačováním.Jednalo se o to že se jeho svaly neuvěřitelně stlačí k sobě a tak změní vzhled postavy.a podle potřeby se nějaké části těla upraví aby odpovídali dané situaci.   

Pro případ poruchy tohoto mechanismu si vzal ten nejvolnější lékařský plášť jaký našel a hrud‘ si trochu vycpal obvazy.Přes hlavu si nasadil lékařskou čapku a přes tvář roušku.

Musel ještě vyřešit jak to udělat aby si nikdo nevšiml jeho odchodu.Našel malý holografický projektor který se používal ke znázornění těla pacienta v 3D.Darwin ho jen troch překonfiguroval a natočil tak aby vysílal jeho obraz na lůžko a tím alespoň na nějaký čas zamaskuje jeho odchod.Z jedné skřínky sebral houbičku a zapíchnul do ní injekci co si vytáhl z ruky.

Vyšel ven ale pořád se v těch botách cítil velice nesvůj.Šel chodbou se spoustou dveří,kterou kromě něj šlo i několik krásných žen,skoro ve stejném kompletu jako Darwin takže působil dost nenápadně.

Hledal nějaký počítačový terminál nebo jen blbou mapu aby se zorientoval kde vlastně je.Procházel chodbami a připadal si jako v nějaké lékařsko-výzkumném zařízení.

Hledal docela dlouho až našel co hledal.Informační terminál.Připomínal herní automat s obrazovkou a klávesnicí.

Vyhledal si v paměti počítače mapu místa kde se nachází.Nebyl ale na lodi,jak myslel,ale v jeskynním komplexu,těsně pod hladinou.Dost hluboko aby se nedalo senzory najít,ale dost vysoko na to aby z něj mohli vyplouvat lodě.

Hledal kam dali jeho zbroj.Musel dlouho hledat a pak našel pod složkou zvláštnosti místo,kde dali jeho vybavení.Byl velice potěšen když zjistil že jeho lod‘ přežila přistání a že ji mají schovanou v docích.

Zapamatoval si cestu jak ke své zbroji tak k letounu. V první řadě si musí vzít své vybavení.Bylo by sice jednodušší odletět a nic neriskovat,ale nechtěl nic nechávat za sebou a už vůbec ne svoji zbroj,kterou měl už od začátku své cesty lovce.Tehdy to byla jen kožená zbroj ale časem si ji vylepšil a opatřil vymoženostmi moderní doby.

Nacházela se ve výzkumné laboratoři 10A a taky tam vedly Darwinovi kroky.Musel ale projít výzkumnými  oblastmi a tam dost riskoval odhalení.Taky se zde hodně změnilo oblečení.Ženy zde byly oděné do minisukní bílé barvy,bílé blůzy která odhalovala bříško,pevných botách a u pasu se jim houpalo pouzdro s paralyzujícími pistolemi.Evidentně se jednalo o bezpečnost.Jinak zde byly i vědkyně,oděné v podstatě do toho samého,jen s bílím pláštěm.

Darwin mezi ně sice moc nezapadal ale ani tak si ho nevšímali a šli si za svými povinnostmi.Jen jednou se musel zastavit aby se zorientoval.Jednou ho dokonce zastavila žena od bezpečnosti.Musel ji omráčit, uklidit do jedné prázdné místnosti a pak mohl pokračovat dál.S trochou štěstí se probudí až když bude míst Darwin svoji výbavu zpátky.

Našel výzkumnou laboratoř 10A,jediný problém byla se stráž co před ní stála.Byly tam dvě ženy oděné do ,,uniforem“ bezpečnosti,které byly navíc opatřeny koženou zbrojí s malým množstvím železných prvků.

Darwin musel najít způsob jak je odlákat,dostat se dovnitř,sebrat svoji zbroj a utéct pryč.Vydechl a rozhlédl se kolem.Chodba v podstatě něco jako křižovatka ve tvaru T a Darwin byl v boční chodbě takže na něj bezpečnost neviděla.Jinak  byla chodba liduprázdná a kromě jednoho hasícího přístroje zde nebylo nic použitelného.A s hasícím přístrojem toho moc nesvede.Věřil ale své intuici která mu říkala že se dá nějak využít jen je potřeba najít způsob využití.Podíval se na přístroj a zjistil že hasí pěnou,která ale obsahovala malý podíl roztoku připomínající vodu.Nedaleko byla elektroinstalace která se nezdála být nijak chráněna proti zkratu. Nikdo asi nečekal že by se ji někdo pokusil sabotovat a bylo docela možné že by způsobil i malý požár.Musel to ale nějak narafičit aby to vypadalo jako vada přístroje.

Prohlédl si hasící přístroj a snažil se na něm najít něco závadného.Měl štěstí.Pojistka která se musí vytrhnout aby stroj fungoval byla opotřebovaná a ohnutá.Namířil stroj na elektroinstalaci a bouchnul do kolíku. Ten se poslušně zlomil a zkropil instalaci.Ozvalo se zapraskání,pak se vyvalil slabý kouř a nakonec se rozhořel malý plamínek.Darwin hodně ztenčil hlas aby vypadal jako ženský. ,,Tady hoří,“křikl a vyběhl ke strážím.

Ty zareagovali přesně jak očekával, vyběhli k požáru a snažili se k elektroinstalaci přerušit přívod proudu. Darwin zatím otevřel dveře které hlídali a vběhl dovnitř.

Místnost kam vběhl byla liduprázdná.Kulatá a po stěnách byly spousty diagnostických a jiných přístrojů, jejichž funkce nebyla Darwinovi zcela jasná.Jeho zbroj se nacházela zavěšená na stojanu vprostřed místnosti. Shodil ze sebe svůj převlek a byl velice rád že konečně sundá ty zatracené boty.Rychle si navlékl svoji zbroj a když docvakl poslední spoj na helmě tak se rozezněl poplašný zvuk.Nesl se v podobě ženského hlasu. ,Uprchlí vetřelec.Pozor.Uprchlí vetřelec.“

Darwin si překontroloval zásobu šipek v odpalovačích na rukou.Měl se zde dostat,zjistit co a jak a pak se vrátit a pokud možno nikoho nezabíjet.Proto zvolil pro tichou prácičku šipkomety a od nožů zcela upustil.Svoji dýku Erin měl však vždy u sebe, jen tak pro případ.Zdálo se že se v jeho zbroji zatím nevrtali neboť  fungovala tak jak má a všechno bylo jak mělo být.

,,Hon začal,“řekl když se dveře otevřeli a ty dvě ženy co drželi stráž se vřítili dovnitř.Darwin je uvítal salvou biošipek.Jednalo se o zbraň u které nehrozilo že by došli náboje,neboť si je samo vyrábělo v Darwinových odpalovačích.Každá šipka byla živý organismus s dost velkou inteligencí na to,aby rozeznala svůj cíl,našla ho a vpustila do jeho těla silný paralyzující roztok.Ten udrží zasaženého spolehlivě několik hodin mimo provoz.Je však možné je překonfiguroval aby místo omráčení rovnou zabili.

Vyběhl z laboratoře a pak si uvědomil že úplně zapomněl kudy k jeho lodi.Vrátil se zpět do laboratoře a šel rovnou k jednomu terminálu.Přiložil k němu ruku a z prstů vyběhli dráty tenké jako vlas.Ty se zabořili hluboko do datového jádra a stáhli si veškeré informace do malého hardwaru v Darwinově zbroji.

Odpojil se zrovna ve chvíli když se ve dveřích objevila skupina deseti žen a každá držela v ruce buďto paralizační pušku nebo pistoli.Darwin prudce uskočil a choval se za jeden z diagnostických přístrojů a tím se vyhnul první salvě paprsků.Risknul pohled na útočníky a zjistil že jich tam přiběhlo dalších deset.Proti dvaceti se mu moc nechtělo bojovat a už vůbec ne proti ženám.Spatřil šachtu zakrytou pletivem.Několika biošipkami prostřílel a pak se do ni okamžitě vrhl.Svažovala se prudce dolů a Darwin se musel vší silou zapřít o okraje aby zbrzdil pád.Konečně začal brzdit ale nebylo to moc platné.Ze strmého klesání přešla šachta do svislého pádu, kde na konci rotovali dva listy ventilátoru.Darwin dal ruce před sebe a nohama se více zapřel do okrajů aby ještě zpomalil.Ruce dal před sebe a snažil se odhadnout chvíli kdy se mu povede ty dva listy chytit.Věděl že má jen jeden pokus jinak mu listy nejdříve useknou ruce a pak hlavu.Švihnul rukama a chytil listy.Držel je tak dlouho dokud se rotor nespálil.Pak jej vyrval a vyrazil další pletivo,kterým se dostal do chodby o několik pater níž.

Nacházel se v něčem,co velice připomínalo zbrojnici.Trochu ji prohledal ale nenašel nic co by se mu nějak hodilo a už vůbec nic co by mu bylo nějak k užitku.

V přilbě si vyvolal plán a snažil se najít si nejkratší cestu k hangáru.Zjistil že od něj není zas tak daleko. Byla asi patro nad ním.Našel si také nejkratší cestu po obslužných schodech.Cestou se ale musel vypořádat se strážemi ale biošipky odvedli svou práci dokonale a tak měl cestu volnou. Do hangáru nebyl tak velký problém se dostat.Musel si jen trochu ,,promluvit“ s dveřmi přes port na své zbroji.Hangár byla obrovská se spoustou plošin a lávek.Taky zde bylo spousta jeřábů a výtahů,ať v podlaze nebo ze stropu.Jeho stíhačka byla zaparkovaná na volném prostranství uprostřed haly.Vypadalo to jako past.Darwin se jako správná kořist rozhodl že se do ní nechá chytit a pak se stát z kořisti lovcem.

Přišel k lodi a letmo ji prohlédl.Nezdála se být nijak poškozena ani upravena.Náhle uslyšel kroky.Ladné ženské kroky.Skoro až líně se otočil a spatřil jak za ním stojí tři ženy.První dvě neznala ale tu třetí znal,i když jen od krátkého souboje.Měla dlouhé modré vlasy,zelené oči a podobně kamenný výraz jako Darwin.Viděl ji tehdy když měl sebrat deník z domu jednoho politika.Bylo to před  misí kdy měl ,,chránit“ Rosemari.

Dívka měl na sobě tehdy stříbrnou kombinézu s koženou zbrojí,teď však na sobě měla,stejně jako její kolegyně, krátké přiléhavé kalhoty ke kolenům bílé barvy,tričko s krátkým rukávem s bílé boty.Modré vlasy měla stažené do ohnu.

Její společnice vypadali skoro stejně.Byly jen o něco menší než Darwin,hnědé dlouhé vlasy stažené do ohonu.Rozdíl byl ale v očích.Jedna je měla přivřené a modré a druhá zcela rozevřené a hnědé.Oblečení měly stejné jako modrovlasá.

,,Zase se setkáváme,“řekla modrovlasá.

Darwin na ni upřel pohled. ,,Galaxie je malá a o náhody v ní není nouze,“ řekl a otočil se zpět ke své lodi. ,,Když mě omluvíte,mám teď nějakou práci.“

Ozvalo se zasvištění,načeš se Darwin otočil a spatřil že jeho protivníci drží v každé ruce laserovou pistoli.  ,,Pokud si přejete zemřít,“řekl Darwin a ze zápěstí mu vyjeli dvě půl metru dlouhé čepele na každé ruce, ,,máte to mít.“

Chvíli stáli proti sobě a čekali až ten druhý udělá první tah.Po chvíli se v místnosti ozval další hlas. ,,Přestaňte!Okamžitě!“

Ženy sklonili zbraně k zemi a otočili se k vchodu.Darwin zatím zůstal v pohotovosti.Do hangáru vkráčela vysoká žena,oděná do bílého pláště s kapsami.Oděná byla do černých volných kalhot,bílé blůzy a boty na podpatku.

Měla černé dlouhé vlasy, stažené do několika pramenů,jiskrné modré oči a opálenou tvář.Rázným krokem přikročila mezi Darwina a jeho oponentky.Svůj pohled stočila právě na lovce. ,,Nech zbraně odpočívat, Darwine,“ řekla,ne ale rozkazem.Byla to spíše prosba.

Darwin byl slušný a čepele nechal zajet zpátky do pouzder na ruce.

,,To je lepší,“pokývla žena hlavou. ,,Chtěla bych s vámi mluvit.“

O chvíli později seděla Darwin v pohodlném křesle v jedné z audienčních síní hluboko pod zemí a pod mořskou hladinou.Místnost byla vybavena velkým stolem a spoustou židlí.Darwin se posadil na jeden konec a jeho oponenti na druhý.

,,Takže,pane Darwine.Dovolte abych se představila.Mé jméno je Rishi.Omlouvám se že vám neřeknu příjmení ale sama ho už neznám.Můžete mě oslovovat Rishi.“

Darwin kývnul hlavou. ,,A vy mě Darwine.“

,,Jak si přejete,Darwine,“řekla Rishi. ,,Chtěla bych vám nabídnout obchod.“

Darwin ani nepromluvil.Jen dál klidně seděla a poslouchal.

,,Zaplatili bychom vám,abyste nikomu neřekl co jste zde viděl.Samozřejmě upravíme paměťové jádro počítače ve vaší lodi…“

Darwin ji přerušil zvednutím ruky. ,,Jak vysokou částku jste ochotna dát abych mlčel?“

,,Jeden milion kreditů.Pro bezpečnost naší transakce byste si jej mohl vyzvednout až po nějaké době aby nikdo nepojal podezření.“

Jeden milion?Pomyslel si Darwin.Tohle bylo rozhodně víc peněz než co by si účtoval sám.Jeho současná odměna za tuhle misi měla být deset tisíc kreditů a to jen za to že se vrátí a podá zprávu.Další peníze by dostal za jakoukoli využitelnou informaci.

,,Dobře,“souhlasil. ,,Jak hodláte zahladit svoji přítomnost?“

,,Po vašem odletu spustíme silný maskovací štít který zakryje celou naši planetu.K tomu ještě odpálíme několik bomb na orbitě a bude to vypadat jako by celá planeta vybuchla.Ve vašem počítači vytvoříme tak dokonalou virtuální simulaci,že nikdo nebude moci poznat rozdíl mezi originálem.“

Darwin zvedl ruku. ,,Jak si můžete být jistá že vás jednoduše nepodrazím?Mohl bych vás klidně podrazit a sebrat odměnu od vás i od vlády.“

Rishi se pousmála. ,,Víme že lovci jsou čestní a na čem se jednou dohodnou tak to i dodrží.Víme o vás že jste čestný.“

  ,,Znáte mě docela dobře.“Darwin položil ruce na stůl. ,,Souhlasím,ale pro zajímavost chci vědět kdo jste?Nějaká odbojová organizace?“

Rishi na něj upřela pohled.Zdálo se že přemýšlí jestli mu to má říct nebo ne. ,,Nazýváme se Rodina.Jsme ti co se jim podařilo buďto uniknout z otroctví nebo se mu dokázali vyhnout úplně.Nejsme jenom samé ženy jak jste si mohl myslet.Máme tu rozdělení že muži bojují a ženy jsou doma.“

Darwin přimhouřil oči. ,,Velice zajímavé podání.Vaše organizace se mi velice zamlouvá.Doufám že se nespecializujete jen na námořní bitvy.“

,,Samozřejmě že ne.Pod mořskou hladinou máme obrovské množství vesmírných lodí a jen čekáme na vhodnou chvíli kdy vyrazit.“

Darwin vstal. ,,To si ještě počkáte,“řekl.

,,Uvidíme,“odvětila Rishi.

 

 

 

 

17

 

O spoustu hodin později již Darwin vypověděl co na nebezpečné planetě viděl.Lhal jak když tiskne ale dal slib a ten se musí dodržet.Byl velice udiven a ohromen když spatřil jak iluze zahaluje planetu a jak výbuchy na orbitě dokonávají celou iluzi.

Řekl jim že na planetě byla jedna velice silná odbojová organizace která se snažila proměnit planetu v obrovskou bombu a s ní zničit centrální svět.Centrální svět byla planeta v jádru galaxie,kde bylo sídlo vlády.

Díky Darwinově zásahu se ale nezdařilo co plánovali.Řekl že bomby osobně aktivoval a tím rozmetal celo planetu na kusy pro bezpečnost galaxie.Jako odměnu dostal deset tisíc kreditů a ještě tři čtvrtě milionu kreditů za ,,spasení galaxie“.Navíc se měl dostavit na centrální svět aby tam dostal osobní poděkování od galaktických vůdců.

Zrovna moc se mu tam nechtělo,ale věděl že takové pozvání se neodmítá.Trvalo mu několik dní než se dostal z okraje galaxie do jejího středu a poprvé spatřil centrální svět.

Planeta vypadala velice hezky.Zelené lesy,modrá moře a velká šedá skvrna na rovníku.Šedá skvrna byla město,kde se nacházelo sídlo vlády.Planeta samotná byla velice silně chráněná. Na orbitě vysely stovky bitevních lodí všech tvarů a velikostí.Kilometry dlouhými křižníky počínaje a malými stíhačkami konče.

Darwinovu lod zachytili sotva vystoupila z hyperprostoru.Ihned se okolo něj shluklo několik stíhaček.

,,Udejte svoji totožnost a důvod příletu! Pokud neodpovíte do deseti vteřin budete sestřelen,“ zazněl z reproduktorů Darwinovi lodi strohý hlas plný očekávaní.

,,Darwin Pagin,“řekl do interkomu lovec. ,,Jsem tu na osobní žádost galaktického vůdce.“

,,Zachovejte současný kurz!Ověřujeme pravdivost vašich slov.“

Darwin nechal svoji lod‘ letět  dál a čekal až se mu opět ozvou. ,,Darwine Pagine,posíláme vám souřadnice pro přistání v centrálním městě.Pokračujte v kurzu.“

Darwin beze slov pokračoval k planetě.Za normálních okolností by nebylo přistání na planetě vůbec problém,ale ne v případě planety,která má energetický štít a mohl by jeho lod‘ rozpustit na atomy.

O chvíli později již Darwinova lod‘ přistála na privilegované plošinně v hlavním městě. To tvořila vysoká kulatá hradba s mnoha věžičkami a budovami administrativy.Sem tam se na nich objevilo několik střílen laserových věži,dobře zamaskovaných takže vypadali jako nějaké architektonické skvosty se smrtícím potencionálem.

Okraje vysokých hradeb se ale jen ježilo laserový střílnami prostými všech krás a tvořili nepravidelný vzor.

Město bylo jinak chráněno několika typy energetických štítů a slušnou zásobou stíhaček a vojáků,pokud ovšem nepočítáme flotilu ve vesmíru.

Darwina uvítala skupina deseti vojáků oděných do černých kombinéz,přes které měli nasazeny světle šedé pancíře a na ramennou měli ceremoniální pušky.Vedl je muž oděný do černého formálního obleku.Měl černé vlasy zpevněné gelem,modré oči a krátký knír.

Darwin byl oděný do černých kalhot,tmavě zelenou vrstveno tuniku,černé vysoké boty a zelený pláštík přes pravé rameno a zajištěný koženým řemenem.U pasu měl svoji nerozlučitelnou Erin ale jinak nebyl ničím ozbrojen.Byla to podmínka příchodu.Mohl se ozbrojit jen svoji dýkou ale nesměl si vzít zbroj.

Vojáci za ním utvořili dvě skupiny o pěti vojácích.Provedli perfektní otočku vzad a utvořili tak uličku. ,,Buďte pozdraven,Pane Darwine.Vůdci vás očekávají.“Pokynul Darwinovi aby ho následoval.Zavedl jej do velkého sálu o několik pater níž a Darwin byl skoro až ohromen.

Sál byl obrovský s klenutým stropem,býlími stěnami se spoustou obrazů s různými motivy a bezpočtem soch znázorňující důležité postavy v minulosti.Bylo tu několik holografických oken,které se dali nastavit aby ukazovali různá panorámata z různých světů.Zem pokrýval tlustý červený koberec se zlatým vyšíváním.

Darwin si všiml že zdi jsou místy narušené do čtvercových vzorů.Usoudil že se jedná o laserovou obranu šikovně zamaskovanou za stěnou,která se v případě problémů odsune a umožní tak střílnám rozsévat smrt mezi útočníky.Co ho ale nejvíce zaujalo byly malé konektory které byly posazeny ve zdi naproti sobě.Poznal v nich řezací lasery které mnohdy používal on sám.

Bylo tu rozeseto několik křesel ze zlata a dřeva.Darwinovi. bylo nabídnuto aby se posadil,ale odmítl. Čekání strávil tím že si prohlížel obrazy a sochy,až se konečně dočkal příchodu vládců.Jednalo se totiž od dva lidi klonované po pěti a sdíleli kolektivní myšlení přes bioimplantáty v mozku.

Právě díky tomu již vládnou tak dlouho.Jejich originály byli sice už několik set let mrtví,ale oni se neustále klonovali a tím si zajistili vládu a právě ony bioimplantáty jim předávali jak vědomosti kolektivní mysli, tak i jejich minulost,myšlenky a vzpomínky.

Prvních pět byly vysocí muži odění do drahých černých obleků,které tvořili boty z kůže přesně šité na míru,kalhoty z drahého hedvábí,bílé košile,šedé vesty a černého saka.Měli hnědé nagelované vlasy vkusně zastřižené,modré oči a ostře řezané rysy ve tváři.

Druhá pětice na sobě měla ty samé obleky,jen s tím rozdílem byl v tom,že saka a kalhoty měli bílou barvu.Měli hladké rysy ve tváři,dlouhé blond vlasy stažené do ohonu a jiskřivé zelené oči.

Když mluvili tak mluvili jednohlasně. ,,Buďte vítán,pane Pagine,“řekli.                

Darwin se lehce uklonil ,,Jsem poctěn vaší pozorností, vládci,“řekl.Jeho gesto neprokazovalo neúctu, znamenalo pouze Darwinovu nezávislost.Neměl žádné pány kterých by se musel bát a tak pro něj nebyli tito lidé ničím mimořádným.

,,To my jsme poctěni,“odpověděli vládci. ,,Nestává se moc často aby byl někdo tak velice obětavý při záchraně nás i galaxie.Za tuto službu vám nikdy nebudeme moci dostatečně zaplatit,“mávli rukou a do místnosti vpochodoval jeden muž oděný do šedého obleku a nesl tác a na něm jedenáct pohárů a jeden býlí,na okrajích pozlacený list.Nejprve přišel k vládcům a každý si vzal pohár.Nakonec i k Darwinovi a ten si vzal zbylí.    

  Vládci pozvedli poháry. ,,Na Darwina Pagina.Ať jsou jeho čepele vždy ostré a zbraně vždy nabité,“ pronesli a pak dlouze upili.Darwin už přiložil pohár k ústům,když z něj ucítil podivný pach.Ten pach znal.Byl to jed do biošipek který sem tam požíval.Odtáhl ho od úst a položil na jeden ze stolků. ,,Tohle nebylo vtipné,“řekl když se na něj vládci podívali.

,,Uspěl jste,“řekli. ,,Chtěli jsme vědět jestli jste tak dobrý jak se říká a tak jsme otrávili vaše pití.Jste doopravdy výborný.“

,,Tím že někomu otrávíte pití a on to pozná tak to není žádná zkouška.Tenhle jed používám sám takže ho poznám.Ted mi řekněte o co jste se snažili?“

,,Jak již jsme řekli,byla to jen zkouška.“

,,A co byste dělali pokud bych to nepoznal a otrávil se tím?“zeptal se lovec.

,,V tom případě byste na svoji chybu doplatil životem,ale asi bychom vás naklonovali abyste mohl sloužit galaxii dál.“

,,Velice jednoduché,“pronesl lovec bez emocí. ,,Zdá se ale že vaše klonovaní střediska jen tak nenavštívím.“

,,To asi ne,“pronesli a pokynuli muži s tácem aby šel k Darwinovi.Přisunul tác blíž k němu aby si Darwin mohl vzít pozlacený list který na něm ležel. ,,Tohle je vaše odměna.Můžete si ji vybrat v kterékoli bance.“

Darwin si přečetl obsah a zjistil že mu vládci dali šek na sto milionů kreditů. ,,Víme že to je jen malá cena za záchranu galaxie a  nás,ale snad se neurazíte.“

Darwin se lehce uklonil. ,,Neurazím,“řekl. ,,Znamenalo by to emoce a ty já nemám.“Papír zastrčil do kapsy pod pláštík. ,,Pokud mi nechcete ještě něco říct tak mám ještě nějakou práci kterou musím vykonat.“

,,Samozřejmě,“řekli vládci. ,,Jen běže a chraňte naši galaxii.Jste velice ušlechtilý člověk a na vaši statečnost nikdy nezapomeneme.“

Darwin odešel ze síně a nechal vládce o samotě.Ti se mezi sebou dali do myšlenkového hovoru prostřednictvím bioimplantátů.

,,Tenhle lovec by nám mohl být užitečný.Jako jediný se zdá být nepostradatelný při přechodném období.“

,,A co když ho nepřesvědčíme?“

,,Jednoduše ho zabijeme.“

,,Mohl by být užitečný ale též nebezpečný.“

,,Upřímně doufejme že ho získáme na naši stranu.“

,,Nezdá se že by ještě odhadl co se to po galaxii děje.Možná ještě ani nepostřehl co se děje s ostatními lovci.“

,,Myslíme si že to už ví a taky si to vše spojuje s těmi roboty.“

,,Neměli bychom ty roboty radši zrušit a znovu přijmout námezdní lovce?Jsou mnohem užitečnější.“

,,To ukáže až čas.“

,,Snad se nemýlíme.“

18

 

Třetího dne si Darwin vybral svoji odměnu a umístil si ji na tajném místě,stejně jako většinu jeho cenností. Našel si jedno perfektní místo v té nejzapadlejší části galaxie.Pole asteroidů u planety mars.Jeden z velkých asteroidů měl dost velké jeskyně na to aby se v něm dal udržet za pomoci techniky tlak.Vybudoval si tam svůj stálý domov.Nainstaloval si tam v jedné z velkých jeskyní vzduchovou komoru a izoloval ji od okolí silnou vrstvou oceli a jiných kovů aby snížil možnost proražení nebo zničení komplexu.

Samotnou jeskyni rozdělil na spoustu malých místností a nechal si tam i dost místa i pro svoji lod‘. Povrch byl dost často bombardován menšími asteroidy a tak musel Darwin jít až hluboko do jádra celého asteroidu. Svoje bohatství ukryl v té nejodlehlejší jeskyni a nechal ji jen tak za silnými pancéřovými dveřmi.

Tohle místo bylo po dlouhá léta jeho domovem a místem kam se mohl vždy vrátit.Byl to příjemný pocit vědět že má domov.Všichni si mysleli že jeho domovem je jeho lod‘ a tak nikoho nenapadlo ho hledat jinde.

Měl zde dílnu na vylepšování zbroje.Mohl si zde dělat bioimplantáty za pomoci svých lékařských robotů. Měl zde vlastní zbrojnici obsahující všechno možné zbraně které si mohl koupi ať legálně,nebo na černém trhu.

Kromě toho tu ale měl i jiné místnosti.Velký obývací pokoj s mnoha hudebními nástroji a věcmi čistě pro odpočinek,pracovnu kde psal své vzpomínky,čistě jen pro své oči aby nezapomněl co zažil.Thomas Silver ho učil že naše hříchy jsou tu od toho aby nás poučovali nebo pronásledovali a Darwinovi vzpomínky splňovali obojí.Dost času také trávil v hojivé lázni,která zahlazovala veškeré jeho rány.Jen litoval že neumí zahojit i rány na duši.Musel se ale zaměřovat na důležitější věci než byl jeho osobní život.

Nejvíc ale měl rád svoji síň s trofejemi.Kromě zubů a lebek zde bylo na stojanech umístěno spousta zbraní a kusů zbroje které si přivlastnil od nepřátel.Dokonce jich zde bylo i několik kompletních.

Kromě toho že velice rád rozmnožoval svoji sbírku,tak se taky věnoval archeologii.Našel několik artefaktů o kterých neměl tušení na co jsou.Našel několik fresek a podivných věciček a několik zbraní, alespoň tak působili ale nevěděl co s nimi.Rozuměl jen jediné.Vypadalo to jako dřevěné žezlo o délce Darwinovi paže se dřevěným povrchem.Jakmile se na rukojeť  zapůsobilo určitým tlakem tak se z ní vyjela dlouhá píka z neznámého kovu a s tupým konce,který dokázal generovat smrtonosnou energie.Nejzáhadnější byl ale její zdroj energie.Ač se v něm vrtal jak chtěl tak žádný zdroj energie nenašel.Zdálo se že síla kterou dokázala špice generovat brala sílu z odhodlání a dokonce i emocí.Dokázal vyprodukovat tak velké napětí že rozbil železobetonovou zeď.Momentálně ho ale tížil jeden problém.      

Turnaj lovců byl za několik týdnů a tak poslední čas trávil tréninkem a broušením či ostřením svých nástrojů.Mohl tady ale také odpočívat.Když dotrénoval se speciálním robotem tak se věnoval hraním na foukací harmoniku.

Mnoho lidí ji považuje za přežitek,ale Darwin z ní uměl vyluzovat takové tony,které by jedno oko nenechali suché.Většinou foukal svůj příběh.Přiložil si harmoniku k ústům a začal.Ze začátku byl veselý,to bylo jeho dětství když jeho rodiče ještě žili.Vlastnili malou firmu která na marsu ještě prosperovala ale jakmile byli zabiti tak byla zkonfiskována a Darwin se musel starat sám o sebe.Tady přešel do dlouhých a tklivých tonů.Pak přišel mezník jeho života při kterém ho našel Thomas Silver a přijal ho jako syna.Opět zde přešel do veselého tonu ale vzápětí poklesl a nahradil jej smutný tón, to bylo když zjistil co život lovce obnáší.Následovala směsice smutných,veselých i neutrálních tonů a ty ukazovali jeho život až do teď .Nyní k němu přidal novou sekvenci. Jeho setkání s Rosemari a to jak v něm probudila city.Když skončil tak zase umístil harmoniku na svoje místo na opasku.Zvolna vydechl a vstal ze svého křesla.

Uslyšel kovové kroky a spatřil svého tréninkového robota jak proti němu stojí v bojovém postoji.

,,Jestli ti první výprask nestačil tak hned dostaneš další,“řekl a znovu se pustil s robotem do zápasu.

 

19

 

Darwin měl ještě dost času a tak si našel jeden likvidační úkol ,jak jim sám říkal.Jeho cílem byl velice bohatý průmyslník a provinil se zpronevěrou vládních financí a za to měl být zlikvidován.

Žil v přepychové vile na planetě Aelius Prima na okraji moře.Člověk by si na smrt nemohl vybrat krásnější místo.

Darwin si ještě vše ověřil aby měl jistotu že nezabije nikoho,kdo je nevinen,pak ale zjistil že skoro celé osazenstvo domu je zapleteno do nelegálních aktivit a proto se z nich stali povolené terče.

Lovec se přikradl k domu z moře a za noci.Pomalu vylezl z vody a chvíli čekal zdali není někde poblíž ochranka. Spatřil muže oděného do černé kombinézy a s opakovací laserovou puškou.Chvíli čekal aby se ujistil,zdali nepodává v nějakých intervalech hlášení.Rychle ho proskenoval senzory v helmě a zjistil že žádný signál z něj nevychází a tak vyrazil.Ochranka zemřela rychle a bezbolestně přerušením páteře masivním úderem.

Dům byla naštěstí přímo u moře a tak neměl problémy překonat tu krátkou vzdálenost která ho dělila a bočním vchodem se vkradl dovnitř.Chvíli tam strávil a pak vyšel.Přepnul si na termovizy a tak mohl být mnohem rychlejší a efektivnější co se týče likvidace ochranky.Těla ukrýval do prázdných pokojů a přehodil přes ně přehoz.Ne však z nějaké ohleduplnosti,nýbrž kvůli zápachu krve který byl dost silný.

Dostal se do pracovny průmyslníkovi pracovny a čekal.Byla bohatě vyzdobena a s velice drahým nábytkem, židlí počínaje a zdobným krbem konče.Darwin se posadil do křesla a díval se velikým oknem ven a čekal.Přišel o něco dřív aby měl čas se připravit.

Kolem dveří instaloval řezací sítě aby měl jistotu že průmyslník se ven nedostane a případná ochranka bude mít rychlí konec.Cestou navíc instaloval pár náloži a nádržek s jedovatým plynem.

Uslyšel zvuk vozidla a nahlédl z okna.Venku stálo antigravitační vozidlo a z něj vystoupil muž,oděný do elegantního šedého obleku s kravatou.Měl hnědé vlasy a modré oči a působil dosti mladě.Podle záznamů měl dvacet šest let.

Přešel k jednomu z členů ochranky a cosi mu říkal.Lovec použil zoom ve své přilbě aby mohl odezírat. Říkal že půjde ještě do své pracovny a chtěl aby mu připravili večeři.

Lovec vypnul zoom a čekal.Za chvíli se otevřeli dveře a dovnitř vešel onen průmyslník.Přešel ke krbu a zapnul v něm oheň,Pak přešel do rohu místnosti kde se nacházel komunikační panel.

,,Tady Farx Pour,“řekl. ,,Chtěl bych si na zítra rezervovat jeden lístek na demoliční závody,“řekl.

,,Samozřejmě,pane,“odpověděl příjemný ženský hlas. ,,Kde byste si přál sedět?“

,,Co nejdál od okraje samozřejmě,“odpověděl.

,,Dobře.Co třeba řada třicet pět,sedadlo čtyři?“

,,Výborně,zatím naschle.“Darwin slyšel šustění jako by si mladík mnul ruce. ,,To bude zítra zábava.“

Darwin otočil křeslo čelem k mladíkovi. ,,Nerad vás zklamu,ale vy zítra nikam nejdete,“řekl.

Farx stál jako přimražený. ,,Co tu chcete?“vyhrkl.

Darwin vstal. ,,Jen vykonat svoji práci a jít domů,“odpověděl.

Farxovi až teď došlo kdo je před ním. ,,Poslyšte,“vyhrkl. ,,Jestli vašemu zaměstnavateli něco dlužím tak mu to hned zaplatím.“

Lovec zavrtěl hlavou. ,,Ve vybírání starých dluhů moje současná práce nespočívá,“odvětil. ,,Jsem tu proto,že jste zpronevěřil vládní peníze a za to máte být zlikvidován.Nic osobního proti vám nemám,jde jen o byznys.“

Ve Farxových očích byla čistá hrůza. ,,Hele,můžeme se snad nějak domluvit,“řekl a začal ustupovat ke dveřím.

Darwin věděl co zamýšlí a tak hned aktivoval řezací sít‘.Farx se zastavil a s čistou hrůzou hleděl na lovce,který vytáhl ze svého opasku laserovou pistoli.

Mladík se ještě chtěl pokusit zachránit a tak vyrazil proti lovci.Chtěl ho srazit k zemi a tak ho umlátit. Rychle k lovci přiskočil a vší silou jej udeřil do břicha a pak se svalil na zem v náporu bolesti.

Darwin k němu přikročil. ,,Právě jste si zlomil pár kostí o titanový plát,“řekl a přiložil mu pistoli k hlavě. ,,Jak jsem řekl,jde jen o byznys,“načeš stiskl spoušť a průmyslníkova hlava se proměnila v červený květ.

Zvuk střelby přilákal ochranku v domě,ale jestliže chtěli projít dveřmi tak udělali svoji poslední chybu. Všichni kdo šli jako první skončili jako velice nevzhledné kusy masa roztroušené po podlaze.

Sebral zpět svoji sít a šel pryč.Sotva ale vyšel ze dveří tak ho uvítala laserová salva.Opět se schoval za dveře a z opasku sebral malý válec opatřený pojistkou.

Vtáhl ji,počkal tři vteřiny a pak ji hodil do dveří.Zazněl výkřik a pak výbuch.Pomalu vstal a vykoukl z chodby. ,,Tady se bude dlouho uklízet,“řekl si pro sebe pokračoval chodbou a v každé ruce třímal laserovou pistoli.

V nedaleké chodbě se zablesklo několik laserových výbojů které Darwina párkrát zasáhli do hrudníku,jen díky titanovým plátům a kůži z ještěra Rantha se mu nic nestalo.

Schoval se za roh a nastavil si zbraně na automatickou palbu.Na chvíli vykouknul aby zhodnotil stav. Tři strážci nalevo,pět strážců napravo.Rychle vypálil pár salv a snížil jejich počet.Pár dalších salv a měl volnou cestu.

V helmě si vyvolal plán tohoto místa a našel si nejkratší únikovou cestu a připevňoval na zdi malé válečky.

Pobil ještě několik Dalších stráží než se dostal ven,kde na něj čekalo finální překvapení.Venku na něj čekalo na třicet členů ochranky oblečených do kompletních bojových zbrojí a s opakovacími puškami.

,,Tohle bude zábava,“pomyslel si a z opasku sebral malý placatý předmět opatřený antigravitační plošinkou.

 

20

 

Velitel ochranky Sortin Dex si překontroloval zásobník na své opakovačce a zamířil ji na dům.Údajně do ní vešel lovec a dokonce zabil jejich zaměstnavatele.Sortinovi muži měli jediný úkol,nepustit lovce ven živého.

Jeho pozornost upoutal pohyb ve dveřích a tak si připravil pušku.Spatřil lovce jak vybíhá ven.

,,Palte,“zařval velitel na své muže a všichni spustili palbu.

Lovec ale běžel dál i přes to že do něj šili jeden zásah za druhým a nijak nevnímal nic,jen sledoval svůj cíl. Sortin si konečně uvědomil že střeli lovcem prolétávají,místo toho aby se zarývaly do zbroje tak jí čistě prolétávali.

,,Je to Hologram,“vykřikl.

,,Správně,“ozvalo se za ním chladným hlasem.

Velitel se otočil a zděsil se.Hleděl do hlavě laserové pistole. ,,Zabte ho!“rozkázal.Nic se však nedělo. Pootočil hlavu a zjistil že jeho muži jsou rozeseti doslova všude,ale po kouscích.Pochopil o co se lovec snažil tím hologramem.Chtěl tím jen odlákat pozornost a potichu zabít jeho spolubojovníky.

Sám taky pochopil že lovec měl zřejmě za úkol zlikvidovat všechny a on zrovna nestál o dlouhou smrt. Přitiskl čelo k hlavni a lovec zmáčkl spoušť.

 

21

 

Planeta Serinditi působila jako nádherný klenot v odstínech zelené,modré a šedé.Prozatím se jednalo pouze o kolonii a jako s takovou s ní vládci zacházeli co se týče daní.Výběrčí křižník se pomalu blížil k atmosféře a zaměřil se na hlavní kolonii zatímco menší raketoplány se zaměřili na menší usedlosti.

Darwin v klidu čekal na palubě samotného křižníku a stál přímo u přechodových dveří.V helmě se podíval na časomíru a ETA(předpokládaný čas přistání) hlásila že na místě přistání budou do pěti minut.Překontroloval si svoje vybavení a byl spokojený.Několik desítek paralyzačních pout,laserové pistole,běžnou výbavu na rukou a silnou zbroj jako obvykle.Provedl ještě celkovou diagnostiku své zbroje a všech systémů v ní.Šipkomety nabité,systém podpory života plně funkční,energetické články plně nabité,skenery a senzory pracují,Funkčnost jeho zbroje byla stoprocentní.

ETA jedna minuta.

Ostatní lovci u přechodové komory byly v klidu,ale vojáci s nimi nervózně kontrolovali své pušky a zásobníky.S neuvěřitelnou pečlivostí prohlíželi své zbroje zda na nich není něco co by mohlo spíše uškodit než pomoci a působili dost nejistě a ani není divu.Už od pohledu byly mladí a asi jim nebylo více než dvaadvacet. Zkušenější a tím pádem starší vojáci byly přeřazováni jinam,na mnohem důležitější posty než jako vybírač daní.

ETA třicet vteřin.

Darwin postoupil bliž k přechodové komoře a o chvíli později ucítil žuchnutí jak výběrčí křižník dosedl do měkké země a dveře komory se otevřeli a lovci i vojáci vypochodovali ven očekávajíc silný odpor.To co je tam potkalo je ale překvapilo.

Lidé stáli před výběrčím křižníkem ale ne na odpor,právě naopak.Stáli v naprostém klidu a hlavy měli sklopené k zemi jako kající se věřící.

Darwin přeletěl pohledem celé shromáždění a spatřil že nikdo u sebe nemá zbraň ani nic podobného. Naopak v rukou drželi  peníze nebo cennosti a Darwin poznal už od pohledu že jsou to daně a ve správné míře.

Do čela celého shromáždění přestoupil muž v hnědém overalu.Měl hnědé vlasy a modré oči.Jeho tvář působila drsně a ošlehaná větrem a tvrdou prací.

„Vítáme vás,výběrčí daní,“řekl a uklonil se. „Mé jméno je Samuel Hix a doufáme že naše daně přijmete a nebude nikdo zabit nebo zraněn.V ostatních koloniích udělali totéž.“

Darwin vyděl jak Samuel vytáhnul váček a přistoupil k lovcům a položil jej k jejím nohám. „Toto je můj díl,“řekl muž a ustoupil do davu.Lovec nejblíže uchopil váček a svými senzory překontroloval obsah a přikývnul že obsah odpovídá dani.

Z přechodové komory vyjela antigravitační plošina a na ní si trůnil sčítací robot s mnoha končetinami. Plošinka dojela před lovce a usadila se do prachu.Lidé se zase seřadili do front a odevzdávali robotovi své daně a  ten je zase ukládal do pancéřových skříněk.Při každém předání provedl ještě evidenci platícího a předal mu doklad o placení.

Darwin sledoval jak přichází rodiče se svými dětmi a odevzdávají daně.Někteří dávali peníze,jiní cennosti a bylo i pár případů kdy se někteří lidé snažili prodat vlastní orgány ve speciálních boxech právě pro tento účel. Byl to sice zvláštní způsob platby ale pokud měli cenu daně tak se přijali.

Lovec sledoval jak houf lidí postupně mizí a zmenšuje se.Spousta utrápených a zničených tváří.Tváří ošlehaných větrem a ušpiněné prací,mnohdy s jizvami a modřinami.Mnoho vojáků vrhali na lidi lítostné pohledy ale lovci ne.Stáli jako vytesaní z kamene a ani se nehnuli.

O několik hodin později bylo po všem a křižník se znovu zvednul do vzduchu.

Jelikož bylo planet mnoho bylo používáno mnoho jiných výběrčích křižníků a Darwin si vybral zrovna tenhle a to jen proto že byl poslední na seznamu a právě tyto lodě létávali do těch nejtěžších oblastí a měli ty nejobtížnější mise.

Když droidí výběrčí zajel zpět do lodi a ostatní lovci a vojáci šli za ním tak už nikde nebyla ani živá duše. Všichni obyvatelé se rozešli do svých domovů a byly spokojení s tím,že nikdo z jejich blízkých nezemřel. 

„Takhle klidné daně jsem ještě nezažil,“řekl voják po Darwinově pravici.Lovec jen přikývnul a nastoupil do lodi.                      

            

22

 

Tedris Sims seděl na palubě své výletní lodi a vychutnával si svůj drink.Snažil se na nic nemyslet a už vůbec ne na to že je na něj vypsaná odměna.Snažil se být pořád v pohybu a nikde se moc dlouho nezdržovat.

Pohodlně se rozvalil ve svém křesle a pomalu upíjel svůj drink.Zničehonic dostal pořádný hlad a tak stisknul tlačítko na svém křesle aby přivolal jednoho ze svých zaměstnanců.

„Ano,pane?“ozval se z reproduktoru hlas.

„Mám hlad,“řekl Tedris. „Dal bych si pořádný steak a pořádnou kopu smažených brambor.“

„Jistě pane.“

Tedris se porozhlédl po své kajutě.Jeho plavidlo bylo dost veliké aby pojala třicet cestujících a každé měl pořádný pokoj.Tedris samozřejmě plavidlo přebudoval a tak měl většinu kajut právě on.

Jeho pokoje byly plné drahého nábytku který získal,jak jinak z krádeží.Jeho hlavním trumfem ale bylo to, že okradl konvoj patřící vládcům a tím si přišel k pořádným penězům.Stálo ho to většinu jeho mužů a lodí ale výdělek mu za to stál.Mohl by si najmout celou flotilu a stovky lidí nebo podstatně více otroků.

Dveře se otevřeli a do místnosti vkročil muž oblečený do kuchařské zástěry,bílého trička a kalhot.Vezl před sebou stříbrný vozík v víkem.

„To bylo rychlé,“řekl Tedris a podíval se na hodinky. „Doufám že je to dobrý,jinak tě vyhodím skrz přetlakové dveře.“

„Nemějte strach,“řekl kuchař. „Až to jídlo uvidíte tak budete určitě spokojen.“

Tedris přistoupil ke stolečku a zvedl stříbrné víko.Spatřil na podnose opravdu nádherný steak a horu brambor jak si přál. „No,máš pravdu,“řekl uznale a hned se chopil vidličky a nože a ukroj si kus masa. Prohlédnul si jej a pak vložil do úst. „Máš pravdu,“řekl. „Jsem opravdu spokojen.“

„I já,“řekl kuchař.

Tedris zničehonic spadl na zem a zdálo se že se dusí.

„Tedris Simsi,“řekl kuchař a usadil se do jednoho z křesel. „Moji zaměstnavatelé si přály abych vás zabil velice pomalu.V jídle které jste dostal se nacházel jed z rostliny Azarel a tomuto jedu trvá dvacet hodin než svoji oběť zabije a během té doby způsobuje nesmírné bolesti které určitě cítíte.“

Tedris se začal plazit ke svém křeslu a stisknul tlačítko na područkách. „Ochranka,ke mně,“zasípal a v jeho hlase zněla veliká bolest.

Kuchař zavrtěl hlavou. „Vaše posádka je mrtvá,“řekl. „Jsou mrtví dobrou půl hodinu.Byly jsme tu jenom my dva.“

„Jak?“zasípal Tedris.

„Jak jsem se sem dostal?“dotázal se kuchař. „Na vaší poslední zastávce jsem se schoval do jedné z beden s oblečením pro posádku.Čekal jsem dokud nenastane vhodná chvíle,nejlépe až budeme daleko od každého systému a ještě dál aby vás nikdo nepřišel zachránit.Asi před hodinou tato chvíle nastala a já zabil veškerou vaši posádku.Byla to součást mé práce.“

„Zabij mě,“žadonil Tedris a sykal zuby v bolesti.

„To nemůžu,“odpověděl kuchař. „V mojí smlouvě stálo že musíte trpět do poslední chvíle.“

„Zaplatím ti kolik chceš,“křičel kriminálník.

Kuchař zavrtěl hlavou.

„Deset tisíc,“syčel Tedris a válel se v agonii po zemi.

Kuchař nereagoval.

„Dvacet tisíc.“

Žádná odpověď.

„Kdo kurva jsi?“zeptal se Tedris.

„Mé jméno je Darwin Pagin,“odpověděl lovec.

Tedris už pochopil že nemá šanci přežít.Usmlouvat námezdního lovce bylo nemožné „Přejdi prosím k té poličce,“poprosil a Darwin tak udělal. „Vidíš tu pistoli?“Darwin přikývnul. „Co kdybys ji jen tak upustil na zem.“

Darwin se otočil a při tom opravdu srazil pistoli na zem.Tedris nepoznal jestli to udělal opravdu náhodou ale ta zbraň ležela na zemi.

„Můžete odejít?“poprosil Tedris znovu. „Chtěl bych zemřít o samotě.“

Darwin přikývnul a odešel. „Nastražil jsem nálože u motoru vaší lodi na dvacet hodin,“řekl jen tak mimo a odešel.

Tedris se začal plazit ke zbrani. Sotva našel sílu aby ji zvedl a přiložil ji k bradě.Zavřel oči a stiskl spoušť. Nic se ale nestalo.Pohlédl na pistoli a zjistil že ji chybí zásobník. 

23

 

 

 

Darwinova lod‘ se vynořila z hyperprostoru poblíž silně zářící hvězdy a zamířila ke dvou planetám. Na první pohled vypadali stejné.Hluboké lesy a rozlehlá moře.Tyto planety by ale mohli reprezentovat anděla a ďábla. Jedna z nich byla poklidná planeta bez čehokoli co by mohlo ohrozit život kohokoli.

Druhá byla přesným opakem.Plno nebezpečných živočichů a tvorů jako ze zlých snů. ,,Měsíc lovců,“tak se jmenoval a přesně k němu lod Darwina Pagina směřovala.Proletěl zrádnou atmosférou plnou vzdušných proudů a nečekaných turbulencí a směřoval na předem dané souřadnice.Na místo kde se všichni lovci utábořili.

Jednalo se o pevnost vybudovanou na skále,kam se dalo dostat jenom vzduchem nebo po zcela kolmých stěnách.Vrchol obsahoval spoustu výčnělků s ostrými hranami,záměrně nabroušenými.Na vrcholu byla hradba z kamenů a ochozy,na kterých se v noci držela hlídka.Vevnitř byla spousta místa pro stany,které si ale lovec postaví sám.K tomu ale musí najít materiál.Dřevo si opatří ze stromů ale samotný potah si musí opatřit lovem. Za tímto účelem se nejčastěji lovil griax.Stvoření s ostrými drápy,ale s tou nejlepší kůží,která se dá až neuvěřitelně natáhnout a vydrží i bouři.Loví se vždy alespoň několik,Většina na stěny stanu a zbytek na podložky pro spaní.

Jídlo si každý lovec opatří sám a sám si ho i sní.Tady se zase loví nejčastěji borgos.Na pohled odporní ale velice chutní pavoukovi obývající duté stromy a velice obtížně se vytahují ze svých domovů,neboť mají jedovatá kusadla se silným neurotoxinem.Musí se napřed udusit a pak se z nich musí nechat vykapat jed. Výhodou těchto tvorů je,že se ani nemusí vařit.Světlo je totiž okamžitě vysuší a stane se z nich chutný kus sušeného masa.

Jakmile má lovec postavený stan a zajištěno jídlo tak teprve přijde samotný lov.Napřed se ale čeká dva dny a pak je turnaj oficiálně započatý.Je přesně stanoveno datum od kdy do kdy je možné přijít,ale ne později.

Samotný turnaj je rozdělený na čtyři části.V první se musí olovit jedno zvíře z džungle,ve druhé jedno z moře,ve třetí jedno ze vzduchu a ve čtvrtém se loví vše.Lovci budou totiž vysazení na jednom místě,kde je spousta jezer,hor a planin.Stejně jako v každé soutěži se i tady bojuje na body.Čím nebezpečnější tvor tím větší bodové ohodnocení.

Nejcennějším tvorem k ulovení byl Slazshib.On dokázal zastoupit všechny podmínky a proto bylo jeho ulovení nejcennější.

Darwin vstal z křesla ve své zbroje opatřené jen vším ostrým a přešel k průlezu z lodi.Otevřel jej a díval se na džungli pod sebou.Byl tu přesně na začátek a tak měl dost času na to dostat se do pevnosti.Každá lod‘  která se přiblížila na dvacet kilometrů od pevnosti se sama zastaví,lovec z ní vyskočí a ona pokračuji kdo ví kam.Tohle zajistili prastaří lovci aby zajistili že všichni se dostanou do pevnosti po svých. To byla jedna z podmínek a během cesty si měli opatřit materiálna stavbu svých stanů.

Darwin letěl vždy stejnou trasou a už přesně věděl kdy má ,,vystoupit.“Vyskočil několik desítek metrů nad lesem a chytil se té samé liány o kterou se zastavil už nesčetněkrát.Rozhlédl se kolem a pak nahoru.Jeho lod‘  už byla dávno pryč.Zůstal sám v té ohromné a nebezpečně džungli.Pohodil si batoh s výbavou a dal se do běhu.

Když tudy běžel poprvé tak používal kompas,nyní už znal cestu nazpaměť.Pomáhali mu v tom různé orientační body v jeho okolí,jako byly spadlé stromy a kamenné hromady či malé skalky.Prvně používal posilovač těla,ale se svoji nyní téměř šedesátikilovou zbrojí běžel z vlastních sil.

Jeho zbroj se skládala z helmy s vyzorem ve tvaru T s přepínatelnou možností vidění, filtrováním vzduchu,zesilováni zvuků okolí a detektorem pohybu.

Hrud‘ mu chránil kožený kyrys z kůže ještěra Rantha,vespod obohacené o titanové pláty,které tak tvořili jakýsi krunýř,který však nijak nebránil v pohybu, vespod s hermetickou kombinézou.Na ramennou měl několik plátů které působili jako rybí šupiny,s vyleptaným znakem pěsti napřažené k úderu.Vedli od nich dráty posilovače těla a spojovali jej s chráničem na rukou.

Oba obsahovali dvě vysunutelné čepele,které mohli být dlouhé až jeden metr.Oba též obsahovali vrhače šipek.Na levé ruce měl ale šipky s výbušnou hlavicí která se dala odpálit na dálku nebo při nárazu.Na pravé měl biošipky,které měli tu výhodu že se nikdy nevyčerpají.V podstatě se jednalo o živoucí organismy,které se speciálních pouzdrech ve vrhači rozmnožují neuvěřitelným tempem pokaždé když se vystřelí.Mají i jistou inteligenci která jim dovoluje strefit se přesně a dokonce ovládat směr letu.

Na opasku ze syntetické kůže měl spoustu malých úložných kapsiček s vybavením.Výživnými kapslemi počínaje a zásobníky do výbušných šipek konče.U levého boku si v pouzdře hověla vždy připravená Erin.

Na nohou měl chrániče z kůže a oceli z každé strany.Na stehnech měl spoustu vrhacích nožů,deset na každé straně a hlavně na boku.U bot byly v pouzdrech vždy připravené dva nože na souboj v tváří v tvář.

Na botách s pevnou podrážkou s ocelovým plátem měl kromě železných chráničů i drápy pro šplhání. Stejně jako na ruce měl i na nohy napojený posilovač těla a tím měl velice usnadněný běh.Jeho ale teď čekal mnohakilometrový běh.

Prvních deset kilometrů se nic tak zajímavého nestalo.Jen musel pozabíjet houf marfů,malých dvounohých potvor co si ho chtěli dát k obědu.Všechny je pozabíjel a jejich hlavami ozdobil jeden z ostnatých stromů.Stromového hada který ho chtěl nejprve zardousit a potom spolknout.Darwin ho nechal ve dvou kusech.

Konečně také narazil na griaxe.Bylo jich pět a tedy víc než dost na jeho obydlí.Zrovna hodovali na nějakém nešťastném predátorovi a Darwin je vyrušil.Počínali si jako jeden a společně na lovce vyskočili.Darwin se v poslední chvíli sehnul a prudce švihnul čepelemi.Grixové dopadli už bez hlav.Darwin ovázal jejich těla lanem a přehodil si je přes rameno a pokračoval dál.

Přeskakoval padlé stromy a zabíjel malé i velké tvory které se mu připletli do cesty a projevili nějaké známky agrese, což byly skoro všechny.Tímhle způsobem uběhl dalších devět kilometrů a pak začal hledat dřevo na stan.Měl štěstí že místní stromy byly pevné a zároveň pružné a tak nebyl zrovna velký problém si sehnat materiál.Po chvíli řezání a několika krvelačnými majiteli stromů měl na zádech dostatek dřeva na dost velký stan a tak mohl v klidu pokračovat dál v cestě.

Konečně před sebou spatřil vysoký kopec kde byla pevnost lovců.Pohodil si se svoji kořistí a materiálem a vydal se na obtížný kopec.Vysunul šplhací drápy na nohou a na rukou a začal šplhat.Čtvrtina kopce byla hladká a tak nedělala Darwinovi žádné problémy.Další polovina byla o něco těžší a poslední čtvrtina kopce byla nejtěžší.Byla plná ostrých výčnělků a skal.Darwin z toho ale vyvázl jen s trochu poškrábanou zbrojí.Konečně vylezl nahoru a spatřil tábor lovců.Všude se tyčili stany a lovci pochodovali mezi nimi nebo s někým mluvili.

K Darwinovi přispěchal starší muž,který byl kdysi,alespoň podle Darwinových informací kdysi lovce.Měl na sobe oprýskanou a léty sešlou zbroj z kovu a kůže se všemi možnými ostrými nástroji.Šedé vlasy,zelené oči a vrásčitou tvář. ,,Bud vítán,Darwine,“řekl a uklonil se.

Darwin se též uklonil. ,,Rád tě znovu vidím,Theraxi,“odvětil.

Theraxi pozvedl oči. ,,Ty jsi rád?To bys ale neměl být.Je to emoce,na to nezapomeň!“

Darwin přikývnul.Therax velice lpěl na starých tradicích a velice podstivě je dodržoval. ,,Dost tlachání,“ řekl Therax. ,,Zavedu tě na tvůj plácek.“

Darwin se nechal vést přes tábořiště kde mnoho lovců jen tak sedělo nebo si mezi sebou povídali.Místo kde si měl Darwin postavit stan bylo u okraje kopce  a mělo výměru dva krát tři metry.Jeho místo vycházelo z jednoduchého faktu.Nováčci byly většinou umístěni ve středu aby se do boje dostali čilí a ne rozespalí. Ostřílení lovci si brávali místa co nejblíže okraji.

Položil si batoh a nástroje na stavbu stanu a dal se do práce.Nejprve si upravil dřevo a zapíchnul ho do země.Zvolil metodu s centrální podpěrou kdy vprostřed stanu byl ten nejdelší kůl a v rozích byly menší.Patřičně upravil oba konce delšího kůlu  zapíchnul ho do země.Pak vzal několik menších a pozapichoval je do rohů. Následně si vyndal nůž a začal stahovat griaxe z jejich kůže.Maso pokládal na plátěnou podložku pro pozdější využití jako návnadu.Založil si oheň aby mohl kůži patřičně zpracovat.Kůže pak napíchnul na delší kůl tak,aby každá z ní zabírala jednu čtvrtinu plochy stanu.Poslední kůži si nechal jako podložku na spaní.Mezery zajistil malými zašpičatělými klacíky a tím měl stan hotový.Dovnitř si pak ještě dal poslední Griaxí kůži aby měl na čem spát a tím měl hotovo.Jelikož byl velice unavený tak si na ni lehnul a hned usnul.

 

24

 

Darwin byl v přikrčené pozici uprostřed lesa a čekal.Na kusu hole měl napíchnuté griaxí maso a čekal na tu správnou kořist.Tohle bylo první kolo turnaje a lovilo se zvíře z džungle.

Zpoza keře vyskočil Nazgr.Psovitá šelma s kovově šedou a modrou srstí s ostrými drápy a zuby.Nazgr byl cenná kořist.Ne tak hodnotná jako Slazshib ale i tak to byl ctihodný protivník.Nazgr vrčel a cenil zuby.Darwin se nenechal vyvést z míry.Sundal Griaxí maso z kolíku a hodil jej¨(maso)  rovnou do zubů toho tvora.Nazgr ji chytil a chvíli ji přežvykoval.Byla to věc cti.Ten tvor sem přišel protože si myslel že je tady snadná kořist.Darwin ho nechtěl zklamat a tak mu jeho kořist poskytl.

Nazgr polkl a opět se obrátil na Darwina. ,,Kořist už máš a chceš další?“zeptal se lovec. ,,Jak si přeješ.“

Nazgr se na něj vrhl s nečekanou prudkostí a srazil ho na zem.Tvor na něj skočil a tlapama mu stoupl na ruce a díval se Darwinovi přímo do očí.Jedna jeho slina ukápla rovnou do lovcova vizoru.Darwin skrčil nohy a odkopl zvíře pryč.Jeho let a následný dopad dal Darwinovi dost času na to aby vstal a z rukou mu vyjeli bodáky o délce čtvrt metru.Tvor byl totiž dost rychlí na to aby se po něm mohl ohánět nejdelší čepelí a tak zvolil nejmenší.Nazgr znovu zaútočil ale Darwin byl připravený.Zvíře mu skočilo na hlavu,Darwin se ale včas sehnul a švihnul.Dosáhl ale jenom toho že zvířeti usekl kus ocasu.Bolestivě zaúpělo a znovu vyrazilo do útoku.Rozběhlo se přímo na lovce a ten udělal to samé.V několikametrové vzdálenosti od sebe vyskočili. Darwin švihnul a Nazgr rafnul.

Darwin dopadl na nohy,stejně tak i jeho protivník.Obrátili se na sebe a čekali na tah toho druhého.Dívali se sobě do očí.Nazgr těžce dýchal a pak se najednou svalil na zem.Darwin k němu přikročil a všiml si že stále dýchá.Poznal že se trápí a tak mu jeho bolest ulehčil rychlím pohybem a zabodl čepel do jeho zátylku čímž mu přerušil páteř.

Pak klekl na kolena a poklonil se mu.Z pouzdra vyndal kus železného drátu,omotala jej kolem noh už mrtvého zvířete a přehodil si jej přes ramena.Vydal se na místo setkání,ačkoli se musel vypořádat s několika tvory co chtěli sežrat jej a pak i jeho úlovek.Překonal onu několikakilometrovou vzdálenost a dostal se na mýtinu.Z nějakého důvodu se na toto místo zvířata neodváží.Několik lovců se zde již nacházelo a buďto mezi sebou mluvili nebo nic nedělali.

Darwin shodil svůj úlovek na zem a posadil se do trávy.Měl ještě čtvrt hodiny čas a tak si udělal pohodlí. Za chvíli k němu přikročil jiný námezdní lovec.Zbroj měl v odstínech zelené s maskovacími prvky.Darwina ale nejvíce zaujala jeho helma.Přesněji řečeno vizor ve tvaru T,stejný jako Darwin.Hodil svoji kořist na zem a čirou náhodou to byl taky Nazgr.

,,Co chceš?!zeptal se Darwin.

Helma nově příchozího lovce se stáhla do kompaktní formy za záda a Darwin vyděl ty hnědobílé vlasy, hnědé oči a s jizvou na pravé líci. ,,Chci si jen popovídat se starým známým,“řekl.

Darwin se prudce vyšvihnul na nohy a stáhl svoji vlastní helmu.Neměl čas ji stahovat do kompaktní formy a tak ji je sundal z hlavy a pustil na zem. ,,Nevěřil jsem že se ještě někdy uvidíme Thomasi,“ vyhrkl.

,,Tak to jsme dva,“řekl Thomas Silver.Byl to právě on kdo se Darwina na marsu ujal a vychoval ho v lovce.

Thomas poplácal Darwina po ramennou. ,,Jak se ti vede?“

Darwin pokrčil rameny. ,,Nebýt jedné nešťastné události z posledních dní tak je vše v pořádku.“

Thomas pootočil hlavou na pravou stranu. ,,Nějaké nesnáze?“

Darwin si odfrkl. ,,Nesnáze je slabé slovo.Vzpomínáš si na Marxe Tarka?“

Thomas přikývnul. ,,Nebude lepší se posadit?“zeptal se.

Darwin přikývnul a oba se opět posadili do trávy.

,,Dal mi úkol abych doprovázel jeho dceru na prázdninách.Z počátku vše šlo snadně ale postupem času se ji povedlo něco v co bych ani v těch nejčernějších nočních můrách nedoufal.Probudila ve mně emoce.Musel jsem od ní rychle odejít aby se ji nepovedlo je ve mně dostatečně rozdmýchat.“

Thomas zvedl prst. ,,Nezapomeň že emoce jsem projevil i já když jsem tě vzal s sebou.Ujal jsem se tě a vychoval.“

Darwin ho přerušil zvednutím ruky. ,,Tohle mě přivádí na jednu vzpomínku z minulosti.Říkal jsi mi že až budu velký tak mi prozradíš proč jsi to udělal.Řekl bych že velký už jsem dost.“

Thomas upřel na Darwina pohled a už se chystal promluvit když se ozval hlas polnice který oznamoval konec lovu.Dále znamenal že se musí všichni vrátit z lesa bez ohledu na to jestli už mají úlovek nebo ne.

Oba lovci vstali a vzali si své trofeje a Darwin ještě navíc helmu. ,,Povím ti to jindy,“řekl Thomas a oba se chystali na odevzdání úlovků.

 

25

 

Darwin byl tentokrát oděn jen do velice lehkého pancíře,sestávajícího se z holeních chráničů,kožených návleků od loktu po zápěstí a s Erin v rukou.Na sobě měl plavecké šortky což nebylo nic neobvyklého.Většina lovců měla to samé.Další kolo se konalo v moři a on zatím čekal na chvíli kdy bude lov zahájen.

Byl na palub výsadkové lodi,dost velké na to aby pojala až dvacet lovců a takových zde bylo deset. Nacházeli se nad mořem a jen čekali na povel ke startu.

Darwinův poslední úlovek Nazgr ho dal na první místo společně s Thomasem.Ostatní sice ulovili taky něco ale jim se nevyrovnali.

Rozhlédl se po ostatních.Měli na sobě buďto podvodní obleky nebo plavecké šortky a lehkou zbroj. Někteří u sebe měli dýchací přístroje,ale většina měla tu samou přetvorbu plic jako Darwin a tak mohli dýchat pod vodou bez omezení.

Podíval se na odpočet startu a dočkal se.Deset sekund do startu.Pokrčil se v kolenou u průlezu a připravil se ke skoku,stejně tak udělali i ostatní lovci.Pět sekund.Čtyři,tři,dva, jedna.Ozval se zvukový signál a všichni lovci skočili do vody.

Darwin byl rád že je zase ve vodě a loví.Museli lovit v mělčích vodách,v hloubkách se totiž žádný tvor nevyskytuje.Hloubka tady byla nějak deset metrů a zde se zdržovali ti největší predátoři.

Darwin se potopil až do té největší hloubky a hledal.Zrovna prohledával jeden korálový útes když tu na něj vyskočil z jedné průrvy žralok.Tenhle by velký a modrý a z ploutví mu trčeli ostny.Jeho oči byly černé a zasazené hluboko v hlavě,takže vypadali jako výpustě torpéd.Jeho hřbetní ploutev byla trojúhelníková a velice jizvená a potrhaná.

 Darwin uchopil Erin pevněji a zajistil si ji řemínkem.Žralokově prvnímu nájezdu se vyhnul ale nějak nevěřil že tohle bude snadné.Žralok se zatím otočil a zaútočil znovu.Darwin se mu ale vyhnul a tak zabořil své zuby jen do korálového útesu.Darwin toho využil,prudce se odrazil ode dna a chytil se žraloka za ploutev.Připadal si jako tehdy na Saturii,kde bojoval taky se žralokem.Chtěl zkusit to samé.Pevně se chytil jeho ploutve a žralok se dal do pohybu.Tenhle ale neměl žádnou takovou inteligenci jako ten na Saturii.Začal sebou zmítat a snažil se černého pasažéra setřást.Darwin se ale držel pevně a Erin měl připravenou.Místo toho aby se pokusil vyšplhat mu na záda a rozříznout mu lebku tak měl v plánu mu rozříznout bok a vyrvat mu srdce.Při troše štěstí vykrvácí nebo mu způsobí dočasnou paralýzu a pak jej dorazí.

Uchopil Erin a říznul do boku.Žralok sebou začal zmítat ještě víc ale Darwin se stále držel velice pevně. Ten se jednou rukou držel ta ploutev a druhou ruku vrazil svému sokovi do břicha.Pevně uchopil první věc na kterou narazil a vyrval ji.Pak sáhl znovu a takhle vyrvával kusy masa i orgány.

Žralok se prudce ohnal a Darwin se už neudržel.Začal rychle klesat ke dnu aby se alespoň na chvíli skryl. Žralok sebou zmítal jako šílený a z jeho těla se valila krev a zabarvovala tak modrý oceán na červenou krvavou lázeň.Pak najednou sebou přestal škubat a klesl ke dnu.Darwin k němu připlul aby zkontroloval jestli je mrtvý. Zjistil že ano a tak vytáhl z kapsy šortek malí váleček s tlačítkem.Namířil jej na žraloka a zmáčkl tlačítko.Tvor zazářil a zmizel.

Byla to dohoda v moři.Pokud byl tvor příliš těžký tak si ho pořadatelé lovu teleportovali  k sobě a lovec se mohl přesunout na shromažďovací bod,což Darwin hned udělal.

 

 

 

 

26

 

Darwin seděl před svým stanem a jen tak se díval do ohně co si zapálil aby si trochu upravil jídlo, skládající se Forxího masa na rožni.Pozvolna jej otáčel a případně kořenil podle svého.

Ostatní lovci se jen tak potulovali nebo mezi sebou mluvili o svých úlovcích.Jim ale Darwin nevěnoval žádnou pozornost a jen si v klidu seděl na podložce z griaxí kůže a opékal maso.

K Darwinovi si přisedl lovec. ,,Tak co,Darwine?Jak se máš?“ zeptal se.

,,Jde to docela dobře,Thomasi,“odpověděl. ,,Co tě sem přivádí?“

,,Jen zdvořilostní návštěva,“odpověděl Thomas Silver. ,,Dlouho jsme se neviděli a tak jsem se jenom zastavil abych si popovídal se starým známým.“

Darwin si odfrkl. ,,Zas tak starý nejsem.“řekl a podíval se na svoji večeři a odhadl že je toho dost pro dva a navíc maso bylo skoro hotové. ,,Dáš si,“ukázal na maso.

,,Když nabízíš,“odvětil Thomas.

Společně pojedli ale mlčky.Thomas vždy říkal že při jídle se nemluví a tak se i stalo. Když dojedli tak se opět dali do řeči.

,,Díval ses teď  někdy na tabulku výsledků?“zeptal se Thomas.

Darwin zakroutil hlavou. ,,Dneska ještě ne.Proč?“

Thomas upřel na Darwina pohled. ,,Protože jak to vypadá tak jsme na tom bodově zcela stejně.“

,,Tys taky ulovil žraloka?“

,,Ne,“odpověděl starší lovec. ,,Ulovil jsme jen tři šavloryby a ty dali dohromady dostatečný součet bodů na to abychom na tom byly stejně.“

,,Nepřipadá ti tohle jako osud?“zatutal se Darwin. ,,Učitel proti svém žákovi.“

,,Skoro to tak vypadá,“odvětil Thomas a zdálo se že přemýšlí nad tím samým. ,,Velice osudové.Co plánuješ že ulovíš ve vzduchu?“

,,Nemám tušení,“odpověděl Darwin. ,,Podle toho co my přijde pod ruku.Stejně jako v předchozích kolech.“

Thomas se na něj podíval a zamrkal. ,,Ty si neplánuješ co ulovíš?“

,,Zatím ne.Jak říkám,zabiju to co mi přijde pod ruku.“

Thomas pokýval hlavou. ,,Taky řešení.“

 

27

 

Darwin hrozně rád lezl po skalách a tak pro něj nebyl následující lov tak těžký.Původně se vzdušná kořist lovila pomocí kluzáků nebo pomocí raketových batohů.Ted‘ se ale lovilo jen za pomocí svých vlastních sil a lezlo se po horách jelikož se zde zdržovali ty nejlepší létající dravci.

Darwin sám si jen tak lezl po jedné vysoké hoře a zaklesával šplhací drápy do skály a postupoval tak o kousek výš.Věděl tady o jednom hnízdě,které patřilo Mozgrovi.Velkému ještěrovitému tvorovi s kožnatými křídly a ostrými zobáky.Dost silnými na to aby rozlouskly lidskou lebku jako vajíčko.

V určité výšce se zastavil aby nabral sílu a trochu se rozhlédl.Spatřil jak jeden lovec,o hodně mladší než Darwin leze po skále.Všiml si taky stínu kousek nad ním a poznal v něm Garfa.Masožravce o velikost dospělého člověka a s odolnou kůží a velice ostrými zuby a drápy.Navíc dokáží svými silnými ocasy rozdrtit kosti svého oponenta.

Zdálo se že si ho mladší lovec nevšiml a lezl dál.Darwin v klidu vysel dál a jen jednou rukou se přidržoval skály aby měl lepší výhled.Garf se zatím přikrčil a evidentně čekal až lovec vystrčí hlavu aby ho mohl popadnout.Mladší lovec mu šel vstříc a když ho ještěr uchopil za přilbu a vytáhl ho k sobě.Mrštil s ním o stěnu skály a připravil se na něj skočit.Mladší lovec se stihl vzpamatovat a vytasil své vlastní drápy ze zápěstí.Ještěr na něj skočil ale lovec stihl uhnout a švihnul čepelemi.Darwin si nejprve pomyslel že se mu podařilo ještěra zasáhnout do břicha a tam kde má srdce,ale nakonec se ukázalo že ho jen trochu říznul do bohu.

Ještěr se zdál být velice rozzlobený a začal švihat svým těžkým ocasem a zasáhl lovce do hrudi.Ten se sesypal na zem a ještěr udeřil znovu a ještě jednou.Zdálo se že toho má mladší lovec už dost a nemohl se zvednout.Ještěr k němu pomalu přistupoval a připravil se na svůj poslední úder.Darwin si všiml že lovci spadla přilba a tak konečně vyděl jeho tvář.Poznal v ní syna jeho známého lovce.Byly jeho dobrými známými a toho kluka znal už od jeho mládí.Darwin se nemohl dívat na to jak syn jeho přítele umírá a už vůbec ne tak mladý. Nechtěl aby se někdo trápil a Darwin tomu mohl zabránit.Mladý lovec sice udělal chybu a za tu by měl zaplatit životem ale tohle nepřipadalo Darwinovi spravedlivé.

Neměl čas za ním přelézt a ani přeskočit tu padesátimetrovou vzdálenost mezi nimi.Aktivoval zápěstní vrhač šipek a zaměřování přilby.Napřáhl ruku a zaměřil ještěrovu hlavu a mozek.Vystřelil a zasáhl přesně.Ještěr dostal šipku do hlavy ale nezdálo se že by mu to nějak vadilo a začal se znovu přibližovat ke své kořist.Šipka evidentně neprojela skrz a zůstala v hlavě.Darwin pomocí myšlenkového ovládání zobrazil schéma šipky a pak i její průřez.Aktivoval malou nálož v šipce a…ještěrova hlava se za překrásné exploze rozprskla do okolí.

Mladý lovec se vzpamatoval a podíval se kdo ho zachránil.Na chvíli se jejich oči střetli.Zdál se být nezraněný ale na takovou dálku se to nepoznalo.Jeho zbroj byla na několika místech naprasklá ale jinak se zdála být nepoškozená.Vzal do ruky malý váleček s tlačítek a zmáčkl jej.Zazářil a zmizel.Jednoduše se teleportovali pryč.

Darwin pokýval hlavou a lezl dál.Ta zajížďka ho stála pět minut.Drahocenných pět minut během kterých měl šplhat.Šplhal tedy dál a našel co hledal.Hnízdo Mozgrova.K jeho štěstí tam našel jen skořápky a to bylo dobře.Velice dobře.Znamenalo to že matce se narodili její mladí a teď je učí létat.Výsledkem toho je že mladí pak svoji matku zabijí a tak ji Darwin chtěl ukrátit trápení.

Musel ale chvíli čekat než se vrátí.To že se teprve narodili poznal podle toho,že vajíčka byla ještě vlhká a taky jejich okolí.Nevěděl ale kdy se vrátí a taky už neměl moc času.Vyndal kus Griaxího masa a použil jej jako vnadidlo.Trochu jej předem upravil aby vydával pach který tito tvorové milovali a přitahoval je.

Jeho práce přinesla plody a na obzoru se konečně objevil Mozgrov a jeho mláďata.Darwin hodil maso do hnízda a čekal.Nechal je aby se najedli a pak se do nich pustí.Chtěl jim dopřát poslední jídlo.Mladí se ihned vrhli k masu ,ale dospělí se vrhnul rovnou na Darwina s připravenými drápy.

Lovec uhnul a tak to Mozgrov napálil rovnou do skály.Rychle se ale odrazil, znovu se vznesl do vzduchu  a znovu dotíral.Darwin si zatím připravil své vlastní drápy a jen čekal na správný okamžik.

Mozgrov se rozletěl přímo na Darwina,ten se ale v poslední chvíli sehnul a říznul zvíře do břicha.Mozgrov zavřeštěl a znovu se vznesl do vzduchu.Darwin napřáhl ruku, aktivoval vrhač biošipek a nastavil režim nepřerušovaná palba.

Mozgrov znovu nalétával k útoku ,kterému se Lovec vyhnul a vypálil za ním salvu šipek.Zvíře zavřeštělo a znovu se zvedl do vzduchu.Darwin se přikrčil a čekal na další nálet.Ten přišel rychleji než čekal a srazil lovce na zem.

Mozgrov přistál u něj a chystal se mu zasadit poslední ránu.Darwin aktivoval čepele na rukou a švihnul. Mozgrov nestihnul uhnout a doplatil na to životem.Svalil se vedle Darwina a ten si jej prohlédl.Zdál se být dost velký na to aby si udržel první místo.

Zaslechl skřehotání a pak podivný zvuk.Něco jako písknutí a skřeknutí.Darwin vzhlédl a zjistil že se Mozgrovovi mláďata nasytila griaxí masem a zachtělo se jim zákusku v podobě Darwina.Lovec aktivoval vrhač biošipek.

 

28

 

V ,,lovcově domovu,“ jak se říkalo místu kde se lovci usadili bylo velice nutné držet hlídky.Nebyla sice nijak velká možnost že by se nějaké zvíře pokusilo vylézt po skále až do lovcova domova.V hlídkách ale platilo takové pravidlo,že je měli pouze ti lovci co přinesli nejmenší kořisti,nebo ti co nepřinesli žádnou.Darwin se svým dnešním výkonem hlídce vyhnul,ale i tak se jí účastnil.

Stál u okraje srázu a sledoval okolí.Trochu si úkol ulehčil tím,že si na helmě nastavil noční vidění společně s rentgenem a dalekohledem.Původně měl nastavenou termovizy,ale zvířata v džungli byla v noci chladnější než okolí a tak termovize  byla nanic.Rozhlížel se v klidu po okolí a bylo mu divné že se po okolí zrovna moc zvířat netoulá.

Obcházel po ochozu a sledoval okolí.Planeta měla pomalou dobu oběhu kolem své osy a v jedné části dne se bez zjevné příčiny zrychlil.Bylo to zrovna v době přechodu dne v noc a tak mohlo bít v jednu chvíli světlo a za pět minut byla tma jako v pytli,proto zde byla stejně dlouhá noc jako den,což bylo dvacet hodin. Lovci se na hlídkách střídali po pěti hodinách.

K Darwinovi někdo  přistoupil.Otočil se k nově příchozím.Stáli za ním dva lovci,jeden větší a druhý o něco menší.Zbroj měli naprosto stejnou,jen ten vyšší ji měl o něco více poškrábanou a poničenou.Byly anatomicky vytvarované na tělo jejich nositele a zdálo se dokonce že jsou uspořádány na těle tak aby nikdy neodhalovali ani kus kůže.Jejich helmy vypadali jako hlavy,stejné posazení očí i receptorů řeči.Stejně tak i vzduchové filtry.        

         Vyšší lovec si sundal přilbu a odhalil svoji tvář.Měl krátké hnědé vlasy,modré oči které byly prosty emocí,stejně jako oči každého lovce.Tvář byla jako z kamene ale zdálo se že se v ní přece jen objevila jedna emoce.Vděk.Zdálo se dokonce že se je ten lovec nesnažil zakrýt.V té tváři poznal Forxe Diarfa.Svého velice dobrého přítele který Darwina zaučil do zacházení se stíhačkami a velkoobjemovými loděmi.

Menší lovec si taky sundal přilbu a ukázal se jen jako menší napodobenina prvního lovce,jen neměl tak kamennou tvář.Jeho jméno bylo Cedrig Diarfa.Forxova syna a taky kluka kterého zachránil na skále před Garfem.

,,jak se vede?“Zeptal se Darwin Forxe.

Forx k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno. ,,Jak ti mám poděkovat?“zeptal se. ,,Jak ti mám poděkovat za záchranu svého syna?“

Forx byl jedním z mála lovců kteří měli děti.Zamiloval se do jedné ženy a žil s ní.Chtěl se vzdát loveckého života a žít poctivě a bez zabíjení.Narodilo se jim dítě a vedlo se jim docela šťastně.Jednou se však stalo že svoji ženu našel doma s jiným mužem.Řekla mu do očí že ho hodlá opustit s ním a že si dítě vezme s sebou. Jeho syn chtěl zůstat s otcem a nechtěl s matkou,ta ho nakonec násilím odvedla.Forx je našel,ženu a muže zabil a syna si vzal zpět.Opět taky zaběhl do svého řemesla námezdního lovce a stejně tak začal učit i svého syna.

Darwin mávl rukou. ,,To nic nebylo,“řekl jako by nic a otočil se k mladšímu loci. ,,Ztratit někoho koho máš rád je velice těžké.Já přišel o všechny své blízké a nechtěl bych aby mé přátele něco takového postihlo.“

U normálního člověka by tato slova vyvolala alespoň úsměv,ale u lovce ne.Forx jen přikývnul a obrátil se ke svému synovi.Položil mu ruku na rameno. ,,Příště si bude dávat pozor,“řekl.

Chlapec přikývnul a obrátil se k Darwinovi. ,,Díky,“řekl a podíval se po okolí. ,,Dnes je v džungli docela klid.“

Darwin se podíval tím samým směrem a zahleděl se do džungle. ,,Až moc,“vydechl.

 

29

 

,,A je to tady,“řekl si Darwin pro sebe.Právě seskočil z raketoplánu rovnou do džungle kde se odehrávalo poslední kolo turnaje.Ostatní lovci se už rozprchli,ale Darwin stál na místě a zesiloval si zvuky z okolí.Snažil se najít jeden zvuk,Klokotavý skřek Slazshiba.V předchozích turnajích skončil nejlíp jako druhý,tentokrát hodlal být první.

Konečně se v jeho helmě rozezněl ten zvuk.Natáčel hlavu tak aby byl zvuk vyrovnaný a on mohl přijít na to odkud přichází.Zjistil co potřeboval a rychle se vyrazil za tím zvukem.Ten ho vedl k jedné z menších hor. Zapojil si dalekohled v přilbě a přiblížil si cíl.Slazshib byl obrovský a evidentně plně dospělí.Zvláštní bylo že tam jen tak stál a zdálo se dokonce že na Darwina čekal.Lovec mu nechtěl to čekání prodlužovat,vysunul tedy své drápy a začal šplhat.Neustále při tom pozoroval Slazshiba.Byl v půli cesty k němu,když se tvor nahrbil a roztáhl svá kožnatí křídla.Darwin si nevšiml toho co se děje,až tehdy kdy se zvíře připravovalo k prvnímu náletu. Zaútočilo rychleji než se stačil připravit a tak se jeho drápy vytrhli ze skály.Jedním drápem se ještě pokusil zaklesnout,sekl ale moc a tak jen prořízl stěnu a padal dál.Skála se dole skláněla v ne moc prudký svah a tak si po dopadu na zem zaválel sudy a zůstal ležet.

Slazshib se snesl k němu a zatáhl svá křídla.Přibližoval se k lovci a evidentně si myslel že je mrtvý a chystal se ho rozsápat.Přiblížil se k němu a rozevřel svou tlamu,nestihl ani uskočit když lovec znovu vytáhl své čepele na rukou a švihnul směrem ke zvířeti,kterému doslova rozšířil úsměv.Slazshib zaječel a znovu se vznesl do vzduchu.To dalo lovci čas aby se zvedl a připravil se na další nálet.Zmizel za vrcholky hor ale Darwin dobře věděl že se jen připravuje na další útok.

Darwin opět aktivoval zesilovač zvuku a snažil se zaměřit třepot jeho křídel.Natáčel hlavu do různých směrů a snažil se aby zněli zvuky v obou reproduktorech v helmě vyváženě.Natočil se do jednoho směru a konečně dosáhl vyváženosti.Díval se před sebe a zrovna na čistou oblohu.Přepnul si vidění z obyčejného na termovidění.I tak ale nic nespatřil.Pak ho napadlo něco neuvěřitelného.To že Slazshib je za ním a on ho poslouchá za sebou.

Otočil se a jen se těsně vyhnul když se mu tvor přehnal ve výšce hlavy s otevřenou tlamou.Darwin rychle aktivoval vrhač šipek a nastavil je aby hned po nárazu vybouchli.Rychle se zaměřil na tvorova křídla a vystřelil salvu, která přesně zasáhl cíl.Tvor spadl k zemi a řval bolestí.Darwin se na něj rozeběhl a se vší prudkostí do něj vrazil ramenem,čímž odhodil tvora na jednu stěnu skal.

Tvor se znovu zvedl a Darwin opakoval útok.Dalšímu útoku se Slazshib vyhnul a uskočil do strany. Darwin stál v bojovém postavení a čekal.Slazshib se na něj vrhl skokem a zachytil se zuby za lovcovu zbroj.  Zdálo se že je mu to jedno, pelášil jako šílený a černého pasažéra tahal po zemi.Darwin se snažil vyprostit se ze sevření,nijak se mu to ale nedařilo.Zdálo se že tvor směřuje k určitému místu a jak Darwin zjistil,jednalo se o jezero.Rychle aktivoval systém podpory života….a mechanismus selhal.Pokusil se to ještě jednou ale systém nereagoval.Musel se asi poškodit při pádu ze skály.Předtím než Slazshib skočil do vody tak se alespoň pořádně nadechl.Jeho helma měla hermetické těsnění takže měl pár nádechů k dobru.

Tvor skočil do vody a plaval velice vysokou rychlostí vpřed a nezdálo se že se jen tak vynoří.Darwin už vyplýtval vzduch v přilbě,když se konečně objevila pevnina na kterou Slazshib vyběhl.Nějakým zázrakem se uvolnil ze zvířecích zubů a spadl na zem.Strhl si z hlavy helmu a znovu se nadechl.Podíval se na místo kde ho tvor držel.Chránič od loktu po pěstí na levé ruce  byl na kusy a zbraně na něm,včetně metačů šipek byly k ničemu.Kyrys z kůže rantha byl velice potrhaný od ostrých kamenů a místy odhaloval titanové pláty,které byly nepěkně ohnuté a poškrábané.

Pokusil se aktivovat i čepele na druhé ruce ale i ty vypověděli službu.Rychle se tedy chopil Erin na opasku a díval se kde je jeho protivník.Slazshib na něj najednou skočil a to s takovou silou že srazil lovce na zem a jeho dýka mu vypadla z rukou.Darwin se rychle rozhlédl kde je jeho dýka a spatřil jak se na něj Slazshib řítí.Rychle vyndal z pouzder na stehnech vrhací nože a několik jej vrhl do zvířeti.Slazshib bolestivě zaúpěl a stočil svůj zrak směrem k Darwinovi.

Lovec se podíval na zvíře a pak i na věc co ležela přímo mezi nimi.Erin.Darwin se rozeběhl a Slazshib též. Ted‘ šlo o bud a nebo.Oba běželi stejnou rychlostí,pak ale Darwin zrychlil,sebral Erin ze země a vyskočil nad Slazshiba.Tvora přeskočil a hodil dýku.Dopadl na zem do podřepu a otočil se na zvíře.Slazshib ležel opodál a Erin měl zabodnutou v páteři.Darwin k němu kulhavou chůzí přišel a zkontroloval ho.Byl mrtvý.Přesekl mu páteř a to je jediný způsob jak toto zvíře zabít.Vytáhl Erin z jeho páteře a klesl k zemi.Cítil se tak unavený.Byl sotva dost silný na to aby vytáhnul přivolávač a stiskl tlačítko.Stejně jako Forxův syn se i on,ale i se svoji kořistí teleportovali neznámo kam.

 

30

 

Darwin pomalu přistoupil ke třem prastarým lovcům a ostatní stáli za ním.Prastaří lovci byly vysocí a svalnatí se zelenou kůží a na sobě měli jednoduchou zbroj skládající se z kyrysu a chráničů rukou a nohou s příslušenstvím.Přes hlavy bez vlasů měli natažené šklebící se přilby z neznámého kovu.

Nacházel se v jedné z jeskyní pod lovcovým domovem.Zdi byly nahrubo otesané a země jen o trochu hladší.

Darwin přistoupil blíže k oltáři a sundal si časti zbroje.Nejprve návleky na rukou které byly silně poškozeny od jeho souboje se Slazshibem.Pak i kyrys s potrhanou kůží z ještěra Rantha a poškozenými titanovými pláty.Následně i helmu s prasklým vyzorem a zničeným systémem vidění.Přiložil ramenní chrániče které byly stejně zničené jako návleky.Jako poslední věc přidal chrániče z nohou a kovové drápy z bot.Vše položil na oltář a ustoupil.

,,Darwine Pagine,“promluvil jeden z prastarých lovců. ,,Zvítězil si v turnaji lovců a jako odměna bude tvoje zbroj opravena a vylepšena.“Nadzvedli ruce a přešli k Darwinově zbroji.Mumlali nějaké slova a zbroj se zvedla z oltáře.Zformovala se jako by ji měl lovec na sobě.Zbroj začala rotovat kolem své osy a to každý kus zvlášť.Zbroj se blížila k Darwinovi a ten se ani nehnul.Ozvalo se hlasité ,,bum“ a Darwin měl svoji zbroj opět na sobě,jen helmu měl v ruce.Podíval se na zbroj a byl ohromen.Byla lehká.Kyrys byl ze zvláštního kovu vespod a nahoře z kůže z neznámého živočicha šedé barvy.Nohy mu kryl zdokonalený pancíř s vrhacími noži a i noži pro boj tváří v tvář.Drápy na šplhání byly stejně veliké ale vylepšené o háky na udržení se i nohama vzhůru.Ramena pokrývali nové pláty z lehkého kovu s vyleptaným Darwinovým symbolem.Pěstí napřaženou k úderu.Chrániče na rukou byly  o něco silnější a obsahovali svorky na upevňování dalšího příslušenství.Obsahovali též vystřelovače explozivních a biošipek.Zdály se být ale zdokonalené.Pokusil se vytáhnout čepele na zápěstích a byl překvapen jejích krásou.Dvě  ostří na každé ruce složené s několika článků pro určování délky u konce se špičkou,navíc s možnostmi otáčení směru čepele.Vystřelovač sítě který Darwin občas používal byl nabytý a s automatickým natahováním a navíjením.

Podíval se na helmu.Vizor byl jako nový a povrch nebyl vůbec poškrábaný.Nasadil si ji na hlavu a byl udiven novými možnostmi vidění a ostatních funkcí.Mohl teď dokonce vidět i skrze zeď a to i na velikou dálku a ještě mnohem víc.

Darwin se uklonil. ,,Děkuji vám za tuto čest,“řekl a vrátil se mezi zástup lovců.Prastaří lovci  jim vždy na konci něco řekli.A tak se i stalo.

,,Bratři a sestry ve zbrani,“řekl jeden z nich. ,,Temné časy přicházejí a naše osudy jsou na rozcestí dvou cest,kterými se musíme dát.Zvolte správně,může to být i vaše poslední rozhodnutí v životě.Pokud zvolíte špatně tak ztratíte své životy.Jak jsme již řekli,přicházejí temné časy a budou zde rychleji než by se dalo čekat.“ Po vyřčení těchto slov se prastaří lovci teleportovali pryč.

Takovýto projev lovci ještě nikdy neslyšeli.Nikdy jim ale také nebyly slibovány světlé zítřky.Pomalu se vytrousili napovrch kde se za chvíli měli objevit jejich lodě a oni mohou odletět.Dívali se na oblohu a viděli jak se na obloze objevilo spoustu stínů,které se rychle blížili k nim.Darwin si zaměřil stíny a profiltroval je aby získal co nejčistší obraz.Zarazil se. ,,Tohle nejsou naše lodě,“řekl.

 

31

 

Velitel Gardin Tiercis právě sestoupil se svoji eskadrou stíhaček do atmosféry měsíce lovců.Polohu této planety získaly výzvědné služby před několika týdny,kdy ze zajatého lovce vytáhli pomocí mozkové sondy polohu planety.Lovec to sice nepřežil ale co chtěli to získali.

Vláda si prostě najednou  usmyslela skoncovat s lovci.Znamenali silné nepřátele a podle vládců se chystají na převrat kdy vezmou vládu do svých rukou.Pokud by šlo o boj tak by lovci bez problémů pobili veškeré vojska a to jen s minimálními ztrátami.

Čekalo se na nejlepší příležitost k útoku a právě na měsíci lovců se nacházely všichni lovci.Na orbitě na ně sice čekalo několik větších lodí a podpora.Nikdo nečekal že by lovci dokázali klást nějaký větší odpor a tak měli k dispozici jen několik desítek stíhaček a pár tisíc vojáků,plus ještě několik větších lodí které měli zajistit aby se nikdo nedostal z planety.Očekávalo se sice že je stíhačky všechny zničí a tak nebude vojáků ani lodí potřeba.

Podíval se na přístrojovou desku a na stav štítu.Stíhačka měla tvar orla v letu a křídla měl obsypaná zbraněmi.Lasery začínaje a pumami konče.

Jejich hlavním úkolem bylo eliminovat lovce a zajistit že se měsíc lovců už nikdy nebude k ničemu hodit.Planeta měla být vybombardovaná a spálená na trout.

Velitel se podíval pod sebe a zalitoval.Planeta byla krásná a nebezpečná.Podle jeho názoru jí bude škoda, ale o tom nerozhodoval on.On jenom dostal rozkaz a ten má být splněn.

Podíval se na lokátor a zjistil že je od domova lovců dělí jen pár kilometrů.Podával se z kokpitu a viděl Svůj cíl.I z takové dálky viděl povrch pokrytý stany. ,,Palte,“řekl a ostatní piloti vystřelili ze všeho co měli. Povedlo se jim ale jen to že sežehli stany ale ani jednoho lovce.Jakmile se přiblížil ještě více tak mohl dokonce rozeznat lovce jak běží k okraji kopce.Musel se při tom pohledu pousmát.Podle detektorů tam neměli žádné energetické zbraně a tak nechápal proč běží k okrajům….varovný systém se z ničeho nic rozezněl na plné kolo. Velitel se podíval ven a vytřeštil oči.

 

32

 

Darwin,stejně jako ostatní lovci v klidu přešli k okrajům kopce a každý přešel k hroudě kamenů.Chvíli čekali až se stíhačky trochu přiblíží a pak všichni kopli do hromad kamení.Ty se z ničeho nic odsunuli a vysunulo se z nich manuálně ovládané těžké dělo.

Piloti se zřejmě nestihli vzpamatovat dost rychle a tak se lovcům povedlo jich většinu sestřelit.Těch několik posledních se rozletělo a pokoušeli se vyhýbat střelám,to se jim ale moc nedařilo.

Nakonec zůstal jenom jeden a podle označení na jeho křídlech se jednalo o letoun velitele letky.Ten se rychle stáhnul z dosahu střel a mířil k obloze.

Darwin pustil ovládání a šel k lovcům kteří se shromáždili nedaleko okraje kopce.Z ničeho nic se zde taky objevil jeden z prastarých lovců.

Jakmile se lovci shromáždili kolem něj tak promluvil hlubokým hlasem. ,,Jak jsme řekli tak se i stalo. Temné časy přišli a proti tomu se nedá nic dělat.Ted‘ se vydejte ke svým lodím,“ukázal rukou na horu vzdálenou několik kilometrů od lovcova domu. ,,Nemůžeme je sem poslat a tak si pro ně budete muset přijít sami.Sama příroda vám pomůže.Až se odsud dostanete tak směřujte na místo nečekané.“

Lovci přikývly a prastarý zmizel.

 

33

 

Velitel Gardin vyletěl se svoji stíhačkou do vakua vesmíru a zapnul interkom.

,,Tady letka jedna,podávám hlášení,“řekl.

,,Pokračujte,“zazněl ze sluchátek v jeho přilbě mužský hlas..

,,Letka až na velitele totálně rozprášená.Podcenili jsme obranu nepřítele.Mají dole těžká děla.Další vzdušný útok nedoporučuji a poslal bych radši pozemní vojska.“

Chvíli bylo ticho. ,,Potvrzujeme.Podle pozorovatelů se lovci berou k odchodu,Posíláme pozemní týmy a pár stíhaček jako doprovod.Ujměte se velení.“

,,Provedu,“řekl velitel a čekal na slíbenou podporu.Za chvíli vyděl jak se k němu řítí několik stíhaček a pár velkokapacitních lodí s vojáky.Stočil svou lod a zaujal pozici velitele.Takto posílen se vrátil na planetu.

 

34

 

Darwin nechtěl ztrácet čas šplhání a tak jednoduše přeskočil okraj kopce a až několik metrů před zemí se drápy na rukou zaryl do skály a tím zpomalil svůj pád.Ostatní lovci udělali taky tak nebo dolů slaňovali po lanech.

Darwin se podíval na horu kde byly jejich lodě a systémem v helmě změřil vzdálenost.13,426 km,ukazoval mu displej.Moc nad tím nerozjímal a dal se do běhu.Pohybovali se osamoceně nebo ve skupinách.Po několika set metrech běhu se mu v helmě ozval hlas.Nějakým způsobem se asi napojil na frekvenci nepřátel. ,,Rudý jedna,tady střelmistr.Jsme na pozicí a připravujeme se k palbě.“Za chvíli se ozval jiný hlas. ,,Potvrzuji střelmistře.Kopec máte jako na dlani.Můžete střílet.“

Darwin se zarazil a otočil se směrem k lovcovu domovu.Dva lovci kteří kolem něj proběhli se zastavili. Darwin ztuhle zíral na kopec lovcova domova…Ozval se strašný zvuk a následný aerodynamický třesk.Vzduch prořízl bílí paprsek a proměnil kopec v kráter.

Darwina zasáhla bolest.Nikoli však fyzická,ale duševní.Skácel se na kolena a díval se na doutnající kráter.

Dva lovci k němu přišli a zvedli ho na nohy. ,,Na truchlení bude čas později,“řekl jeden. ,,Ztratili jsme domov ale pořád máme naše životy,“řekl druhý.

Darwin přikývnul a dali se do pohybu.Po chvíli se ozval zvuk motorů.Podíval se nahoru a ujistil že se jim nad hlavou přehnalo několik velkoobjemových lodí které se užívají na transport vojáků a pár stíhaček.V jedné z nich poznal dokonce stíhač velitele kterému sestřelili jeho skupinu.Darwin se podíval na dva lovce kteří se k němu přidali.Ti se podívali na něj,pak jen pokrčili rameny a dali se do běhu.

Transportéry vojáků přistáli před Darwinem a ostatními lovci.Odhadli směr jejich pochodu a chtěli jim zabránit v průchodu.Měli navíc s sebou sonické generátory,díky kterým si udržovali zvířata v dostatečné vzdálenosti od sebe.

Darwin a ti dva lovci se dívali přes kládu na to jak se vojáci rozestavují a připravují si střílny pro těžké opakovací lasery.

Darwina najednou upoutal pohyb vedle něj.Nebyl to ale žádný lovec.Z křoví se vynořili čtyři Slazshibové a šest tygrům podobní Tongové.Darwin se už chtěl připravit k boji,když si uvědomil že zvířata o ně nejeví žádný zájem,ale jen o vojáky.Konečně mu svitlo.Prastarý lovec jim řekl že jim bude pomáhat samotná příroda.Mají nyní na straně samotnou přírodu.

Darwin se podíval na ostatní dva lovce co s ním šli.Přikývli a na rukou jim vyjeli drápy.Podíval se na zvířata a zdálo se že i oni přikývli.Darwin a jeho společníci vyrazili ze svého úkrytu za bojového křiku vyrazili proti vojákům.

Darwin k jednomu přiskočil a probodl mu drápy na rukou srdce.Vytrhl je a potřísnil si jeho krví zbroj. Vojákův spolubojovník se obrátil k lovci a párkrát po něm vystřelil.Darwin se sehnul aby se vyhnul salvě a vyskočil po něm.Jediným rychlím pohybem mu odsekl hlavu od těla.

Kdosi po něm vystřelil a zasáhl ho do ramene.Ani nezaúpěl,jen se otočil a vystřelil na vojáka šipku s výbušnou hlavicí která proměnila jeho hlavu v krvavý květ.

Aktivoval posilovač těla a vyskočil na nejbližší strom aby zhodnotil situaci.Jeho společníci a zvířata si vedli docela dobře.Krev tekla potokem a mísila se s půdou.Po Darwinovi opět někdo vystřelil a ten se odrazil od stromu.Ve vzduchu udělal přemet a zarazil své drápy do vojákovy lebky a rozdělil ji na dvě.

Zval se jiný zvuk.Zvuk těžkého laserového děla.Darwin zaměřil jeho zdroj a rozběhl se jej zneškodnit. Cestou pobil několik vojáků a jeho zbroj se pokrývala krví když probodával hrudníky nepřátelům nebo jim usekával hlavy.

Těžké laserové dělo nebylo nic víc než trubka s hlavní a spouští s vysokou kadencí střelby postavená na trojnožce.Voják který jej obsluhoval si všiml jak se na něj Darwin řítí,otočil zbraň na lovce.Ten v poslední chvíli uhnul a přesekl dělo v půli.Voják se už chtěl chopit pušky co měl na zádech,Darwin mu ale rychlím pohybem usekl ruce a pak i hlavu.

Přes lovcův vizor se rozprskla sprška krve,kterou čistící laser okamžitě odstranil.Podíval se na okolí a zjistil že už není koho zabíjet.Všude se válela těla vojáků a několika zvířat.Lovce ale nedostali.Darwin přepnul na rozpoznávání životních funkcí.Mohl teď‘ vidět kdo je živý a kdo ne.Všichni byly mrtví až na jednoho vojáka. Darwin k němu přišel a poklekl na jedno koleno.Zranění toho vojáka bylo velice vážné.Na pravém boku mu chyběl kus masa o velikosti lidské hlavy a trčeli mu z ní kosti.Zcela zjevně se trápil a Darwin ho toho chtěl zbavit.Jediným rychlím pohybem čepelí mu přeťal páteř a poslal ho na onen svět.

Vstal a podíval se na zbytek své skupiny.Lovci byly nezranění ale stejně jako jej je pokrývala krev.Několik Tongů bylo mrtvých a několik jen zraněných.Udivilo ho jen že se jim podařilo zabít jednoho Slazshiba.Vyděl jak mu z páteře čouhá armádní nůž.Darwin ještě rychle zhodnotil sám sebe.Až na bolest v rameni od laserové střely nebyl nijak zraněný.

,,Jdeme,“řekl a dali se opět do běhu k hoře.V dálce slyšeli jak se ozývají zvuky jiných bojů,jim už ale nevěnovali pozornost.

Teprve několik kilometrů před horou se pořádně přiostřila situace.Vojenští velitelé si asi uvědomili kam míří a tak poslali všechny vojáky aby blokovali přístup do hory nebo jen k hoře.

K ní byl přístup jen z jedné strany a to přes volné prostranství.Zbývající průchody se nedají kvůli nenadálým gejzírům horké páry a vody projít.Ani zbroj by lovce neochránila a dokonce ani trup vesmírné lodi.

Darwin a jeho skupina se zastavili ještě v džungli  a dívali se na obranu co si u na ně připravili.Planina která je dělila od obrany byla zcela holá,jen sem tak s nějakým kamenem,pokrývala jej jen nízká tráva a písek.

Nějakým záhadným způsobem se vojákům podařilo vyhloubit si zákopy a umístit do nich těžké laserové děla.Mezi zákopy pobíhali vojáci a připravovali se na boj.za zákopy Darwin spatřil vesmírné vojenské transportéry ve tvaru housenky jak sedí na zemi.Mohlo by se zdát že jsou umístěny tak aby se mohlo v případě nouze rychle zmizet,ale skutečný důvod byl zcela jiný.Tento typ transportérů měl silné pancéřování a silná laserová děla na každé straně,mohli tedy v klidu sedět na zemi a střílet po všem co se hýbe.V zadní linii Darwin rozpoznal,díky dalekohledu ve své přilbě, minometná hnízda,hlídaná velkým množstvím vojáků a všichni byly po zuby ozbrojení.Navíc se zdálo že je těch zákopů více což se nakonec potvrdilo.

Darwin si sednul na zem a opřel se o strom a podíval se na zbytek své družiny.Cestou nabral několik dalších lovců a pár zvířat.

Sundal si helmu a podíval se na ně.Lovci a lovkyně udělali to samé. ,,Jen velice nerad to říkám a už vůbec nerad mluvím sprostě,ale zdá se že tentokrát jsme,bratři a sestry v prdeli,“řekl a vstal. ,,Nějaké návrhy?“

Zavládlo ticho. ,,Jestli máme odejít tak za sebou pořádně praskneme dveřmi,“ozval se jeden lovec. ,,Odejdeme se ctí a nebudeme zbabělci,“podpořil ho druhý.

,,Dobře,“řekl Darwin a podíval se na své lovce.Bylo jich všeho všudy třicet.Sotva polovina co se účastnila turnaje lovců. ,,Máme kontakty ještě s nějakými lovci?“zeptal se.

Na chvíli opět zavládlo ticho. ,,Zdá se že nikdo další už není,“ozvala se jedna lovkyně. ,,Je to jen na nás.“

Darwin se podíval na obranu. ,,Jsme v prdeli,“pomyslel si. ,,Připravte se k boji,“řekl a nasadil si helmu, stejně tak udělali i ostatní lovci. ,,Budeme dobývat zakop po zákopu.Nikdo nepůjde sám!“

Asi se divíte proč ho ostatní lovci poslouchají?Darwin vyhrál turnaj a tak pobral nesmírné úcty.Lovci věřili že je tak mocný že jim zajistí vítězství.

Lovci vytasili čepele a nože,aktivovali šipky,sítě a jiné věci.Mohli použít i neviditelnost,ale ta by jim na otevřeném prostranství k ničemu.

Darwin vstal a vešel na prostranství. ,,Poslední pohrává,“zařval a dal se do běhu a všichni lovci i zvěř za ním.

 

35

 

Velitel Gardin si vykračoval mezi vojáky a díval se jak připraví své posty aby udrželi lovce o něco dál. Plán byl velice jednoduchý a neměl se brát ohled na případné ztráty.Přední zákopy měli zadržet lovce na tak dlouho dobu aby je mohli minometná družstva rozstřílet a stejný účel měli i děla na lodích.

Zákopů bylo hned několik aby se zajistilo že lovci budou postupovat pomalu a tím bude větší šance je pozabíjet.

Velitel vzal do ruky dalekohled a podíval se na perimetr.Rozsáhlá planina poskytovala skvělé šance na pozabíjení co největšího množství nepřátel.

Jeho pozornost upoutal pohyb v křoví a spatřil jak se z ní vyřítil lovec.Uchechtl se. ,,Ten lovec si o sobě moc myslí.“

Pak ale spatřil jak se za ním vyřítili ostatní lovci a dokonce i zvířata z džungle a trochu se zarazil.Otočil se a rychlejším krokem, ale aby to nevypadalo že utíká se vydal ke své stíhačce.

 

36

 

Darwin použil posilovač těla a běžel jako vítr,stejně ta i ostatní lovci.Od zákopů k nim letěli vstříc tisíce střel a sráželi se s lovci i zvířaty.Trvalo několik chvil než se lovci dostali k prvnímu zakopu a vyvraždili v něm všechno živé.Chvílí se zdrželi aby se seskupili a Darwin zjistil,že jich čtvrtina nepřežila.

Pro začátek ošetřili raněné a ulehčili umírajícím.Rychle se ale museli dát do pohybu a dobít další zákop, protože stále byly v dosahu minometů.

Darwin usekl hlavu poslednímu vojákovi a tím potvrdil že zákop je jejich.Sedl na zem a oddechoval. Pobrali několik laserových děl a snažili se prostřílet se přes další zákop.Tady jim už bylo vše nanic,protože už  byly tak blízko transportérů a jejich děl že se dál ani jít nešlo.Vždy když někdo vystrčil hlavu tak mu bylo odpovědí několik střel,které ale většinou minuli.

Darwin si sednul a sňal helmu a  položil si ji vedle sebe.

Přišel k němu jiný lovec. ,,A co teď ,šéfe?“zeptal se lovec.

Darwin se mu podíval do očí. ,,Přes tuhle část obrany se nedostaneme.Nemůžeme ani tam,ani zpátky. Jestli jsem předtím říkal že jsme v prdeli tak teď jsme v prdeli na druhou.“

,,Tím chceš říct že tu chcípneme,“dokončil lovec.

,,Nějak tak,“odvětil Darwin.Kolem se shromáždil zbytek lovců.Darwin vstal a držel si helmu v podpaží. ,,Bratři a sestry,“řekl. ,,Bylo mi ctí s vámi bojovat.Po dnešku nikdo nezapomene kdo jsme.My jsme lovci.“ Podíval se na zákopy směrem ke zbytku obrany. ,,Naše paní smrt na nás čeká a já vám navrhuju že jí necháme čekat o něco déle.“

Lovci se nesl bojový řev.Darwin si nasadil helmu a chystal se vyskočit na zákopy a bojovat do posledního dechu.Když ale vyskočili tak se neozvala žádná střelba z těžkých laserů.Darwin se podíval lépe a zjistil vyděl něco nad čím mu zůstal rozum stát.S vojáky tam zápasilo na třicet dalších lovců.Nevěděl kde se tady vzali ale o to se bude starat až později.

,,Vpřed,“zavelel Darwin a lovci vyrazili na pomoc svým druhům.Darwin sekal jako o život a krev prýštila na jeho zbroj v gejzírech.Když padnul i poslední voják tak Darwin padl vysílený na zem.Jiný lovec k němu přešel a vzal ho pod paží a vlekl ho do hangárů.

Darwin konečně nabral nějakou sílu a tak se mohl postavit na vlastní nohy.Držel ho Thomas Silver. ,,Už se udržím na vlastních,“řekl a vyprostil se z jeho držení.

V jeskyni kam se dostal bylo spousta místa pro lodě všech velikostí a druhů.Darwin rychle vyrazil k té své.Ještě než k ní došel tak se za ním objevila jedna lovkyně. ,,Hej Darwine,“zavolala.

Lovec se na ni otočil.

,,Nemáš jedno místo pro pasažéra?“zeptala se. ,,Ten kdo mě sem svezl je mrtvý a já se odsud potřebuju dostat.“

Darwin přikývnul a oba nastoupili.Lovec rychle přeběhl do pilotní kabiny a vystartoval dírou ve stropě jeskyně.Rozřízli vzduch jako nůž a hnali si to ke hvězdám.Darwin se podíval na senzory a vyděl že všichni lovci unikly.Darwina ale upoutalo něco jiného.Za jeho zády se objevila stíhačka která po něm střílela vším co měla.

Odsunul na ovládacím panelu malou přihrádku a na ní vyťukal jednu sekvenci.

 

37

 

Velitel Gardin nastoupil do své stíhačky a schoval se s ní za jednou z hor.Sledoval jak jsou lovci drceni a už se chtěl vrátit zpátky,když si povšimnul že se něco plíží za jeho vojskem.Podíval se pořádně a zjistil že je to další skupina lovců.Díval se jak je jeho armáda totálně na kusy a nemohl nic dělat.Díval se hlavně na jednoho.Na mladého lovce s vyzorem ve tvaru T který vedl lovce co přišli přes planinu a usmyslel si že toho zničí osobně a pak se vrátí na křižník.Jakmile se z hory vyrojili lodě tak se pověsil na paty tomu lovci.Sledoval ho až do vesmíru a tam po něm začal střílet.

,,Já tě dostanu,“říkal si. ,,Dostanu tě ty parchante zasraný.“Tak moc se soustředil na chvástání že si ani neuvědomil že se v zádní části lovcovi lodě otevírá něco jako úložný prostor.Nic si z toho nedělal a střílel si dál.

Z úložného prostoru vyletělo několik raket.

,,To není fér,“řekl velitel Gardin těsně před nárazem.

 

 

38

 

Darwin se podíval na radar a viděl že je cíl pryč.Lovkyně vedle něj si sundala přilbu.,,To se ti povedlo,“ řekla.

,,Každý dělá to co umí,“odvětil Darwin a podíval se na lovkyni.Byla hezká.Měla rudozlaté vlasy stažené do ohonu,jiskrné zelené oči a velice hezkou tvář.Zbroj na těle byla vyrobena tak aby zvýrazňovala její ženskou stránku a také chránila.Byla vysoká stejně jako Darwin a na pohled krásná po těle.Dlouhé nohy a další věci o kterých snad nemusím mluvit :-).

,,Kam teď .“zeptala se.

,,Na místo nečekané,“odpověděl Darwin hbitě.

Lovkyně zakoulela očima. ,,Země?Taková díra.“

 

39

 

Planeta země už dávno ztratila svůj účel a tak se více než hodila pro tajná setkání jako je tohle.Lovci zakotvili své lodě v jednom rozpadlém městě a sešli se v jedné z méně rozpadlých budov.Vzduch zde byl skoro nedýchatelný a tak si ani nesundali helmy.

Každý se usadil kde mohl a Darwin s lovkyní které pomohl se posadili vedle sebe.Místnost byla veliká a připomínala konferenční sál.Spousta rozpadlých židlí a sutin ji ale kazili.

Chvíli se nic nedělo a pak se objevili prastaří lovci.Byly tři a na pohled úplně stejní.Svalnatí se zelenou kůží a v těžké zbroji.

,,Lovci,“řekl jede. ,,Jak jistě víte tak pro vaše řemeslo nastaly krušné časy.Vláda vás chce vyhubit a to my nemůžeme dopustit.Prozatím se musíte schovat a žít jako zcela normální lidé.Až nastane ten pravý čas tak opět se zboje budou lesknout,opět se ponese vítězný křik.Do té doby,musíte žít jako normální lidé.Najděte si životního druha a dělejte to,co jste zameškali.Váš čas přijde a až přijde tak bude stát za to.“

,,Sbohem bratři a sestry,“ s těmito slovy prastaří lovci zmizeli.

Darwin vstal a stejně tak udělali i ostatní lovci.Vyšel společně s lovkyní,které slíbil že jí zaveze kamkoli bude chtít,vstal a šel ke své lodi.

Rmoutil ho pohled na starou zemi.Na její destrukci a zkaženost.Tahle planeta dala lidstvu život a tahle se ji odvděčili.

Když odcházel ze síně tak ho upoutala jedna cedule na stěně.Přišel k ní a přečetl si  ,,sněmovna ČR.“ Pokrčil rameny a vydal se s lovkyní ke své lodi a ignoroval trosky které pod se jeho nohama ještě více drolili.

Když Darwin zaklapl průchod do lodi tak hned přešel k ovládání lodi a zmizel kdesi ve vesmíru a následné v hyperprostoru.

Darwin přešel do obývací části lodi a posadil se do křesla naproti lovkyni,sundal si helmu a stejně tak i lovkyně.

,,Tohle je na hovno,“řekla lovkyně.

,,Co máš na mysli,Sam,“zeptal se Darwin.

Je samozřejmí že Darwinovi řekla své jméno.Celé znělo Samantha Kronová ,ale byla radši když se ji říkalo Sam.

,,Všechno“,řekla. ,,Když se zdá že se nic nemůže pokazit tak se všechno rovnou posere.Před pár dny jsme byly na vrcholu slávy a teď  jsme níž než zvěř kterou jsme lovili.“

,,Takové věci se stávají,“odvětil Darwin.

,,To chápu,“odsekla Sam. ,,Ale proč to muselo potkat kurva jenom nás?“

,,To já sám nevím,“pokrčil Darwin rameny.

Sam se jako by zarazila a podívala se na Darwina. ,,Na něco jsem si vzpomněla,Darwine,“řekla a vstala. ,,Pořád si jen nadávám ale na něco jsem v tom shonu úplně zapomněla.“

,,A na co,“zeptal se Darwin.

Na rtech se ji vyloudil svůdný úsměv. ,,Poděkovat ti za to jak jsi mě na měsíci lovců zachránil,“ odpověděla a začala si odepínat zbroj.

 

40

 

,,Tak tohle je tvůj domov?“zeptala se Sam když se dostali do pásu asteroidů u Marsu.

Darwin se podíval na Sam a pousmál se.Sice to ještě pořádně neuměl ale snažil se. ,,Jen jeden asteroid,“ ukázal na jeden z větších.

Darwinova lod‘ přiletěla o něco blíže a zastavila se.Lovec vyťukal do klávesnice kód a kus povrchu se otevřel dost na to aby tudy proletěli dovnitř.Jakmile lod dosedla tak se vrata zavřela a hangár se plnil vzduchem.

Kontrolka na panelu zazářila zeleně a tak mohli vystoupit.Oba vystoupili ven a přešli ke dveřím,které oddělovali prostor hangáru od zbytku komplexu.Sam se rozhlédla a udiveně pískla nad velikostí Darwinova domova.

,,Tohle tě muselo stát pořádnou kupu kreditů,“řekla.

Darwin jen pokrčil rameny. ,,Mě to nestálo ani kredit,“pronesl. ,,Jednomu stavebnímu magnátovi jsem zachránil dceru a ten mi jako dík dal dost stavebního materiálu na to abych tohle postavil.“

Sam na něj udiveně pohlédla. ,,Tys tohle vše postavil sám?“

Darwin přikývnul. ,,Nic jiného mi ani nezbývalo a do inzerátů jsem do dát nemohl.“

Sam se usmála. ,,Pravda.“

 

41

 

Sam a Darwin se rozhodli že radši zůstanou u něj.Galaxie je pro ně teď moc nebezpečná a je toto nejlepší řešení.Navíc stejný postoj zaujali i ostatní lovci.Všichni se schovali do děr a nějakou dobu nehodlali vystrčit nos.

Darwin a Sam se zatím sbližovali.Měli toho tolik společného.

Sam se rozesmála. ,,Takže ona si tě vyžádala a pak ses do ní zamiloval?Tohle by byl velice dobrý námět na román.“

,,Takhle se to nestalo,“ namítl lovec. ,,Znal jsem Rosemari od dětství.Lásce jsem se striktně vyhýbal a ani jsem ji nevyhledával.Protože jsem ji tak moc dobře znal tak jsem k ní měl jisté malé citové pouto a to byl strach o ni.Pokud by na tom záleželo,stačilo by aby mi jako moje nadřízená něco rozkázala a já bych to udělal a to třeba i vyspat se s ní ale ona to neudělala.Protože jí nedošlo že mě mohla rozkázat všechno a já bych to splnil.Ale rozhodně bych nesplnil rozkaz zamilovat se do ní.“

,,Ale stejně k tomu došlo,“poznamenala Sam škodolibě a ještě pořád přemáhala smích.

,,Jestli je to tak zajímavé tak taky něco řekni abych se zasmál i já.“

Sam vypadala velice zaraženě. ,,Já teda nic takového nemám.Tedy,ne nic tak silného aby to trumflo tvůj příběh.“

,,Tak do toho,“ pobídl ji Darwin.

,,Kdysi dávno,je tomu asi šest let,jsem našla někoho pro koho by stálo za to žít.Znáš takové ty řeči jako žít spolu až do smrti?“ Darwin jen přikývnul. ,,No,vzali jsme se a nějaký čas to šlo docela dobře.Jednou jsem  přišla domů a on se tam  muchlal s jinou ženou.Tak jsem na sebe vzala znovu svoji zbroj,“zarazila se a pak usmála. ,,Jejich zbytky museli uklízet ještě alespoň měsíc.“

Darwin ji věnoval pobavený úsměv.V jiném člověku by něco takového vyvolalo zhrození nebo znechucení ale pro  lovce to nic nebylo.Oni přece v takovém prostředí žili.

Zavládla chvíle ticha. ,,Nepustíme si zprávy?“zeptala se Sam.Darwin jen zvedl ovladač a zapnul obrazovku.

Všeho všudy se v galaxii nic moc nedělo.Za zmínku stál jen masakr na Sardu.Tamější zpráva se domnívala že se v jedné budově nachází odbojáři.Celý dům s pomocí robotů vyhladili a pak se zjistilo že vše byla klamná informace.Bylo zabito několik set civilistů a několik vojáků bylo zraněno.

Celníci zadrželi několik lodí které převáželi zbraně pro odbojáře.Posádka byla  popravena po výslechu a to mimořádně krutě.Posádku nahnali do přetlakových dveří a vhodili je do vesmíru.

Následovalo ještě několik stejně tragických zpráv a na závěr měl být naplánovaný proslov a vládců. Nebylo to sice obvyklé ale působilo to zajímavě.

Na holoobrazovce se objevili vládci odění do těch samých obleků jako když se s nimi setkal Darwin poprvé.

,,Občané galaxie,“pronesli sborově. ,,Námezdní lovci kteří po tak dlouhou dobu pomáhali galaxii z jejich problémů se ukázali jako jeden z problémů.Podle zpráv které jsme obdrželi se lovci sami pokoušeli o převrat, díky našemu včasnému zásahu se nám však podařilo je zastavit.Ačkoli bylo lovcům nabídnuto mírové řešení tak ho odmítli.“

Sam si odfrkla. ,,Jasně a já ovládám domácí práce,“což byla pravda.

,,Ačkoli se nám podařilo jich několik zastavit natrvalo tak se většině podařilo uprchnout a ohrožují naši galaxii.Vyzývám proto všechny lovce aby zanechali svého řemesla.Nebude po nich pátráno pokud se již nikdy nechopí svých zbraní.Mají nyní možnost žít normálně a upřímně doufáme že této možnosti využijí.

Víme ovšem jaké mají lovci tradice.Musejí za sebou pořádně prásknout dveřmi a tak vám dáváme ještě možnost.Můžete ve své zbroji vykonat ještě jede úkol a pak se jí vzdát.

Řekneme to ještě jednou.Žijte v míru a nepokoušejte se o znovuuchopení svých zbraní ani své zbroje. Nikdo po vás nepůjde,pokud vy nepůjdete po nás.To je vše.“S těmito slovy se obraz vládců vytratil a nahradil jej zpravodaj který pokračoval v obvyklých správách.

Sam zakroutila hlavou. ,,Co má tohle kurva bejt,“zavrčela. ,,Nám prý dali možnost míru,jasně,hned po nás začali střílet.“Podívala se na Darwina. ,,Myslíš že po nás opravdu nepůjdou?“

Darwin pokrčil rameny. ,,Nemám tušení,ale mohu se to pokusit zjistit.“

Sam přikývla a tak Darwin vstal a přešel ke komunikačnímu panelu a vyťukal tajnou sekvenci čísel,které  ho spojí s Marxem Tarkem.

Obrazovka se zavlnila a objevila se tvář jeho přítele.Tvářil se vážně. ,,Ahoj Darwine,co potřebuješ?“

,,Sledoval si zprávy?“zeptal se lovec.

Samozřejmě,“přikývnul Marx hlavou. ,,nějak se mi tomu nechce věřit že by svoje snahy jen tak vzdali a nechali váš být.“

,,Ani mě ne,“ přitakal Darwin. ,,Mohl bys nějak zjistit jestli je to pravda nebo ne?“

Marx si zamnul bradu. ,,Mohu se o to pokusit.Zkontaktuj mě za tři dny v tuhle dobu.To by  mi mělo dát dost času na to,abych rozhodil své sítě a ověřil informace.“Podíval se Darwinovi do očí. ,,Můžeš tak dlouho počkat?“

Lovec mávl rukou. ,,Já nikam neodcházím,“řekl a ukončil spojení. ,,Takže pravdu se dozvíme za tři dny,“ řekl a znovu se posadil vedle Samanthy.

,,Máš nějakou představu co tu tak dlouhou dobu budeme dělat?“zeptal se Darwin.

Sam se na něj usmála a položila mu ruku do klína a slastně se usmála. ,,Jisté nápady bych měla.“

 

42

 

Darwin vstal z postele kde spala nahá Sam.On sám nebyl oblečený o nic víc ani míň než ona.Za poslední dva dny se až neuvěřitelně sblížili a pocítili v sobě zalíbení a to nejen po erotické stránce,ale i po stránce citové a duševní.

Podíval se na Sam.Krásné rudozlaté vlasy se jí rozprostírali kolem hlavy a trochu jí zakrývali její krásnou tvář.Usmál se na ni a přešel do koupelny kde hned vlezl pod sprchu.Hned jakmile mu na hlavu začali padat proudy synteticky vyrobené vody,která byla prakticky stejná jako běžná voda tak začal přemýšlet co dál.

Jestli totiž Marx potvrdí že vše co řekli vládci je pravda tak najednou mohli dělat cokoli jako normální lidé.On a Sam by mohli spolu žít a možná….

Usmál se a nanesl na sebe trochu mycího prostředku na tělo a pečlivě se vydrbal na všech místech.Opět se opláchl a vyšel ven ze sprchy kde o rám dveří se opírala Sam.

,,Je sprcha volná?“zeptala se jako by nic.

Darwin vzal ručník a začal se utírat. ,,Je volná,“ řekl.

Oba si sebe chvíli prohlíželi jak stali proti sobě v celé své nahé kráse,Sam udělala pár kroků a už byla ve sprše.Darwin se vytřel a vrátil ručník na místo a  vrátil se do postele.Sam za chvíli objevila taky a přilehla si. Darwin se k ní otočil a dívali se sobě do očí. 

,,Co budeš dělat jestli se potvrdí že po nás vláda nepůjde?“zeptal se.

Sam přimhouřila oči a přemýšlela. ,,A výš že ani nevím,“řekla. ,,Většinu života jsem byla lovcem a nic jiného skoro ani neumím.“

Darwin pozvedl obočí. ,,Skoro?“zeptal se. ,,Co  ještě umíš?“

Usmála se. ,,To raději nechceš vědět?“

Darwin ji úsměv oplatil. ,,Ale já to chci vědět,“řekl jízlivě.

Sam si odfrkla. ,,Tak fajn.Umím výborně pracovat s počítači a po případě se do nich nabourávala.“

,,Za co se stydíš?Vždyť je to skvělá dovednost.“

,,Ale jen pro určitý typ povolání,“ “namítla Sam. ,,To jsem dělala když jsem se prvně zamilovala jako práci.“ Podívala se Darwinovi do očí. ,,A co ty?Co dokážeš ty?“

,,Kromě velkých zkušeností v oboru zbraní a bezpečnosti jsem docela vášnivý sběratel,“odpověděl.

Sam přikývla. ,,Tvoji sbírku už jsem viděla.Jukla jsem se na ní když ses byl včera prospat. Mimochodem, ty věci tam museli stát dost peněz.“

,,Jen některé!“ poznamenal. ,,Většinu z toho jsem našel nebo sebral svým nepřátelům.Trofej.“

,,Velice dobrý nápad.Mít vše hned doma.“

,,Právě mě napadlo,kde je vlastně tvůj domov?Ty žiješ na nějaké planetě nebo máš lod‘?“

,,Lod‘,ale ta je na opravě v docích na Mimsu a nechce se mi pro ní chodit dokud se vše nepotvrdí.“

,,Jestli chceš tak si pro ní můžeš poslat,“navrhl. ,,Na Mimsu mám jeden kontakt a ten mi něco dluží.Stačí jen abychom ho nechali dovléct tvoji lod‘ do nějakého systému a pak si ji jen vyzvedli.“

Sam se rozzářili oči. ,,To bys pro mě udělal?“

Darwin ji pohladil po vlasech. ,,Pro tebe cokoli.“

 

43

 

,,Měls pravdu,“řekla Sam když znovu kráčela po své lodi. ,,Tvůj kontakt drží slovo.“

,,Nic jiného mu ani nezbývalo,“ozval se z vysílačky Darwinův hlas. ,,Mohl jsem po něm chtít cokoli ale vybral jsem to takhle.“

,,To je moje osobní spokojenost pro tebe tak důležitá?“zeptala se jízlivě a přišla do kokpitu a zběžně zkontrolovala stav lodi.Pak spustila celkový sken lodi aby se ujistila že na ní není žádné nemilé překvapení. Její lod‘ se podobala havranovi s roztaženými křídli která se po přistání stáhla do sebe a tak šetřila místo.

Samotný vnitřek byl vybavený jen skromně.Několik místností  pro obývání a jedna pro odměny.Měla zde uskladněny všechny odměny (peníze a cennosti) které si poctivě vysloužila.

,,Tak nějak,“odpověděl Darwin.

Sam se podívala průzorem ven a spatřila Darwinovu lod‘ která plula nedaleko.

Skener se ozval a oznámil že na lodi nic cizího není a že je připravena k letu. ,,Můžeme se vrátit zpět domů,“řekla.

,,Fajn,“vyhrkl Darwin. ,,Nastavujeme kurz k odvrácené straně Marsu.“

Sam se usadila do křesla a zadala patřičný kurz.Stiskla tlačítko a hypermotory se rozžehnuly naplno. Lod‘ sebou trhla a byla v hyperprostoru.

Pohodlně se rozvalila v křesle a dívala se na modravé nebe hyperprostoru.Konečně měla svoji  lod‘  zpátky a to bylo vše co chtěla.To plavidlo byla její svoboda a vše na čem jí záleželo,tedy kromě Darwina. Za těch posledních pár dní co byly spolu se velice sblížili.

Těmito úvahami se zabývala celou cestu až k Marsu,protože v hyperprostoru vysílačky nefungovali.Cesta navíc nezabrala tak dlouho,jen asi dvacet minut a tak byla docela ráda když jí trhnutí oznámilo ze opustili hyperprostor.Pomalu zamanévrovala svoji lod do doku v Darwinově asteroidu a usadila ji vedle jeho.Dok byl naštěstí dost velký na to aby pojal obě lodě.Ještě počkala aby se prostor naplnil vzduchem a pak vystoupila ven.

Ještě než vystoupila tak Darwin už byl u průlezu a čekal. Sam ho vášnivě políbila. ,,Díky,“řekla.

,,Nemáš zač,“řekl Darwin s úsměvem a podíval se na hodinky. ,,Měli bychom se spojit s Marxem.“

Rychle přešli do komplexu a rovnou ke komunikační jednotce.Vyťukal patřičnou frekvenci a aktivoval spojení.

Obrazovka se zavlnila a objevila se tvář Marxe Tarka. ,,Přesný jako vždy,“řekl směrem k Darwinovi.

,,Znáš mě snad jinak?“zeptal se Darwin škodolibě. ,,Tak co jsi zjistil?“

,,Věř tomu nebo ne Darwine,ale vše je pravda,“řekl Marx. ,,Všude klid a i nejbližší pobočníci vládců tvrdí že je vše pravda.Dokonce i podsvětí věří že je pravda co vládci řekli.Řeknu to jednoduše,jste svobodní.“

Sam a Darwin se na sebe podívali. ,,A  seš si tím jistý?“zeptala se Sam.

,,Naprosto,“odvětil Marx. ,,Vše je potvrzené a ověřené.“

Sam si odfrkla. ,,Takový zvrat.“           

,,Pokud chceš tak bych se mohl ještě pokusit něco vyčmuchat,“navrhl Marx.

,,To není nutné,“odvětil Darwin.

,,A co se bude dít teď?“zeptala se Sam a vrhla na Darwina pohled.

Na chvíli zavládlo ticho které přerušil až Marx. ,,Možná bych o něčem věděl.“ A když řekl svůj nápad tak se Sam zasmála.

 

44

 

Rosemari Tarková si klidně seděla ve svém pokoji a jen tak koukala na obrázky které vyseli po stěnách. Na každém z nich byl Darwin Pagin jak se ho podařilo zachytit fotoaparáty nebo kamerami.Na jedné předával zajatce do rukou vojáků nebo jim přikládá pistoli k hlavě.Bylo zde taky spousta póz které vznikli čistou náhodou. Na žádné z nich však nebylo vidět jeho tvář,jen chladnou helmu s vyzorem se tvaru písmena T.Jeho tvář si jen pamatovala a to jí stačilo.

Pořád musela vzpomínat na jejich poslední setkání a na vzkaz co ji nechal a který měla pořád schovaný ve stolku u velkého okna které zaplňovalo její pokoj sluncem což milovala.Pořád žila v otcově domu na Tantrii, jedné z lepších planet kde opravdu žila jen smetánka.Nechtělo se ji žít samotné a tak byla radši pořád doma. 

Darwin ji tehdy prostřednictvím holokamery řekl,že se jí v něm povedlo probudit city a že musí odejít aby se ještě neprohloubili.Byla z toho velice zklamaná,ale věděla že s tím nic neudělá,protože tou dobou co ona viděla záznam tak on už byl dávno pryč.

Očima začala courat  po místnosti a upoutala ji jedna fotka kterou už dlouho přehlížela.Přešla k ní po hustém zeleném koberci a uchopila ji do ruky.Chvíli ji trvalo než poznala kdo na ní je.Byly tam dvě děti,kluk a dívka.Kluk byl mnohem vyšší než dívka a jeho výraz byl kamenný.Byl to Darwin když se u nich poprvé objevil v doprovodu svého učitele a přítele Thomase Silvra.Dívka byla menší,hnědé vlasy ji v kaskádách spadaly na ramena a usmívala se. Rosemari se v ní dokonale poznala.

Na tuhle fotku si dobře vzpomínala.Darwin byl tehdy kluk ale na svůj věk byl až přehnaně vyspělý a to po všech stránkách.Tehdy se do něj zamilovala a doufala že to přeroste v něco víc.Zdá se ale že se zmýlila.

Trpce se usmála a vrátila fotku na její místo.Přešla opět ke své velké posteli s nebesy a sedla si na ni. Chvíli jen tak seděla a pak se na ní rozvalila.Z ničeho nic přestala na Darwina myslet a začala přemítat o tom,co bude večer dělat.Mohla by zavolat své kamarádce Heneši a Parsi.Mohli by si večer zajít do nějakého klubu a tam si pořádně vyhodit z kopýtka.Mohli by sbalit pár kluků a popřípadě si i trochu užít.

Usmála se a hmátla po svém komunikátoru a zadala nejprve Parsino jméno a přístroj ji za chvíli spojil.

,,Copak je,Rosemari?“zeptal se dívčí hlas patřící Parsi.

,,Ahoj,Parsi,“řekla Rosemari. ,,Nechtěla bys ty a Heneši jít večer do města?Trochu se pobavit.“

,,Ale jasně,“ozvala se potěšeně Parsi.  ,,Zrovna před chvílí jsem mluvila s Heneši a ta říkala že by se taky šla pobavit.“

,,Výborně,“zvolala Rosemari. ,,Sejdeme se u vás okolo osmi večer?“

,,Jasně,“odpověděla Parsi a vypnula spojení.

Ozval se hluk motorů když před domem někdo zaparkoval antigravitační vozidlo.Rosemari se podivila. Otec ani matka dnes nikoho nečekali a ani ona ne.Položila komunikátor na stolek a přešla k oknu aby se podívala co se děje. Dala stranou záclonu a viděla jak u domu zaparkoval vůz a z něj vystoupili dva muži a jedna žena.

Muž který vystoupil jako první byl rodinný řidič,to poznala podle obleku který nosil,ale otec ani matka ji neřekli že někdo dnes přijede.Žena a muž na sobě měli černý dlouhý kabát až na zem.Viděla taky že oba mají na sobě černé kombinézy,jen muž ji měl volnější a žena zase těsnější.V rukou nesli každý po dvou zavazadlech, přičemž dvě z nich vypadali těžší než se zdálo na první pohled.Na zádech měli ještě batohy.

Ženu s rudozlatými vlasy neznala ale muže znala až moc dobře.

 

45

 

Planeta Tantrii byla z pohledu z vesmíru nádherná.Bujné lesy,velká moře velká města.Dopravní lod‘ Mensi zrovna  zakotvila na orbitě a připravovala raketoplány,které zavezou cestující na planetu a po případě naberou nové cestující.

Jednalo se o obrovskou,několik kilometrů dlouhou výletní lod‘ s mnoha kasiny a sportovními středisky. Parky s vypěstovanou zelení,muzei,bazény a spousta dalších míst.

Lístek na ni byl sice drahý,ale v porovnání s množstvím vyžití na lodi to byla zanedbatelná cena.

Obří plavidlo zpomalilo a pak srovnalo rychlost s planetou a ustálilo se nad hlavním městě Cora (kora).

Darwin a Sam vzali své těžké kufry a batohy a vyrazili k jednomu raketoplánu.Spolu s nimi letěli ještě další tři cestující.Transportér připomínal zmenšenou verzi Mensi,tzn. Dlouhý plochý trup a deltová křídla.

Uložili si svoje zavazadla do přihrádek k tomu určených pod sedadly a připoutali se.Raketoplán sebou mírně trhnul jak se odlepil od přistávací paluby a zatáhl podvozek do trupu.Let netrval moc dlouho a tak se mohli znovu chopit svých zavazadel a vyjít ven do poledního slunce.

Ačkoli měli na sobě černé kombinézy a kabáty tak jim nebylo horko,díky regulačním trubičkám v nich. Jednalo se o zařízení které udržuje v obleku teplotu jako si její nositel přeje.Venku už na ně čekal řidič s vozidlem jak bylo slíbeno,naložili tedy své zavazadla a nastoupili.

Během cesty se trochu rozpovídaly s řidičem. ,,Jak se Marxovi vede?“zeptal se Darwin.

,,Panu Tarkovi se vede velice dobře,jen s jeho dcerou něco je,“opověděl řidič a nespustil oči z cesty.

Sam se zahuhňala. ,,A asi nevíte proč?“

,,Vrabci si už něco cvrlikají,“odpověděl řidič a věděl o čem Sam mluví.

Darwin zvedl poraženě ruce. ,,Tohle je snad prokletí.To ona po té dlouhé době na mě nezapomněla.“    

,,Ani náhodou,“řekl řidič. ,,Kudy chodí tudy vás vzpomíná a upřímně nám už z toho tečou nervy.“

Darwin svěsil hlavu. ,,Začínám tohohle rozhodnutí litovat,“řekl.Sam mu však položila ruku na rameno aby ho emocionálně podpořila.

Vozidlo zahnulo ulicí a konečně mohli vidět Marxův dům.Rozlehlé pozemky,lesíky a parky s bezpočtem altánků a malých jezírek.

Samotný dům se podobal velkému zámku s bezpočtem věží a věžiček,spoustou místností a velice rozlehlým sklepením,které podle toho co Darwin věděl bylo větší než zámek a dalo by se v něm snadno ztratit. Dokonce je sám jednou prozkoumával a děkoval že měl s sebou obyčejný kompas.Marx si už ale většinu sklepení vybavil jako garáže a dok pro své vesmírné lodě.

Marx si všechno tohle mohl dovolit,jelikož měl své členství ve vládě,ale z tohoto by si nic takového nemohl dovolit.Založil pak firmu na export a import po galaxii a ze skromných začátků si udělal monopol na transport.Pak založil i několik menších firem zabývajících se výrobou lodí a i zde si nemohl stěžovat. Navíc se mu dostalo povýšení ve vládě na Správě soustavy.

Pro vládce bylo původně mnohem problematičtější kontrolovat všechny planety a tak zvolili několik správců aby spravovali pro ně celou soustavu a Marx se na něj vypracoval.Měl pod palcem díky svým zkušenostem veškerý export i import do soustavy a na jednotlivé planety.Díky tomu si našel spoustu přátel a ti mu pomohli když potřeboval a on jim za to zajišťoval dobré podmínky pro obchod.

Na peníze si nemohl stěžovat ani kdyby chtěl,po pravdě jich měl tolik že nevěděl co s nimi.Díky tomu se z něj stav velký filantrop který investoval do vzkvétajících nebo nadějných podniků,,mimo jiné i do podniků na Saturii i jinde.Posílal peníze na dobročinné organizace a po čase se i oženil.Narodila se mu dcera Rosemari a v té době se také spřátelil s mladým lovcem Darwinem.

A právě ten lovec se měl teď stát hostem v jeho domě.

Darwin vystoupil z vozidla,následovaný Sam.Řidič jim pomohl vyndat zavazadla,pak nasedl a odvez vozidlo do garáží.Sam a Darwin se pak chopili svých zavazadel a šli ke zdobeným dveřím ze dřeva a kovu.Ještě než k nim přišli tak se hned rozevřeli a v nich stál Marx Tark.Oblečený byl do šedého obleku sestávajícího se z kalhot,bílé košile,vesty a černých bot.Měl hnědé nakrátko ostříhané vlasy s menším množstvím tužidla.Zdálo se dokonce že jeho hnědé oči září radostí ale to byla jen domněnka.

,,Darwine,“zvolal a přistoupil k Darwinovi s otevřenou náručí.Ten udělal to samé a společně se objali jako objímá otec syna.

Marx stočil pohled na Sam. ,,A krásná Samantha,“řekl.

,,Objímat se doufám nebudeme,“navrhla Sam.

Marx se zasmál a poplácal ji po rameni. ,,Tak dobře se opravdu ještě neznáme,“mávl rukou. ,,Pojďte dál.“

Všichni tři vstoupili do nádherné uvítací síně.Místnost byla ohromná,kruhovitého tvaru a se dvěma zatočenými schodišti se opravdu podobala zámku.Tomu taky odpovídala i výzdoba.Obrovský a zdobný lustr vysel nad zemí a osvětloval celý sál za pomocí svících trubiček které velice realisticky napodobovali svíčky. Stěny zdobily malé sošky a obrazy z desítek světů které si trůnili na svých podstavcích chráněné paprskovými štíty proti zlodějům.Byly zde taky dvě velké okna se silnými záclonami a tónovaným sklem aby neproudilo do místnosti moc světla.Bylo zde taky spousta dveří které vedli do dalších částí zámečku.Zem pokrývaly parkety seskládané do vzoru hvězdy.

,,Docela pěkný,“pronesla uznale Sam.

Marx pokýval hlavou a rozhlédl se. ,,Trvalo mi dlouho než jsem si tohle pořídil.Čas a kredity,to vládne galaxii.“

,,Přesně tak,“souhlasila. ,,Čas a kredity,“podívala se na Darwina. ,,Toho máme hodně.“

Darwin se usmál. ,,Tak tak,“přitakal a jeho zrak upoutal pohyb u dveří.Podíval se na Sam a bylo vidět že i ona ten pohyb zaregistrovala.Ten někdo se snažil pohybovat nenápadně a díval se jen přes trochu otevřené dveře. Nezkušenému oku by tohle uniklo ale ne oku lovce.Darwin navíc poznal kdo to je.

 

46

 

Rosemari rychle vyběhla z pokoje a jak nejrychleji dokázala tak seběhla po schodech a zamířila do audienční síně.Stihla doběhnout k jedněm z mnoha dveří vedoucích do síně ale neotevřela je.Chtěla je poslouchat ale přes silné dveře nic neslyšela.Trochu je pootevřela a něco přeci jen zaslechla. ,, …a kredity.Toho máme hodně.“Byl to hlas té ženy co přišla s Darwinem.

Vykoukla trochu víc a doufala že ji nikdo nespatří.Dívala se na Darwina jak se mu pod kombinézou rýsují svaly, které nedokázala zakrýt ani volná kombinéza.Milovala jeho dokonalé tělo a jeho přirozený šarm který tak dlouho ležel skladem a zdálo se že se právě dostává na povrch.

Ať už měla v plánu na dnešní večer cokoli tak to dnes bude muset odložit.

 

47

 

,,Marx má velice dobré nápady,“poznamenala Sam když přišly do jejich pokoje.Dívala se na postel pro dva která působila velice pohodlně.

Darwin stočil zrak z postele a podíval se na Sam. ,,Přímo výborné nápady,“poznamenal.

Pokoj který jim Marx poskytl se nacházel na východní straně s velkým výhledem na zahrady a parky. Jeho zařízení se skládalo z několika vkusných skříní z leštěného dřeva,zasazených do rohů místnosti.Několik menších skříněk,stolky a několik hezkých sošek a obrazů.Zdi byly vykládané dřevem a dokonce voněli.Zem pokrýval červený koberec se zlatým výšinem.Osvětlení zajišťoval velký zdobný lustr který se víceméně podobal na ten v přijímacím sále,jen v o něco menší formě jinak by zabíral celou místnost.Pokoj měl ještě terasu s výhledem na pozemky a koupelnu.

Oba pustili své zavazadla na zem,přičemž dvě z nich zaduněli o mnohem víc a navíc se zdálo že zařinčeli. Jejich obsah vám už snad došel a nebo vám dojde časem.

Sam se podívala na Darwina. ,,Co máš dnes v plánu?“zeptala se.

Darwin se podíval na hodinky které si předtím nastavil na místní čas. ,,Máme několik možností.Marx bude za pár hodin podávat večeři,mohli bychom se na ni zdržet a pak vyrazit se trochu pobavit do města,nebo můžeme jít do města hned a večeři vynechat.Pokud máš nějaké alternativy tak bych je chtěl znát.“

Sam se zamyslela. ,,Na tu večeři bychom se měli zdržet.Přeci jenom je to náš první den v tomto domě a bylo by dobré být slušnými hosty.“

Darwin přikývnul. ,,Dobrý nápad,“odpověděl Darwin a zdálo se mu že v Samině hlase zaslechl náznak legrace.Nejhorší bylo to že věděl proč.

,,Co budeme dělat?“zeptala se Sam.

Darwin se na ni podíval a usmál se. ,,Umíš jezdit na antigravitační motorce?“Zeptal se.  

   

 

      

 

48

 

Darwin prudce zrychlil svoji antigravitační motorku a vyhnul se jednomu ze stromů,Sam za ním ho rychle doháněla ale to ji jen tak nedaruje.Chtěl ji ale dodat naději a tak po chvíli zpomalil aby ho Sam dohnala.Pak srovnal rychlost s ní a letěli vedle sebe.

Před nimi se rýsoval sráz.Ani jeden z nich nezpomalil a ještě zvýšili rychlost.Až těsně před okrajem prudce zabrzdili.

Darwin si sňal helmu z hlavy a stejně tak udělala i Sam. ,,Tohle byla zábava,“poznamenala.

Lovec si dal helmu na řídítka a utřel si pot z čela. ,,Jezdit tři hodiny po lese je docela zábava a k tomu ještě v plné rychlosti,“řekl.

,,Správně,“přitakala Sam. ,,Co budeme dělat dál?“

Darwin se podíval na hodinky. ,,No,máme ještě hodinu než bude Marx prostírat a to by nám mohlo stačit na návrat.“

,,A proč ne na závod domů?“zeptala se Sam a nasadila si helmu.

Darwin se pousmál a udělal to samé.Oba otočili své stroje směrem ke srázu.Chvíli jen tak túrovali motory a pak se do něj vřítili plnou rychlostí.

 

49

 

Jestli si Darwin na něco opravdu nezvykl za poslední léta tak to byl společenský oblek který Marx na večeři vyžadoval.Říkal že to je doba kdy se setká rodina a přátele a že by se měla odehrávat v pěkném prostředí.

Ten který měl právě na sobě se skládal z černých bot,černých kalhot,bílé košile,šedé vesty a černého saka se stylově zastrčený kapesníkem v levé kapse.

Opíral se o honosné schody ze dřeva které vedli přímo k jejich pokojům a čekal na Sam která se podle jejích slov ještě musela připravit a rozhlížel se kolem.Tento sál se podobal tomu ve kterém byly když sem přišli,tenhle byl ale o něco menší a jen o malinko méně honosnější.Díval se na dřevěné obložení s téměř hypnotickými výřezy které velice uklidňovali.Obdivoval krásné sošky které si trůnili na svých podstavcích a obrazy ve vkusných rámech které krásně kontrastovali se stěnami.Dvěma velkými zdobnými okny sem proudilo světlo a působilo tak jako božská záře která se lehce odrážela od parket.

Z místnosti vedlo několik dveří do různých částí zámečku a bylo zde taky pár tajných vchodů pro služebnictvo ve stěnách a to velice dobře zamaskovaných tak že i Darwin je měl problém najít ale nakonec je našel.Byl zde jen jeden a ten bych schovaný za tapisérií napravo od schodů.

Ozval se klapot bot na podpatku a Darwin se otočil směrem za ním.Spatřil jak Samantha vyšla ze dveří do jejich pokojů v nádherných zelených šatech které ji ladili s očima.Zdobených zlatým vyšíváním a místy si dokonce všiml že i nějakým tím drahým kamenem.

Vlasy měla volně rozpuštěné a podle Darwina a ostatních ji to takhle nejvíce slušelo.Pomalu sešla po svodech s elegancí princezny a přijala Darwinovu ruku jako v nějakém historickém filmu o džentlmenech.

,,Už vím jak ses cítil,“pronesla když šli chodbou do jídelny.

,,Kdy?“ zeptal se.

,,Když jsi musel chvíli nosit boty na podpatku na jedné z tvých misí,“odpověděla a zahuhňala se.

Darwin se musel usmát.Řekl ji sice že tohle jednou musel udělat ale neřekl ji kdy a kde takže svoje slovo neporušil.

Pomalu přišli ke dveřím do jídelny které jim otevřel muž oděný jako zdejší služebník.Černé kalhoty,boty a bílá košile.

Vstoupili dovnitř a lehce se rozhlédli.Jídelna měla vysoký strop s velkým lustrem.Zdi byly bílé ale se stylově vloženými dřevěnými deskami s rytinami.Byly Jednu stranu zdi hned naproti dveřím ale úplně vyplňovala velká okna od země až po strop a bylo tedy vidět na rozsáhlé pozemky nad nimiž zapadalo slunce..U stěny napravo ode dveří si navíc vesele plápolal velký krb. Nacházel se zde velký stůl z leštěného dřeva a kovovými kroužky na nohách stolu a ať jej vyrobil kdokoli tak si dal velice záležet na jeho kráse.

To samé se dalo též říci i o deseti židlích,dvě naproti sobě v čele a čtyři po bocích u stolu které působili jak dekorativně tak i pohodlně.Zem pokrýval červený koberec se zlatým vyšíváním.

U stolu již seděl Marx Tark i se svou ženou Penri Tarkovou.Byla stejně stará jako Marx a o něco menší.Skoro až bílé vlasy měla voně rozpuštěné a místy s pramínky.Její modré oči se navíc podobali dvěma hlubokým jezírkům přízně a laskavost.Tvář měla hladkou a bez vrásek a dokonce se zdálo že na sobě nemá žádný makeup.Marx seděl v čele a po jeho boku seděla jeho žena.Darwin moc dobře věděl kdo chybí a kdo se dostaví.

,,Vítejte Darwine a Samantho,“přivítala je Marxova žena a pokynula jim aby se posadili.Ihned přiběhli dva sloužící aby je usadili.Darwinovi připadlo místo v čele a Samantha si sedla napravo od něj.Oba seděli naprosto klidně zatímco se Marx a jeho žena se pořád ohlíželi ke dveřím.

Marxova žena Penri zachytila Darwinův pohled. ,,Čekáme ještě na Rosemari,“řekla.

Darwin jen přikývnul a opřel si hlavu o opěrku.Všiml si že se na něj Sam dívá a usmívá se.Jen si odfrknul, dost tiše aby to neslyšel Marx a jeho žena ale dost hlasitě aby to slyšela Sam.

Dveře se otevřeli a dovnitř vešla dívka s hnědými vlasy sčesanými do komplikovaného účesu který tvořilo spousta malých pramínků vlasů sčesaných do malých,ale komplikovaných copánků.Rty se jí jen červenali a oči byly zkrášleny řasenkou a stíny.

Na sobě měla elegantní žluté až zlaté šaty s výstřihem a odhalenými zady.Její sukně měla navíc krátký rozparek dole u nohou se zlatým lemem.

Jestli se Rosemari pokoušela udělat dojem tak se snažila až moc.

Pomalým a ladným krokem vešla dovnitř a rozhlédla se.Darwinovi věnovala jen krátký pohled,stejně tak i Samanthe.U ní by se dalo říct že pohled obsahoval i opovržení.

,,Omlouvám se že jsem se opozdila,“řekla a posadila se doprostřed stolu.Marx jen luskl prsty a dovnitř vstoupili služebníci a nesli jídlo.

Jako předkrm se podával kaviár ryby Shank.Následoval vývar z Mirni s nudlemi a jako hlavní chod se podávalo opékané Jirní maso se zeleninou a opékaným bramborem.Na závěr jako zákusek se podával piškotový koláč s jahodovým džemem a jahodami polévanými čokoládou.

Během jídla nepadlo jediné slovo protože při jídle se nemluví a tak se veškerá rozmluva odehrávala až po jídle, kdy si všichni dali trochu vína,kterého měl Marx plný sklep.

Když se dojedlo a dopilo tak se všichni přesunuli do obývacího pokoje aby mohli sloužící uklidit a navíc aby si všichni udělali po dobrém jídle pohodlí které se v židlích v jídelně nedalo až tak moc udělat.

Darwin se posadil do křesla a hned vedle něj se posadila i Samantha.Marx a Penri se posadili na pohovku a Rosemari se usadila též do křesla.

Obývací pokoj byl dvakrát větší než jídelna.Plápolal si zde krb a po obou jeho stranách se nacházela též velká okna jako v té jídelně.Venku již nastala noc a tak výhled moc nezabíral.

Stěny měli kompletní dřevěné obložení a velký lustr.Zem nepokrývalo nic a navoskované parkety se jen leskly.Na stěnách vyselo několik obrazů a ve výklencích stálo několik sošek a taky zde bylo i několik skříní se zlatými věcičkami velké ceny který byly navíc dány za nerozbitným sklem.

Chvíli jen seděli a až pak promluvila Penri. ,,Máte nějaké plány do budoucna?“zeptala se směrem k Darwinovi a Sam.

,,Zatím nic konkrétního,“odpověděla Sam. ,,Peněz máme dost a navíc ještě můžeme provést jednu akci ale jinak nemáme tušení co dál.“

Darwin přikývnul. ,,Navíc já mám pár akcií které v poslední době dost stoupají,“dodal. ,,Přemýšlel jsem o tom že bych založil nějakou firmu ale nenapadá mě jakou.“

Marx si začal zamyšleně mnout bradu.

,,A proč se někde neusadíš,Darwine?“zeptala se Rosemari a lehce se naklonila jeho směrem.

,,Nic jiného nám asi nezbude,“pronesl Darwin a podíval se na Sam.

Rosemari překvapeně zamrkala. ,,Nám?“zeptala se a v jejím hlase zněla naděje.

,,Ano,“řekl Darwin a podal Sam ruku a ta ji přijala. ,,Mě a Samanthe.“

Rosemari vytřeštila oči a zhroutila se do křesla.Pak se podívala skoro až prosebně na Darwina.Lovec její pohled zachytil ale neopětoval.Rosemari z ničeho nic vstala a odešla.

Marx si přestal mnout bradu. ,,Poslyš,Darwine,“řekl. ,,Jestli hledáš práci tak bych pro tebe něco měl.“

Darwin stočil zrak na svého přítele. ,,A copak?“

,,Potřeboval bych někoho kdo by mě doprovázel na mých cestách jakožto osobní strážce.Týkalo by se to samozřejmě jen výletů mimo planetu a někdy možná i tady,“podíval se Lovci do očí. ,,Ale neměj strach,mimo planetu cestuji jen jednou za týden.“

Darwin zvedl prst. ,,Ale co Samantha?“Zeptal se a podíval se na ni.

,,Co se týče práce tak nejsem vybíravá,“řekla. ,,Mimochodem umím dělat s počítačem.“

Marxovi se rozšířili oči. ,,Jestli chceš práci s počítačem tak bych ti mohl nabídnout práci v jedné z mých firem. Jak moc to s počítačem umíš?“zeptal se.

,,Nechci se chlubit ale jsem expert v oboru,“odpověděla.

,,A jsi dobrý hacker?“zeptal se.

Sam se usmála. ,,Nechci se chlubit ale jsem expert v oboru.“

Darwin se usmál. ,,Nějak se ti seklo cédéčko,“řekl.

Sam ho zpražila pohledem a pak se usmála. ,,A o co by šlo?“zeptala se.

,,Jedna z mých počítačových firem se zabývá právě zabezpečením souborů a ostatních počítačů.Tvoji jedinou starostí by bylo jen zkoušet se nabourávat do softwaru který ti dáme na otestování.Pokusíš se do něj dostat a případně nám sepíšeš chyby v systému diky kterým by se dalo do něj nabourat.“

To zní dost jednoduše,“řekla a podívala se Marxovi do očí. ,,Pokud by se jednalo o práci na planetě tak ano.“ Zde se jedná jen o jistý druh hantýrky.Práce na planetě znamená že bude pracovat právě na planetě na které je a ne že bude muset ,,dojíždět“ na jinou.

,,Tomuhle říkám úspěch,“pronesl Marx a kývnul jednomu sloužícímu u dveří a ten ihned přinesl sklenice s vínem.

,,A co se ti povedlo?“zeptal se Darwin když si vzal svou sklenici.

Marx si vzal až jako poslední a vstal.Stejně tak udělali i ostatní. ,,Získat výborné zaměstnance a přátelé v jednom.Na zdraví.“

 

50

 

Rosemari vběhla do svého pokoje s pláčem a spadla přímo do své postele.Zajíkala se slzami a začala i škytat. Dlouho plakala a měla k tomu podle sebe i dobrý důvod.Darwin jí právě teď řekl do očí že ji nechce a že chce žít s tou Samantho místo ní.

Zabořila hlavu do polštáře a plakala ještě silněji.Pořád nechápala proč si vybral radši ji.Co ona měla a Rosemari ne?Samozřejmě,pro Darwina to byla holka z branže kterou určitě znal dost dobře a možná lépe než ona. Oba byly lovci,oba nosili zbroj….

Pomalu přestala plakat a otřela si slzy do pokrývky postele.V hlavě se ji najednou zrodil nápad.

 

51

 

Darwin se ráno probudil strašně brzy ráno,slunce teprve vycházelo.Pomalu vstal aby neprobudil Sam která ležela vedle něj.Oba spali tak jak je stvořili a tak se Darwin oblékl.Hodil na sebe spodní prádlo a šedou volnou kombinézu.Natáhl si ještě vysoké černé boty a opasek se svoji dýkou a foukací harmonikou a vyšel k oknu.Díval se na vycházející slunce.Podíval se na Sam aby se ujistil že spí a pak ve vší tichosti opustil pokoj.

Myslel se že v zámečku všichni spaly a tak ho velice překvapilo když šel po jedné z méně používaných uliček spatřil mladíka s hnědými vlasy a v uniformě sloužícího jak se táhá s velkou bednou.Pomalu se k němu přiblížil aby ho nevyplašil.Pomalu k němu zezadu přistoupil a poklepal mu na rameno.Mladík nadskočil a rychle se otočil.

,,Uf,“hekl. ,,Vy jste mě vylekal.“

,,Leká se jen ten kdo nemá čisté svědomí,“připomněl Darwin a podíval se na bednu.

Mladík se podíval na bednu a pak na Darwina. ,,Oh promiňte,“řekl rozpačitě. ,,Z kuchyně mě poslali pro tuhle bednu.Řekli že na snídani budou připravovat chlebové placky a tady jim nesu nějaké ingredience.“

,,Nechceš s tím pomoct?“zeptal se Lovec.

,,To není nutné,“řekl Mladík a už se chtěl znovu chopit bedny.Nebylo to nic ve smyslu ani na tu bednu nesahej, spíše to byl tón ve smyslu vy jste pán a já sluha.

Darwin byl rychlejší a zvedl bednu. ,,Kam s ní?“zeptal se.

Kluk zvedl poraženě ruce a ukázal do chodby před sebe.Společně šli v naprostém  klidu. ,,Jsme moc rád že jste mi pomohl,“řekl mladík. ,,Nedovedu si moc představit že bych tam tu bednu dotlačil sám.“

,,To nic není,“odvětil Darwin. ,,Jak se jmenuješ?“

,,Dean Aner,“řekl.

,,Darwin Pagin,“řekl Lovec a vzal bednu do jedné ruky aby si tou druhou mohli potřást.Dean však stál jak přimražený.Tohle lovec chápal.Byl velice známým námezdním lovcem a tady o něm asi dost mluvili.

,,Promiňte,“omluvil se Dean. ,,Já jen že jsem vás nikdy nevyděl na vlastní oči.Slečna Rosemari o vás mluví dost často.“

Opět se dalo do pochodu. ,,Ona si nedá pokoj,“odfrkl si. ,,Přesně tohle mi řekl i řidič.“

Přišli ke dveřím s nápisem kuchyně. ,,No,“řekl Dean, ,,tady naše cesta končí.“

,,Donesu ji až dovnitř,“řekl Darwin.

Dean opět zvedl ruce. ,,Jak si přejete.“

Jen vešel dovnitř tak ho přímo do nosu udeřila vůně všeho jídla co v kuchyni připravovali.Sedm kuchařů kmitalo sem a tam a připravovali snídani nebo základy pro oběd a večeři.

,,Můžete tu bednu položit támhle,“řekl Dean a ukázal na příruční stolek.Darwin tak beze slova udělal. Ihned přiběhl jeden z kuchařů a nožem přeřízl izolepu která zajišťovala víko.Hned z ní začal vyndávat ingredience a dával je na stůl.

,,Vidím že máte práci tak nebudu rušit,“řekl Darwin a vyšel ven z kuchyně.

Podíval se na hodinky a zjistil že jsou teprve čtyři hodiny ráno.Tiše jako duch šel po zámečku a snažil se na nic nemyslet.Šel kolem hlavního přijímacího sálu a slyšel kroky ze schodů.Zajímalo ho kdo to je a tak jen pootevřel dveře vedoucí do sálu a spatřil Rosemari jak schází ze schodů a jde ven.Jakmile za sebou zavřela dveře tak Darwin počkal ještě pět vteřin a pak vešel skrz dveře.Rychle přiběhl k oknu a podíval se ven. Bohužel zjistil jenom to že Rosemari nasedla do antigravitačního vozidla a řidič ho hned uvedl do pohybu. Darwin ji nechtěl sledovat,ale jen zjistit kam tak brzo jede.Neměl čas seběhnout dolů pro antigravitační motorku a ani on nedokázal běžet rychle jako vozidlo,jen s použitím své zbroje.  

Pokrčil rameny a pokračoval ve svém bezcílném bloudění jako duch věků.Procházel velkou knihovnou která se rovnala dvěma přijímacím sálům a díval se na dlouhé řady knih uspořádaných v regálech a abecedně roztříděné.Jen čistě ze zájmu sáhnul po jedné na pohled velice staré knize ale moc ji nerozuměl.Na obálce bylo napsáno švabachovým písmem ,,staré pověsti české.“Jen zběžně ji prolistoval ale nic zajímavého se v ní nedočetl a tak ji vrátil na její místo.Prohlédl si ještě několik řad knih,pár si jich zběžně prohlédl a pak šel dál.

Při svém putování se dostal i do sklepení.Podstatnou část podzemních prostor totiž zaujímal veliký hangár s mnoha loděmi.Procházel kolem nich a kochal se jejich nádherou,přičemž některé z nich připomínali spíše umělecké dílo špičkových designérů než prostředek k cestování.

Na zdech vyselo nářadí a také zde bylo naskládáno mnoho beden s náhradními díly které se vždy hodily. Byl zde také velký výtah kterým se dopravovali lodě na povrch nebo z povrchu do garáží.Na stropě byl navíc ještě veliký jeřáb integrovaný do stěn pro větší opravy,jako například výměna hypermotorového jádra nebo přemísťování celých lodí na výtah.

Místo které nespolkl hangár zaujímali sklepy na víno kterého měl Marx úctyhodnou sbírku.Šel ještě do další části garáže kde měl Marx uskladněny svá vozidla.Antigravitačními motorkami počínaje a vzdušnými kluzáky konče.Na zdech také vyselo vybavení pro údržbu a opravy spolu s náhradními díly v bednách, naskládaných podél zdí.Stejně jako v předchozích místnostech se zde nacházelo i spousta dveří do skladů a dalších částí sklepení.

Když došel k závěru že nahoře již nic nového najít nemůže tak se vydal opět na povrch.Zjistil tam že je již půl šesté.Nijak se tím nenechal vyvést z míry a pokračoval v průzkumu.Zámeček ho však již moc nezajímal a spíše měl náladu na prohlídku zahrad.

Do zahrady vkročil přes jeden z bočních vchodů který se tak často nepoužíval a tak zde mohl nerušeně strávit nějaký čas.Rostl zde vysoký živý plot zastřižený metr a půl nad zemi a také spousta ozdobných stromů pod nimiž si vesele kvetli květiny všeho možného druhu.Tráva byla čerstvě pokosená a tak částečně cítil i její vůni.

Klidně si kráčel po úzké pěšině a kochal se nádherou které si nikdy předtím nevšiml a nejspíš nikdy znovu nevšimne.Cítil se absolutně klidně a vyrovnaně.Zdá se že tahle procházka mu pomohla otevřít se sobě samému.Právě tato procházka mu pomohla si něco urovnat v hlavě.V předchozích místnostech našel vzorný pořádek a vše zaběhlé do svých kolejí.Připomínalo mu to jeho minulost.Vše ve stereotypním duchu a nezměněné.

Příchod do téhle zahrady mu ale otevřela duši.Vše zde bylo tak klidné a nádherné.Takhle by mohl jeho život pokračovat.Jako strom o který se nikdo nestará a který si roste tak jak chce sám.

Zavrtěl hlavou.On nikdy nepřestane být lovcem a bude v tom pokračovat,i když jen v roli Marxova osobního strážce.

Dostal se do hlubších částí zahrad kde navíc rostl i malí lesík,ke kterému patřilo i větší jezírko a altánkem na mole.Klidný krokem přišel do altánku a posadil se na zdobnou bíle natřenou lavičku.Jen klidně seděl a kochal se krásou východu slunce.Tato planeta měla totiž pomalejší dobu oběhu kolem své osy a tak svítalo několik hodin než sluce doopravdy vyšlo nad obzor.

Seděl klidně ačkoli si všiml že se k němu někdo blíží a věděl kdo.

,,Sedíš si tu nějak sám,“oznámila mu Sam.

Darwin se k ní otočil. ,,Když jsi tu ty tak už nejsem sám,“řekl a změřil si Sam očima.Oblékla si tmavě zelenou kombinézu a černé vysoké boty na nízkém podpatku.Všiml si také že na opasku z hnědé kůže i jí vysela dýka,ale ne taková jako Darwinova.

Sam se usmála a posadila se vedle něj. ,,Krásné ráno,“řekla.

Darwin přikývnul. ,,Pravda,“řekl a otočil se k ní. ,,Jsi nějaké ranní ptáče?“

Přivřela oči. ,,Za tu dobu co mě znáš bys už mě mohl trochu znát.“

,,Chtěl jsem tě trochu rozzlobit.“

Na chvíli zavládlo ticho a oba si vychutnávali pohled na okolí.Slunce již o něco vyšlo a zalévalo jezírko světlem.Ten pohled už sám o sobě uklidňoval.

,,Něco tě trápí?“zeptala se Sam když se Darwin trochu zamyslel tím svým způsobem.

,,Jen jedna věc ale to nic není,“odpověděl.

,,I jeden kousek může být důležitý pro celou skládanku,“namítla Sam. ,,O co jde?“

Darwin si povzdechl a uznal že nemá cenu nic tajit. ,,Ráno jsem vstal o něco dříve a šel se projít.V blízkosti hlavního sálu jsem zaslechl kroky a šel to prověřit.“

Sam přikývla. ,,Lovec se nezapře.“

Darwin jen přikývnul. ,,Byla to Rosemari.To by nebylo nic tak divné ale od Marxe vím že ona nikam tak brzo nechodí.Prý v tuhle dobu tvrdě spí.Venku nastoupila do vznášedla a někam odjela.“

,,Řekněme to takhle.Chtěl jsi jen vědět kam jede?“Zeptala se lovkyně.

,,Na jejích pohybech mi připadalo něco divného.Něco jako odhodlanost v kombinaci s nadějí.“

Pokrčila rameny. ,,Já ji neviděla takže to nemůžu posoudit,“řekla a rozhodla se pro změnu tématu. ,,Co plánuješ na večer?“

Darwin se ji podíval do očí.Pochopil že se snaží změnit téma a sám věděl že s ní nemá cenu se hádat. ,,Mohly bychom se zajít pobavit do města.Včera se nám to nepovedlo ale dneska bychom mohli vyrazit hned po večeři.“

Darwin se zasmál pod vousy. ,,Copak?“zeptala se.

,,Nikam dokud nebude večeře snědená,“řekl. ,,Tohle je jako řeč pro malé děti aby se naučili dojídat a brzo jíst spát.“

Sam ho objala jednou rukou kolem ramen a usmála se. ,,Na malé děti jsme přece už trochu velcí,“ připomněla a políbila ho.

 

52

 

Rosemari se rychle vytratila z domu a byla přesvědčena že ji nikdo nesleduje.Řidič ji zavezl do jedné ze zapadlejších uliček kde měla jisté obchodní jednání.Nepřipadala si nijak bezpečně a proto s sebou vzala i řidiče aby se necítila tak sama.

Její obchodní partner pro tuhle chvílí byl pověstný tím že sežene úplně vše ve velice krátkém čase.Jen doufala že to co po něm chce bude mít.

Obchodník se objevil v uličce na antigravitační motorce a na zádech měl velice objemný tlumok který se zdál až neuvěřitelně těžký a s helmou na hlavě.Sesednul z motorky a měl dost práce s udržením rovnováhy s tlumokem na zádech. Přišel k Rosemari a položil tlumok na zem před její nohy a oddechl si.

,,Mám to co jste si přála,musím uznat že sem se překonal,“ukázal na batoh.Nesundal si ale helmu aby nebylo poznat kdo to je.Měl rád svoji anonymitu.

Rosemari nic neudělala. ,,Ještě bych si chtěla ověřit zboží,“řekla.

Obchodník pokrčil rameny a otevřel tlumok.Rosemari stačil jediný pohled a věděla že obchodník splnil svoje slovo do posledního písmene.Sáhla si do kapsy a vyndala papírovou obálku a podala ji obchodníkovi. ,,Své peníze sis zasloužil.“

Muž se podíval do obálky a zastrčil si ji do kombinézy. ,,Je s vámi radost obchodovat,pokud byste ještě něco potřebovala víte jak se zkontaktovat.“

,,To bude zatím všechno,“odpověděla Rosemari a pokynula řidiči.Ten se hned chopil tlumoku a odnesl ho do kufru jejich vozidla.

Obchodník se vrátil ke svém dopravnímu prostředku a odjel pryč.Rosemari se Vrátila ke svému vozidlu a řidič ji vezl zpět domů.Při pomyšlení na to co měla v zavazadlovém prostoru se musela usmát.Nikdy nečekala že něco takového bude potřebovat.

 

53

 

Téhož večera hned po večeři se Darwin a Sam vytratili.Marx jim navrhl že na večeři zůstávat nemusejí ale Darwin chtěl zjistit něco víc o tom kam Rosemari ráno zmizela a nemusel se ji ptát.Podle její chůze a pohybů se cítila dost sebejistě ale i trochu nervózně.Podle jejích pohybů ale také poznal že má z něčeho velkou radost. Z čeho,to nevěděl.

Muselo to ale souviset s jejím ranním výletem ven.Nehodlal se tím ale zabývat.Došel k závěru že nejlepší věc bude na to zapomenou.Jeho intuice mu ale říkala že se to brzo dozví.

Na to však hodlal zapomenout.On a Sam si zrovna seděli v jednom zapadlém baru pěkně bokem od dění ve městě.Měli radši zapadlejší lokály s menším množstvím lidí nežli podniky v centru kde bylo skoro pořád narváno.

V daném okolí působili dost nenápadně.Darwin si oblékl to samé v čem přišel,tj. černá volná kombinéza, dlouhý kabát,kožené rukavice a bot.Vše v černém provedení..Sam si oblékla to samé,jen kombinézu měla o něco těsnější.

Seděli u jednoho ze stolků zastrčených v rohu a upíjeli z velkých korbelů piva.Mlčeli a vychutnávali si chvíle klidu.

Bar samotný tvořila velká místnost s několika dveřmi,velkým barem a spoustou židlí.V jednom rohu si vesele hrál automat.Kromě nich se zde nacházel barman a několik hostů.

,,Něco tě trápí,“řekla Sam když si pořádně upila ze svého piva.

,,Nic mě netrápí,“ohradil se Darwin. ,,Jak tě něco takového napadlo?“

Sam ukázala na jeho tvář. ,,Máš nepřítomný výraz a ten tě vždy prozradí,“řekla.

Lovec si odfrkl. ,,Měl bych si přešít tvář,“odfrkl si.

Dveře se z ničeho nic otevřeli a do baru vrazilo na deset mladíků a začali působit velký hluk.Vyháněli ostatní hosty a nadávali jak jim tak barmanovi.Darwin a Sam si klidně pili svoje.

Mladíci se usadili k několika stolům a začali si poroučet pití,ale tak hlasitě že je bylo slyšet snad až na ulici.

,,To je škoda že jsme cestou nesbalili nějakou ženskou,“řekl jeden z mladíků. ,,Dneska bych mě chuť si s nějakou užít.“

Sam si všimla že se na ni stočili zraky několika mladíků. ,,Támhle máš ideální příležitost,šéfe,“řekl jede z nich a ukázal na lovkyni.

Mladík kterému řekli šéfe se otočil a prohlédl si Sam. ,,Hej,ty.“zavolal přes celý bar.

Sam mu věnovala jen letmý pohled a vrátila se ke svému pití.

Mladík se podíval na dva své kamarády,společně vstaly a přešli ke stolu obou lovců. ,,Já jsem s tebou mluvil,“ řekl mládenec směrem k Samantě velice hrubým tonem,jako by mluvil jen na nějakou pouliční holku té nejnižší sorty.

Sam se opět jen pootočila a pak se zhluboka napila.Přišel k ní i se svými kumpány.Prohlédl si Sam z blízky a olízl si rty. ,,Nechtěla by sis dneska užít s pořádným chlapem?“zeptal se jako by už sám znal odpověď. ,,Nebo budeš s tímhle hajzlem?“Ukázal na Darwina jako by byl kus smetí.

Sam si mládence změřila očima.Byl o něco menší než Darwin a ani zdaleka ne tak svalnatý.Měl hnědé vlasy s blond melírem a modré oči.Oděný byl do bílých bot,hnědých kalhotách a modrého trička s krátkým rukávem.

,,Asi bys měl odejít a nedělat problémy,“řekla mu a obrátila oči k Darwinovi.

Mladík se obrátil na lovce. ,,Nechceš se podělit,“zeptal se.

,,Ona není věc,“odpověděl Darwin a ani se nehnul.

Mladík se velice rozzlobil. ,,Ty hnusném hajzle,“okřikl lovce. ,,Máš všechno a nehodláš se podělit.Víš co, pojďme ven a vítěz si ji nechá.“

Darwin se podíval na Sam.Ta se jen usmála a přikývla.Pokrčil rameny,dopil svůj  korbel a vstal.  ,,Když chceš,“řekl a následoval mladíka ven spolu s ostatními jeho kumpány.Sam rychle zaplatila za sebe i Darwina neboť ho sem pozvala a vyšla ven.

Zalezli do jedné z opuštěných uliček a připravovali se.Darwin si sundal rukavice a kabát a podal je Samantě.

Zdálo se že mladík nemá tušení že si právě podal přihlášku do nemocnice.Stáli proti sobě aby mohli vyslechnout pravidla. ,,Vše je povoleno,“řekl jeden z mladíkových kumpánů a stočil zrak na vůdce. ,,Dej tomu hajzlovi co proto, Daxi,“řekl a v tu Max vyrazil.Napřáhl se na první rány a té se Darwin vyhnul s takovou plynulostí že to připomínalo ohlédnutí.

Dax se pokouše znovu udeřit a pak znovu ale na lovce byl příliš pomalý.Darwin si zatím vychutnával zmatení svého oponenta a čekal až bude mít té zábavy dost.

Dax se rozzuřil ještě více a tak začal jen máchat kolem pěstmi.Darwin jednu jeho ruku uchopil a poslal ho proti zdi.Dax do ní narazil ale rychle se vzpamatoval a znovu vyrazil.Darwin měl už té zábavy dost a tak jen počkal až Dax udeří znovu.Pokusil se udeřit oběma rukama a toho Darwin využil,chytil je obě a jediným plynulým pohybem který ovládali jen lovci je zlomil.Max Vykřikl bolestí a sesunul se na zem.Dva jeho kumpáni k němu hned přispěchali a pomohli mu vstát.Mladíkovi z otevřených zlomenin tekla krev a upíral nenávistný pohled na Darwina.

,,Na něj!“přikázal a ostatní kumpáni se rozběhli na Lovce.Proti sedmi lidem si lovec dokázal poradit i beze zbroje.První po něm vyrazil s napřaženou pěstí,Darwin ji chytil rukou a ještě ji urychlil aby útočník vyrazil proti zdi do které narazil a spadl na zem.Další dva vyrazili ze předu a lovec je vyřadil oba najednou jediným dvojitým kopem,ale i tak skončil na zemi.Zbývající čtyři se rozběhli na ležícího lovce a doufali že než se zvedne tak budou u něj,ten se ale odrazil od země a jednoho srazil kopance do hrudníku,jen ho tím ale omráčil ale nezabil.

Zbývající tři se stáhli a čekali co lovec udělá. ,,Zabte toho hajzla,“zahřměl Dax a dva z nich vytáhli z opasků pistole…dlouho je však nedrželi neboť se přiřítila Sam a dvěma rychlými pohyby jim zlomila ruce ve kterých pistole drželi.Rychle je sebrala a mířila na Maxe a jeho kumpány.

,,Dám vám radu,“promluvila tiše. ,,Vy teď seberete své kamarády a vypadnete.“

Dax přemohl bolest a podíval se na Sam. ,,Zatracená děvko,“řekl. ,,To všechno bylo kvůli tobě.“

Sam zahodila pistole na střechu baru a společně s Darwinem vyšli z ulice.Lovec si během cesty stihl znovu natáhnout rukavice a kabát. ,,Za vše si můžeš sám,“řekl směrem k Maxovi.   

Oba opustili uličku a jen tak bezcílně šli. ,,Díky jak jsi mi pomohla,“řekl Darwin.

Sam jen mávla rukou. ,,To nic není.Určitě bys je dostal sám ale nechtěla jsem riskovat že by tě trefili.“

,,Díky za tvoji starostlivost,máš zájem o odměnu?“

Pousmála se. ,,Záleží na tom jakou.“

Darwin ji zastavil a velice vášnivě políbil. ,,Tahle odměna za to stála,“řekla.   

 

54

 

V tu samou chvíli Rosemari Tarková prohlížela to co dneska koupila a kochala se krásou té věci. Přemýšlela jen kdy bude nejlepší si ji vzít a jednou pro vždy ukázat že je jako Sam.Upřímně se nemohla dočkat až ji Darwin uvidí.

 

55

 

Když se tentokrát Darwin ráno probudil tak Sam již byla vzhůru,seděla na terase a dívala se kamsi do dáli.Rychle se oblékl a šel za ní.Všiml si že ji něco trápí.

,,Jak ses vyspal?“zeptala se.

,,Docela dobře,“odpověděl. ,,A ty?“

,,Dalo se to.“

Darwin svraštil obočí. ,,Něco tě trápí?“

Pousmála se. ,,Před tebou se nic neutají,že?“

Lovec si dal ruce na prsa jako by ho právě z něčeho obvinili. ,,Ted‘ jsi mě urazila,“řekl žertovně. ,,Co tě tedy trápí.“

,,Od včerejška mám takový divný pocit jako by se mělo něco stát,“řekla.

,,Ten pocit znám,“odvětil. ,,Mám ho taky,asi je to intuice lovce.“

Pokývala hlavou. ,,Nejspíš ano,mám ale pocit že se dnes něco stane.“

,,Myslíš že na nás Marx něco chystá?“

Sam zakroutila hlavou. ,,Ať je to jakékoli nebezpečí tak od Marxe to není.“

Darwin přivřel oči a dokonce se zdálo že mu v nich zajiskřilo. ,,Myslíš že bychom měli mít připravené své speciální vybavení?“Zeptal se.

,,Myslím že bychom je měli mít připravené,“řekla tiše.

 

56

 

Polovina dne proběhla víceméně s klidu jen Rosemari se zdála být trochu divná.Spíše až moc z něčeho veselá a u snídaně se pořád usmívala a to dokonce i na Sam což oba lovci vůbec nechápali.

Oba lovci pak šli do zahrad aby chvíli relaxovali a ničeho si moc nevšímali.Batohy se svoji speciální výbavou měli ale schované nedaleko.V klidu si leželi pod stromem a nic nedělali když je náhle upoutal zvuk. Velice těžké kroky které se k nim blížili.Darwin pootevřel oči a zarazil se.Po chodníčku kráčel někdo oděný do zbroje velice podobné Darwinovi.Vlastně úplně stejné.Od helmy s vyzorem ve tvaru T až po drápy na botách.

Darwin i Sam byly v momentně na nohou a zaujali bojový postoj,sami ale věděli že proti někomu kdo má na sobě bojovou zbroj lovce je těžké bojovat jen holýma rukama.Chvíli si Darwin dokonce myslel že je to jeho zbroj,pak si ale všiml že ji nepokrývá ani trocha zaschlé krve kterou lovci zásadně nesundávali a snažili se ji dokonce ochránit aby dlouho vydržela.Tahle se ale jen leskla.

Ať už ale ten někdo byl kdokoli tak bylo vidět že to není lovec.Nepohyboval se tak jak by měl a svoji zbroj ani neuměl pořádně nosit.

Ze zápěstí mu vyjeli dva metrové nože na každé ruce a šel k nim.Darwin se podíval na Sam a začali pomalu ustupovat ke svému vybavení.

Skoro lovec k nim pomalu přistupoval a nepromluvil.

,,O co ti jde?“zeptala se Sam a nepřestala spolu s Darwinem ustupovat.

Skoro lovec nepromluvil,jen se rychle odrazil a švihnul čepelí v oblasti Saminy hlavy,tak však byla rychlejší a schválně v poslední chvíli uhnula a praštila útočníka pěstí do břicha.Měla sice pochyb o to m že by ten někdo přes zbroj vůbec cítil úder ale chtěla to alespoň zkusit.

Udeřila docela silně takže se skoro lovec prohnul dozadu ale udržel rovnováhu.Rychlím kopem pak ještě praštila nepřítele na stejné místo do břicha a ten už doopravdy neudržel rovnováhu a spadl na zem.Sam se na útočníka rozeběhla a chtěla ho praštit do hlavy,ten však zareagoval rychle a poslal na Sam salvu šipek.Lovkyně se jim vyhnula ale tím dala útočníkovi dost času na to aby se zvedl ze země.

Sam dosud ležela na zemi a skoro lovec k ní rychle přiběhnul a napřáhl své pěsti opatřené čepelemi.Sam se již připravila na nevyhnutelné když tu se najednou odněkud vymrštila ruka též opatřená drápy a přeťala drápy útočníka jako kus suché trávy.Toto byl další důkaz toho že útočník nebyl lovec,protože ti si své čepele chránili speciální vrstvou kovu která zabrání aby se čepele přesekli o sebe navzájem ať jsou užity jakkoli velkou silou.

Skoro lovec se evidentně ulekl a ustoupil dozadu a před Sam se postavil Darwin ve své zbroji jen bez helmy.V jeho očích to jen jiskřilo a zdálo se že se dostal do stavu,kterému lovci říkají krvežíznivost.To je chvíle kdy lovec nemyslí na nich jiného než na likvidaci svého protivníka.Jeho hněv ale nebyl zaměřený na protivníka ale na zbroj co měl.

Pokud se někdo pokouší kopírovat zbroj lovce tak je to veliká urážka a ještě větší je když někdo příjme lovcův symbol za svůj a to skoro lovec měl.

Darwin zkrátil čepele na třicet centimetrů a shrbil se.Skoro lovec dal ruce před sebe a něco se snažil říct. Darwin ho však nevnímal neboť se právě chystal na útok.

Rychle se kolem svého nepřítele točil a systematicky odsekával jeden díl zbroje svého nepřítele za druhým až zůstal jen v kyrysu a v helmě.Vše zakončil saltem nad svým protivníkem,kterým mu přesekl helmu a kyrys,ne však tak aby nepříteli ublížil.Oba díly zbroje spadli na zem.

Dopadl na zem a zůstal v podřepu.Jen lehce se otočil aby spatřil svého protivníka který se zhroutil na zem. Vstal a pomalu k němu přišel a byl připraven čelit dalším problémům.

Helma ležela po obou stranách hlavy jeho nepřítele a Darwin byl překvapen čí tvář trčí ze zbroje.Byla to Rosemari.

 

57

 

Marx vší silou praštil do stolu. ,,To že udělala,“zavrčel zlostně a díval se na Rosemari která v byla doposud v bezvědomí ze šoku.

Darwin jen přikývl a dotkl se bradou svého kyrysu. ,,Je to tak,Marxi.“odvětil. ,,Pokusila se Sam zabít.“

Marx dal ruce v pěst a zakroutil hlavou. ,,Tohle už přestává všechno,“řekl. ,,Až se probudí tak zažije něco co ještě nikdy v životě…“

,,Prosím,“pronesla Sam tiše. ,,Nic takového není vůbec nutné.“

Marx vytřeštil oči a brada mu poklesla. ,,Není nutné?Vždyť se tě pokoušela zabít.“

Zvedla prst. ,,Pokoušela se o to ale nepovedlo se jí to,“namítla. ,,V tom případě není nutný trest.“

Marx se sesul do svého křesla a přemýšlel.Po chvíli zvedl hlavu. ,,Máš pravdu,“řekl a otočil se na lovkyni. ,,Mám ale pocit že to všechno byla moje vina.Byl to přece můj nápad vás sem pozvat.“

,,Ale něco takového jsi nemohl tušit,“namítl Darwin. ,,Není to tvoje chyba.“

Marx se usmál. ,,Dýky,zlepšil jsi mi náladu.“

Darwin k němu přišel a poplácal ho po rameni,ne však moc aby mu rukou v obrněné rukavici nezlomil kosti.

Marx se na svého přítele podíval a usmál se. ,,Pořád je tu jedna otázka.Co bude dál?“

Na Darwinově tváři se usadil úsměv. ,,Něco mě napadlo,“řekl a předstoupil k Sam.Díval se jí do očí a pak poklekl na kolena a vzal ji za ruku.

 

58

 

,,Jsi si jistý?“zeptal se Marx napůl žertem když se ještě pokoušel upravit Darwinovi motýlka který mu pořád někam uhýbal.

,,Jsem,“ odpověděl sebejistě.

Vedle Darwina se Thomas Silver usmál.

,,Co je ti k smíchu,“zeptal se žertovně.

,,Nečekal jsem že se něčeho takového dožiju,“odpověděl.Darwin na něj hodil letmý pohled a zdálo se že i on se ve společenském obleku velice ošívá.Taky si ale všiml že nemá motýlka.

,,Marxi,je ten motýlek nutný?“Zeptal se Darwin.

Marx kapitulačně zvedl ruce. ,,Upřímně ho taky nemám rád,“řekl a sundal si ho načeš to samé udělal i Darwin.

,,Pánové,“pronesl Darwin. ,,Možná že se dneškem něco velikého změní,ale mi budeme přátele na vždy.“

Marx a Thomas  se usmáli,poplácali Darwina po rameni a ukázali na velké dveře. ,,Takže vzhůru do chomoutu,“ řekli jednohlasně.

Darwin se usmál,nabral do plic vzduch a vypustil jej.Vzal za kliku a vstoupil do veliké místnosti do které proudilo světlo z velkých oken a na jejím konci stála Samantha oděná do býlích svatebních šatů.Darwin a jeho družina která se skládala z Marxe a Thomase vyšla ze dveří a zamířili uličkou kolem lavic u kterých seděli jeho přátelé(pozn. Všichni to byli lovci).

Darwin a jeho družina přišli až k Sam,pak se Thomas postavil vedle Darwina a Marx šel před Lovce a lovkyni.Jakožto jeden z členů vlády soustavy měl právo uzavírat sňatky.

Darwin se podíval na Sam a oba se usmívali.

,,Vážení zúčastnění,“začal Marx. ,,Sešli jsme se tady,abychom oddali tento pár.Pokud by se však našel někdo kdo by znal nějaký důvod proč by tito dva nemohli být oddáni tak ať promluví teď nebo ať mlčí navždy.“

Na chvíli zavládlo ticho a pak se z ničeho nic rozrazili dveře a do sálu vpadla Rosemari,v jedné ruce držela opakovací laserovou pistoli a v druhé ruce granát.

,,Já proti tomu něco mám,“řekla a doslova přeběhla až k Darwinovi a Sam přičemž zmateně máchala zbraní sem a tak.

,,Ona si tě nevezme,“řekla a otočila zbraň na Sam.

,,Rosemari,“promluvil Marx. ,,Co má tohle znamenat.“

,,Znamená to dost tati,“odpověděla. ,,Darwin si nemůže vzít tuhle děvku.Vezmu si ho já.“Zdálo se že ji v hlase znělo šílenství.

,,Rosemari,“řekl Darwin. ,,Pochop to,já tě nemiluju.“

,,Ale ten vzkaz co jsi mi nechal říkal něco jiného,“namítla.

Zakroutil hlavou.,,Špatně jsi ho pochopila,“řekl.

,,Říkal jsi že jsem v tobě probudila city…“

,,Ale pochopila jsi to špatně,“přerušil ji Lovec.

Rosemařiny oči zalili slzy. ,,A jak?“

Darwin se jí upřeně díval do očí. ,,Měl jsem starost o tvoji bezpečnost..Díky tomu jak že jsem se od tebe nesměl ani hnout jsem začal mít o tebe starost a to je cit.“

Zamračila se. ,,To je jedno,“řekla. ,,O tomhle asi promluvím později můj nastávající,“načeš namířila opakovačku na Saminu hrud‘. ,,Až ji zabiju,“načeš stiskla spoušť.

Darwin s hrůzou uviděl jak stiskla spoušť a vypálila do Sam několik dávek.Zatímco Darwin byl v šoku z toho co viděl tak Thomas rychle vyrazil,jediným pohybe, zlomil Rosemari ruku ve které třímala zbraň a strhl ji na zem.

,,Když tě nemůžu mít já tak tě nebude mít nikdo,“zařvala.

Darwin se rychle vzpamatoval a rychle se vrhnul na zem a vytrhl ji granát z ruky.Měl štěstí že ho ještě neodjistila.Od lavic rychle vyrazila skupinka lovců a pomohli žárlivou dívku zkrotit.Jeden z nich vytáhl ampulku ze svého saka a dal Rosemari přičichnout k obsahu a ta hned usnula.Odvedli ji mimo místnost.

Darwin položil granát a dřepl si vedle Sam.Nikde ji ale netekla krev a ani nebyla cítit spálená kůže ani maso.Pod jejími šaty nahmatal něco tvrdého a poznal,žer se jedná o protilaserovou vestu.

Usmála se. ,Vždy připravena,“řekla.

Darwin se usmál a políbil ji.

Marx se nad tím usmál. ,,Prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené,“pronesl.

 

                                                                                                    59

 

Darwin i Sam si v klidu stáli na terase Marxova zámečku a vychutnávali si večerní vzduch.Podíval se na svoji ženu a ona jeho pohled opětovala.Svoji ženu.Chvíli ta slova převracel v hlavě na nemohl tomu ještě pořád uvěřit.

Konečně měl někoho kdo při něm bude věrně stát a nikdy ho nezradí.Přivinul ji k sobě a políbil.Trochu si zavzpomínal na svatbu kterou dnes prožil.

Přišlo na ní spousta jeho přátel z lovecké profese.Cedrig jemuž jednou zachránil život na měsíci lovců a jeho otec Forx Diarfovi,Dexter Pearl,lovecký zbrojíř který vyráběl všechny komponenty zbrojí.Nikoli však veřejně,jen jako dobrovolný úkol.Therax,velice starý lovec který dohlížel na lovcův domov,avšak nyní si jen  užíval svých peněz.Tom Kitster,muž o kterém se tvrdilo že dokáže sehnat úplně vše a taky to byla pravda. Jiz Melinda,lovkyně u které se mohl kdokoli s čímkoli svěřit a spousta dalších přátel.

Venku se již setmělo a jen hvězdy jasně svítili.Darwin si povzdechl.

,,Copak ti je?“zeptala se Sam.

,,Já jen nemůžu uvěřit že je konec,“odpověděl. ,,Konec našich dnů lovců.“

Sam ho objala kolem ramen. ,,Nevzpomínáš si snad co nám tehdy řekly prastaří lovci?Jednou náš čas znovu přijde.A navíc.Toto není konec ale nový začátek.Začátek našeho společného života.“

Darwin se podíval na oblohu  a uvědomil si že Sam má pravdu.Už nebude lpět na minulosti,právě se před ním otevřela budoucnost.  

 

60

 

Planeta Dintrie měla svůj půvab i přes to,že se zde prakticky nedalo si sáhnout na její povrch a pokud tu nějaký byl tak bys silně kontaminovaný.Povrch planety byl proto nahrazen kompletním kovovým obalem a rostli na něj vysoké stavby aby její obyvatelé byly od povrchu co nejdál a nejvýš.

Tak se tedy nad povrchem hromadili vysoké stavby a když se chtělo stavit dál,tak jako základy postačili staré budovy a dalo se zde přesouvat jen pomocí sítě lávek a mostů které ale neměli žádné zábradlí nebo jen velice nízké. To se ovšem týkalo jen starých a nepoužívaných,jinak novější byly vybaveny jednak zábradlím v odpovídající výšce, tak i gravitačními držáky,které případného nešťastníka zachytí a opět ho vynese zpět.

Planeta samotná se nacházelo poměrně daleko od centra galaxie a i od hlavní planety a proto se zde velice vedlo pašerákům a kriminálník kartelům kterých bylo na této planetě opravu hodně.Dokonce se šeptalo i o tom že zdejší kriminální lordové odvádějí vládcům jisté procento svých zisků a ti je za to nechávají na pokoji a tolerují jejich obchody.Platilo zde ale takové pravidlo: ,,Nic si nezačínat s odbojáři.“Ti by přilákali na planetu nechtěnou pozornost a mohlo by iniciovat vládu k tomu,aby zde byli posláni jejich vojáci kteří by na planetu dohlíželi.

Darwin a Sam si tohle místo vybrali nejen pro jeho odlehlost,ale i proto že je zde prakticky nikdo nemůže najít. A to ani Rosemari s nejlepšími detektivy galaxie.

Hned po jejich přistání v hlavním kosmoportu za nimi přišel tamější správce.,,Přeji vám dobrý den,“ pozdravil.

,,My vám také,“pokývala hlavou Sam. ,,Přejete si?“

,,Nic,“odpověděl. ,,Jen že jsem ještě nikdy nevyděl námezdního lovce na vlastní oči.“

Darwin pozvedl obočí. ,,Jak jste to myslel?My žádní lovci nejsme.“

,,Oh ano,já zapomněl,bývalí námezdní lovci,“opravil se správce.

,,Jste nějak moc informovaný,“vzdala to Sam.

Správce zvedl ruce. ,,Já ne,ale můj zaměstnavatel ano,“pokynul rukou. ,,A velice rád by se s vámi setkal.“

,,Jak vám můžeme věřit?“namítl Darwin.

,,Nijak,“odpověděl správce. ,,A jestli chcete na této planetě v klidu žít tak mě následujte.“

Oba lovci se na sebe podívali a přikývli. ,,Tak fajn.“

,,Výborně,“řekl správce. ,,A mimochodem,jmenuji se Dex.“

Ukázalo se že nemuseli jít nijak daleko aby se dostali za Dexovým zaměstnavatelem.Přivedl je do potemnělé místnosti a pokynul jim aby vstoupili.

Jen vešli tak se za nimi zabouchli dveře a oni zůstali vevnitř. ,,Tak fajn,“řekla Sam. ,,Co bude dál?“

Ozvalo se zasvištění a Darwinovi těsně kolem hlavy proletěl nůž a zabodl se do stěny.Oba se otočili směrem kterým přiletěl a spatřili postavu která v každé ruce třímala dalších pět podobných zbraní.

Oba uskočili aby se vyhnuli další salvě která byla tentokrát o hodně lépe zaměřená a opravdu je jen těsně jí uhnuli.

Darwin se podíval na Sam a znakovou řečí lovců jí řekl svůj plán.Přikývla a oba vyrazili na nepřítele. Proplétali se mezi sebou v dokonalých pohybech připomínajících tanec který prakticky eliminoval jakoukoli šanci na to je trefit.Útočník po nich házel jeden nůž za druhým ale trefit je nemohl ať se snažil jak chtěl a oba lovci se k němu pomalu blížili.

Když už byli tak blízko že nože už nemohl použít tak podřepl a připravil se pěstní souboj.Darwin po nepříteli vyskočil ale ten ho srazil na zem,než se mu ale mohl stačit věnovat tak se po něm ohnala Samantha a praštila jej pěstí do obličeje.Zapotácel se a hned spadl na zem,když mu Darwin podkopl nohy.Oba pak k němu poklekli a pevně ho drželi způsobem,který znemožňoval jakýkoli pohyb.

,,Co tohle mělo znamenat,“zavrčel Darwin směrem ke svému zajatci.

,,Jen jsem si chtěl něco ověřit,“odpověděl muž.

,,A co?“

Muž pohled Nejprve Sam a pak i Darwinovi do očí. ,,Že jste lovci a ne jen jejich napodobeniny.“

,,Stačilo se zeptat,“odvětila Sam a pustila muže.Ten vstal a oprášil se. ,,Lovec lovce pozná jen v boji,“ namítl.

Jestli byl Darwin i Sam překvapení tak to na nich nebylo znát.

 

61

 

Muž se jmenoval Givin Stent a opravdu to byl kdysi lovec.Tento ale z branže odešel poté co selhal na svém posledním úkolu.Nemohl unést tu hanbu a proto skončil a šel právě sem aby ho nikdo nemohl najít. Převzal zde také od jednoho kriminálního krále jeho království.Givin ho ale nezabil,jen ho párkrát zachránil a on mu slíbil že až zemře tak všechno co má přejde na Givina.

On sám byl stejně vysoký jako Darwin.Měl zeleně obarvené vlasy,modré oči a docela přívětivou tvář. Postavou se rovnal Darwinovi a elegancí pohybu Samantě.

,,Takže,“začala Sam když se posadila do pohodlného křesla a hned vedle ni i Darwin. ,,Proč jste nás chtěl vidět?“zeptala se.

Givin se táž usadil. ,,Ovládám defakto celou tuhle planetu.Mám víc peněz než se mi kdy snilo a obchody jdou lépe než bych čekal.Dalo by se říct že mám vše co může člověk chtít,ale přesto mi něco chybí.“

,,A to je?“zeptal se Darwin.

Givin se jim podíval do očí. ,,Přátelé.“

Sam se pousmála. ,,Jestli vám jde jen o tohle tak to není tak problematické.“

,,Nevěřila byste jak to problematické není,“namítl. ,,A navíc,komu může jeden lovec věřit více než dalšímu lovci?“

,,Pravda,“pokývala hlavou.

 

62

 

Givin nabídl Darwinovi a Sam ubytování ve svém vlastním domě kterým se ukázala být obrovský mrakodrap nedaleko kosmoportu ale na jejich vkus byl až moc veliký a tak jim tedy věnoval nádherný byt,též nedaleko mrakodrapu.

Prošli si jednotlivé místnosti a byli udiveni jak si jich Givin cení jakožto přátel.Nejdražší a nejlepší vybavení jaké se dalo koupit,přepychový nábytek a spousta dalších věcí.

Dlouho si žili dobře,s Givinem se člověk ani náhodou nenudil,ať se jednalo o závody na kluzácích na nejnižších podlažích,večírků a oslav,ale i pomoc při přepravě kontrabandu a dalších nelegálních činností.

Uplynul standardní rok a pak se něco stalo…

Sam přišla domů a v rukou třímala kus papíru který pravděpodobně nabrala mimo planetu,neboť tady nikdo žádné nevyvěšoval.Zrovna se vrátila z Prométhea,jednoho velkého zábavního střediska,kam si s Givinovou Manželkou vyjeli na dámskou jízdu.

Darwin se zrovna díval na nejnovější film který mu Givin dodal.Sam pře něj předstoupila a ve tváři měla pohled čišící zlobu na nejvyšší možné míře.

„Co se děje?“zeptal se.

„podívej se sám,“odpověděla.

Darwin uchopil papír a přečetl si obsah.Papír skrčil v rukou a pustil jej na zem.Nic ho v životě nenaštvalo tak jako právě teď.

 

63

před standardním půl rokem na centrální planetě

 

Grex Miller a Alex Peterson dostali povolení k přistání na hlavní planetě což bylo dost problematické samo o sobě.Grex jako zástupce létajícího města na Saturii se oblékl do černého obleku a Alex jakožto hlavní průvodce na lovech které se na saturii pořádali byl oblečený do kombinézy barvy písku a s kloboukem v maskovacích barvách.

Vládci je přijali v jednom z mnoha sálů. „Co si přejete?“zeptali se.

„Nedávno jsme se doslechli,“začal Grex, „že byl objeven měsíc lovců.“

„ano,“potvrdili. „To je.“

„Chtěli bychom se zeptat co s ním máte v plánu,“chtěl vědět Alex.

„Máme v plánu úplnou sterilizaci toho světa.Nezůstane na něm jediná památka po lovcích.“odpověděli vládci.

„Chtěli bychom vám nabídnout jinou alternativu,“namítl Alex.

Vládci pokynuli. „Prosím.“

Grex vstal a v ruce třímal holografický projektor.Položil jej na stůl a zapnul.Utvořil se sloup světla který se ale nevymodeloval do podoby člověka,nýbrž do sloupce čísel. „Jak zde můžete vidět na těchto výpočtech, sterilizace té planety by vás stála asi tolik,“ukázal na jednu cifru ve sloupci. „My ale pro vás máme mnohem lepší nabídku.Za pouhý zlomek této ceny bychom mohli na té planetě zřídit lovecký areál pro bohaté.Víte přece jaký obrat činí na saturii lov?Měsíc lovců je navíc považovaný za mýtus a mnoho lidí by dalo dost peněz za jeho návštěvu.“

Ukázal na jinou cifru. „Odhadujeme že za první měsíc po zavedení bychom mohli vydělat asi tolik,což je polovina ceny oné sterilizace o které jste mluvili.“

„A jak si můžete být jistí že vám ten podnik vyjde?“zeptali se vládci. „přeci jen jsou tohle moc pozitivní prognózy.Je taky možné že časem o tu planetu ztratí lidi zájem.“

„A to si právě nemyslím,“namítl Alex. „Provázím tou džunglí na saturii tisíce lidí ročně a většina z nich neustane dokud nechytí tu kořist kterou chtějí a nepověsí si ji nad krb,i když jim to zabralo i několik měsíců.“

„A to je právě ono,“dodal Grex. „O tu planetu bude obrovský zájem po několik let,možná i desítek let. Myslíme si že za tu dobu bychom vydělali asi tolik,“ukázal na vysokou,dvacetimístnou cifru.

Vládci ztichli a přemýšleli. „A jste si jistí možných rizik?“

„Rizik?“zeptal se Grex.

„Ano,“pokývali vládci. „Pokud víme,používáte druhá těla a jelikož na té planetě mají problém přežít i samotní lovci,máme jisté obavy o finanční stránku naší věci.“

Grex se trochu zarazil.Nikoli zmínka o finanční stránce,ale o slově ,naší‘. „I s tímto jsme počítaly.“Ukázal na další cifru. „Toto je odhad cen současných druhých těl,pokud bychom používaly ta která máme na Saturii,tak bychom spíše prodělávali,právě proto jsme vyrobili nový typ druhých těl,které jsou podstatně levnější a odolnější,“ukázal na menší číslo.

„Proto odhadujeme že náklady na druhá těla budou představovat pouhé procento z celkového výdělku. Hlavní ovšem bude Stanice na orbitě,“řekl Alex.

„Oh ano,“řekli vládci. „Pokud jsou vaše výpočty správné,myslíme si že bychom vám mohli věnovat jednu naši nepoužívanou bitevní stanici.Myslíme si že po určité úpravě by se dala upravit jako velký hotel.Zbraně a vybavení bychom vám případně dodávali za určitou cenu.“

„A tady se dostáváme k jádru věci,“promluvil Grex. „Navrhujeme aby podíly byly padesát na padesát.“

Vládci rezolutně zakroutili hlavou. „Máme jinou nabídku.Dvacet procent pro vás a osmdesát pro nás.“

Grex si odfrkl. „Ale to přece nejde.To je příliš málo.Požadujeme pro sebe alespoň třicet procent.“

Vládci chvíli mlčeli a bavili se přes implantáty v mozku.Alex se pomalu naklonil ke Grexovi. „Nemyslíš že dost riskujeme už jenom tím že jsme sem přišli?“zeptal se.

„Neměj strach,“Uklidnil ho jeho nadřízený. „Určitě to dobře dopadne:“

„A když ne?“

Grex se nadechl a vypustil vzduch z plic. „Pak alespoň budeme mít rychlí odchod.Snad.“    

   

64

současnost

 

Darwin znechuceně odhodil plakát a vztek v něm jen kypěl.Jak si něco takového mohli dovolit?Taková urážka a znesvěcení všeho co lovcům ještě zbylo.

Sam vzala plakát ze země a rozložila jej.Stálo na něm velikým nápisem: Grex Miller a Alex Peterson vás zvou na vzrušující lov na Měsíc lovců. „Přijďte si užít zábavu a napětí,kterou nikde jinde v galaxii nenajdete.“ Pod tímto nápisem se nacházeli ještě fotografie těch dvou a měsíce lovců.

Sam se taky tvářila velice znechuceně ale ne tak moc jako Darwin,neboť ona to věděla déle než on. „Pěkný hnus,co?“

„Hnus?“zeptal se Darwin. „Tohle není hnus,ale stoprocentní zvrácenost.Jak si mohli něco takového dovolit?“ vstal a začal přecházet po místnosti.

Sam ho chvíli pozorovala a pak se pousmála. „Musím říct že to bereš mnohem lépe než Givin.Ten začal demolovat vše co mu přišlo pod ruku.“

Darwin se zastavil a usmál se. „Hned se cítím mnohem líp,“pronesl. „Otázka je,co dál?“

Sam pokrčila rameny. „Nic dělat nemůžeme.Zjistila jsem že to mají s osobní podporou vládců a proti tomu mi nic nezmůžeme.“

Darwin odešel z místnosti a Sam jen čekala.Po chvíli vystoupil a na ramennou měl objemný batoh(pozn. Svou zbroj v nemá,jen jistý komponent z ní) a mířil ke dveřím.

„Kam jdeš?“zeptala se.

Darwin se k ní otočili. „Jdu omrknout škody.“

Sam vstala,taky na chvíli zmizela a za chvíli i ona stála u dveří s batohem. „Ve dvou se to lépe táhne,“řekla s úsměvem.

 

65

 

Grex Miller se spokojeně díval jak desítky lodí přistávají v jeho hotelu a vezou na svých palubách zámožné pasažéry kteří si jdou užít na planetu pod ním.

Ukázalo se že prognózy ohledně výdělků velice podcenil,proto když se podíval na výdělek za první měsíc musel přečíst tu cifru ještě pětkrát než tomu uvěřil.Prognózu překročil více jak o polovinu.Nemohl se cítit líp. Peníze se řinuli jako řeka,obliba se zvyšovala a hotel se plnil.S takovou bude muset nechat přistavit pár nových křídel aby vůbec mohli ten nápor zvládnout.

Nabral vzduch do plic a pak jej vypustil.Podíval se na zelenomodrou planetu pod sebou a musel  se usmát. Před nějakou dobou mluvil s jistým slavným lovcem jménem Darwin a ten mu řekl že na tuhle planetu nikdy nevstoupí zábavní průmysl.Zdá se že se mýlil.Zábavní průmysl se nakonec dostal i sem.

Odstoupil od okna své soukromé kajuty a vyšel do chodby.Měl velkou chuť na pořádný drink.      

       

     66

 

 

Darwinova lod‘ vystoupila z hyperprostoru a ihned aktivoval maskovací zařízení aby ji nebylo možno zachytit, ne že by jej zatím bylo potřeba v této vzdálenosti ale jistota je jistota.

Sam se protáhla v sedadle kopilota. „Nikdy bych nečekala že se budu vkrádat do vlastního domova.“

„Musím s tebou jen souhlasit,“odvětil Darwin a otočil se v křesle aby mohl pracovat na přístroji který měl zrovna rozpracovaný.Vzal si ze své zbroje maskovací zařízení a upravil si jej,aby mohl fungovat i bez zbroje. Akorát zaklapl kryt za energetickým jádrem a připnul si jej na opasek.Stiskl malé tlačítko schované v rukávu a zmizel.Chvíli se nic nedělo a pak se znovu objevil. „Funguje to,“řekl.

„Už se ti někdy něco nepovedlo?“zeptala se Sam pobaveně.

„Divila by ses,“opověděl lovec.

Jeho plavidlo se pomalu přibližovalo k planetě,během té doby stihl ještě upravil maskovací zařízení Samantě a pak se jen věnoval řízení.Když minuli orbitu,všimli si veliké bitevní stanice,která měla fungovat jako hotel,alespoň tak to stálo v prospektech.

Pomalu se pohroužili do atmosféry a konečně znovu viděli svůj domov.Ohromné zelené lesy,malé říčky a jezírka,planiny a všude se proháněli predátoři.

Darwin navedl svoje plavidlo do pukliny e skále o které věděl jen on.Když dosedli,vzali batohy se svoji výstrojí a vyšli po rampě ven…rovnou proti Garfovi,velkému druhu ještěra.

Oba lovci přešli do bojového postoje a v ruce třímaly dýky.Garf ale nezaútočil ani nejevil jinou známku agrese. Naopak vypadal velice potěšeně tím že lovce vidí.Darwin k němu pomalu přešel a kleknul si aby se mohl zvířeti dívat do očí.

Lovec vydal zvuk,něco mezi zavrčením a zapředením.Byl to jistá druh řeči,díky které mohli lovci komunikovat se zvířaty,které jim byly ochotny naslouchat.Jednalo se o jistou formu přetvorby hlasivek,které prováděli osobně prastaří lovci,aby existoval jistý nezaměnitelný způsob jak se lovci rozpoznávají a jak mezi sebou mohou komunikovat naprosto nerozluštitelně.

Garf odpověděl zavrčením které působilo agresivně,ale ve skutečnosti vyjadřovalo radost nad shledáním.

Sam též přistoupila a i ona vydala jistý typ zavrnění,načeš Garf odpověděl stejným zvukem,jako v případě Darwina.Chvíli takto všichni tři komunikovali a pak se na sebe Darwin i Sam obrátili.

„Takže z lovcova domova udělali velikou atrakci,“řekl Darwin.

„Přesněji řečeno,z toho co z něj zbylo,“opravila jej Sam.Kopec nazývaný lovcův domov byl nyní jen kráter ale zdálo se že jeskyně pod ním zůstali neporušené.

„Radši bychom měli jít omrknout škody,“řekl Darwin a se Sam v závěsu vykročili k lodi.

 

67

 

Darwin přeskočil z jednoho stromu na druhý a díky maskovacímu zařízení ho nebylo vidět,jen malou rozmazanou šmouhu,sotva rozpoznatelnou na pozadí zeleně kterou prales tvořil.Sam doskočila na druhou větev a tak pokračovali směrem k lovcovu domovu.Tento způsob byl sice trochu komplikovanější než chůze po zemi ale zajistilo se tím,že je na zemi nikdo z „návštěvníků“ planety neuvidí.

Po několika desítkách skoků se zastavili,neboť uslyšeli zvuk střelby.Oba rychle přiskákali tím směrem a spatřili jak se skupina „lovců“,čítajících asi třicet jedinců pokouší zabít zvíře,které oslabil sonický generátor a v bolestech leželo na zemi.

Darwin měl sto chutí mezi ně skočit a zlomit jim vaz a to všem bez rozdílu,pak si ale uvědomil že by to bylo zcela zbytečné.Používali totiž druhá těla a tak by jim způsobil jen nepatrnou ztrátu.Darwin svěsil hlavu a pokračoval svým směrem.

Po čase konečně spatřili známé místo,ačkoli nyní už to nebyl ten majestátný kopec,ale polokráter.Přijít seshora by bylo velice nerozumné,ale naštěstí existovali i jiné způsoby jak se dostat do jeskyní.Oba obešli kopec a našli malou říčku,která se o několik metrů dál ztrácela ve zdi,ve kterém byla dost velká díra,aby se tudy mohl protáhnout člověk,nikoli však lovec v plné zbroji.

Darwin a Sam byly naštěstí oblečení jen do kombinéz s maskovacími prvky,opaskem s vybavením, čutorou s vodou a párem výživných kapslí kdyby se zde chtěli zdržet déle.Přes hlavu si oba natáhli lovecké klobouky,též se vzorem maskování a na nohou měli boty s přilnavou podrážkou pro pohyb na stromech nebo po nerovném povrchu.

Maskovací barvy zvolili jen proto,kdyby se jim náhodou porouchali maskovací zařízení.U sebe samozřejmě měli i pár zbraní a „speciální“ vybavení.

Protáhli se dírou a museli být dvě minuty pod vodou a až pak se konečně vynořili v jedné z bočních jeskyní. Tahle byla naštěstí dost odlehlá a nepoužívaná,sloužila jen pro rychlí a nepozorovaný únik.Jeskyně měla skoro hladké zdi,které jen sem tam narušovali krápníky a naprasklý kámen,pravděpodobně následek útoku na kopec.

Oba šli širokou chodbou přírodního původu a až pak došli k hromadě kamení která se zdála být neprostupná.Jednalo se zde ale jen o dokonalý optický klam a ve skutečnosti skrýval pohodlný průchod.Prošli skrz něj a dostali se do jiné jeskyně,tahle ale nebyla obyčejná jako ty před tím.V této jeskyni se totiž vyhlašovali výsledky turnaje lovců a také zde prastaří lovci odměňovali.Oba se podivili že oltář je pryč.

Darwin kráčel s hrdostí na toto místo a přistoupil ke stěně kde stával oltář.Opravdu zde po něm nezbyly ani památky.Sam zatím jen stála a poslouchala jestli zde někdo náhodou nejde.

„Je to až neuvěřitelné,“řekl Darwin a vstal ze země. „Před nějako dobou jsme toto místo považovali za domov a právě teď mi připadá,jako bych tu byl poprvé v životě.Jako by tohle místo bylo o něco ochuzení.“

„Ochuzené o smysl?“navrhla Sam.

Darwin přikývl a zaslechl jak se někdo dere dolů. „Radši zmizíme,“navrhla Sam.

 

68

 

Darwin se pomalu protáhl na své větvi,na níž strávil noc.Na zemi by je totiž mohli najít nějací samozvaní lovci a pak by vše mohlo dopadnout špatně.Protáhl se a svlažil si hrdlo trochou vody ze své čutory.Podíval se na sousední větev a spatřil Sam jak se opírá o kmen a dívá se na vycházející slunce.Je až zvláštní že na měsíci lovců slunce rychle zapadá ale relativně pomalu stoupá.

„Jak ses vyspal?“zeptala se lovkyně a elegantním panterovi podobným skokem přeskočila ze své větve na Darwinovi.

„Docela dobře,“odpověděl lovec a věnoval ji milí úsměv. „Co budeme dělat dnes?“

Sam se podívala znova na slunce a povzdechla si. „Tady už moc dělat nemůžeme a škody už jsme zjistili a jed nad míru jasné že tady nic nezmůžeme.Navrhuju abychom se ještě porozhlédli po okolí,zjistili možná pár užitečných informací a pak bychom se měli vytratit.Givin se určitě bude vyptávat tak abychom mu měli co říct.“

Darwin se s vlnou odporu podíval na oblohu.Ta nejhorší věc byla ta že Sam měla pravdu.Tady už doopravdy nic víc nezmůžou. „Tvůj nápad se zdá být jeden z těch nejlepších pro danou situaci.“

 

69

 

Tentokrát se Grex a Alex rozhodli vydat se do lesů aby se trochu odreagovali.Tedy jen Grex, neboť Alex tudy procházel skoro pořád.

Oděni do druhých těl,doprovázeni sonickým generátorem a skupinkou dalších deseti dobrodruhů se nyní nacházeli v hluboké části lesa a užívali si lovu.

Grex musel přiznat že tvorové na tomto měsíci mají dost tuhý kořínek a jen tak snadno se nedají zabít. Byl rád že sebou vozili ten generátor který případnou kořist paralyzuje a oni ji tak mohou klidně zastřelit.V hledáčku své pušky spatřil jednoho z mnoha tvorů kteří tuto planetu obývali.Nevěděli jak se jmenují a tak jim dali vlastní názvy.Tvor se Jmenoval Nazgr,ale tady mu dali přezdívku Pes.

Pomalu se Grex přibližoval ke své kořisti a čekal na vhodnou chvíli.

Nazgr z ničeho nic vyskočil po muži,ale hned padl na zem,kterak jej sonický generátor paralyzoval. Zvíře se svíjelo na zemi a vydávalo kňučivé zvuky.

Grex nastavil na své pušce nejvyšší intenzitu a vpálil zvířeti do hlavy silný laserový paprsek.Nazgr sebou ještě párkrát zaškubal a pak se už ani nehnul.

Mezi jeho družinou to způsobilo veliký rozruch spojený s velmi hlasitým vykřikováním slov „hurá“ nebo „sláva.“

Grex kývnul na nosícího droida a ten ihned uchopil jeho kořist a umístil ji na antigravitační nosítka. Jeho pozornost však ale brzy upoutal pohyb někde na dalekém stromě.Překročil několik padlých stromů a podíval se oním směrem.Někdo nebo něco sedělo na větvi a asi je pozorovalo.Grex si skoro až nenápadně nastavil na pušce řezací laser.Jeho společníci si všimli co Grex udělal a tak udělali i oni.

Tiše začal mluvit do vysílačky. „Tam na té větvi něco je.Až vydám povel tak tu větev sestřelíme na zem.“

Ozvalo se souhlasné zamručení a pak ticho. „Palte,“vykřikl Grex a spustila se střelba po oné větvi.

Ať už na té větvi bylo cokoli tak to odhadlo jejich záměr a začalo skákat na jinou a to takovou rychlostí že se nedalo skoro trefit a ani větve od kterých se odráželo.

Grex nechával ostatní aby stříleli a sám se snažil odhadnout na kterou větev to skočí jako další.Dostal správný odhad a vypálil přesně pod větev,od které se snažilo to orazit.Ta se poslušně zlomila a spadla na zem i se svým nákladem.Všichni ji rychle obklíčili a mířili svými puškami.

Grex se podíval ale vyděl jen větev….pak se ozvalo zapraskání statické elektřiny a hned na větvi se ležela postava oděná do maskovacího oblečení.Pomalu k postavě přistoupil a sňal ji maskovací klobouk a  uvolnil tak zespod rudozlaté vlasy.

„Hezký úlovek,“řekl jeden z dobrodruhů.

 

70

 

Darwin se Přehoupl na další větev a chvíli počkal aby se mohl rozhlédnout zda ho nikdo nesleduje nebo nemohl někdo zachytit jeho pohyb.

Sam se od něj oddělila protože si chtěla ještě něco ověřit ale pořád spolu byly v rádiovém spojení. Přeskočil na další a pak ještě na další a tak pokračoval několik desítek minut,než se mu aktivoval komunikátor.

„Ano,Sam?“řekl.

„Poslyš Darwine,mám tady trochu problém,“odpověděla. „Narazila jsem tady na skupinku dobrodruhů a mám takový pocit že mě jeden z nich spatřil.“

„Budeš potřebovat pomoc?“zeptal se lovec.

„Asi ne ale radši bud‘ připravený….“ Najednou zazněl v Darwinově komunikátoru zvuk laseru a praskajícího dřeva. „Měním názor,rychle sem.“

Darwin si rychle nasadil navigační brýle a pomocí lokátoru v Samině komunikátoru se vydal rychlostí blesku patřičným směrem.

Dorazil však pozdě a na místě kde ukazatel říkal že se Sam nachází ležel jen její komunikátor a spousta uřízlých větví.Přiskočil dolů a rychle zhodnotil situaci.Na zemi byla spousta stop a ty ukazovali až moc dobře směr jeho cesty.

 

 

71

    

Sam si připadala jako by ji přejel válec na uhlazování silnic.Poslední věc na kterou si vzpomněla,byla jak se pod ní podlomila větev,přičemž vypadala že by ji udržela i se zbrojí.Pak spadla na a narazila hlavou o zem.Pak už si na nic nevzpomínala.

Nechápala ale proč po ní „lovci“ stříleli,i když je nijak neprovokovala.

Otevřela oči a zjistila že se nachází v hezky zařízeném pokoji s drahým nábytkem a obrovským oknem s výhledem do vesmíru a na Měsíc lovců.Ona sama ležela na široké posteli,ale zbavena svého vybavení,od zbraní,až po běžnou výbavu do terénu.

Byla oblečená jen do svého jednodílného spodního prádla,ale to ji nijak nevadilo.Vstala a rozhlédla se po okolí.Ať už ji tady věznil kdokoli,tak mu velice záleželo na pohodlí svých „obyvatel.“

Pomalu přešla k jedné ze skříní a otevřela ji.Nacházela se v ní spousta šatů v nádherném střihu a Krásy. Zavřela ji a přešla k jiné skříni a našla tam skoro to samé.

„Žádná kombinéza?“zeptala se sama sebe a zavřela skříň.

Na holoprojektoru umístěném ve stole se zhmotnil Hologram mladé ženy. „Dobrý den,madam,“řekla. „Potřebujete něco?“

Sam nedala najevo překvapení a rozhodla se využít šance. „Mohla bych požádat o nějaké šaty?“

Žena vypadala překvapeně. „Pokud vím tak byste měla mít šaty ve skříni,nebo je tam snad nemáte?“

„Potřebovala bych nějakou kombinézu,“odpověděla Sam.

„Samozřejmě,“ řekla žena a místo ní se ukázal výběr kombinéz. „Přejete si některou z nich?“

Chvíli se dívala. „Nějakou obyčejnější byste neměli?“

Změnila se paleta a ukázal se výběr jiných,mnohem prostších kombinéz.Sam si vybrala šedou kombinézu která byla velice populární mezi techniky.Žena byla sice překvapená Saminou volbou,ale její přání splnila a tak se za chvíli Sam cítila jako normální člověk.

Pomalu přešla k velikému oknu a dívala se ven.

 

 

72

 

Darwin se rychle vymanil z nákladového prostoru raketoplánu,který právě přivezl dobrodruhy z měsíce. Jakmile se vymanil zespod nákladového prostoru,musel rychle vylézt a přeběhnout přes dok.Jen díky svému tréninku si ho nikdo nevšiml a mohl se tak se mohl rychle ukrýt.Musel přiznat že mu to trvalo dost dlouho než se sem dostal.Tři dny se snažil nějaký způsobem dostat do nějakého z raketoplánů a nakonec se mu to povedlo.

Schoval se mezi bednami s vybavením a hledal další cestu.Jelikož byl oblečený skoro stejně jako většina dobrodruhů tak zde dost dobře zapadl.

V první řadě se ale musí obléct trochu patřičněji,nejlépe do oděvu bezpečnosti.Chvíli se jen tak procházel po velikém prostranství doku kde do lodí nastupovali cestovatelé a letěli dolů na planetu a nakonec našel co hledal.Stanoviště bezpečnosti,tak stálo na dveřích jedné místnosti.

Zapnul si neviditelnost a vlezl dovnitř,kde se nacházel jen jeden člen bezpečnosti a ještě k tomu si podřimoval na židli u svého stolu a zdálo se že docela tvrdě.

Darwin k němu pomalu přistoupil a z kapsy vesty vyndal malou ampulku a dal přičichnout muži a ten usnul ještě hlouběji.Jednalo se o extrakt z rostliny Farie a dokázala vyvolat v subjektu který k ní přičichl neuvěřitelnou touhu spát a taky hned usne a navíc vyvolá ztrátu krátkodobé paměti,takže si ten muž nebude pamatovat nic co se stalo před deseti minutami než šel spát.

Lovec pomalu přešel k několika skříním napravo od stolu a otevřel je.Tady našel jen bezpečnostní opasky,obsahující paralizační pistoli,pouta,náhradní zásobníky do pistole a další vybavení.

Darwin je vzal a položil na stůl.Pak otevřel další skříň a našel kombinézy ochranky.Našel si jednu na svoji velikost a začal se do ní soukat.Kombinéza byla šedé barvy s černýma botama.Hned jak utáhl opasek tak se otevřeli dveře a do místnosti vešel jiný člen ochranky.Všiml si nejdříve spícího muže a pak i Darwina.

„Psssst,“zasyčel Darwin a ukázal na spícího muže. „Právě usnul.“

Nově příchozí pochopil a choval se tiše.Přešel k lovci. „Kdo jsi?“zašeptal.

„Jsem nový člen ochranky,“odpověděl Darwin stejně tichým hlasem.

„Tak to tě tady vítám,“řekl muž a podal Darwinovi ruku na pozdrav.

Lovec ji přijal. „Prosím tě,nevíš náhodou kde se tady vyřizují identifikační karty?Řekli mi abych šel sem.“

„Ví o tom šéf?“zeptal se muž a ukázal na spícího.

„Jo,“odpověděl Darwin pohotově.

„Tak fajn,“řekl muž od bezpečnosti a přešel k jedné ze stěn a na jednom místěn otevřel kus stěny,kde byly uloženy v komíncích identifikační karty.Jednu vzal a vložil ji do čtecího zařízení. „Jak se jmenuješ?“ zeptal se.

„Dean Dexter,“odpověděl Darwin pohotově.

Muž zadal informace do počítače. „Priority?“zeptal se.

Darwin dělal že se zamýšlí. „Myslím že mi určili nejvyšší prioritu.Tedy alespoň tak to Grex říkal.“

Muž vytřeštil oči. „Ty znáš Grexe Millera?“zeptal se.

„Jo,“odpověděl. „Jsme staří přátelé.“

Strážný pokrčil rameny. „Když to řekl tak to uděláme,“ a zadal další parametr.Takhle vyplňovali dalších deset minut a pak strážný vydal Darwinovi průkaz.Zrovna chtěl vyjít,když se muž na židli probudil a pohled mu spadl na Darwina. „A ty jsi kdo?“zeptal se,jako by byl opilý.

,„Dean Dexter,“řekl Darwin,jako by nevěděl o čem muž mluví. „Nový člen ochranky.“

„Dean Dexter?“ zeptal se muž a poškrábal se na hlavě. „Nějak nevím,ale to je jedno,“položil si ruku na čelo. „mě tak bolí hlava že si na nic nemůžu vzpomenout.“Podíval se na Darwina. „Máš vyřízený průkaz?“ zeptal se.

Darwin vytáhl průkaz z kapsy a ukázal jej muži.

„Tak co tady ještě děláš?“zeptal se nasupeně.

     

 

 

73

 

Grex se tvářil velice zklamaně a taky měl proč.Když sem dopravili tu lovkyni tak ji sebrali veškerou její výbavu a on se strašně těšil na to,že bude moci použít některou z jejích technických vymožeností pro své cíli. Hlavně tu funkci neviditelnosti po které vždycky toužil.

Nepočítal ale s tím,že její přístroje budou nastaveny pouze na její biochemii a že při kontaktu s někým jiným spustí sebedestrukční mechanismus.

Právě se díval na neforemný kus roztaveného kovu na pracovním stole jeho vědců. „A vážně se to už nedá spravit?“ zeptal se s nadějí.

Vědecký pracovník zavrtěl rozhodně hlavou. „Ten přístroj se roztavil naprosto dokonale a to myslím vážně.Veškeré obvody,dráty i pevné kusy kovu se roztavili a slili se do sebe.Veškerá elektronika se doslova roztekla a ještě více zamíchala s tou kaší.To co tady mámě,“uchopil předmět a pustil zase na stůl, „je jen kus kovu vhodný leda tak do sběru nebo jako těžítko.“

Grex smutně svěsil hlavu,ale pořád věděl že je tu naděje.Pokud by se mu nějakým způsobem povedlo se s tou lovkyní spřátelit,mohl by z ní nakonec dostat jak podobný přístroj znovu sestavit.

„Ještě je tu naděje,“řekl směrem k vědci a odešel.

 

74

 

Sam si pohodlně hověla ve velkém a pohodlném křesle a dívala se velikým oknem ven.Zajímalo ji kde asi může být Darwin,ale jak ho znala tak určitě bude někde na blízku a určitě už je na téhle stanici.

Samotná stanice vypadala,jako veliká deska s mnoha palubami a velkým množstvím ubytovacích prostor pro zákazníky.Zdálo se dokonce že se stanice rozšiřuje,jak se snaží pojmout další a další zákazníky.

Jak se ale Sam dozvěděla,tak lov zde nebyl jediný způsob vyžití.Bylo zde taky spousta kasin,kino sálů, výstav a dalších několik desítek způsobů trávení volného času.Celkově vzato byla Sam znechucena tím co se stalo s kdysi pro lovce posvátným kusem země,nezasaženým civilizací a hlavně bez zábavního průmyslu.

Sam se zavrtěla a vstala z křesla.Přešla ke dveřím a pokusila se je otevřít.Pořád byly zamčené.Její síla by sama o sobě stačila na to aby se dostala ven ale tam by na sebe tak maximálně upoutala pozornost stráží a moc dlouho by na útěku nebyla.Znovu se vrátila k panoramatickému oknu a dívala se ven.

Po chvíli se ozval zvuk zámku a dveře se otevřely.Vkráčel do nich muž v drahém černém obleku.Měl jasně hnědé vlasy a modré oči a působil dost sebejistě.Za ním vkráčeli dva strážní a zaujali místa po obou stranách dveří.

Muž se podíval na Sam a gestem naznačil ochrance aby odešla.Když se za nimi zabouchli dveře tak se muž představil.

„Zdravím vás,“řekl. „Mé jméno je Grex Miller a vedu zdejší zábavní centrum.“

Sam si odfrkla.Tím že je s ní v jedné místnosti se vystavil obrovskému riziku.Sam by ho dokázala zabít klidně i beze zbroje a to během několika málo vteřin a určitě dřív než by se znovu objevila ochranka.Prozatím se ale rozhodla že si vyslechne co má ten muž na srdci.Zatím ale mlčela.Znala pravidla zajatce a ten nikdy nepromluví,nebo jen výjimečné.

„Vy se jmenujete?“zeptal se.

Sam ho propalovala pohledem,ale své jméno mu přeci jen řekla. „Samantha.“

„A dál?“zeptal se Grex,Sam ale nepromluvila.Zvedl poraženě ruce. „Nu dobrá,jak si přejete paní,“ zarazil se, „nebo slečno Samantho?“zeptal se s nadějí v hlase,kterou Sam zcela pochopila,ale nepromluvila.

Grex si pomyslel že bude nejlepší když se prozatím nebude o nic snažit.Zatím si Sam jen okem změřil. „Proč máte na sobě kombinézu pro techniky?“zeptal se a přešel k jedné ze skříní a otevřel ji.Vyndal z ni modré šaty,které Sam často vydávala na bohatých dámách když od nich brala práci. „Tyhle by vám určitě slušeli mnohem lépe,nemyslíte?“

Sam nehnula ani brvou a jen se otočil zpět k panoramatickému oknu a dívala se ven.

Grex si povzdechl a vrátil šaty zpátky do skříně a začal se pomalu přesouvat k Sam. „Vy jste jistě bývalá lovkyně,že?“ zeptal se a zdálo se že už ví že Sam neodpoví.Jen se dívala na měsíc lovců. „Myslím že tato planeta je vskutku nádherná.Taková čistá a divoká,“pohlédl na Sam a zastavil se vedle ní. „Není divu že jste si ji vybrali jako svůj domov.“Ještě o něco se přiblížil.

Sam se na něj zlostně podívala. „Dostáváte se na nebezpečnou vzdálenost,“řekla. „Radila bych vám abyste ode mě poodstoupil.“

Zdálo se že nevěnuje Samině řeči pozornost. „Myslím že vy sem velice dobře zapadáte,“řekl a ještě se přiblížil.

„Já vás varuju!“řekla Sam o něco výhružnějším hlase.

„Myslím že byste tady mohla zůstat,mohli bychom být dobří přátelé,“pokračoval Grex a už byl až nebezpečně blízko. „Možná i něco víc.“

Už se ji snažil políbit,ale Sam,byla rychlá.Uchopila ho za jednu ruku a rychlím pohybem ji zlomila.Grex se svalil na zem a řval bolestí.

„Já vás varovala,“řekla lovkyně.

V tu chvíli se rozrazili dveře a do pokoje vběhla ochranka a namířila své paralizační pistole rovnou na Sam.Ta už jen čekala kdy se zase pohrouží do bezvědomí ale Grex je zastavil. „Nestřílejte!“zavelel a podíval se na lovkyni.K jejímu překvapení se usmál. „Za tohle si můžu sám,“řekl a vstal,přičemž si přidržoval čerstvě zlomenou ruku. „Za čas určitě změníte názor.“

Načeš se svou ochrankou vypochodoval ven z pokoje a opět zamknul.

 

75

 

Pro Darwina to nebylo nic neobvyklého být v přestrojení,ale za člena ochranky byl za celou svou kariéru poprvé a docela se mu to líbilo.Ostatní pasažéři k němu chovali jistý typ úcty,ale nebylo to stejné,jako když byl lovcem,ale jistá náhrada to byla.

Procházel se celým rozlehlým komplexem a nacházel různé divy tohoto zařízení.Navíc díky kartě ochranky s nejvyššími prioritami  měl i možnost vstoupit do „zákulisí.“

Procházel paluby pasažérů a snažil se najit,kde se tak může Samantha nacházet,ale ať už byla kdekoli, tak na této palubě ne a určitě ne v této části stanice.

Pátral už několik hodina a pak došel k závěru,že se radši napíchne na počítač,i když to chtěl od začátku zavrhnout.Nic jiného mu stejně nezbývalo.

Zastavil se u jednoho ze stanovišť bezpečnosti a k velikému údivu zde byly i obrazovky.Jednalo se asi o kontrolní místnost.Když vešel tak současná osádka mu věnovala jen chvilkový pohled a pak se zase vrátili k práci.Zdálo se ale že se čímsi baví.Chvíli je pozoroval a zcela nepochopitelně propukli ve smích.

Přišel k nim a zeptal se. „Copak se děje tak zábavného?“

Jeden z mužů,který už přemohl slzy způsobené smíchem se na něj podíval a pak ukázal na jeden z monitorů. „Jimsi,“řekl svému kolegovi,který se taky ještě nepřestal smát. „Přehraj to ještě jednou.“

Muž udělal jak mu bylo poručeno.Darwin vyděl na obrazovce Sam,jak stojí u velikého panoramatického okna a pak uviděl Grex Millera. „Jsi moc blízko,hochu,“řekl si v duchu.Pak uviděl jak se snaží Samanthu obejmout,ta mu však rychlím pohybem zlomila ruku.Darwin se nemohl ubránit úsměvu a ostatní vypukli v bujarý smích jako předtím.

„Kdo to je?“zeptal se lovec.

„Nemáme tušení,“odpověděl jeden z mužů. „Přivezli ji před nějakou dobou a chovají se k ní jako k pokladu,“ podíval se na displej. „A ani se nedivým proč.Viděli jste ji když se probudila?Takový kus ženské pro toho zmetka Grexe.“

Darwin se snažil dát do svého hlasu trochu zvědavost. „A ve kterém pokoji je?“zeptal se.

Muži opět propukli ve smích. „Tak ty bys to na ni zkusil?“podíval se Darwinovu identifikační kartu. „No, myslí že s tvými povoleními to nebude problém ti to říct.Je v části stanice pro speciální hosty.Pokoj tři,čtyři, nula.“Podíval se Darwinovi do očí. „Hodně štěstí kamaráde a jestli ti to vyjde tak se s námi přijď podělit o své zážitky.“

Darwin jim věnoval úsměv a pak odešel z místnosti. „Můžete se spolehnout,“řekl ve dveřích a vyšel ven.

 

76

 

Na stanici vládla aktivita jak během kterékoli doby a tak mnoho barů a podniků mělo nonstop provoz aby si zákazníci dovolit jejich služby kdykoli si přáli.

Darwin si vybral jeden z těch honosnějších,kde obsluhovali i personál.Bar byl zařízen ve velice příjemném stylu.Dřevěné obložení,pravděpodobně ze stromů z měsíce,panoramatická okna do vesmír, spousta pohodlně vypadajících pohovek a židlí.Darwin se usadil přímo u baru a objednal si jeden z energetických nápojů s ledem,který měl ze všech nejraději.Byl rád že po kapsách má vždy nějakou hromádku kreditů pro každý případ.

Po chvíli ho ale přímé vysedání přestalo bavit a tak vstal a přešel do jiné části baru.Usadil se v pohodlné pohovce a díval se na všeobecný cvrkot okolo.Nedaleko od něj se bavila jiná skupinka ochranky s děvčaty. Oddávali se smíchu a zábavě a o Darwina nejevili žádný zájem.

V jiné části si zase seděli dva dobrodruzi a pravděpodobně si vyměňovali své dnešní historky z měsíce. Opodál se bavili dva dobře oblečení starší muži,asi někteří z akcionářů a okolí nevěnoval vůbec žádnou pozornost.

Darwin si v klidu upíjel a relaxoval,když do místnosti vešlo pět žen,vlastně dívek.Mohli jim být  mezi devatenácti a dvaceti třemi lety.Moc se o ně nezajímal.Bylo na nich spíše zajímavé oblečení neboť bylo úplně stejné.modrá sukně a upnutá košile stejné barvy. Když už konečně věděl kde se Sam nachází tak už její záchrana nebyla zase až tak problematická a zdálo se dokonce že si své zajetí užívá.Rozhodl se že jí v tom ještě chvíli nechá a tak si zašel do jednoho z barů na drink.

Usadili se nedaleko od Darwina a dali se do své řeči a pro ně důležitých věcech.Darwin ale poznal že po něm házejí očkem,ale nic na sobě nedal znát.

Společně mluvili dlouze,než zavládlo z jejich strany ticho. „To je nuda,“řekla jedna z nich.

„Co myslíš?“zeptala se druhá.

„Měli jsme si s sebou přivézt pár otroků abychom se tak nenudili,“odpověděla.U mimořádně bohatých rodinách se nenajímali zaměstnanci ale kupovali se otroci,kteří nedostávali žádný plat,jen stravu a i to bylo málo.

„Copak to tady něco chybí?“mávla jiná rukou. „I tady máš spoustu chlapů.“

„Jasně,“přitakala jiná. „Třeba támhle máš jednoho který vypadá dost slibně,“ukázala na Darwina.

Dívka která před tím mluvila o otrocích se podívala směrem kterým její kamarádka ukazovala a bylo to právě na Darwina.

„Hej,ty.“zavolala.Darwin zvedl zrak od svého pití a otočil se jejím směrem. „Pojď se!“

Darwin se zachoval jako správný podřízený,vstal a přešel ke skupince. „Přejete si?“zeptal se.

„Co asi,“odpověděla jiná dívka. „Pro začátek aby ses posadil a představil se.“

Lovec se posadil a položil si vedle sebe svůj drink. „Dean Dexter,“představil se.

„Miriam Kersi,“představila se dívka po Darwinově levé ruce.Měla černé,krátké vlasy a modré oči.

Gini Morsová,“představila se druhá dívka.Tato měla skoro až bíle vlasy a též modré oči.

Sára Kamasiová,“řekla třetí dívka.Měla hnědé vlasy a zelené oči.

Jana Orio,“vyhrkla čtvrtá dívka.Měla zrzavé vlasy a hnědé oči.

„Justina Millerová,“řekla dívka,která před chvílí mluvila o otrocích a byla to taky ona kdo sem Darwina „přizvala.“Působila dojmem rozmazlené holčičky s příliš dětskou tváří.Měla Blond vlasy a hnědé oči.Darwinovi někoho dost připomínala a doufám že už víte koho. „Ti jsi tady nový,co?“zeptala se.

Ano,“odpověděl lovec. „Nejsem tady zatím moc dlouho.“

Dívky se usmáli. „Tak to máme štěstí,“pronesla Sára.

„Velký štěstí,“přisvědčila Gini.

„No,jak velký to se teprve přesvědčíme,“namítla Justina a podívala se Darwinovi do klína.

Lovec nic neřekla ani nezareagoval.Co by teď dal za to,aby se od nich mohl nějak odtrhnout… Jako by to přivolal,zapípal mu komunikátor. „Ochranka která je nejblíže palubě devět ať se tam ihned dostaví,“ozvalo se v ní.

Darwin vstal. „Omluvte mě ale povinnost volá,“řekl a dal se k odchodu.

„Později,“zavolali na něj dívky a házeli po něm toužebné pohledy.

Hned jakmile Darwin odešel tak z jiného vchodu vstoupil Grex Miller a ruku už měl v pořádku díky regeneračnímu roztoku.Pomalu přistoupil se stolu kde dívky seděli a podíval se na Justinu. „Mohl jsem tušit že tě najdu zrovna tady,“řekl.

„A co mám jiného dělat,tati?“odpověděla.

Grex se usmál a spiklenecky se k ní naklonil. „Už sis někoho našla?“zeptal se jízlivě.

K jeho překvapení se Justina usmála. „Něco se tady rýsuje,“odpověděla. „Zrovna on odešel a tys přišel.“ Podíval se na dveře,kterými Darwin odešel. „Najímáš perfektní ochranku.“

Grex se pousmál. „Takže tobě se líbí hoši v uniformě?Jak se jmenuje?“

„Dean Dexter,“odpověděla a očkem obsáhla celý její stůl. „A nemyslím že jsem jediná komu se líbí.“

 

77

 

Darwin se zastavil a opřel se o zeď. „Tohle bylo o fous,“ řekl si pro sebe. „Musíme odsud rychle vypadnout.“

Začal směřovat požadovaným směrem až naše co hledal.Musel si trochu pohrát se zámkem ale nakonec se mu ho podařilo zkratovat a dveře se poslušně otevřeli.Ještě předtím ale trochu zafixloval s počítačem,aby si myslel že dveře jsou pořád zavřené.

Sam stála u panoramatického okna a jen se dívala ven.Zdálo se dokonce že se usmívá. „Chcete zlomit i tu druhou ruku?“zeptala se a otočila se na Darwina.

„Něco jsem ti udělal?“zeptal se Darwin provinile.

Úsměv ji na rtech zůstal. „Ty nic,ale někdo jiný.“

Darwin se pousmál. „Jestli sis našla jiného tak já můžu odejít,“navrhl a sáhl do kapes své kombinézy pro něco z vlastního vybavení.Malá holoplošinka opatřená antigravitační podložkou.

Sam pochopila o co jde a tak vyšla směrem k němu a poslala za sebe plošinku,která vymodelovala její Hologram a tak si bude každý myslet že tam pořád je.

„Padáme odsud,“řekla Sam.

 

78

 

Grex Miller si vykračoval po palubě a šel znovu navštívit lovkyni a nesl s sebou láhev nejlepšího vína na stanici.Jeho cena byla sice vysoká ale to mu nijak nevadilo,při svých příjmech to pro něj nebyl problém.

Když přišel ke dveřím a otevřel je svým speciálním kóde,uviděl Sam jak stojí u okna a dívá se ven. „Ahoj,“ pozdravil. „Jak se vede?“

Lovkyně neodpověděla,ale to bylo normální,neodpověděla ani předtím.Vykročil k ní a pořád přemýšlel, jestli s sebou neměl vzít ochranku.Zastavil se u stolu a znovu pohlédl na Sam.Pořád mu připadala nesmírně přitažlivá a nádherná.

Možná se z nich při troše práce stane něco víc než jen přátelé,jak si myslel.Sám ale nějak tušil že to bude chtít hodně práce a úsilí.Měl už ale i jisté plány jak svého cíle dosáhnout a při jejich představě se musel usmát.

Ženu sice měl ale to je vedlejší.Může se s ní kdykoli rozvést,nebo s ní zůstat a Sam by byla jeho milenkou. Sám se musel chválit jak dobře to vymyslel.

Položil láhev na stůl. „Nedáš si trochu vína?“zeptal se.Pořád mlčela a tak si usmyslel že se zkusí přiblížit. Šel pomalu,aby se zase nedočkal zlomené ruky nebo jiné části těla.Po včerejší zkušenosti by se ani nedivil, kdyby ho rozlámala jako párátko. „Myslím že jsme včera vykročili špatnou nohou a tak mě napadlo že bychom to mohli napravit,“řekl a už byl skoro u ní. „Proč nic neřekneš?“

Chtěl ji otočit směrem k sobě ale místo toho jen sáhl po vzduchu a rozvířil Hologram.

 

79

 

Darwin v klidu kráčel a Sam byla vedle něj.Stačilo jen trochu překalibrovat svůj přístroj na neviditelnost a tak jej mohla použít i Sam.Jejich cílem se měl stát některý z transportérů dolů na planetu.Problém bude ovšem s tím jak se tam dostat.

Sam měla maskovací zařízení ale Darwin ne.Oba stáli u vyrovnaných beden s vybavením a přemýšleli co dál.

„Mám jistý návrh,“řekl Darwin. „Ty máš maskovací zařízení.Běž do nějakého raketoplánu a dostaň se na povrch planety.Já se za tebou nějak dopravím a pak se sejdeme u naší lodi.“

Sam už chtěla protestovat.ale Darwin ji rukou zastavil. „Není čas na hádky,ten Hologram je na moc dlouho nezdrží.“Políbil ji na ústa. „Běž,“řekl.

Sam pokývala hlavou a aktivovala maskovací zařízení.

Darwin vstal a přemýšlel jak se odsud dostane.Raketoplán není moc dobrý nápad a do soukromých lodí se bez své zbroje nedostane a ta je momentálně na Dintrii v jejich bytě.

Jedinou možnost měl v záchranných modulech,které by měly i tady být.Vyšel z doku a hrál si na bezpečáka na rutinní obchůzce a směřoval k únikovým modulů.Aby měl co nejkratší cestu tak musel projít přes obytné části privilegovanějších a záhy toho i litoval.

Potkal Justinu Marxovou a k jeho smůle si ho všimla. „Hej Deane,“Zavolala na něj.

Darwin věděl že se musí zachovat správně a tak k ní přišel. „Přejete si,paní?“zeptal se.

„Ano,“odpověděla. „Chci se projít po stanici a chci tě jako doprovod.“

„Tohle je trochu čára přes rozpočet,“pomyslel si lovec a nahlas jen řekl. „Jak si přejete.“

Musel s ní projít spousty různých podlaží a pater a tím se jen vzdaloval od svého cíle.Nakonec se dostali i do velícího centra,kde mu Justina chtěla někoho představit.

Darwin čekal u jednoho z ukazatelů a sledoval pohyby raketoplánů a byl rád že Samin raketoplán dosedl na povrch.Touhle dobou už bude na cestě k jejich lodi…

Darwin konečně spatřil koho mu to chce Justin představit.Před ním se objevil muž,menší než lovec a v černém obleku.Grex Miller.

Zdálo se ale že proti tomu setkání protestuje. „Poslyš Justin,mám práci a nemůžu ztrácet čas…“zrak mu spočinul na Darwinovi.Hned přestal protestovat a podíval se Darwinovi do očí. „Nevěřil bych že se ještě někdy setkáme,“řekl se samolibým úsměvem. „Rád vás opět vidím,Darwine.“

Justina vypadala zmateně. „Ty ho nepoznáváš?“zeptal se Grex. „To je přece Darwin Pagin.“

Dívka se podívala vedle sebe. „Ty jsi mi říkal že se jmenuješ Dean Dexter,“okřikla lovce.

Darwin zachoval klid a zvažoval své alternativy.Může se trochu zdržet a popovídat si o starých časech a tato alternativa by skončila Grexovými vyrvanými vnitřnostmi na podlaze.Druhá možnost byla prostě utéct.Třetí možnost by byla poslechnou si co chtějí a pak utéct.

„Já věděl že tu Samantha nebyla sama,ale že zrovna s tebou,“pronesl Grex s úsměvem. „To jste tak dobří přátelé?“

Darwin zakroutil hlavou. „Nejsme přátelé….“řekl.

Grexovi se rozzářili oči. „No to je výborné,“Naklonil se k lovci blíž. „Myslím že se mé dceří líbíš.A lovec v rodině,to se nestává každý den.“

Darwin ho přerušil zvednutím ruky. „Nenechal jste mě to dopovědět.Já a Sam nejsme přátelé,ale manželé.“

Justina se otočila na svého otce a začali si mezi sebou šeptat,aby to Darwin neslyše.

„Tati,“řekla Justina. „Já ho chci.“

„Samozřejmě,nějak už to zařídíme,“konejšil svoji dceru.

„Ale já ho chci hned,“dupla si.

„Podívej se,“ukázal směrem k Darwinovi. „On není otrok…kde vůbec je?“

 

80

 

Únikový modul narazil do povrchu planety a Darwin byl rád že utekl tak rychle.Trvalo mu nějakou dobu než se dostal k modulům a musel překonat pár nepěkných překvapení.To první bylo že proti němu zburcoval Grex snad celou stanici a on se musel uchýlit do bezpečí údržbářských šachet,ve kterých nebývají detektory pohybu ani života.

Když se dostal k modulů,musel si ještě trochu popovídat s počítačem který měl kontroloval jejich vypouštění a podařilo se mu ho přesvědčit,že se jedná o stav nouze.Modernější počítačové systémy byly vybaveny samostatným vědomím a tak výhružka jejich zničení napomohla ke změně názoru.

Protáhl se v křesle a odjistil bezpečnostní pásy.Jeho transport měl vejcovitý tvar se silnými motory a místem dost velkým až pro šest lidí,i s odpovídajícím vybavením.

Vstal a přešel k průlezu,který se ale oproti všem jeho snahám o nenásilné otevření nechtěl pohnout. Počítač mu hlásil že pokud jsou na nebezpečné planetě,tak se kapsle automaticky uzavře a znemožní její otevření a podle jeho informací,takovou planetou měsíc lovců byl.

Darwin si povzdechl a otevřel jednu z úložných skříněk,obsahujících nářadí a pomocí něj začal rozebírat dveře.Trvalo mu to šest hodin,neboť se jednalo o velice komplikovaný mechanismus se systémem rezervních zámků.

Darwin je všechny vyřadil a doslova vykopl dveře z pantů.Po tom pachu na stanici mu připadal vzduch tady na měsíci jako rajský plyn a voňavější než kdy předtím.

Jeho jediným problémem bylo,že ho dělilo od lodi asi tři sta  kilometrů.Za normálních okolností by to nepředstavovalo problém,ale jelikož vysílačku aby přivolal Sam nemohl použít díky možnému skenování ze stanice tak se musel spolehnout na své nohy.

Už během prvního dne uběhl asi sto kilometrů a pak se musel utábořit.Ačkoli na něj zvířata neutočili a ani masožravé rostliny tak to se netýkalo močálů a bažin,kterých byla planeta plná.

Našel si jedno ze suchých míst a rozdělal si oheň.Ještě před opuštěním modulu vyndal navigační počítač a trosečnickou výbavu a tak měl zajištěno vše co potřeboval.

Pomalu ukusoval z výživné tyčinky a naslouchal zvukům měsíce,který svou aktivitu neztrácel ani v noci. Jeho pozornost upoutal zvuk v křoví a vyděl,jak z něj vystupuje Nineas,pro lovce nejposvátnější tvor.Jednalo se o tvora podobnému veliké lišce s jasně bílou srstí,která prozrazovala vysoký věk.Byl vysoký jako Darwin a o něco delší a s ostrými drápy na nohou.

Na Nineasovi tváři patřili k nejkrásnějším jeho oči,které působili přátelsky a velice přívětivě.Měl krátké špičaté uši a tlamu,která nevypadala že by měla nějaké zuby ale chyba lávky.Když útočí nebo se brání,dokáže vycenit dlouhé a ostré zuby.

Darwin rychle vyskočil z kmene a tvorovi se hluboce poklonil.Tvor udělal něco podobného.

„Rád vás vidím,“řekl Darwin v oné řeči,kterou je vybavili prastaří lovci.

K jeho překvapení na něj Nineas promluvil lidským hlase. „I já tebe rád vidím,Darwine Pagine.Je to již dlouho co jsem si promluvil z lovcem.“Pomalu přistoupil k ohni a usadil se nedaleko od Darwina a ten se posadil též.

„O čem si chcete promluvit?“zeptal se Darwin.

„Jsem Nines,vrchní vůdce Nineasů a chci si pomluvit o tom,co nás spojuje.Jak již jsem řekl,je to již dlouho co sem si s lovcem promluvil,“odpověděl tvor. „Oba chceme něco změnit.Ty a určitě i ostatní lovci chcete vrátit na tuto planetu klid a v jistém slova smyslu i mír.“

„Myslím že na vše už je pozdě,“zavrtěl Darwin hlavou. „Dokud bude u vlády tento systém a bude podporovat tenhle nechutný zábavní průmysl tak je vše beznadějné.Nejraději bych....“zarazil se.

„Ano?“pobízel ho Nines.

Darwin sevřel ruku v pěst. „Nejraději bych znovu oblékl zbroj a vběhl tam nahoru,“Ukázal k obloze na stanici která byla vidět jako veliká tečka. „Všechny bych tam rozsekal na kusy,jejich hlavy napíchnul na kůly a jejich krví bych si udělal značky na své zbroji,“Darwin dal zcela průchod svému hněvu a emocím.Cítil se najednou lépe.

„Někdy bych něco podobného udělal i já,“přiznal Nines. „Jenom beze zbroje.“

Darwin se musel pousmát a pokusil si představit tvora ve zbroji. „Někdy bych se rád vrátil do starých časů.Do časů kdy jsme zde měřili svoje síly se samotnou přírodou.“

„Máš pravdu,“přiznal Nines. „Ty časy chybí i nám.“

Darwin svraštil obočí. „Nám?“zeptal se.

„Všem tvorům na celé planetě,“odpověděl Nines. „Abych byl upřímný,nenávidíme ty novodobé lovce. Každého kdo se tady připlete chceme roztrhat,ale vozí sebou něco,čemu vy říkáte sonický generátor a díky němu jsem bezmocní.“

Ani kdyby ho neměli,tak by to pro vás nic neznamenalo,“zakroutil Darwin hlavou. „Oni tady v lese doopravdy nejsou.“

Nines pootočil hlavou. „Jak to myslíš?“

„Je mi to absolutně nechutné,vážně to chcete slyšet?“

Nines pokýval hlavou a Darwin si povzdechl. „Používají něco,čemu říkají druhá těla,která ovládají z bezpečí z vesmíru,“ukázal prstem nad sebe. „Oni tady doopravdy nikdy nesestoupili.“

Nines vytřeštil oči. „To není pravda.Tohle nemůže být pravda.Takové znesvěcení všeho co pro nás lov znamená.Taková urážka,“ vstal a bral se k odchodu. „Dobře se vyspi.Ráno tě odvezeme k tvému plavidlu.“načeš se rozběhl do lesa.

Darwin se ještě dlouze díval do ohně a pak usnul.

 

81

 

Sam se protáhla a podívala se na vycházející slunce.Musela přiznat že rána tady na Měsíci lovců jsou nejkrásnější v celém vesmíru.Odhrnula deku pomalu vstala.

Musela pořád přemýšlet jestli se Darwinovi povedlo opustit ve zdraví tu hnusnou věc na orbitě.S největší pravděpodobností je už na povrchu a razí si cestu k ní.

Přešla jeskyni k Darwinově lodi a ohlédla se za sebe,doufala že už ho uvidí,ale viděla jen spoustu neprostupné zeleně před sebou.Vstoupila tedy do lodě a přemýšlela co bude dělat aby nějak zabyla čas. Rozhodla se že si půjde přečíst Darwinův deník v počítači lodě.On ji v tom nikdy nebránil a proč by si v něm nepočetla?

Usadila se do pohodlného křesla kopilota a aktivovala jednu z konzolí.Rychle našla co hledala o opět se dala do čtení.Dozvídala se toho o něm čím dál více a on o ní věděl jen málo.Někdy si říkala jak ji může vůbec milovat.

Ona sama pocházela z Omrionu,planety blízko středu galaxie ačkoli pořád dost odlehlé.Právě pro její odlehlost a klid si zde založili kolonie náboženské skupiny a to převážně katolíci.Její otec patřil k největším vyznavačům křesťanství (skoro až k fanatikům) a to samé se pokoušel vštípit i Samantě a to i násilím.Dlouhé hodiny musela prosedět v kostelech a modlit se,i když tomu vůbec nerozuměla.

Její otec ji za každé provinění a to i sebemenší ihned posílal do kaple aby tam strávila noc a modlila se k bohu za odpuštění.Z počátku se modlila ale pak ji to přišlo jako ztráta času a dál už se nemodlila,jen počítala zrníčka písku,které si s sebou vždy přinesla v kapse aby se nenudila.Když dosáhla patřičného věku tak ji otec poslal do kláštera aby dostala „patřičné vychováni“ od vyšších hodnot.I toto období Sam přetrpěla a zachovala si své já i přes intenzivní pokusy ze strany jeptišek a mnichů o její „nápravu.“

Ve svém věku patnácti let dosáhla patřičného věku na vdávání a byl ji předurčen pohledný mladík.Ten byl ale zcela oddán víře a modlení a prakticky nic jiného nedělal.Sam využila rozruchu před svatbou a unikla z planety na automatizované lodi,která přivážela zásoby a materiál z kolonií nebo z jiných planet.

Sam měla štěstí a plavidlo ji odvezlo na Melrii,světa netušených možností.Neměla u sebe prakticky nic,jen pár kreditů a šaty věřících,které nenáviděla.Pokusila se je prodat ale nebyl o ně skoro žádný zájem a byla ráda že je prodala za dvacet kreditů a za ty si koupila obnošenou kombinézu.Projevovala technické nadání a pracovala kde mohla.Trvalo jí dlouho než se protloukla a našla si místo v jednom z největších doků na planetě. Projevila též velké nadání pro počítače a zbraně všeho druhu.

 Jednou opravovala lod‘ jisté ženě a byla to právě lovkyně.Spatřila v Saminých očích odvahu a odhodlanost, které sami o sobě stačili na to aby se i ona stala lovkyní.Dostala nabídku která se neodmítá a chopila se jí.

Její učitelka ji zaučila ve všem což potřebovala a ještě o něco více.Stala se z ní jedna z nejlepších tichých zabijáků mezi lovci a na přísuny peněz ze svých akcí si nemohla stěžovat.Svou práci prováděla s radostí a poctivostí sobě vlastní.Ačkoli po ní její otec vyhlásil pátrání tak ji nikdy nenašel.Skoro každý z její planety kdo se jí pokusil vystopovat se setkal s nezdarem a dlouhodobým pobytem v nemocnici.Občas dokonce dostávala zprávy od svého otce aby se vrátila.

Ještě si přesně vzpomínala na tu poslední zprávu od otce: „Samantho,tady je tvůj otec.Chci ti říct že já i bůh se na tebe pořád zlobíme a chceme po tobě aby ses vrátila a vdala se jak bylo předurčeno.Musíš ale přiletět co nejdříve aby se vše povedlo jak má a aby byl Bůh spokojený.Víme že jsi podlehla mámení pekel a Satan tě zmátl.Tady jsou naši kněží připraveni ti pomoci a vrátit se na cestu světla.Brzy se musíš vrátit a učinit to co chce bůh.“Sam si tuhle zprávu pamatovala naprosto přesně slovo od slova.Její otec se stal skutečným fanatikem. Její matka a sourozenci si ale snad pořád zachovali svůj rozum.Kolikrát slyšela matku jak si přeje z Omrionu odletět.

Sam zaslechla jak se v chodbě něco pohybuje.Z opasku vytáhla nůž a vešla do chodby,kde spatřila Darwina. „Kde jsi se zdržel?“zeptala se a vrátila nůž zpět.

„Jen nečekané zdržení,“omluvil se Darwin a objal svou ženu. „Rád tě znovu vidím,“kývl hlavou k rampě. „Venku s námi chce někdo promluvit.“

Oba vyšli ven a stanuli tváří v tvář Nineasovi.Sam ihned padla na kolena v té nejpokornější pokloně. „Jaká čest,“řekla. „příliš veliká čest pro jednoho lovce.“

Nines udělal něco čemu se snad dalo říkat úsměv. „Je to čest jak pro tebe tak i pro mě,“promluvil a hlavou pokynul aby vstala.

 

82

 

Darwin a Sam vyletěli ve své lodi z atmosféry rychlostí blesku a mířila přímo do vesmíru.Oba lovci se ještě naposledy ohlédli na planetu. „Myslím že tohle je náš oficiální konec,“řekla Sam.

„Souhlasím,“přitakal Darwin. „Je to náš oficiální konec lovců,ale aby byl definitivní,musíme udělat ještě jednu věc,“Zadal do počítače kurz na Dintrii.

 

83

 

Sam se ještě rozhlédla kolem sebe a pak na Darwina,který právě upevnil svou zbroj na stojanu hned vedle její.Nacházeli se na Darwinově asteroidu a ukládali sem vše co jim připomínalo jejich minulost.Naopak cennosti které nic takového nepřipomínali naložili do lodě a připravili k odletu.Obzvláště cenné věci radši nechaly tady jako železnou zásobu.

„Myslím že je to skoro vše,“řekl Darwin a otočil se ke dveřím z místnosti a Sam jej následovala.Za dveřmi aktivovala zámek a zabouchly se.Darwin se chopil svářečky a začal zatavovat rámy k sobě.Samantha zatím šla zkontrolovat stav asteroidu aby se ujistila že se s ním nic nestane až bude vypnutý generátor.Cestou se ale zastavila na několika místech aby si i ona připomněla jak její a Darwinův vztah vůbec začal.Zastavila se v ložnici aby si přiměla ty první noci,což v ní vyvolalo úsměv.  

Za půl hodiny byl Darwin hotov a položil svářečku na stojan a šel chodbou k hlavnímu generátoru, který dodával energii pro celý komplex,od světel až po podporu života.Pomačkal na něm pár tlačítek a pak se ozval zvuk slábnoucí energie.Místo aby se generátor vypnul najednou tak je nastavil aby postupně zmenšoval napětí až na úplnou nulu.

„Ted‘ je to vše,“řekl Darwin k Samantě když se sešli na chodbě k Hangáru.

Ta mu položila ruku na rameno. „Až teď se z nás stali jen lidé,“pronesla. „To je vše co nám scházelo.Nic víc už nepotřebujeme.“

Darwin si povzdechl a zaregistroval že teplota klesá. „Radši bychom měli jít.Tady bude za chvíli pěkná zima.“

Společně přešli do hangáru a nastoupili do lodě.Darwin se ihned chopil řízení a zvedl ji ze země.Energie mělo být ještě tolik,aby se mohli otevřít a zavřít dveře do hangáru a tak se i stalo.

Darwin ještě zachytil asteroid pohledem a přemýšlel o tom co pro něj ten kus kamene znamenala.Byl to jeho domov,místo kam se mohl vrátit a kde mohl žít.

Musel si zavzpomínat na dobu kdy jej stavěl až po dobu kdy sem přivedl Sam aby se mohli ukrýt.Právě tady propukla jejich náklonnost k tomu druhému.A on nyní musí toto místo opustit a už se asi nikdy nevrátit.

Zavrtěl hlavou a zadal kurz zpět na Dintrii.  

 

84

 

Darwin a Sam se akorát probudili a vyměnili si zamilované pohledy,ostatně jako každé ráno a políbili se. Darwin vstal a jelikož byl na řadě připravil snídani,skládající se z topinek se sýrem a slaninou,dále ovoce, nějakou zeleninu a samozřejmě čaj.

Seděli u stolu a vychutnávali si své první jídlo dne.Byl to už měsíc co se vrátili z měsíce lovců a samozřejmě,Givin se dožadoval informací.Byl rozladěnější ještě více než Darwin a Samantha a proto se raději stáhli do svého bytu.

„Co budeme dnes dělat?“zeptal se Darwin.

Sam si povzdechla. „Je tu jistá věc ze které mám trochu strach,“řekla.

„A to je?“zeptal se Darwin.

Sam se velice zasmušila. „Včera mi znova volal otec,“odpověděla. „Nějakým způsobem si zase dokázala zjisti mou frekvenci na komunikátoru a chtěl se mnou mluvit.“

„Takže ti v první fázi musíme změnit frekvenci,“přikývl Darwin. „Pokolikáté za tento měsíc?“zeptal se žertem.

Sam se usmála a pak zvážněla. „Zjistil si že jsme manželé a požádal mě abychom k němu přijeli.Prý se mu po mě stýská a chce se s tebou seznámit.“

„To není zase tak špatná,“pokrčil Darwin rameny. „Setkání po dlouhé době.“

„No ano,“připustila Sam. „Ale mám z toho nějaký divný pocit.“

Zakoulel očima,což Samantě neuniklo. „Co je?“zeptala se.

„Nic,“řekl Darwin.

Sam jen zakroutila hlavou a pokračovala. „Chce abychom za ním přiletěli na Omrion na pár dní.“

„Ale to není zase tak zlé,“řekl Darwin. „Sice jsme oba hluboce nevěřící co se týče katolismu,ale zase máme víru ve smrt a to je mnohem víc.Je to naše víra a tu nám přece nemůže nic vzít ani zakázat.“

Tentokrát zakoulela očima Sam. „To neznáš tátu,ten je schopný co se týče víry udělat cokoli.“

„No,myslím že pro dva lov…“zarazil se. „Pro nás to nebude tak veliký problém,“opravil se.

 

85

 

Omrion působil z orbitu jako klidný zelený svět s velikými oceány a moři.Darwin a Sam se k němu blížili na palubě raketoplánu s věřícími a svoje lodě radši nechali doma.Přesně tohle chtěli aby si mysleli,ale dali na Saminy slova a jednu lod‘ nechali v záloze.Jednalo se o Saminu lod,protože ona jediná měla možnost dálkově řídit svoje plavidlo a případně si ji přivolat na pomoc.Její plavidlo letělo těsně za nimi a mělo naprogramováno se skrývat.

Raketoplán pomalu vstoupil do atmosféry a pak jen letěl atmosférou nad rozsáhlými zelenými pláněmi. Jelikož se budou pohybovat mezi věřícími,rozhodli se trochu přizpůsobit jejich mravům,ale ne je zcela dodržovat.To se týkalo hlavně oblečení.

Darwin se proto oblékl do temně modrého kompletu,skládajícího se z kalhot a trička s krátkým rukávem. Na nohy si nasadil černé vysoké boty a na ruce černé kožené rukavice.Vše zakončil dlouhým černým kabátem.

Sam se zase oblékla do zeleného kompletu,skládajícího se ze zelených volných kalhot,přes než měla přetaženou krátkou sukni rozdělenou řezem na tři díly.Na boku byly stejně dlouhé a vpředu byla delší.Dále zelené volné tričko s dlouhým rukávem.Na nohou měla tmavě zelené vysoké boty na nízkém podpatku.Jelikož si katolické ženy na této planetě zakrývali hlavu,tak si Sam kolem hlavy volně ovázala dlouhý zelený šátek a kus si volně ovázala kolem krku.Podle Darwina takhle působila velice přitažlivě.

Raketoplán dosedl na přistávací plošinu v hlavním městě v katolické části (což byla skoro celá planeta), jménem Betlem.Sam a Darwin si vzali své věci a  vystoupili ven do jasného poledního slunce a horkého vzduchu,prosyceného směsicí divných pachů.

Město samotné bylo plné malých domů a s velikou stavbou uprostřed,u které došli k závěru že se jedná o kostel.Kolem se to hemžilo lidmi v rouchách a vždy vrhli po obou dvou pohled.Působili tady jako pěst na oko.

Samotná přistávací plošina byla jen veliká betonová placka na okraji města,dost daleko aby nerušili ráz vesnice s přilehlým malým hangárem zejícím prázdnotou.

K dvojici si razili cestu čtyři lidé,dva muži a dvě ženy,přitom jeden muž a žena byly ještě děti.Dospělá dvojice se dívala na Samanthu s absolutní radostí.Muž byl mnohem menší než Darwin,měl hnědé krátké vlasy,modré oči a plnovous.U ženy,jelikož měla pokrývku hlavy se nedala poznat barvu vlasů.Měla hnědé oči a přívětivou tvář.Děti měli obě hnědé vlasy a hnědé oči a působili odevzdaně.

Když přistoupili k Samantě,ihned ji objali.Mluvili jeden přes druhého a nedalo se jim skoro rozumět.Po chvíli se Sam z objetí vyprostila a rukou ukázala na Darwina. „Mami,tati,tohle je můj muž,Darwin.“

Oba rodiče na něj stočili zrak.Muž k němu přistoupil a prohlédl si jej od hlavy až k patě a pak mu podal ruku. „Ezechiel Kron,“řekl.

Darwin přijal ruku. „Darwin Pagin,“představil se. „Rád vás poznávám.“

„Takže,vás si vybrala moje dcera za muže,“řekl s mírně smutným tonem v hlase.Přistoupili k nim ještě žena a obě děti. „Toto je moje žena Marie a děti Magdalena a Martin.“

Darwin natáhl ruku aby si potřásl s matkou ale ta ji nepřijala.

„Tohle bude velice zajímavý den,“pomyslel si Darwin.

 

86

 

Ukázalo se že Saminy rodiče jsou správci jedné z vesnic nedaleko od města ve kterém přistáli.Jejich domov byl dost veliký ale více jak polovinu v něm zabírala modlitebna kde podle Sam trávili dost velkou část dne.Darwin byl velice rád že pro ně zařídili menší dům hned vedle jejich a velice rychle se zabydleli,jen jim dělalo problémy,že v každé místnosti byly kříže.Spíše se jim ale vůbec nelíbily oddělené postele.

Darwinovi a Sam byl dopřán čas na odpočinek a pak byly ještě pozváni na večeři k rodičům.Na ni se nijak nemuseli převlékat a jen přišli.

Jídelní místnost Saminých rodičů byla jen místnost se čtyřmi stěnami,stolem pro osm lidí,malým oknem a velikým dřevěným křížem.

V čele byl Samin otec,po její pravici jeho manželka,po levici Darwin a Sam.Hned vedle manželky seděli jejich dvě děti a v druhém čele stolu seděl jistý dobře vypadající mladý muž.Měl hnědé dlouhé vlasy,lehký vous a modré oči.Na sobě měl dlouhé roucho hnědé barvy a sandály.

Na stole bylo již položeno jídlo,skládající se ze zeleninové polévky a neznámý druh vařeného masa s bramborem.

Samin otec Ezechiel vstal. „Pomodleme se,“řekl a všichni,až a Darwina a Sam se začali podlit.několika minutách se konečně usadili a začalo se jíst.

„Už máte nějaké plány do budoucna,“zeptal se mladík vedle Sam.

Sam si naložila polévky a otočila zrak k mladíkovi. „Zatím ne,Josefe,“řekla. „Trvalý domov už máme a o práci máme taky postaráno.“

Samin otec z ničeho nic projevil velikou zvědavost. „A kdepak žijete?“zeptal se.

Sam se na něj podívala. „To tě snad nemusí zajímat,to zjištění by se ti stejně nelíbilo,“řekla.

Ezechiel se zatvářil dotčeně. „Což nemůže otec vědět kde jeho dcera žije.“

Sam nepromluvila.

„A co vaše děti?“zeptal se Josef. „Na ty už jste snad pomýšleli ne?“

Ezechiel se z ničeho nic rozzářil. „No vidíte,mohli byste tady zůstat a vaše děti by měli odpovídající výchovu,“řekl.

Sam si odfrkla. „Jestli bych je někde chtěla vychovávat tak ne tady,“řekla rozhodně a zapíchla prst do stolu na znamení vážnosti.

„A proč ne tady?“zeptal se otec. „Přece chceš aby tvoje děti měli odpovídající náboženské založení,tvůj  manžel je snad věřící nebo ne?“

Darwin přikývl. „Ano,věřím,“řekl.

Ezechiel se usmál. „A kdo je vaším božským patronem?“zeptal se a ujedl ze své polévky.

Darwin se ve stoličce narovnal. „Věřím a ochraňuje mě smrt,“řekl hrdě.

Josef se vedle Sam zatvářil nechápavě. „O tomhle patronovi jsem nikdy neslyšel,“řekl. „Po pravdě si nemyslím že nějaký takový patron je.“

Darwin zvedl prst. „Ale já nejsem katolík,je to víra námezdních lovců.“

„Námezdních lovců?“zeptal se Josef nechápavě. „Sam si vzala námezdního lovce?“

„Bývalého námezdního lovce,“vložila se do řeči Sam. „A jen tak mimochodem,oba jsme bývalí námezdní lovci.“

Ezechiel přivřel oči. „Takže moje dcera tě Josefe opustila aby se z ní stala lovkyně.Takový osud jsem pro svoji dceru nečekal.“zhroutil se do své židle. „Měla jsi takovou dobrou možnost se vdát tady za Josefa ale ty jsi to tak bezmyšlenkovitě zahodila.“

„Nezapomeň že jsem Josefa nechtěla,“ohradila se Sam. „Já jsem ho nechtěla a chtěla jsem jít vlastní cestou,ale ty jsi mi to nechtěl dovolit.“

„Vlastní cestou?“opáčil Ezechiel. „Tvoji cestu určil bůh a určil ji tady.Ty jsi místo toho utekla.Beze slov, bez ničeho.Jen v rouchu věřícího.Doufám že jej pořád máš.“

Sam se uchechtla. „No,řeknu ti to takhle.Dvacet kreditů není moc peněz.“

„Ty jsi jej prodala?“

Samozřejmě,“Odfrkla si Sam. „Co jsem jinak měla dělat?“

„Měla jsi se vrátit,“navrhl Ezechiel.

„No,myslím že to co jsem si zvolila byla mnohem lepší volba.“zabodávala do svého otce pohled.

„To ti ani ty noci co jsi strávila v kapli a modlila se nepomohli k upevnění víry v boha,“zeptal se.

„V boha jsem nikdy nevěřila.ani předtím ani teď.“ Škodolibě se usmála. „A víš co jsem celé ty noci dělala?Nemodlila jsem se.Vždy jsem si s sebou vzala hrst písku a počítal zrníčka.“

Ezechiel vytřeštil oči a zhroutil se do židle. „Tohle jsi dělala v chrámu božím?“vykřikl. „Na místě rozjímání a modlení.“

„Jakého rozjímání a modlení?“zeptal se Sam. „Vždyť ty jsi víru v boha zcela znechutil.A to nejen tím že jsi mě pak poslal do kláštera ale hlavně tím že jsi souhlasil s moji svatbou bez mého vědomí.“

„Bylo to předurčeno bohem,“ohradil se Ezechiel.

Sam zakoulela očima. „Bohem?To už ses povýšil až na takovou hodnost?“

Ezechiel vstal a v očích mu plápolal hněv. „Tak to jsi přehnala,ale jestli se mi hned omluvíš tak ti odpustím.“

Sam se pousmála a rukou naznačila Darwinovi aby vstal. „Nebudu se omlouvat za pravdu,“řekl. „A právě jsem si uvědomila že přijít sem byl opravdu hodně špatný nápad,“načeš se brala k odchodu.

Už byly skoro u dveří když za nimi Ezechiel zavolal. „Jestli projdeš těmi dveřmi tak už nejsi moje dcera!“

Sam se ve dveřích zastavila a věnovala svému otci pohled plný odporu. „Tou jsem přestala být už před lety,“ načeš oba vystoupili ze dveří a ihned si to namířili do svého příbytku.

Rychle si sbalili své věci a vyšli ven,kde na ně čekala skupina dvaceti mužů a v jejich čele byl Samin otec.

„A o co se snažíš teď?“zeptala se Sam.

„Odsud neodejdete,“řekl Ezechiel rozhodně. „Buďto se dobrovolně vrátíte do svého pokoje,nebo vás tam zavlečeme násilím.“

Sam se podívala na Darwina. „Násilná varianta,“řekli jednohlasně a zůstali stát na místě.

Ezechiel zvedl zrak k nebi. „Bože odpust mi,ale musím tvoji ovečku přivést spět za každých okolností aby naplnila tvoji vůli.,“načeš ukázal na oba lovce.

Muži je obklíčili kruhu a začali se přibližovat.Sam a Darwin se uchopili pevně za ruce a jakmile byly na dosah,Sam se vyhoupla Darwinovi na ramena a  několika přesnými kopy je všechny poslala na zem.

„Pokud nás omluvíte,už musíme jít,“řekl Darwin.

Ezechiel se pousmál. „Musím vás ale upozornit že se z planety nedostanete.Není tady ani jediná lod‘.A pokud k tomu nedám souhlas tak žádná ani nepřiletí.“

Sam se nahlas zasmála a vyndala z tajné přihrádky na botě malý ovladač a navolila na něm soustavu čísel. „S tímhle jsme počítali a právě jsem zadala svoji lodi aby sem přiletěla.Bude tady za malou chvíli,“řekla.

Ezechiel se tvářil že neví co má říct. „Poslyš,dcero moje.Tohle přece není nutné.Proč si o tom v klidu nepopovídáme?“

„Není o čem,“zavrtěla Sam rezolutně hlavou až se ji zpod šátku uvolnilo několik pramenů rudozlatých vlasů.Záměrně je tak nechala.

„Přece nechceš opustit svého otce,“vyhrkl Ezechiel.

„To už jsem udělala před lety,“odvětila. „Chtěla jsem ti dát šanci na změnu ale vidím,že ses nezměnil ani trochu.“

Odněkud se vynořila Samina matka a její děti.Ezechiel k nim ihned obrátil pozornost. „A co tvoje matka?“ zeptal se v poslední zoufalé snaze a záchranu situace.

Matka a děti pomalu přistoupili k Samantě.Zastavili se kousek od sebe. „Mami,“vyhrkla Sam.

„Samantho,“odpověděla její matka a naklonila se blíž ke své dceři. „Prosím,vezmi nás s sebou.“

Ezechiel vytřeštil oči. „Marie?Ty se chceš přidat ke zbloudilým ovečkám?“

Marie se otočila ke svému muži. „Ty jsi byl vždycky fanatik.Už v době kdy jsme se poznali.Přivlekl jsi mě sem a nutil mě vychovávat naše děti v té nesmyslné víře.Končím a chci pryč.“

Vzduchem se ozvalo skučení motorů a objevila se Samina lod‘.Podobala se havranovi s roztaženými křídly a rychle přistával nedaleko jejich domu.Stáhl křídla k trupu a vysunul nástupní rampu.

„Nastupte si,“kývla Sam ke své matce a dětem,které měli ve tváři neskrývanou radost.Hned po nich nastoupil i Darwin a Sam ještě chvíli stála venku. „Nepočítej s tím že se ještě někdy uvidíme,“řekla a šla ke své lodi.

„Ty už nejsi moje dcera,“zavolal na ni.

Sam se otočila a široce se usmála. „Jak již jsem řekla,to už nejsem dávno.“

Nastoupila do své lodi a zavřela průlez.                 

 

 

 

87

 

Sam nabídla své matce a sourozencům,že je vezme s sebou na Dintrii,ale odmítly to.Prý toho mnoho zanedbali a potřebují to dohnat.Sam jim tedy dala půl milionu ze svých soukromých zdrojů a stejnou částkou přispěl i Darwin.

Aby tak mohli učinit museli navštívit právě Dintrii a když se tato správa donesla až k Givinovým uším, usmyslel si že musí také pomoci a přidal celý milion kreditů.K tomu jim ještě přidal jednu svých výletních jachet a zaplatil matce i dětem letecké kurzy.Ukázalo se že jsou velice učenlivý a tak netrvalo dlouho a Sam opět ztratila matku,i když je jen otázkou času než se znovu střetnou.

 

88

 

Uplynulo dvanáct standardních let.Dvanáct dlouhých let kdy se vše změnilo,ale některé věci zůstávali neměnné.Vládci se pořád drželi vlády,krveprolití na mnohých světech pokračovalo a droidí náhrada za lovce se šířili jako mor.

Ani život na Dintrii se moc nezměnil,vše se podepsalo jen na vzhledu zainteresovaných.Darwinovi měl již přes třicet a stejně tak Sam.Stal se z nich pár na věčné časy a tak to podle lidí z jejich okolí i zůstane.

Během této doby se jim narodily dvě děti.Chlapec a holčička a ty byly až neuvěřitelně podobné svým rodičům.

Dívenku pojmenovali Gini a zdědila rudozlaté vlasy po matce a hnědé oči po otci.Chlapec se jmenoval Max a měl zase zelené oči po matce a hnědé vlasy po otci.Oba rodiče se často divili nad tím jak jsou jim jejich děti podobné.

Darwin si pořád pamatoval na den kdy se mu narodili.Byl zrovna na druhém konci galaxie když se mu přes interkom ozval Givin.

„Darwine,ať už jsi kdekoli tak se rychle vrat ale jestli tady nebudeš do třiceti hodin tak se ani neobtěžuj. Darwin měl naštěstí dost silné plavidlo,aby cestu zvládl za dvacet devět hodin.Sotva přiletěl na Dintrii tak se znovu ozval Givin. „Takže Darwine,mám tady pro tebe dvě zprávy,jednu dobrou a jednu špatnou.Ta dobrá je že Sam zrovna začala rodit a ta špatná je,že jestli se do porodnice nedostaneš do dvaceti minut tak tu skvělou chvílí propásneš.“

V Darwinovy by se v tu chvíli krve nedořezal a tak nejvyšší možnou rychlostí vyrazil k povrchu a jako nůž prořízl vzduch.Když přistál na jedné z přistávacích plošin Givinova domu z trupu jeho lodi stoupala pára a místy byl do červena rozžhavený.Jelikož Givin vedl defakto celou planetu tak také řídil nemocnice a jiné ústavy tak byl jeho dům vybavený i zcela špičkovou nemocnicí.

Hned jakmile vylezl ven z lodi tak před východem čekal Givin.Na sobě měl lékařské roucho zelené barvy, čepici na hlavě aby udržel vlasy a roušku přes ústa.V jedné ruce držel ten samý komplet.

„Konečně jsi tady,“řekl na uvítanou a podal Darwinovi roucho,který si ho v běhu na nemocniční oddělení stihnul obléct.

„Dělal jsem co se mohl,“řekl Darwin omluvně a nasadil si roušku a vběhl do bílého pokoje porodnického oddělení,kde na porodnickém lůžku ležela Sam.Přispěchal k ní a uchopil ji za ruku.

„Kde ses flákal?“vyptávala se a usmívala se na něj.

„Času a hypermotorům neporučíš,“omluvil se.

Během několika desítek minut již Darwin držel v ruce jejich dvě děti.Darwin i Sam se v nich dokonale poznávali.Všichni čtyři si užívaly svého života a oddávali se jeho běžným radostem…

Darwin vkročil do dveří jejich bytu s předstíranou ostražitostí a usmíval se.Snažil se odhadnout odkud na něj děti vybafnou teď.Pomalu prošel kolem velikého gauče a zastavil se aby se podíval na stolku vedle něj na jednu fotografii.

Byla na ní zachycena jejich svatba před třinácti lety.Sam v býlích šatech jen zářila a stejně tak i Darwin vedle ní.Sám sebe sotva poznával.

Jeho hnědé vlasy už nebyly tak tmavé a navíc si je nechal trochu narůst.Jeho tvář už protkala nějaká ta vráska a postava už nebyla taková jako předtím.

Tu najednou se ozval dětský  křik a Darwinovi na záda skočili jeho dvě děti a povalili jej na zem a hned se za nimi připojila i Sam.Smáli se a drželi Darwina na zem a ten se ani nebránil.

„Vzdávám se,“zvolal. „Vzdávám se.“

Děti povolili a nechali svého tátu si sednout na zem.Ten se podíval svým dětem do očí s pohladil je po vlasech.

„Jak bylo v práci,tati?“zeptal se Max.

„Ano,povídej,“přidala se Gini.

Darwin se usmál a stočil zrak na Sam. „Nenech se prosit,“řekla.Věk se už projevil i na ní ale ne tak výrazně.Vlasy už měla po pás dlouhé a díky znalostem v bylinkách si zachovala i krásnou tvář. Připadala mu každým dnem čím dál hezčí.

Darwin se podíval do očí všem třem aby trochu prodloužil ten moment. „No dobře,“začal. „Dnes jsem letěl do modré soustavy.Kdo ví co to je?“zeptal se jako by byl učitel ve škole.

Gini poznala otcův záměr a tak zvedla ruku jako by se hlásila. „Modrá soustava se jmenuje proto,že slunce tam září modře.Jiná barva než modrá tam skoro není.“

Darwin přikývl. „A jak se jmenuje minerál,který se těží na její třetí planetě a je velice příjemné vůně?“

Tentokrát zareagoval Max. „Jmenuje se Anezin a je taky používán do aroma terapií a jako okrasný předmět.“

Darwin přikývl,sáhl do kapsy svého kabátu a vyndal krabičku velikosti dlaně.Podržel ji před dětmi a otevřel ji.Ven se vyvalila modrá záře minerálu bez kazu.

Darwin se usmál. „Mám tady jeden z těch minerálů a mám tady dva bystré žáky.Kterému z nich by měl přijít?“

Zavládlo ticho jak nikdo nevěděl co dá říct.Tu Darwin sáhl znovu do kapsy a vyndal další krabičku se stejným obsahem. „Myslím že každému jeden.“

Děti zajásali a prohlíželi si své minerály,které byly opravdu příjemné vůně a nádherného lesku.Panovala o nich i pověst,že se dají v noci využít jako permanentní zdroj světla.

Děti byly opodál a hráli si se svými novými hračkami,Darwin se mezitím naklonil k Sam a sáhl do jiné kapsy a vyndal jinou krabičku z černého materiálu.

„A na tebe jsem taky nezapomněl,“řekl a podal ji krabičku.

„Taky minerál?“zeptala se a otevřela ji.Ven se vyvalila zlatá záře nejvzácnějšího zlatého minerálu.Sam se usmála a zakroutila hlavou. „Proč si děláš takovou škodu?“zeptala se.

Darwin ji něžně políbil na rty. „Když jde o rodinu,neznám omezení.“

 

89

 

V tu samou chvíli se na hlavní planetě vládci usadili u velikého stolu a před jejich očima se objevili sloupce a diagramy.V sále kde se nacházeli byla naprostá tma,jen veliký kulatý stůl se leskl a odrážel se od něj hologramy desítek postav a u každého byl sloupec s dokumentací.

„Je čas dokončit to co jsme před více jak desetiletím započali.“

„Souhlasím,nedokončený úkol je potřeba dotáhnout do konce.“

„Pořád si ale myslím že je to porušení slibu který jsme jim dali.“

„Sliby jsou tu od toho aby se porušovali a jejich případě to platí dvojnásob.“

„Ale co když některý z nich přežije a dozví se tak pravdu?“

„To je nepodstatné.Za ta léta určitě zeslábli a už nejsou jako dříve.“

„A podle našich odhadů je síla na jejich zničení více než veliká.“

„Až přehnaně.Je ovšem nutné počítat s tím co jsou zač.“

Můžeme tedy zahájit naši akci?“

„Akce je zahájená.“

 

90

 

Darwin zvedl svoji lod‘ z přistávací plochy Korinského kosmoportu a zamířil do vesmíru s nákladem toho nejlepšího počítačového vybavení.Oficiálně pracoval pro Givina a převážel pro něj náklady a jiné věci po celé galaxii.K těmto účelům už ale nepoužíval svoji lod‘.Ta zůstala zapečetěná na jeho asteroidu spolu se Saminou a k přepravě používali Givinův vozový park,samozřejmě že s patřičnými modifikacemi.

Plavidlo které Darwin používal se podobalo odštěpu z krystalu s jen místy ohlazenými okraji a s pilotní kabinou na špičce a celkově nebylo o moc větší než Darwinovo předchozí plavidlo.Nehonosilo se už ale takovým množstvím zbraní.

Navedl plavidlo na výstupový vektor a za chvíli již plul vesmírem a čekal na dosažení okraje gravitačního působení planety aby mohl skočit do hyperprostoru,když tu náhle se ozval skener a hlásil že se k němu blíží několik menších lodí a jedna velká.Nevěnoval jim ale moc velikou pozornost a soustředila se jen na řízení a překontroloval vzdálenost od planety a zjistil že do okraje gravitačního působení zbývalo jen asi pět minut.

Na komunikačním panelu zapípalo a Darwin aktivoval spojení.

„Tady je křižník Chytač ze spojených sil vládců.Nařizujeme vám abyste okamžitě zastavil a připravil se na nalodění našich jednotek,“ ozval se strohý hlas.

Darwin zcela nechápavě uchopil sluchátka a dal si je k uchu. „Tady je nákladní plavidlo Cestovatel.Smím znát důvod?Nic nezákonného tady nedělám a můj náklad je zcela legální.“

„O váš náklad nejde ale jde o vás,“řekl hlas ostře.

„O mě?Jak jsem již řekl,nic nezákonného tady nedělám.“Tady byla pravda.Nic nezákonného nepřevážel, jen špičkovou elektroniku a počítačové vybavení které Givin stejně prodá dál.K okraji gravitace zbývali tři minuty.

„To je jedno.Máme vás zatknout,“ozval se znovu hlas.

Darwin se podíval na skener a po čele mu začal stékat pot.Na obrazovce vyděl monstrózní křižník tvarem připomínající velikou trubku s přivařenými křídli a s téměř kilometrovou délkou.Navíc osázený úctyhodným počtem laserových střílen a baterií.

Kolem něj se jako mouchy rojili stíhačky tvarem který Darwin znal.Letěl totiž před lety v přesně takovém na jedné ze svých misí.Samotná jejich palebná síla by stačila na zničení malé lodi.Ovšem to jen v případě že lod se kterou se střetnou není tak modifikovaná jako ta Darwinova.

Stíhačky obklopili plavidlo a nedovolili mu tak aby se oddělil.Ozvalo se zapraskání v reproduktorech a ozval se hlas skreslený přes dýchací filtr.Jednoznačně se jednalo o pilota stíhačky.

„Darwine Pagine,“jste obviněn z velezrady a na tomto místě budete i se svou lodí zničeni,“hlas se odmlčel a pak se ozval a zněl mnohem veseleji. „Toto obvinění se vztahuje i na vaši rodinu a i ostatní lovce.“

Darwin na místě ztuhl.Ne kvůli tomu že je obviněn z velezrady ale kvůli tomu že se to vztahuje i na jeho rodinu a ostatní lovce.Jestli to je pravda,musí se ihned vrátit na Dintrii a varovat Sam a děti a Givina.

Rychle hmátl po jednom z panelů a stiskl pár tlačítek.Panel se zasunul a objevil se zcela nový s označením zbraňové systémy.Rychle nahmatal tlačítko s nápisem automatické zbraně a stisknul jej.Po celém povrchu lodě se ihned otevřeli poklopy a vysunuli se z nich laserové střílny.Piloti zřejmě nečekali žádný odpor a tak jich byly tři čtvrtě zničeny ještě před tím než vstřebali pohled co se jim naskytnul.Ostatní lodě se rychle rozletěly aby se zformovali do útočné formace.Zůstalo jich jen deset a utvořili dvě vějířovité formace po pěti stíhačích a nalétávali na útok.

Darwin rychle zapnul záložní trysky aby mohl srovnat svou rychlost s jejich a nechal už automatické zbraně aby se o ně postarali.Stíhači se už ale vzpamatovali a byly příliš rychlí i na automatické zbraně.Navíc, křižník se čím dál více přibližoval a proti němu už byl neměl žádnou šanci.

Navíc neměl čas si hrát se stíhači,musí se rychle vrátit na Dintrii.Na panelu nastavil přehřátí jednoho ze tří generátorů napájejících jeho plavidlo.Systém zaznamenal přehřátí a automaticky by se měl odpojit,ale Darwin tuhle proceduru zrušil a nechal teplotu stoupat.Na spodku lodi se otevřel poklop a přehřátý generátor vyletěl ven.Rychle zvýšil příkon do motorů a utíkal jak jen mohl.Do okraje gravitačního působení planety zbývalo jen pár vteřin.Gravitaci překonal a aktivoval hypermotory.Za jeho zády přehřátý generátor modře zazářil a pak jej následovala tlaková vlna atomového výbuchu.Ten už ale nevyděl,neboť skočil do hyperprostoru.

 

 

 

91

 

Darwin se z hyperprostoru vynořil jako šílený a ihned zamířil na planetu Dintrii pod sebou.Zkontroloval skener a těžký kámen v jeho žaludku trochu pookřál.Na systémovém skenu se neobjevil ani náznak po velikých lodích nebo válečných plavidlech vládců.Přes to zvýšil rychlost aby se na planetu dostal co nejrychleji.

Hned jakmile byl v dosahu spustil vysílačku a nastavil ji aby vysílala Sam i Givinovi. „Tady Darwin,ozvěte se,“řekl do mikrofonu.

Nemusel čekat zas tak dlouho a ozvali se dva hlasy. „Tady Sam,co je Darwine?“zeptala se a vzadu bylo slyšet hrající se děti. „Co se děje,Darwine?“ozval se Givin.

„Není moc času na vysvětlování.Rychle se seberte a musíte rychle vypadnout z planety.Zrovna jsem měl roztržku s jednotkami vládců a prý jsme obviněni ze zrady.Všichni lovci a jejich rodiny.“

„Dobře,Darwine,“ozval se Givin. „Vezmeme nejnutnější a vypadneme odsud.Neměj strach,vezmu s sebou Sam i děti.“

„Díky,“řekl Darwin a přerušilo se spojení.Prohlédl panel aby zjistil co spojení přerušilo a zrak mu spočinul na skeneru.Do systému právě vstoupilo pět křižníků stejného typu,se kterými se před chvílí setkal.Kolem nich se rojil mnohem větší počet stíhaček než by Darwin čekal.

„Givine,“zašeptal. „Rychle odtamtud vypadněte.“

 

92

 

Sam rychle vběhla do dětského pokoje kde si děti hráli s polointeligentními hračkami a chopila se páru batohů. „Rychle děti,vemte si to nejnutnější a musíme rychle odejít,“načeš začala cpát věci do batohů.

„Kam musíme jít,“zeptali se děti nechápavě ale dali se do balení.

Sam se pokusila o bezstarostný tón. „Jedeme jen na výlet,“řekla ale hlas se jí lehce třásl.

„Mami,já mám strach,“ rozvzlykala se Gini ale její bratříček se zachoval jak měl.

„Neměj strach,“konejšil ji. „Vše bude v pořádku.“

Sam k dětem přistoupila a v ruce držela malý černý předmět ve tvaru koule. „Děti,dotkněte se toho,“ přikázala a děti věděli že není čas na otázky a tak udělali.Stejně tak udělala i Sam.

„Au,“vykřikli Gini. „To píchlo.“

Sam se ještě rychle pohladila děti po vlasech a bez bolesti jim vytrhla pár vlasů a vložila je do předmětu a stejně tak udělala i se sebou. Ten dala do batohu a pobídla děti k pohybu.

Sam žasla nad tím jak děti drží při sobě a pomáhali si když rychle opouštěli svůj domov. Sam se  rychle  chopila batohů a popohnala děti ze dveří.Na chvíli zalitovala že si nevzali ubytování přímo u Givina ale to bylo vedlejší.Rychle vyšli do poledního světla kde už na ně čekalo antigravitační vozidlo,které Givin slíbil.

Rychle nasedli a řidič uvedl vozidlo do pohybu a Sam nikdy neviděla že by nějaké takové vozidlo jezdilo tak rychle.Netrvalo tedy moc dlouho a byly v Givinově domě,kde vládla zcela organizovaná evakuace.Givin na ně čekal u hlavních dveří a pomohl jim z vozidla.

„Pojďte rychle,“pobízel je. „Do mých doků to není daleko.“

Ozval se zvuk aerodynamického třesku a vzduch propálil laserový paprsek z velkého křižníku na orbitě. „Pospěšte si,“pobízel Givin.

Vedl je přes velikou hlavní chodbu až k výtahům na jejím konci.Vešli dovnitř a Givin navolil patřičné podlaží a výtah se dal do pohybu.I přes silné stěny bylo slyšet laserové střely dopadající na povrch planety a snažící se zaměřit své cíle.

Výtah se zastavil a vstoupili do prostorného hangáru kde se hromadně nastupovalo do lodí ale do některých vůbec.Givin je navedl do jedné z jachet a spolu s nimi nastoupilo ještě několik lidí.Zatím ale neodstartovali.Givin rychle doběhl do pilotní kabiny a Sam se vedle něj usadila jako kopilot.

Aktivita v hangáru čím dál více polevovala až nebyla skoro žádná.Sam ale pořád vrtalo hlavou proč se do některých lodí vůbec nenastupuje.

„Klamné cíle,“řekl Givin a ukázal na prázdné lodě které si Sam prohlíželi přes průzor.  „Až poletíme vzhůru tak tyto dálkově řízené lodě se budou navážet do křižníků a dají nám tak větší šanci na únik.“

Sam přikývla.Zase měla ten špatný pocit.

 

93

 

Darwin se pokusil vzdálit od křižníků jak nejdál to jde a ukryl se za měsícem planety.Rušení z křižníků neustávalo a tak byl hluchý k planetě.Díval se ale zda neuvidí z povrchu vzlétat Givinova plavidla.Věděl že bude držet slovo a vezme s sebou i Sam a děti.

Křižníky se zatím zlověstně stahovali nad planetou a s děsivou precizností odstřelují povrch planety.Ať už vládcům jde o cokoli,je jim jedno jak to odskáčou jejich investice.Útokem na tuhle planetu nejspíš ztratili i velkou podporu mezi zločinci.

Musel se dívat jak křižníky odstřelují jeden kus povrchu za druhým a dokonce byly vidět i obrovské požáry které smrtící déšť vyvolal.

Skener zapípal na znamení že se od povrchu zvedá veliká skupina lodí všech možných druhů a míří směrem pryč od křižníků,směrem k měsíci a Darwinovi.Zdá se že spoléhali na to že je měsíc bude krýt a poskytne jim čas na skok do hyperprostoru.

Všiml si jak se lodě od sebe oddělují na dvě skupiny.Jedna mířila přímo k měsíci a druhá ke křižníků. Darwin věděl že jsou to dálkově ovládané lodě,Givin se mu s tím jednou svěřil.

Dálkově řízené lodě se pustili do souboje s křižníky a se stíhačkami a ostatní lodě směřovali k Darwinovi. Ozvalo se zapraskání statiky jak se spojení opět navázalo.

„Givine?Sam?“zvolal do komunikátoru.

„Tady Givin,“ozvalo se. „Jsme na palubě mé osobní jachty.Sam a děti jsou tu se mnou,neměj strach.“

Darwin se podíval na zápas lodí a křižníků a zděsil se.

Dálkově řízené lodě už nebyly.Jen vraky na orbitě,které klesali k atmosféře planety kde shoří a na povrch dopadnou jen jako popel.Křižníky se otáčeli a dali se do pronásledování ostatních lodí.

„Nechci vás nijak honit,ale radím vám,pospěšte si,“řekl Darwin.

 

94

 

„Nechci vás nijak honit,ale radím vám,pospěšte si,“ozval se ve sluchátku Darwinův hlas.Sam se podívala na skenery lodi a na dně žaludku se jí usadil veliký ledový střep.Automatické lodě na prach a křižníky se řítili k nim a stíhačky také.

„Měli bychom mu věřit,“vyhrkla Sam a stočila zrak na Givina.

Přidal energii do motorů a do štítů jak jen mohl ale křižníky byly příliš rychlé.Křižníky budou za chvíli na dostřel a proti nim nemají žádnou šanci.Podle odhadů je dostihnou asi za minutu,ale za okrajem gravitačního působení planety budou až za dvě minuty.

Givin stočil zrak na Sam. „Musím být upřímný,“řekl a svěsil hlavu. „Myslím že to nezvládneme.“

 

95

 

Admirál Niel Tiercis se díval z můstku svého hvězdného křižníku na prchající lodě a těšil se na jejich zničení.Před mnoha lety mu lovci zabyly syn,který velel stíhačům určeným ke zničení měsíce lovců a tak cítil z tohoto okamžiku jisté morální zadostiučinění.

Když přišel rozkaz ke zničení všech zbývajících lovců,poznal že se blíží jeho chvíle pomsty a nenechá si ji jen tak proklouznout mezi prsty.Na jeho povel čekalo čtyřicet těžkých laserových děl,dalších třicet lehčích proti stíhačům,které si efektivně poradili s tou chátrou co na ně před chvílí poslali obyvatelé planety a šest raketových střílen o dvou stech raketách.A to byl jen jeden křižník.

Jeho skupinu tvořilo kromě pěti křižníků i asi dvě stě stíhaček osazené skvěle vycvičenými piloty a s výzbrojí kterou jim mohla ta cháska jen závidět.

Jeho úkolem bylo zabít tři lovce kteří se na planetě schovávali a k tomu mohl použít jakýchkoli prostředků.Navíc měl povoleno zničit každého kdo se pokusí utéct z planety.On má však v plánu říct že si není jistý zda li dost ty tři lovce a proto radši vyhladí celou planetu.Vládci si sice proti sobě tímto aktem poštvou celé kriminální podsvětí ale to jim evidentně nevadilo.  

Prchající lodě už nebudou moc dlouho mimo dosah těžkých zbraní pak bude jejich smetení z oblohy hračkou.Při té představě se pousmál a jeho zrak spočinul na jedné z lodí,která prchala ze všech nejrychleji. Poznal že se jedná o jejich velitele,jestli se mu tak dalo vůbec říkat.

Podíval se na taktickou mapu a našel si plavidlo.Aby bylo jejich zaměřování snadnější,dostalo každé plavidlo číslo. 

„Střelci na přídi,“řekl do komunikátoru připnutém na límci své bílé admirálské uniformy.

Ozvalo se zapraskání a pak hlas který byl zkreslený přes dýchací filtr. „Ano admirále?“

„Zaměřte děla na plavidlo s číslem osmnáct,“přikázal. „Na můj povel palte.“

„Rozumím,Admirále,“potvrdil střelec.

Admirál sledoval mapu a díval se na čáru,ohraničující dostřel zbraní.Většina lodí už byla na dostřel ale pořád ještě nebyl vydán povel k palbě,který měl právo vydat je Admirál.

Plavidlo osmnáct se dostalo za hranici. „Palte.“

 

96

 

Givinova lod‘ se otřásla pod dalším náporem palby a zdálo se že se zaměřili výhradně na něj.Pokoušel se navést plavidlo na relativně bezpečný směr ale stříleli po něm moc intenzivně.Kolem něj vybuchovali ostatní lodě a měnili se za intenzivního žáru jakého byly lasery křižníků schopny na prach a trosky.

Další zásah do lodi.Givin se podíval na ukazatel stavu lodi… štíty na nule.

„Tohle je konec,“řekl skrz zaťaté zuby a otočil se na Sam. „Promiň,zklamal jsem vás,“svěsil hlavu.

Sam se rychle dívala po panelu a snažila se najít nějaký zbytečný obvod,ze kterého by mohla poslat energii do štítů,ale nic nenašla.Poslední energii už vyplýtvali a z motorů ubrat nemohli.Potřebovali ještě třicet vteřin aby se dostali za okraj gravitace planety ale třicet vteřin neměli.

„Mami,“ozvali se dětské hlásky a do pilotní kabiny vběhl obě děti.Sam je objala a přivinula k sobě jak jen mohla.

Sam sáhla po mikrofonu.

  

 

 

97

 

Darwin sledoval jak se lodě pokoušejí o únik ale křižníky je dostihli.Sledoval jak spustili palbu a ničí jedno plavidlo za druhým.

Zapípal komunikátor. „Ano?“

„Darwine,“ozvala se Sam a v hlase jí zněl hluboký cit. „Poslyš,my se odsud nedostaneme a ty nemůžeš nic udělat.Chci jen aby věděl že tě miluju a nikoho jsem nemilovala víc.“Ozvala se rána jak si další zásah našel cestu skrz povrch lodi. „Pátrej mezi troskami po naší záchraně.Sbohem.“

Darwin zvedl zrak od řídícího panelu směrem k probíhajícímu masakru.Vyděl Givinovu lod‘ jak schytává jeden zásah za druhým.Její motory pořád ještě žhnuly jak se snažili vzdálit od smrtící palby a z poškozeného  pláště unikal vzduch.

Motory zhasly.Od jednoho křižníku byla odpálena protonová střela a nemilosrdně si klestila cestu skrze bitevní vřavu a nechávala za sebou modrý ohon.

Darwin chtěl hmátnout po zbraňovém panelu a pokusit se zbraň zničit,pak si ale uvědomil,že je to zbytečné.Protonové torpédo byly jen protonová jádra ve vysoké koncentraci a hlavně vysoce nestabilní.Navíc skoro nic nevážili a nebyla skoro vůbec hmotná.

Torpédo si proklestilo cestu a narazilo do trupu lodě. „Neeeeeee,“vykřikl Darwin hlasem plní té nejhlubší bolesti a žalu.Hlavou mu bleskly vzpomínky na Sam a děti.Vzpomněl si na Sam jak ji poprvé poznal a na jejich společný život.Byly více než manželé.Tvořili pár.Dokonalý pár.

A jejich děti.Milovali je jako ten největší poklad co v galaxii existuje.Pro děti žili,pro ně dýchali.Byly absolutním středem jejich bytí.Celého jejich života.

Givinovo plavidlo se protáčelo jako zvíře ve smrtelné agonii a vybuchuje na mnoha místech.Darwin si všiml že se od lodi oddělilo pouzdro na zprávy.Rychle aktivoval tažný paprsek a pouzdro zachytil.Rychle jej přitáhnul do lodi ale o jeho obsah se bude starat později.Muselo to mít něco společného s tím co mu Sam řekla.

Z reproduktorů v pilotní kabině se ozval ohromný výbuch a Darwin vyděl jak lod‘ vybuchla v kouli vzníceného paliva a vzduchu.

Chtěl sklopit hlavu ale nemohl.Dále se díval a nemohl odtáhnout oči od konce těch,které miloval a kteří pro něj znamenali vše.Zabity těmi,kdo porušili slovo.

Darwin najednou pocítil jako by se v něm něco zlomilo.Hráz kterou tak dlouho stavěl ve své duši a která v něm měla udržet emoce se prolomila pod náporem zuřivosti a vzteku a vyplavila vše.Veškeré emoce,veškeré city,kromě vzteku.Vzteku a touhy po pomstě.

Jeho tvář se stáhla do bez emocionálního stavu.Stal se z něj opět lovec.

Otočil plavidlo od masakru a zamířil ke křižníku,který měl na svědomí zničení Sam a ostatních.Měl v záloze ještě jeden plán.

 

98

 

Admirál si chtěl spokojeně zamnout ruce,ale tím by ztratil tvář před posádkou.Místo toho se díval jak plavidlo osmnáct nádherně vybuchuje a mění se na oblak plynu a ohně.

Dovolil si tedy alespoň samolibý úsměv a otočil se na svoji posádku na velícím můstku. „Hlášení?“zeptal se.

Od skeneru se ozvalo. „Admirále,podle zjištění byl třicet dva lodí zničeno a čtyřem se podařilo uniknout. Dále je tady ještě jedno neznámé plavidlo které se na nás žene plnou rychlostí.“

Admirál sepjal ruce za zády. „Jak je možné že jsme ho nezachytili dříve?“zeptal se.

„Patrně se skrýval za měsícem,Admirále,“odpověděl důstojník.

„Dobře.Stejně nic nezmůže,“řekl Admirál. „Dovolte mu volný průlet aby si tu svoji chvíli slávy vychutnal.“

Na tuhle vzdálenost mohl Admirál vidět zvláštní tvar lodi podobnou odštěpu krystalu s místy ohlazenými okraji.Trochu přivřel oči a nechal plavidlo aby se přiblížilo,pak si ale všiml že pilot se stáčí aby jen proletěl kolem řídící věže.

„Má v kalhotách,“řekl si Admirál pro sebe.Pak si ale všiml že se od lodě cosi oddělilo a razilo si to cestu přímo k můstku. „Co to je?“zeptal se nechápavě Admirál.

Jednalo se o kontejner o velikosti člověka a Admirál poznal co to je. „Zničte to!“vykřikl.

„Je pozdě pane,“odpověděl zbraňový důstojník.Pak přehřátý generátor narazil přímo do průzoru.

 

 

99

 

Darwin s pocitem zadostiučinění sledoval jak se velící můstek proměnil ve oblak kouře a trosek.Plavidlo se navíc stalo neovladatelné a narazilo do boku jiného křižníku a společně vzplanuli v oslnivém divadle barev a ohně.Oba dva byly zničeny a spolu s nimi i stíhačky,které byly v cestě tlakové vlně a vlně radiace když hlavní generátory vybouchly a roztrhali je na kusy.

Ostatní plavidla rychle zareagovali a otočili se k Darwinově lodi.Byl by tady rád zůstal a zničil všechny,ale se zbraněmi na tom byl žalostně a nechtěl ztrácet čas s tou chátrou.Stočil plavidlo na únikový vektor a s trhnutím se octl v hyperprostoru.

Jeho tvář se nezměnila a jen vstal a přešel do nákladového prostoru kde vtáhl pouzdro na zprávy.Jednalo se o půl metru širokou a dlouhou se třiceti centimetry na výšku.

Chvíli manipuloval se zámkem a nakonec se za říhavého zvuku otevřel.Darwin sáhl dovnitř a vytáhl černý předmět ve tvaru koule.Darwin moc dobře vědě co to je.Překontroloval jestli je vše jak má a pak se musel zasmát. „Máš pravdu,“řekl a držel předmět jako nějaký poklad. „Zachráním vás.“

 

100

 

Lod‘ tvaru odštěpku z krystalu proletěla skrze asteroidy u Marsu a směřovala k jednomu z větších balvanů.Lod‘ se zastavila se těsně před ním a pak čekala.Na povrchu se otevřela jáma a pustila tak plavidlo dovnitř,pak se zase zabouchly.

Vklouzlo dovnitř a usadila se vedle dvou lodí.Jedna měla tvar Krabice se zaobleným okraji a s pilotní kabinou ve tvar pravoúhlého trojúhelníku a druhá připomínala havrana se staženými křídly.

Lod‘ se otevřela a vykročil z ní Darwin v dýchacím přístroji a přešel k velikým dveřím.Vyťukal na něm přístupový kód a dveře se otevřely.Vzduch byl chladný a zatuchlý ale pořád dýchatelný,ale Darwin si nesundal přístroj z tváře.

Vešel do místnosti s generátorem a setřel z přístrojové desky vrstvu prachu.Stiskl pár tlačítek a pak se ozval nádherný zvuk pracujícího generátoru.Chvíli jen tak stál a pak si teprve sundal dýchací přístroj.Nasál zatuchlý vzduch a vypustil jej z plic. „Vůně domova,“řekl si pro sebe.

Všude se rozsvítili světla a teplotní regulátory začali pracovat jak měli.

Darwin přešel do místnosti,které říkal sklad a vyndal laserovou řezačku.Pak přešel k zataveným dveřím a aktivoval řezačku a dal se do práce.

Trvalo mu pět hodin než se dostal přes sváry a pak se dveře mohli otevřít.Darwin položil nástroj na zem a vstoupil dovnitř.Pruh světla do tmavé místnosti a proud vzduchu zvířil prach a tak působili dojmem staré místnosti což byla.

Přešel do středu místnosti a zastavil se. „Světla,“řekl a reflektory se rozsvítili.Na stojan u před ním se pod nánosem prachu rýsovala jeho zbroj.Byla tady celou dobu.Byla tady vždy pro něj.A je znovu připravená pro svůj účel.

Uchopil svoji helmu do rukou a zadíval se do svého odrazu ve vizoru ve tvaru písmene T.Jeho tvář už byla stejná jako před tím.Chladná a bez emocí.

„Netušíte co jste proti sobě poštvali,“řekl si pro sebe.

 

101

 

Darwin kráčel rozvalinami starého města na planetě zemi a hledal místo setkání.Z větší části zborcená stavba s kupolovitou střechou už napůl propadlá dovnitř a poznamenané hlubokým zubem času.Kdysi možná bílí povrch byl nyní oprýskaný a zbrázděný staletími toxických dešťů a vrtošivého klimatu.

Darwin vstoupil dovnitř dírou ve zdi,jelikož byl vchod zavalen a jiný vstup neexistoval.Mohl si sice nějaký vytvořit,ale tím by narušil už tak křehkou statiku budovy.Vnitřek budovy se ukázal být podobný amfiteátru se spoustou vyvrácených židlí a prohnilými stoly.Na zemi,pokryté troskami a nánosem prachu byl namalovaný na modrém podkladě orel s roztaženými křídly.

Lovec však nevěnoval pozornost ničemu jinému než svému cíli a tak přešel k hloučku lovců opodál,kteří si poposedávali na troskách.Nikdo nemluvil a taky k tomu měli důvod.Už na měsíci lovců jich přežilo sotva šedesát.Ted‘ se zde nacházelo sotva něco přes dvacet lovců.

Darwin se usadil mezi ně a čekal,zda ještě někdo nepřijde.Spatřil staré známé zbroje.Vyděl Cedriga a Forxe Diarfovi Tiše stojí u jednoho ze sloupů a Darwin si také všiml že se mladý Cedrig pořád dívá na svoji levou ruku.Darwin použil přiblížení ve své helmě a pak i několik typů skenerů a pak zjistil pravdu.Cedrig měl celou levou ruku robotickou.Ne jen dlaň,nebo loket,ale celou ruku od ramennou až po prsty.Usoudil že se to muselo stát v době „druhé čistky.“

Spatřil také jiné známé tváře z praxe ale ten po kom pátral se mezi nimi neobjevil.Thomas Silver.

Našel si místo na velikém kusu stropu který se musel zřítit už před dávnou dobou a dokonce mohl usoudit i proč se tak stalo.Ony díry po laserových paprscích byly patrny na první pohled a jen tak snadno nezmizeli.

Čekal takhle asi půl hodiny než se ozvalo skučení dalších motorů.Darwin už chtěl vstát,ale pak ty motory poznal a uklidnil se.Netrvalo dlouho a do veliké haly vešli dva lovci.Darwinovi se velice ulevilo když mezi nimi poznal Thomase.

Nijak ale nepromluvil ani se nesnažil nějakým způsobem navázat kontakt.Prostě přišel a čekal.

Vprostřed místnosti zazářilo modré světlo a objevil se jeden prastarý lovec.Opět ve svém typickém silném brnění a s přilbou podobné  masce.

Lovci vstali a ihned poklekli aby vzdali prastarému úctu.

„Vstaňte,“řekl prastarý a lovci vstali. „Před dlouhou dobou jsme vám řekli že tento den přijde.Že jednou se opět chopíte zbraní a stane se z vás to,čím jste se narodili.Lovci.“

Pohledem přejel každého z přítomných. „Byly jste zrazeni a každý z vás o něco přišel,“ rukou obsáhl celou halu. „Někdo přišel o končetinu,jiný o své nejbližší a někdo přišel o všechno.Říká se že zrada nesmí zůstat nepomstěna a proto existuje jedna věc.Máte nyní jedinou možnost.“

Všichni lovci si jako jeden sundali obrněné rukavice na pravé straně a chopili se svých dýk a nožů.Rychle přiložili své nástroje na dlaně a řízli se.Pak dali ruce v pěst a nechali ať jim krev z čerstvé rány stékala po ruce a padá na zem.Pak se prudce rozmáchli a otiskli si krvavou dlaň o pancíř na hrudi.

„Krevní msta,“vykřikli lovci sborově.

Prastarý lovec se rozhlédl po přítomných lovcích a přikývl. „Přesně tak.Jiná možnost není.Vy se nyní ale musíte spojit s těmi,proti kterým jste tak dlouho bojovali,“zavládlo hrobové ticho. „Musíte se spojit s povstalci.“

Lovci se ani nehnuli ale jeden z nich vystoupil k prastarému. „Chcete po nás abychom se s nimi spojili? Vždyť je to sebranka ubožáků co si myslí že mohou něco změnit.“

„A jejich odhodlání pro věc vám pomůže.Navíc si uvědomte že jich je víc než vás,“ opáčil prastarý.

Lovec který před chvílí tak mluvil přikývnul a ustoupil zpět.

„Nyní je to na vás,“řekl prastarý a za oslnivého modrého světla zmizel. 

 

102

 

Rishi,jedna z hlavních vůdců snad největší odbojové organizace v celé galaxii dělala právě revizi na hlavní senzorové stanici planety Grendari,která byla už dlouho považována za zničenou.Námezdní lovec Darwin kterému ta štědře zaplatili dodržel své slovo a nikomu neprozradil pravdu.

Samotná senzorová stanice byla kruhovitá místnost podobná amfiteátru s mnoha stanovišti pro různé operace, oddělených od sebe jen skleněnými stěnami které měli zajistit klid pro práci.

Z ničeho nic si Rishi vzpomněla na Darwina.Kdysi byl tento lovec vyslán,aby zjistil situaci a planetě a byly nuceni ho sestřelit.Lovec jim však unikl a pokusil se o útěk.Podařilo se ho najít v doku před jeho lodí a po rozmluvě se jim ho povedlo přesvědčit za nemalé peníze aby přistoupil na jejich plán na zamaskování planety. Bylo by možná jednodušší ho zlikvidovat ale pak by na planetu poslali dalšího a dalšího a pak by se jen zvýšila šance na jejich objevení.

Samotnou planetu zahalili maskovacím štítem a na orbitě odpálili mnoho jaderných bomb a pro docílení efektu vyvrhli z povrchu mnoho miliard tun skal,zeminy a prachu.

Objevil se tady sice průzkumný křižník ale ten se jim povedlo oklamat a tak odtáhl s nepořízenou.

Samotná planeta byla jeden veliký oceán a jen s pár ostrůvky ve kterých se její organizace usadila.V samotné organizaci platilo pravidlo rovnoprávnosti a tak mohli ženy bojovat spolu s muži.Postupem času se ale společnost rozdělila a zavládl zvyk,že ženy byly doma a vymýšleli nové koncepty a technologie zatímco muži bojovali.Samozřejmě že muži mohli dělat výzkumníky a ženy bojovnice ale to byla individuální věc.

Rishi,sama neznala své příjmení,přecházela kolem stanoviště senzorů a dívala se na monitory na kterých byla jako obvykle klid.

Pořád nosívala černé kalhoty,bílou blůzu a bílý dlouhý laboratorní plášť.Za ta léta povyrostla a její černé vlasy už trochu zesvětlali ale modré oči jí zářili jako předtím. 

Senzorový panel zapípal a obsluha se mu ihned věnovala.Rishi přistoupila k panelu a zastavila se vedle její obsluhy. „Hlášení?“zeptala se.

Dívka u monitoru zvedla svou hlavu s jasně zlatými vlasy a upřela své modré oči na panel. „Do systému zrovna vstoupila malá lod‘.Zdá se že směřuje k nám.“

„Nějaká aktivita zbraní?“zeptala se Rishi.

„Ne,madam,“odpověděla kontrolorka.

Plavidlo směřovalo rovnou k planetě a zpomalovalo na sestupovou rychlost.Rishi měla možnost vydat povel ke střelbě ale místo toho nechala plavidlo přistávat.

„Neznámá lod vstoupila do atmosféry,“ozvalo se ze senzorového stanoviště.

„Madam,“ozvalo se od komunikační stanice. „Vysílá na všech frekvencí.Dožaduje se vás.“

 

103

 

Rishi čekal ve své pracovně a seděla za svým stolem.Naslouchala tichým zvukům své pracovny a cítila se docela klidně i přes zjištění kterého se jí před chvílí dostalo.

Ticho přerušily silné a těžké kroky.Hodně těžké.Vzhlédla od svého stolu ke dveřím a čekala.Dveře se otevřeli a za nimi stála stráž,tvořená čtyřmi statnými muži a mezi nimi stála postava v hodně silné zbroji.

Rishi si pamatovala Darwina když ho viděla prvně ale za tu dobu se změnil.Hlavně jeho zbroj.Razantně zesílila.Helma zůstala stejná ale zbytek…Hrudník chránil silný kyrys tvořený titanovým články šedé barvy které tvořili něco jako hroší kůži a velice zmohutňovali postavu.Přes hrudník měl navíc krvavý otisk dlaně,ve kterém Rishi poznala slib krevní msty.

Ramena chránili alespoň dva centimetry magneticky tvarované solidní oceli s kyselinou vyleptaným Darwinovým symbolem,ale přes pravé rameno měl přehozený Krátký černý plášť.Ruce chránil pancíř od loktu až po zápěstí centimetrové tloušťky a osázený hromadou zbraní a vymožeností.Přes ruce samotně měl natažené černé kožené rukavice s ocelovým pokovením.     

Na opasku z černého materiálu měl umístěno spoustu jiného vybavení,od dýky až po výživné kapsle.Ale pořád si nechal dost místa na foukací harmoniku.

Od pasu do ke kolenům měl roušku tvořenou ocelovým kroužky.Samotná stehna chránil magneticky vytvarovaný pancíř,který těsně obepínal nohu a na kolenou měl lehčí chrániče.Holeně chránil půl centimetru silný obepínající pancíř.Na nohou měl silné boty s kovovými pláty a silnými spáry pro šplhání a též pro případné „nakopnutí.“

Celá zbroj se táhla v odstínech šedé a černé a celou ji spojovali tenké drátky.Už předtím připadal Rishi zlostně,ale teď vypadal přímo hrozivě.

Vítám tě,Darwine,“přivítala ho. „Je to již dlouho co jsme se naposledy setkali.Čemu vděčíme za tvoji návštěvu?“

Darwin přistoupil až ke stolu kde nezastavil,načeš sklopil svou helmu do kompaktního stavu.Rishi se dost ulekla,když spatřila výraz v lovcově obličeji.Předtím sice vypadal chladně a bez emocí,ale nyní byla jeho tvář jako ze žuly a navíc ten pohled do jeho očí naháněl hrůzu ještě větší než celá jeho zbroj.

„Potřebuji s tebou mluvit ohledně spolupráce,“řekl chladně a bez emocí.

„Spolupráce?“zeptala se Rishi nechápavě. „Chceš tím říci že se k nám chceš přidat?“

Darwin rezolutně zavrtěl hlavou. „Chci aby se vaše skupina připojila k nám,“řekl rozhodně.

Rishi nějakou dobu trvalo než tu informaci vstřebala a pak jen vykoktala, „Cože?“

„Je to jednoduché.Já a ostatní lovci plánujeme konečné zničení vládců.Zničení jejich těl i klonovacích nádrží.Zlikvidovat jejich genetický materiál a nic nenechat.,Zkrátka,jejich kompletní likvidace.“

„Ale o to se my snažíme už dlouho…“

„Jenže ne dost,“skočil Darwin Rishi do řeči. „Měli jste dost čas se na vše připravit.Když jsem s vámi mluvit tak jste říkala že máte pod hladinou vašich moří obrovskou flotilu která tak dlouho ležela ladem.Je čas ji použít.“

„Musím s tebou jen souhlasit,“přitakala Rishi a pohlédla Darwinovi do očí. „Ale to je hrozně narychlo. Nemůžeme jen tak zvednout všechny lodě a jen tak z ničeho nic zaútočit rovnou na hlavní planetu.Navíc si uvědom,že naše síly by stačili na zničení obrany planety,ale vládci přivolají pomoc a proti té bychom neměli šanci.“

„Žádná pomoc jim nepřijde,“zavrtěl Darwin hlavou. „My se na planetu dostaneme před vámi a vyřadíme veškeré komunikační zařízení.“

Rishi sklopila hlavu. „Navíc si uvědom že pokud se vám povede…“

„Až se nám povede,“přerušil ji Darwin.

„Pokud se vám to povede,“trvala na svém Rishi, „dokážeš si představit co propukne na ostatních planetách?Na některých planetách nejsou odbojáři kteří by udrželi pořádek nad nastalou situací.“

„Tak se na ně vykašlete,“navrhl Darwin. „Každá planeta by si mohla zavést své vlastní zákony a své vlastní pravidla.Myslím,že k tomu by byly obyvatelé více než svorní.Díky vidině svobody by mohli provést osobní převrat.“

„Ale to by zruinovalo veškeré plány které jsme za tu dobu vypracovali,“namítla Rishi. „Veškeré postupy které jsme měli po porážce vládců by byly nanic.“

„Až budou vládci zničeni,vy si můžete nechat galaxii,“řekl Darwin. „Já a ostatní lovci se stáhneme někam, kde nebudeme nikomu vadit.“

„A kam?“zeptala se Rishi. „Někam do jiné galaxie?Nebo snad se chcete vrátit ke svému normálnímu životu?“

„Stáhneme se na měsíc lovců,“odpověděl Darwin.

Rishi se musela zasmát. „To přece nemyslíš vážně.Tam se přece nemůžete vrátit.Ten zábavní podnik co tam zřídily by se jen velmi nerad vzdal svého postu.Navíc je to nevládní podnik a jeho zničení si my nemůžeme vzít na triko.“

„To zvládneme sami,“odvětil Darwin. „Ale dost tlachání.Mám ještě spoustu práce.Tak přidáte se k nám nebo ne?“

Rishi se hluboce zamyslela.Věděla až moc dobře co by proti nim stálo. „To nemohu rozhodnout sama,“ řekla. „Musím se poradit s hlavním štábem a až oni budou mít rozhodující slovo.Pak bychom ještě museli zkoordinovat povstalecké skupiny na ostatních planetách…“  

Darwin se otočil ke dveřím. „Zbytečné plýtvání času,“řekl a z jedné kapsy na opasku vyndal malý váleček a položil jej na stůl. „Jestli si to rozmyslíte a budete chtít konečně pomoct tak nás tímhle kontaktujte.Ale s rozhodováním si pospěšte.Začínáme za standardní týden.“

„To je ale moc krátká doba,“namítla Rishi.

„Já bych řekl že je to dost dlouhá doba,“otočil se ke stolu. „Musíte se rozhodnou.Pomozte nám a zničíte vládce jednou provždy,nebo tu zůstaňte zalezlí jako krysy v díře,“vyšel ke dveřím a nezatavil se. „Do týdne,“řekl dost hlasitě aby to Rishi slyšela.

Ještě dlouho slyšela Darwinovi těžké kroky až nakonec odezněli do ticha.Podívala se na váleček z černého plastu a kovu a uchopila jej.Začala přemýšlet.

 

104

 

Darwin se v obrněném skafandru pohyboval po jednom z asteroidů kolem Marsu,který obsahoval jeskyně,ve kterých by se dalo ukrýt.S ostatními lovci zvažovali své alternativy jak se dostat na planetu a našli několik.První spočívala v tom že by prostě nasedli do lodí a pokusili se proletět štítem.Byly by však ale rozstříleni než by dosáhli atmosféry.Tuto alternativu vyvrhli.

Ve druhé figuroval asteroid ve kterém by se ukryly a ten by mohl proletět štítem a dopadnout na zem. Náraz asteroidu by sice zcela zničil štít a i tak by asteroid proletěl ale náraz do země by je stejně zabyl.Darwin navrhoval že by mohli použít jeho asteroid,který by díky svým výztužím mohl náraz snést,ale v okolí dopadu by bylo tolik nepatřičných věcí že by byl ihned vyhlášen celoplanetární poplach.

Třetí spočíval v tom,že do asteroidu vyvrtají díry a do nich umístí kapsle po jednom lovci.Asteroid by vletěl do atmosféry a kapsle se oddělí,dopadnou na své místa a po asteroidu by nebylo ani památky,stejně tak po kapslích,které zničí tlaková vlna z dopadu.

Darwin zrovna dodělal kryt své kapsle,která měla pojmout jeho a ještě „speciální pomocníky.“Otočil hlavu společně s helmou svého skafandru a uviděl přilétat malou nákladní lod‘.Zkontroloval poslední svár na svém území a odrazil se od skalnatého povrchu směrem plavidlu,které se zastavilo nedaleko asteroidu.

Přiletěl až k přetlakovým dveřím,které se před ním otevřeli a on mohl vstoupit.Po nutné dekompresi vstoupil na palubu a sundal si přilbu.Ihned přešel do nákladového prostoru,kde ho do nosu udeřil pach mnoha zvířat.

„Ještě nás přijde víc,“ozval se hlas za jeho zády a Darwin se ihned otočil a hluboce se uklonil. „Rád vás znovu vidím,Ninesi,“řekl.

„I já tebe,Darwine.“ Bílé stvoření vystoupilo zpoza dveří a vedle něj stál Thomas Silver,který pilotoval plavidlo od měsíce lovců až sem.

Darwin pohledem přejel celé shromáždění zvířat které se k nim přidalo z měsíce lovců. Slazshibové, Nazgrové,a další stvoření které obývali měsíc lovců.Darwin také spatřil pár dalších Ninesů.

„Přijdou další,“řekl Thomas.

 

105

 

Rishi se zrovna posadila do svého křesla a hluboce přemýšlela.Z týdenní lhůty kterou jim Darwin dal jim zbývali jen tři dny a za tu dobu se nezměnilo skoro nic.

Měla sice hlavní velení nad jejich armádou,ale také podléhala vrchnímu velení a nemohla jen tak převzít celou vládu a jen tak se dát do boje o kterém nevěděla jak dopadne.Plán lovců byl po všech stránkách velice lákavý.Lovci měli zničit odpor na zemi a na ně zbude jen obrana nad planetou.Podle všech simulací a všech možných scénářů by jejich síly na zničení zdejší obrany stačili více než dost,ale sama moc dobře věděla jak se může vesmír proti nim spiknout.

Vzpomněla si na Darwinova poslední slova „zbytečné plýtvání času,“řekl ji před časem.Musela s ním souhlasit.Vrchní velení organizace ji sice řeklo že s odpovědí přijde brzy,ale pochybovala ohledně jejich rychlosti.

Rishi potřebovala rychlou reakci aby mohla rychle realizovat flotilu a synchronizovat časový harmonogram s lovci a jejich pomocníky.

Na jejím stole zapípal komunikátor a Rishi jej aktivovala.Objevil se malý hologram muže ve středních letech a v hnědé uniformě vrchního velení. „Přejete si?“zeptala se Rishi.

Muž přikývnul na pozdrav. „Mám tady pro vás zprávu ohledně akce kterou jste nám navrhla od lovců,“řekl a na chvíli zastavila Rishi dech a čekala jaký ortel ji vrchní rada udá. „Vaší žádosti bylo vyhověno.Při nejbližší příležitosti kontaktujte lovce a domluvte s nimi podrobnosti,“načeš se spojení ukončilo.

Rishi si připadala jako by z ní spatřila ohromná tíha.S lehkostí sáhla po komunikátoru který ji dál Darwin a zapnula jej.

 

106

 

„Takhle to vidíme my,“řekl Darwin a ukázala na holografickou mapu aby Rishi věděla co má na mysli.

Upřeně pohlédla na mapu a přikývla. „Ten plán se zdá být dost dobrý.Jednoduchý ale dobrý.Nesmíme ale zapomenou že se tyto prognózy nemusí zrovna stoprocentně vyplnit.Co se týče planetární obrany tak u té jsme si jistí počtem,ale co se týče povrchu tak nevíme kolik a jak veliký odpor můžete čekat.“

„To nevíme ani my ale podle našich odhadů by se tam mohlo nacházet asi sto tisíc vojáků a převážně půjde o ty jejich roboty kterými nás nahradili.S těmi je snadné pořízení.Stačí jen EMP puls a zhroutí se jako domeček z karet.Ani tím počtem sto tisíc si nejsme tak jistá a proto plánujeme strategii ve které figuruje dvě stě tisíc vojáků,“řekl Thomas Silver a opřel se o holo stůl.

„Nemyslíte že je to trochu nadsázka?“zeptala se Rishi. „Vás dvacet dva proti možným dvěma stům tisíc vojáků?“

„Pravda,“řekl Darwin. „Je to trochu nefér,pro ně.My si s nimi poradíme.“

„S tím bych mohla souhlasit,ale ráda bych něco navrhla,“řekla Rishi a zvedla se ze židle. „Nechci zpochybňovat vaše schopnosti ale jestli do něčeho mám jít tak bych byla velice ráda kdyby byla podpora na zemi o trochu větší.Proto navrhuji abyste s sebou vzali pár mých lidí jako podporu.“

„A právě tím že je podpora tak malá je naše šance na nepozorovanou infiltraci mnohem větší,“namítl Darwin. „Navíc máme jisté pochybnosti o tom že by nám vaši lidé stačili.Leda by nás brzdili.“

„Musím nesouhlasit,“řekla Rishi rozhodně. „Už od našeho založení trénujeme jednotku kterou jsme chtěli poslat na hlavní planetu aby zlikvidovali vládce.Chci jen dodat že je tomu již patnáct let.“

„Napřed bychom je rádi viděli,“řekl Thomas neústupně.

„Jak chcete,“řekla Rishi. „Přiletěli se mnou.“

 

107

 

Ukázalo se že jednotka čítá dvacet lidí,mužů i žen.Oděni byly do článkovaného brnění a přes hlavy měly přetažené helmy,které chránili jen temeno a vršek hlavy.V rukou třímaly silné opakovací laserové pušky,na opascích bylo umístěno různé příslušenství,od granátů až po nástroje na zámky.Na zádech měli batohy s neznámým obsahem.

Darwin prošel kolem řady vojáků a zastavil se u známe tváře. „Zase se potkáváme,“řekl.

Žena na kterou promluvil si sundala přilbu a uvolnila krátké modré vlasy. „Potěšení je na mé straně,“ odvětila. „Je to již dlouho.“

Darwin nic neřekl a došel až na konec kde čekala Rishi,plná pýchy na jednotku která zde stála. „Tak jak je soudíš?“zeptala se.

Darwin máchl rukou. „Větší sebranku jsem v životě nevyděl.My se tam potřebujeme dostat tiše a ty jejich opakovačky nadělají rámus alespoň do vzdálenosti dvou kilometrů.Navíc těch zbytečných krámů co sebou táhnou je moc a budou nás hrozně zpomalovat.“

Jeden z bojovníků vystoupil z řady. „Hele,my jsme trénovali patnáct let.Víme co zvládneme a tohle dokážeme.Klidně bychom do toho mohli jít bez vás.“

Darwin skepticky přivřel oči. „Tak co tě tady ještě drží?“zeptal se.

Muž si sundal batoh a položil na ní opakovačku. „Ted‘ jsi mě fakt nasral,“řekl a přešel do bojového postoje.

Darwin sám byl oblečený jen do hnědé pilotní kombinézy,kterou nosíval pod zbrojí se ani nehnul. „Jestli si troufáš,“řekl a nechal muže ať přijde blíž.Ten se ale rozeběhl,udělal klamný pohyb vpravo ale zaútočil zleva pěstí,která se Darwin s přehledem vyhnul.Muž využil chvíle a pokusil se Darwin kopnout do kolene,ale i tenhle útok Darwin vykryl.Následovali další útoky kterým Darwin jen uhýbal a nebo je rukou vykrýval a čekal.

Muž ztratil koordinaci a toho Darwin využil.Nejprve udeřil oběma rukama do mužova pancíře na břichu, kde byl relativně slabí.Ačkoli by normální  rána na pancíři neudělala ani malý důlek,Darwinovi pěsti měly takovou sílu aby pancíř zcela ohnuli.Muž se ohnul v pase a Darwin i této příležitosti využil.Rychle si klekl na jedno kolenou a druhou nohou podkopl svému oponentovi nohy.Muž spadl na zem a Darwin jej ihned uchopil způsobem,kterým by mu mohl během chvíle zlomit vaz.

Darwin to však neudělal a pustil jej na zem.Podíval se na bojovníky. „Podcenil mě,“řekl. „To samé byste možná udělali i vy.Věřím že vám těch patnáct let výcviku něco dalo ale pořád ne dost na to abyste byly na tohle připraveni.“Ještě pomohl muži na nohy a ten ani nedutal.

Tentokrát promluvila Modrovlasá. „Proč si myslíš že na tohle nejsme připraveni?“zeptala se klidně. „My máme přece stejné právo se na tomhle podílet jako ty a ostatní lovci.“

„Naše právo je podstatně větší,“namítl Thomas Silver,který zrovna vstoupil do místnosti. „Máme vůči nim krevní mstu.“

„To je nám jasné,“řekla Rishi a usilovně přemýšlela jak z téhle situace vybruslit. „Co kdybyste je vycvičili?“zeptala se.

„To by trvalo moc dlouho a příhodnou chvíli máme právě teď,“namítl Thomas.

„Berte to takhle,“řekla Rishi konečně. „Bud‘ je vezmete sebou nebo s námi nepočítejte.“

„Ani vy nejste nepostradatelní,“řekl Darwin rozhodně. „My dokážeme vyřídit celou tu pevnost ve které vládci sídlí sami.Je nám jedno jestli při tom zemřeme pokud splníme svou krevní mstu.“

„Tak proč jste s námi vůbec navazovali kontakt?“zeptala se Rishi podrážděně.

„Pro odvedení pozornosti,“ vypálil Darwin a znovu přejel zrakem po skupině. „Na chvíli se poradíme s ostatními lovci.“

Darwin a Thomas zapnuli svoje komunikátory a mluvili s ostatními lovci jazykem,který Rishi přirovnala ke zvířecímu vrčení.

Do místnosti vstoupilo veliké zvíře,které Rishi nikdy předtím neviděla.Mělo jasně bílou srst a podobalo se lišce.Hlavně ji ale překvapila jeho velikost,která dosahovala velikosti člověka.Zvíře přišlo k Rishi a podívalo se jí do očí.

„Já ti nechci ublížit,“řekla Rishi.

„Ani já vám,“řekl Nines.

Rishi byla zcela ohromená.Ještě nikdy neviděla zvíře které by mluvilo lidskou řečí.

„Já jsem Nines,“řekl tvor a lehce se Rishi uklonil a ta udělala to samé.Nines se pak podíval na Darwina. „Mluví řečí všech lovců,“řekl. „Takto se mohou domluvit se zvířaty a také nám to pomohlo uzavřít spojenectví.“

„Vás je tady víc?“zeptala se Rishi ohromeně.

„Samozřejmě,“přitakal Nines. „Všichni synové džungle co zde jsou pochází z měsíce lovců a přišli pomoci.Máme společný záměr.“

Darwin domluvil a zastrčil komunikátor za opasek a přišel k Rishi a jejím vojákům. „Právě jsem mluvil s ostatními lovci a předkládáme vám svou nabídku,“řekl a nadechl se. „Vezmeme vaše vojáky sebou,ale ti co nás budou zpomalovat osobně zabijeme.Toto je poslední nabídka.“

Rishi nezbývalo nic jiného než přikývnout.Potřebovala dostat do své vojáky dovnitř aby mohli lépe koordinovat povstání na ostatních světech.Věděla jak dobře jsou vycvičeni a určitě budou lovcům stačit.

Pohledem přejela své vojáky a ti přikývnuli na souhlas. „Přijímáme,“řekla.

 

108

 

Darwin znovu prověřil svou zbroj aby se ujistil že je vše v absolutním pořád a ve špičkovém stavu. Prohlédl si své bodáky na rukou a na kusu oceli si ověřil jejich ostrost.Jen je na něj položil a on se poslušně rozřízl.Ačkoli byl spokojený s modifikacemi které na ní prastaří lovci udělali,musel pořád držet krok s dobou a opatřil si na ní zcela nové vybavení.

Jedno z těch nejlepších vylepšení spočívalo v ovládání hustoty.Mohl na své zbroji navolit aby se její části zhustili na těžké a neuvěřitelné odolné,nebo na lehké ale už málo odolnější.Dále si na ni opatřil zcela nové vybavení v podobě zbraní,které se připevňovali ruce nebo na rameno.Na rukou měl nové laserové revolvery, které se oproti standardním laserovým zbraním lišili v tom,že se nabíjeli energetickými projektily a dosahovali mnohem větší přesnosti a efektivity.Problém byl ale v zásobnících které obsahovali jen deset ran,kdežto  standardní laserové zbraní obsahovali generátor pulsu,který zajišťoval nekonečnou zásobu střel.

Dále byl vybaven vystřelovače lan,díky kterým se mohl snadně pohybovat ve výškách,šplhat nebo svazovat protivníka.Díky tomu že je lano vyrobeno ze syntetického materiálu a dosahovalo pevnosti titanu bylo velice spolehliví a dala se ho nést veliká zásoba.

Na pravém rameni měl malý laserový kanón,který ovládal přes pomocí své helmy a který se svou silou a kadencí mohl rovnat opakovací laserové pušce,s velikostí malé pistole.

Přes druhé rameno měl přehozený krátký černý pláštík který mu sahal do pasu a přímo na něm měl schováno spousty malých laserových pistolí a jednu velikou opakovací pušku složenou do kompaktního stavu.

Jeho zlatým hřebem však byl návlek na pravé ruce nad loktem.Tento návlek v sobě skrýval pětiset megatunou bombu.Jestli mám umřít tak jich vezmu dost sebou,říkal si když ji kontroloval.

Nyní byl ve své zbroji a seděl u zdi ve své výstavní síni na svém asteroidu,který používali jako základnu pro zdejší operaci.Díval se kolem sebe na věci která za ty léta nashromáždil a nemohl vzpomenou kde k nim všude přišel.Kdysi to věděl naprosto přesně ale nějak si nemohl vzpomenout.

Pohlédl na svoji helmu kterou svíral v rukou a na svůj odraz ve vizoru.Nebyla v ní tvář toužící po pomstě, ale tvář lovce který má zničit další hrozbu.Takhle bral každou akci a každého protivníka.Proč by to měl měnit? Protivník jako protivník.

„Jen doufám že se dostanu tam kam mám včas,“řekl si pro sebe.

Zaslechl kroky a jen čekal jestli budou mířit k němu.V průchodu stála opět ta modrovlasá.Teď ale nebyla oblečená do bojové výstroje ale do obyčejné volné kombinézy modré barvy a černých bot.Přistoupila k Darwinovi. „Můžu si přisednout?“zeptala se.

Darwin se podíval do jejích zelených očí a pokrčil rameny. „Když chceš,“řekl.

Usadila se a rozhlížela se kolem. „Působívá sbírka,“řekla uznale. „To ti muselo trvat dlouho tohle všechno nashromáždit.“

„Ano,“řekl Darwin. „Tak mě napadá,že jsem se nikdy nedozvěděl tvé jméno.“

„Tak to napravíme,“řekla. „Gemini Tirshová,“řekla.

„A odkud pocházíš?“zeptal se ale zdálo se že nevěnuje rozhovoru moc pozornosti.Jen chtěl zapříst rozhovor s někým kdo za ním přišel.

„Z marsu,“odpověděla ale v jejím hlase zněla veliká trpkost.

Darwin ale razantně ožil. „Jak ses odtamtud dostala?“zeptal se. „Významná rodina?“

Gemini se trpce usmála. „Kdyby ano,“řekla. „Jednou přiletěli na planetu výběrčí daní.Snažila jsem se před nimi utíkat ale rozehnali se za mnou dva lovci.Zahnali měl až do jedné uličky za kosmoportem a tam mě zahnali do kouta.Nějaký mladý kluk se mě tam zastal,ale lovci mě přesto odvedli a dostala jsem se do nevěstince.Co se ale týče toho kluka,myslím že ho lovci zabili.“povzdechla si. „Pak se mi povedlo utéct při transportu otroků o několik let později když nás zachránili odbojáři a já se k nim přidala.Je mi jen líto toho kluka.“

„To nemusí,“řekl a pohlédl jí do tváře. „Ujišťuji tě že se mu nic nestalo.“

„A jak tohle můžeš vědět?“zeptala se skepticky. „V té době ti mohlo být tak osm let.“

„Jednoduše,“řekl. „Ten kluk jsem byl já.A pro tvoji informaci mi bylo sedm.“

Gemini nevěděla co má říct.To zjištění ji totálně zmátlo a vyděsilo.Konečně si v hlavě vše urovnala a přemýšlela co říct.Zasmála se.

„Co je tady tak směšného?“zeptal se Darwin.

„Je to ironie,“odpověděla. „Před jedněmi mě chceš zachránit ale sám se k nim přidáš.Je to ironie na druhou.“

„Já bych spíše řekl že je to až nechutná náhoda,“odvětil Darwin. „Aby se znovu potkaly dvě ryby v moři je potřeba dost veliké štěstí.“

„Proč ses k nim vůbec přidal?“zeptala se dychtivě.

„Vzpomínáš si na toho lovce co se mnou byl při kontrole vaší útočné skupiny?“Zeptal se.Gemini přikývla. „Byl to ten lovec co se mnou zůstal zatímco tě jeho kamarád odváděl pryč.Dal mi nabídku která se neodmítá a já ji přijal.To je vše.“

„Cesty galaxie jsou nevyzpytatelné,“řekla s úsměvem a Darwinovu nezbývalo nic jiného než souhlasit. „trochu upusťme od naší minulosti a budeme mluvit o budoucnosti.Myslíte to vážně že když bude někdo pomalí tak ho zabijete?“

Lovec přikývnul. „Nic jiného nám nezbývá,“řekl. „Vše závisí na čase a my potřebujeme,aby vládci odeslali vzkaz svým vojskům že je vše v pořádku.Pak zničíme komunikační zařízení a generátory štítu.Tím uvolníme místo pro vaše pozemní síly.“

„Jednoduchý plán,“řekla.

 

109

 

Do zahájení akce nezbývalo moc času a tak se Darwin jen tak procházel po svém komplexu a nic nevnímal.Jen bezcílně bloudil oblečený do své zbroje a se svoji helmou v podpaží se snažil v hlavě urovnat si všechny myšlenky.Jeho kroky ho nakonec přivedli do jeho lodi a k jeho sbírce lebek a zubů.Jistým způsobem mu to připomínalo minulost jeho profese.

Zrakem zkoumal lebku divokého kance z Mareandrie o kterém se říkalo že dokáže drtit kosti ve svých zubech.Lebku Toserinského lva s tesáky dlouhými jako Darwinova dlaň a nakonec mu pohled zaletěl i k zubům žraloka kterého ulovil na Saturii.Díval se na ní už tolikrát ale nějak od ní nemohl odvrátit zrak.

Položil svoji helmu na zem a sundal trofej ze zdi a prohlížel si ji.Rukou v obrněné rukavici která byla vybavena snímači a dělali ji tak stejně citlivou jak holou dlaň přejížděl po okrajích a cítil přitom jemnost kosti. Když ale rukou přejel po horní straně kde se kost spojuje s rypcem tak ucítil něco podivného.Něco co tam rozhodně nepatřilo.

Nasadil si helmu a znovu se chopil zubů a aktivoval takové vidění,aby mohl vidět kov…a uviděl že je v zubu kus drátu.Ten se tam ale nemohl dostat Darwinovým přičiněním,neboť ten nijak neobohacoval svoje trofeje.

Nastal čas konspiračních teorii ve kterých se Darwin dost dobře orientoval.Mohlo se jednat od odpad který žralok sežral.K tomu ještě pomáhalo,že žraloci jsou plovoucí popelnice které co vidí to sežerou ale tahle teorie se moc dlouho neudržela.

Při bližším zkoumání Darwin zjistil že drát nebyl v kosti jen zapíchnut nebo zaražen,ale vedl skrze celou tloušťku čelisti a to v dokonale rovném kanálku který nemohl vzniknout přirozenou cestou.

Druhá terore se mu ale zdála mnohem pravděpodobnější.Žralokovi byl skrze zuby veden od mozku do rypce čichový receptor,který nutil žraloka reagovat na jistý pach a podle toho jak se žralok tehdy choval tak byl zaměřen přímo na Darwina.

Princip byl více méně jednoduchý.Do rypce se instaluje jeden senzor kde jsou receptory čichu a od něj je vedený onen drát který vede až do mozku kde je jiný procesor napojený přímo na žralokovo centrum chování a nutí jej pach zadaný receptory následovat a sežrat

.Už o podobných věcech slyšel a moc dobře věděl jak fungují.Drátek byl navíc vyrobený z materiálu který prokazoval vysokou vodivost a citlivost na přenosy dat a tak se jevil jako jediná volba pro tento systém.

Ale kdo to udělal?Kdo by mohl mít zájem na jeho likvidaci?Vysvětlení se prakticky nabízí samo.Vládci.

S vlnou odporu pohlédl na zuby a pomalým pohybem je rozdrtil.Na zem dopadli jen jako kousky kosti a Darwin vše zakončil tím že nohou dupnul na největší kus a rozdrtil jej okovanou podrážkou na prach.

   

110

 

Darwin vystřelil další salvu z laserových revolverů a další řada vojáků padla ale hned jí nastoupila další a další.Podíval se kolem a zjistil že ostatní lovci až na pár který ještě bojoval leží pod ním a z hromady zásahů ještě stoupá kouř.

Nechápal co se zvrtlo.Vše šlo tak hladce a pak je objevili a ničím nešetřili.Darwin se podíval na svou ruku a na odpočet atomové bomby kterou aktivoval.Dvacet vteřin.

Chtěl sáhnout po dalším zásobníku do revolverů ale ty mu došli.Přepnul na šipkomety a poslal pár explozivních proti svým nepřátelům.Jako předtím je zasáhl ale další je hned nastoupili.

Aktivoval bodce na rukou a s odhodlaností zvířete zahnaného do kouta se rozeběhl na vojáky.Sekal kolem sebe jak jen mohl a cítil že schytává jeden zásah za druhým.Cítil bolest jako by se do něj zabodávali tisíce nožů ale nepolevoval.Bolest mu nějak dávala sílu se udržet na nohou a v děsivém tanci smrti a bolesti pokračoval ve svém marném boji.

Deset vteřin.

Jedna střela si brzo našla cestu do jeho nohy a Darwin se zhroutil na zem pod tíhou zbroje kterou nemohl  jednou nohou udržet.Ale ani na zemi se nevzdal a aktivoval biošípky které si sami našli cíl ale Darwin pořád cítil jak se do něj zahryzávají další a další střely.

Pět vteřin.

Darwin už to vzdal jen položil ruku na zem a nechal se pojmout náručí smrti která ho obklopila jako temný rubáš.

Jedna sekunda…

Darwin se probudil a nemohl si urovnat kde zrovna je.Rozhlížel se kolem a až pak mu došlo že celé to byl jen sen.Byl usazený v křesle své kapsle a na asteroidu který putoval k hlavní planetě.

Kapsle se podobala vajíčku bez průzoru nebo jiné věci která by umožňovala výhled ven.Spolu s ním se zde krčila ještě Gemini ze které se stala dobrá přítelkyně ale Darwin pořád nesměl zapomenout na Sam.Tu černou kuličku měl schovanou pod zbrojí.Navíc zde byl ještě Nines ale ten si v klidu spal.

„Špatný sen?“zeptala se.

„Ani ne,“odpověděl lovec a podíval se na časomíru.K planetě jim zbývala ještě půlhodina. „Jen nepříjemná představa,“dodal.“

Zavládlo hrozné ticho které přehlušovalo jen Ninesovo tiché dýchání.

„Mohu mít jednu osobní otázku,“zeptala se Gemini.Darwin přikývnul. „Našel sis někoho během té doby co po vás vládci nešli?“

Darwin se jí podíval do očí a vyndal z kapsy malý holoprojektor do dlaně a v něm se vymodelovala Sam a jejich děti. „Moje rodina,“řekl. „Moje žena Sam,která bývala stejně jako já lovec a moje děti Gini a Max.“

„A kde jsou?“zeptala se Gemini a poposedla v sedátku.

„Mrtví,“řekl a zkřížil ruce na prsou.

„To je mi líto,“řekla Gemini teskně. „Je hrozné přijít o rodinu.“

„Já o ní nepřišel,“řekl Darwin a zkontroloval pohledem svoji zbroj.

„Jistě,“řekla konejšivě.Zřejmě si nechce připustit pravdu,pomyslela si.

Během zbytku cesty nikdo z nich nepromluvil a jen čekali na jejich čas.

 

112

 

Admirál Grenlax Tarfas se procházel po můstku svého křižníku a kontroloval práci jeho posádky.Hlídat samotnou hlavní planetu nebyl úkol na který se vybírají slaboši a hlavně ne nezkušení vojáci.Všichni kdo si vydobyli tuto výsadu se museli prokázat velikou loajalitou a hlavně spolehlivostí.

Admirál se podíval velikým průzorem ven na nekonečnou čerň posetou býlími tečkami. „Co je tohle?“ ukázal na objekt který se řítil k planetě.

„Asteroid,pane,“ozvala se hbitě obsluha dalekonosných senzorů.

Admirál se zašklebil. „To já vidím že to není vesmírná hospoda,“zavrčel. „Chci vědět co tady dělá a okamžitě mě zkontaktujte s velitelstvím na planetě.“

O chvíli později se již Admirál díval do oči hologramu velitele pozemní obrany. „Taky nechápeme kde se tady vzal ale podle našich výpočtů se nemusím ničeho bát.Od hlavního města padne dost daleko a zrovna na pláně kde nemůže nic zničit.“

„Ano,“souhlasil Admirál. „Takže jej máme nechat proletět?“

Velitel přikývnul. „Sklopíme štít a necháme jej proletět.S vládci jsme to již projednali a oni souhlasili.“

„A proč jej radši nenecháme zničit o štít?Bylo by to mnohem jednodušší a efektivnější.“

Velitel zavrtěl rozhodně hlavou. „Při velikosti toho asteroidu by to bylo nemyslitelné.Štít by se mohl na daném místě zhroutit a jeho opětovně uvedení do chodu by zabralo hrozně dlouho.“

„Rozumím,“řekl Admirál. „Konec.“

Otročil pohled na průzor kolem kterého proletěl asteroid v dost veliké vzdálenosti aby jim nemohl nijak uškodit,ale zase dost blízko aby na něj byl uchvacující pohled.

 

113

 

Darwin se podíval zpoza keře a hledal pomocí senzorů ve své přilbě další z jeho družiny.Vše se zatím odvíjelo podle plánu,jen asteroid udělal mnohem větší poprask než čekali.Podle jejich odhadů měl utvořit tlakovou vlnu a věci které s dopadem asteroidu následovali,ale tlaková vlna byla mnohem větší o ovlivnila letový vektor vypuštěných kapslí s vojáky a proto se rozletěli do všech směrů.

Byl samozřejmě určen i shromažďovací bod a tím směrem také Darwin,Gemini a Nines šli.Pohybovali se rychle a nenápadně jen na místech kudy byly vyšlapané cestičky se zastavovali aby si ověřili jestli zde nejsou umístěny nějaké senzory.

K bodu shromáždění dorazili až v noci zdejšího času,který trval třicet hodin.Z důvodu možného objevení senzory z oběžné dráhy se museli sejít v naprosté tmě a v naprostém tichu.

„Máme nějaké ztráty?“zeptal se Darwin když se setkal s ostatními členy.

„Dvě kapsle,“řekl jeden z velitelů odboje. „Lovci sice přežili,ale zvířata a naši vojáci ne.“

Jeden z blízkých Nazgrů výhružně na muže zavrčel. „Nelíbí se mu to označení zvíře,“přeložil jeden z lovců a konejšivě pohladil tvora po hřbetě. „Mají radši když se jim říká synové džungle.“

„Omlouvám se,“řekl muž směrem ke zvířeti ale nezdálo se že by to bral příliš vážně.Nazgr to vycítil a se zavrčením vyskočil po muži a svalil jej na zem.Pak předními tlapami stoupnul muži na hrudník a zavrčel jako by chtěl muži ihned rozsápat hrdlo.

„Poznají neupřímnost,“řekl Darwin ale na muže se nepodíval. „Chtěl ti to jen připomenout důrazněji a doufá že si na to dáš příště pozor.“

Muž hlasitě polknul a přikývnul a i Nazgr poznal že si tuhle upomínku vzal k  srdci.

„Jak dál?“zeptala se Gemini když už muž stál a opět se zavedla debata.

„Půjdeme dál,“řekl Darwin.Ještě v období plánování se rozhodovalo o tom,kdo bude mluvit za lovce a byly vybrání právě Darwin a Thomas.Darwin byl vybrán z toho důvodu že vyhrál na měsíci lovců a jakožto poslední z bojovníků kteří takto obstáli mu byla prokazovaná úcta a na jeho slovo se měl brát zřetel.Darwin ale o tenhle post nestál ale přání ostatních lovců bylo jednomyslné.

Thomas byl zvolen díky svým „zkušenostem v oboru“ a hlavně díky tomu že Darwina učil.

„Souhlasím,“řekl Thomas a otočil se směrem k hlavní pevnosti vládců.

„Proč ten spěch?“zeptala se Gemini. „Máme ještě dost času abychom si trochu odpočinuli.Zítra je přeci taky den.“

„Vy si klidně odpočívejte,“řekl Darwin. „My ostatní půjdeme.“

Lovci a jejich pomocníci opouštěli bod shromáždění a pokračovali džunglí ale v naprosté tichosti.Nebylo slyšet ani sebemenšího zvuku.

„Jdeme za nimi,“řekla.

 

114

 

Darwin se pohyboval tiše a obezřetně a stejně tak činila i jeho družina.Aby se minimalizovala možnost jejich objevení tak se museli znovu rozdělit na menší skupiny a každou z nich měl vézt lovec.K Darwinovi se opět přidal Nines,Gemini a ještě jeden voják.

Pohybovali se tiše a nezastavovali se ani na chvíli.Byly sice před časovým plánem akce ale Darwin moc dobře věděl jak se může i čas obrátit proti nim a tak chtěl využít jeho přívětivější tvář dokud je to možné.

„To jsi tak neúnavný vždycky nebo jen teď?“zeptala se ho Gemini když už běželi asi dvě hodiny.

„Mě neutahá jen tak něco,“odpověděl lovec a přeskočil přes padlý strom ale pořád si dával pozor aby nenarazil na senzory.Náhle se zastavil a rukou vydal signál a i ostatní udělali to samé.Dalším signálem dal příkaz aby se skrčili.

„Co se děje?“zašeptala Gemini.

„Hlídka,“syknul Darwin a skrčil se ještě více a ostatní udělali totéž.

Asi padesát metrů před nimi šla v těsné skupině hlídka,čítající dvacet vojáků a deset droidů T-20, nástupce droidů T-6.Tenhle už ale nebyl jen hloupě vypadající kus kovu složený z trubiček a kovu.Jejich nohy obepínal silný pancíř a stejně tak i hrudním a ruce.Jen hlava působila pořád stejně.Veskrze lidská bez vlasů bílé barvy.

Vojáci na sobě měli lehčí zbroje aby se mohli po džungli pohybovat snadněji a s maskovacími prvky. Nepůsobili ale už tak hrozivě jako droidi.Všichni byly ozbrojeni těžkými puškami a příručními pistolemi.

„Počkejte tady,“řekl Darwin tiše a aktivoval neviditelnost.

Rychle ale tiše se vyhoupnul na strom a po nejsilnější větvi se přesunul nad vojáky a díval se dolů. Nezdálo se že by byli nějak přes míru ostražití ale to se týkalo jen lidských vojáků.Ti sice na první pohled působili ostražitě ale to byl jen první pohled.Darwin poznal podle stylu jejich chůze a pohybů že je to pro ně jen rutina.

Chvíli se rozhlíželi kolem sebe a použili několik typů senzorů aby prohledali okolí proti případným vetřelcům,ale i tohle prováděli s rutinou.Kdo by navíc čekal že se někdo dostane pod štít?

Po chvíli se zase dali do pohybu ale Darwin se nehnul,až po deseti minutách.Pak ještě zkontroloval okolí pomocí svých vlastních senzorů aby se ujistil že tady nejsou nějaké překvapení.

Seskočil ze stromu a mávnul rukou. „pokračujeme,“řekl tiše a pokračovali ve své cestě a nezastavili se dokud slunce nezapadlo a znovu nevyšlo.Byl zde sice problém s tím,že Gemini ani voják co s nimi šel nebyly na tak dlouhý běh uzpůsobeni a Darwinovi se začala příčit představa jejich zabití a tak vojáka vzal Nines na hřbet a Darwin si vzal Gemini na záda.Zatímco oba členové odboje spali tak mezi Darwinem a Ninesem probíhal rozhovor v běhu.

„Věříš že své nejmilejší přivedeš zpět?“zeptal se Nines a přeskočil padlý strom.

„Já to vím,“odpověděl lovec a vyhnul se dalšímu padlému stromu.Ačkoli byla noc a ticho,tak nebyly skoro vůbec slyšet.Byly jako vítr. „Bez nich nedokážu žít.“

„I já ztratil mnoho svých druhů ale vím že jsou na mnohem lepším místě,“řekl Nines. „A jsou tam Šťastní.“

„A jak tohle můžeš vědět?“

„Nevím jak to vím ale vím to.Nechci ti ale rozmlouvat to co chceš udělat.Je to největší důkaz lásky, riskovat svůj život pro druhé.“

„Chceš něco slyšet,“zeptal se Darwin a jen těsně se vyhnul vyčnívající větvi která by mu mohla probodnout helmu. „Celý svůj život lovce jsem pro nikoho neriskoval život,aniž bych z toho něco neměl.Je to docela podivný pocit.Ale výš co je na tom nejdivnější?Že já riskuji  život pro toho,kdo je navíc mrtvý.“

„A právě to je chvályhodné,“odpověděl Nines. „Za jak dlouho budeme na místě?“

Darwin mrknul a podle časomíry,jejich rychlosti a vzdálenosti místa setkání si udělal odhad. „asi za pět hodin pokud udržíme tempo.“

„A co takhle přidat?“zeptal se Nines a v jeho hlase zněl humor.

„Chceš závod?“odvětil Darwin pobaveně.

„Proč ne?“

Oba se pak dali do tak rychlého běhu že je nebylo na pozadní noci vidět,jen jako černou šmouhu.   

 

115

 

Darwin zvýšil rozlišení dalekohledu ve své přilbě a díval se na tvar hlavní pevnosti.Museli se o ní držet daleko aby se nedostali na dosah senzorů a hlídek které tady byly více než hojné a proto se všichni usadili na stromech a to na těch nejvyšších,ale zároveň dost zarostlých aby je nebylo vidět.

„Vypadá to zajímavě,“poznamenal Thomas tiše a obrátil se na Darwina. „Mají tam dost silnou obranu a pokud bychom šli přes ty pláně tak to bude sebevražda.“

„pokud vím tak jsme měli plán,“řekla Gemini. „Nebo snad ne?“

„Plán jsme měli,“souhlasil Darwin. „ale zřejmě jej budeme muset trochu modifikovat.“

„Ale co časový plán?“namítla velitelka. „Máme jistý rozvrh a ten musíme dodržet.“

„Neměj strach,velitelko,“konejšil ji Thomas. „Ta modifikace nám přidá deset vteřin k dobru.“

Gemini nechápala jak mohou být pro lovce důležité i pouhé vteřiny. „Tak co tedy máte v plánu?“

Darwin ukázal na povrch mezi hlavní pevností a nimi. „Podle našich průzkumů,se zde asi ve stometrové hloubce nachází podzemní pramen který protéká přímo do hlaví pevnosti a oni jej využívají k získávání vody.Po celé cestě až do pevnosti by se měli nacházet obslužné šachty pro vstup a údržbu.Jsou sice hlídané ale není to nic s čím bychom si neporadili.“

„Nějaká obsluha?“otázala se Gemini.

„Ne,“zavrtěl Thomas hlavou. „Podle toho co víme tak by tam měli být jen senzory a detektory pohybu.“

„Tak mě napadá,“řekl Gemini, „kde jste k těmhle informacím přišli?“

„Staré známosti,“odpověděl Thomas. „Rozhodili jsme svoje sítě a zjistili si tohle.Měli jsme několik plánů a museli jsme počítat se vším.“

„Kde ty zatracené známosti berete?Nám by se občas tyhle známost hodili.“

„Tajemství firmy,“řekl Darwin a prověřil okolí. „Máme ještě dvacet hodin než dorazí vaše flotila,“kývnul na Gemini. „Měli bychom se prospat.“  

 

116

 

Rishi stála na palubě své vlajkové lodě osvoboditel a sledovala jak lodě její flotily stoupají od mořského dna kde tak dlouho čekali na své vypuštění.Stovky lodí od těch nejmenších jednomístných stíhaček až po kilometr dlouhé bitevní lodě.

Lodě proráželi povrch moře a stoupali k nebesům a srdce ji bušilo jako nikdy předtím.Tak dlouho čekali na možnost vládcům ukázat že se nedají zastrašit nikým a ničím.Ani vládci ani jejich mechanickým vojákům.

Rishi moc dobře věděla že vládci si neudržují galaxii jen svými lidskými vojáky ale mnohem více rozšiřovala své droidy na všech planetách.Kdyby nebylo jich,mohli by se planety vzbouřit najednou,ale ti roboti by vzpoury hned ukončili.

Proto potřebovala dostat svoje lidi do pevnosti a vydat deaktivační rozkaz,který nařizoval všem robotům se ihned vypnout bez ohledu na situaci nebo místo.Opravdu doufala že to zvládnou.

 

117

 

Darwin rychle vylezl ze studené vody a ihned aktivoval neviditelnost.Prozkoumal okolí a vyrazil na průzkum než dorazí zbytek jednotky.Nacházel se v ústřední čističce vody na tom nejspodnějším patře celé pevnosti a tak nebylo zase tak moc divné,že se tady dole nikdo nenacházel a vše probíhalo zcela automaticky. Na splnění úkolu měli deset hodin a to jim pořád dávalo dost času.

Chvíli za ním se z vody vynořili ostatní lidé í synové džungle.Všichni se poctivě otřepali zbavili své těla vody.

„Kudy dál?“zeptala se Gemini a podívala se na spoustu plošin a plošinek,obslužných žebříků a kontrolních stanic.

„V první řadě,“řekl jeden voják kdy proskenoval okolí, „bychom se měli dostat nahoru a vyřadit komunikační zařízení.“

Darwin se kolem sebe rozhlédnul. „V první řadě bychom se ale měli dostat odsud,“řekl a mávnul rukou kolem sebe. „A jelikož tady žádné dveře nejsou musíme improvizovat.“

Přistoupil k stěně a vytáhnul drápy na šplhání a hned se k němu připojil jiný lovec a Darwin v něm poznal Cedriga Diarfa.Spolu vyšplhali až na jednu z nejvyšších plošin a ostatní lovci je následovali stejnou trasou na  zádech ještě nesli členy odboje a zvířata se dostaly nahoru stejnou cestou.Poškození které po sobě zanechali na stěnách ale hned ztratilo.

„Měli bychom se rozdělit,“řekl jeden lovec když už všichni stáli na plošince.

„Souhlasím,“přitakal Darwin. „Rozdělíme se na dvě skupiny.Jedna půjde vyřadit komunikační systém a druhá se postará o vládce a klonovaní zařízení.“

„A proč radši nezůstaneme spolu?“otázal se jeden odbojář. „Měli bychom větší palebnou sílu a komunikační stanici bychom zničili rychleji.“

„To ano,“souhlasil Thomas. „Ale až zničíme tu stanici tak se o tom vládci dozví a mohli by utéct.Pokud bychom byly všichni na jednom místě mohlo by jim to usnadnit naše vystopování a jejich útěk pryč.“

„Ale kdo půjde kam?“zeptala se Gemini.

„Vládci porušili dané slovo a tím se z nich stali naši nepřátelé,“řekl Darwin. „Vezmu s sebou na vládce část lovců a zbytek skupiny se postará o tu stanici.“

„Souhlasím,“vložil se do řeči Thomas a i ostatní lovci přikývnuli.

Darwin si k sobě vzal Cedriga i jeho otce Forxe,starého ale pořád skvělého lovce Theraxe,důvěrnici Jiz Melindu a vzal sebou na nátlakem i Gemini která trvala na tom že musí být u nich a vzala si sebou pár vojáků Šel s nimi samozřejmě Ninese a ještě několik synů džungle vydala jiným směrem a druhá pod vedením Thomase se vydala jinam.Důležité pro ně bylo načasování a to přesné jak jen to šlo.

 

118

 

Thomas nakouknul do další chodby obslužné šachty po které už od pohledu dlouho nikdo nechodil. Pohybem ruky naznačil aby ho jeho skupina následovala.Jelikož právě v jeho skupině bylo mnoho členů tak i on ji musel ještě jednou rozdělit na tři menší a každá se měla dopravit na strategická místa poblíž komunikační stanice a čekat na jejich příchod a hlavně být nenápadní.

Proběhnul přes chodbu a zastavil se na dalším rohu a skenerem prověřil další chodbu.On se měl dostat ke stanici přes technické zázemí pod celou pevností a podle jeho informací se zde mělo nacházet jen minimum personálu a tak to i vypadalo.

Skener nic nezaznamenal a tak pokračoval dál až dorazil k výtahové části.Nemohli si ale napochodovat do kabiny a svézt se o pár pater dál.Navíc,vstup do kabin hlídali kamery a s nimi už si nechtěl Thomas zahrávat.

Stáhnul se spět a hledal další způsob přístupu.Jeho pohled spočinul na krytu obslužné šachty,které měli vést celou pevností.

 

119

 

Rishi se znovu podívala na hodinky a nervozita v ní stoupala jako teplota v jádru slunce.Podle harmonogramu jim zbývaly necelé dvě hodiny a každá minuta byla čím dál delší a to čekání bylo čím dál horší.

Svírala v rukou kovové zábradlí na můstku své vlajkové lodě a nevnímala nic.Jen čekala a čekala.

Po jejím boku se objevil kapitán v hnědé uniformě a černých botách.Měl černé vlasy a hnědé oči které planuli spravedlivým ohněm.

„Hlášení?“dožadovala se Rishi.

„Podle časového harmonogramu by měl mít tým splněnou polovinu svého úkolu a za deset minut bychom měli skočit do hyperprostoru,“oznámil kapitán. „Dále nám naše výzvědná služba hlásila že na žádných planetách neprobíhá nijak extra veliká vojenská aktivita a vše naznačuje že se náš čas přibližuje.“

„Doře,kapitáne,“souhlasila Rishi a znovu upřela svoji pozornost ke hvězdám a černočernému vesmíru. „Pokračujte podle plánu ale minuti před skokem mě informujte!“

„Rozkaz,velitelko,“načeš kapitán odešel aby zkontroloval posádku. 

 

 

120

 

Raketoplán tvarem připomínající vejce položené na bok a s přitavenými křídli pomalu dosedl na přistávací plošinu hlavní pevnosti a ihned se kolem něj shluknul houf vojáků jakožto čestná stráž.Na spodku raketoplánu se vysunula rampa a po ní pomalu a s veškerou grácií scházel Marx Tark,jako vždy oblečený do černého obleku.

Před několika dny dostal předvolání sem do hlavní pevnosti ohledně finančních výkazů z jeho soustavy. Za posledních několik let si Marx o hodně polepšil a z nyní ovládal celou svou soustavu s celým průmyslem a samozřejmě s příjmy z ne zrovna legálních obchodů,ale dokud odváděl vládcům to co měl a občas i něco navíc tak byl spokojený on i oni.

Pořád si ale zachoval svou tvář před ostatními lidmi ve svém okolí a nestal se z něj ten typ člověka,který se razantně změní po tom,co se dostane k penězům ale právě naopak.Hodně investoval do vzkvétajících podniků a ty hlavně mimo svou soustavu.To sice dělal již předtím ale teď to dělal v mnohem v mnohem větší míře.

Sestoupil z rampy a ihned se před ním objevil důstojník v černé zbroji. „Vládci vás očekávají,“řekl směrem k Marxovi a pokynul mu aby jej následoval.Společně prošli přes několik kontrol a bezpečnostních procedur a až pak byl přiveden do veliké síně se vkusným nábytkem a obrovskými panoramatickými okny.

Na deseti židlích seděli vládci a kývnutím rukou ukázali na židli určenou pro Marxe,který se hned posadil.

„Pane Tark,“začali vládci. „Za posledních několik let vaše soustava vykázala několikanásobně vyšší obrat něž v předchozích letech a musíme uznat,že jste nám zaimponoval.“

„Děkuji,vaše Excelence,“řekl Marx.

„Ovšem je tu ještě jeden problém,“namítli vládci. „Dobře o vás víme že jste veliký přítel všech námezdních lovců a doufali jsme že byste nám mohl poskytnout nějaké informace o jejich současné poloze. Stačí nám jen říct kde se scházejí a můžete jít.“

Marx nehnul ani brvou. „Vznešení vládcové,“řekl. „Já o nich ale nic nevím.Sice jsem se s většinou znal a ještě před vaším pokusem o jejich likvidaci,ale nevím vůbec nic o tom kde se scházejí.Leda tak na měsíci lovců ale o tom byste snad věděli.“

„To je vskutku pravda,“souhlasili vládcové, „ale chceme mít jistotu a proto provedeme výslech prostřednictvím drogy pravdy.“

Do místnosti vstoupil lékař oděný do bílého pláště a s lékařským kufříkem.Marx ale neměl strach.Nic o úkrytu lovců nevěděl a tak nemohl říct nic důležitého.   

 

 

121

 

Darwin nakouknul za roh chodby a spatřil dvojici vojáků jak stojí u dveří kasáren,kde se nacházelo většina vojáků a vybavení.Z důvodu časové rezervy a pro ulehčení už tak těžké situace se rozhodli že sem umístí pár náloží.

Darwin se otočil na skupinu a mávnutím ruky přivolal jednoho Nazgra.Psovitá šelma k němu pomalu přišla a Darwin se k němu sklonil aby mu něco řekl v oné vrčivé řeči kterou lovci používali.Zdálo se že Nazgr přikývnul a pak odběhl do chodby.

„Co to mělo být?“zašeptala Gemini.

„Uvidíš,“odpověděl Darwin a čekal.O chvíli později se ozval vyděšený výkřik vojáků a pak kolem Darwinovi skupiny proběhli oba strážní a lovci po nich ihned vystřelili pár šípek,kterými poslali vojáky na věčnost.

„Co dál,“otázala se Gemini.

Darwin jen ukázal na dva z vojáků odboje kteří s nimi šli. „Oblečte si to a rychle,“rozkázal a oba vojáci tak ihned udělali a Darwin je hned posla ke dveřím s pořádnou dávkou výbušnin.Těla mrtvých strážných uklidili do ventilační šachty,které v této oblasti postrádali pletivo a tak je mohli uklidit aniž by bylo něco podezřelé.

Mohli samozřejmě projít dveřmi do kasáren jen tak,ale vevnitř byly kamery a tak potřebovali někoho kdo by mohl projít a vyjít ven aniž by spustili poplach.Po pár minutách aby to nebylo podezřelé vyšli ven a navrátili se ke skupině.

„Kudy dál?“dotázal se voják.

„Půjdeme tudy,“ukázal Darwin na strop.

„Jak to myslíš?“otázala se Gemini ale mezi ostatními lovci se žádné protesty ani námitky neozvali a jen vytáhli čepele ze zápěstí a každý odříznul nad svou hlavou blok stropu,který tady dosahoval sotva dvou metrů a vyskočili do děr kterým dali vzniknout.

„Jdete s námi?“dotázala se Darwin zpoza díry ve stropě a pomohl Gemini nahoru a ostatní lovci pomohli zbytku skupiny.

 

122

 

Thomas proříznul strop a skočil přímo do komunikační stanice a ihned useknul hlavo jednoho obránce a probodnul srdce druhého.Ihned za ním následovali ostatní lovci,synové džungle a zbytek vojáků.Skočili přímo do hlavního vysílacího sálu a už jeho vyřazením získají kontrolu nad celou komunikací.

Rozpoutala se krvavá řež a zem se barvila krví.Vojáci nestačili ani vytasit zbraně a už leželi na zemi v tratolišti vlastní krve a buďto byly mrtví nebo jen čekali na toho kdo jim ukrátí trápení.

Thomas prohlédnul okolí a ujistil se že nikdo nežije a pokud ano tak se postaral o to aby tomu tak nebylo na dlouho.Několik vojáků se sice vzdalo ale nemohli je nechat žít.

Komunikační sada tady v hlavní pevnosti se nacházela jen v jedné věži a tak se zvažoval způsob její likvidace.Zvažovalo se instalován výbušnin přímo na zdi věže a to by mohlo vézt k jejímu zhroucení.Ale poté co si Thomas prohlédl výztuže tak usoudil že tenhle plán nemůže vyjít a proto se vrátili k původními a to bylo rozmístění výbušnin ve vysílacím sále a anténách pro dalekosáhlé vysílání a meziplanetární komunikaci.

Thomas pohlédl na seznam odeslaných správ aby si ověřil že nikdo nezjistil jejich přítomnost a neposlal správu přes celou galaxii a svolal všechny vojáky právě sem.Navíc už jen samotné osazenstvo na lodích na orbitě by stačilo na zničení jejich práce.

„Pane,“řekl jeden voják směrem k Thomasovi.

„Ano?“

Voják se zhluboka nedechl a pak zase vydechl. „Je tady víc zařízení na přenos než jsme čekali a tak nám chybí výbušniny.“

„To nebude tak veliký problém,“odpověděl lovec. „Dejte všechny výbušniny sem a antény obstarám já.“

„A jak?“zeptal se voják skepticky.

Thomas jen poklepal na nárameník na pravé ruce pod loktem. „Tohle je dost silná bombička aby vyhodila do vzduchu jak antény tak i část věže.“

Voják se usmál. „Tak do toho,“ukázal na strop který byl plný děr dost připomínal ementál.

Thomas se vyhoupnul do jedné z děr a mířil si to přímo nahoru.Prošplhal se přes dráty s vysokým napětím a jen díky izolační vrstvě ve své zbroji se ubránil smrti.Dostal se až k obrovskému centrálnímu sloupu který se táhnul celou výškou věže a právě v ní proudili veškeré data a zprávy.

Měl štěstí že tudy vedl i údržbářský žebřík a strop byl opatřen poklopem.Lovec se vyhoupnul ven do chladivého nočního vzduchu,který ale Thomas necítil přes svoji zbroj.Porozhlédl se kolem sebe a vyděl několik menších antének velikosti malíčku,nebo dlouhé několik metrů a s malými světélky na koncích.

Byla tu ale jedna veliká parabolická anténa pro transgalaktickou komunikaci,díky které bylo možné komunikovat i s planetami na konci druhém konci galaxie.Menší anténky sloužili jen pro planetu a obranu nad ní.

Thomas přešel přes údržbářskou plošinu která sloužila technikům pro kontrolu a údržbu zdejších systému a antén.Přišel až k patě antény a vypáčil přístupový panel k ovládání.Prsty v obrněných rukavicích obratně zkratoval systém a pak opět přitavil panel.

Opět se dal do šplhání až k parabolické anténě a hledal kde by bylo ideální umístit výbušninu tak,aby ji nemohl nikdo zahlédnout.Umístil ji hned ke kloubu který byl usazený na čepu pro natáčení se do směru příchozích nebo odchozích správ.Bylo sice možné odeslat správu přes několik planet ale první způsob je nejbezpečnější protože zaručuje přímé spojení s danou planetou.

Thomas si trochu zahrál s časovačem aby jej synchronizoval s časem na ostatních výbušninách.Jeho bomba měla sice dost velikou razanci aby zničili celý vršek věže a s ním celou vysílací soustavu  věž ale je lepší zničit ji celou diky těm druhým náložím umístěnými právě ve středu a tím oslabí celý zbytek a hroutící se trosky zničí i samotné základy.

Položil svou nálož na místo a zapnul časování. „Evakuujte se,“řekl do vysílačky a usadil se na stříšku. Chtěl si vychutnat tenhle okamžik ale samozřejmě dával pozor aby mu bomba nevybouchla pod zadkem.

Podíval se přes okraj věže do veliké hloubky a zkontroloval časovač.Pět sekund.Thomas pokrčil rameny a skočil do té hloubky a hned za ním následoval tlaková vlna. 

 

123

 

Vládci si v klidu hověli ve velikých a pohodlných křeslech a netušili co se blíží.Marx opustil planetu před několika minutami a podle jeho slov nic neprozradil.

Do místnosti ale vstoupil muž oblečený do uniformy obrany.

„Nuže?“dotazovali se vládci. „Co se stalo?“

„Vznešení Vládcové,“řekl muž vznešeně. „Právě jsme ztratili kontakt s komunikační stanicí.Každý náš pokus o kontakt s nimi vyšel na prázdno.“

„Poslali jste tam vojáky?“dotazovali se znovu Vládci.

Muž rychle přikývnul. „Samozřejmě.Poslali jsme tam dvě plné jednotky a samozřejmě podporu.“

Podlaha se zničehonic zachvěla a to dost silně aby se sklenice na stolech rozklepali a spadli na zem, přičemž barvili koberec vínovou barvou.

„Co se děje?“dotazovali se Vládci a muž okamžitě vytáhnul vysílačku a dožadoval se informací. „Právě byla zničena komunikační věž,“řekl a v hlase zněl strach,který se ani nesnažil skrýt. „Jednotky které jsme tam poslali byly zabity sutinami a těch pár co přežilo říká že nic neviděli.“

„A ani neměli co vidět,“ozval se odněkud chladný hlas a v zápětí v místnosti stálo několik lovců,vojáků kteří rozhodně nepatřili k obraně pevnosti a několik zvířat,které Vládci neznali.

Jeden z lovců předstoupil před ostatní a nechal si helmu stáhnout do kompaktní formy.Vládci v něm poznali Darwin Pagina. „Porušili jste dané slovo a oklamali jste nás,“řekl Darwin a znělo to jako by předčítal obvinění a jen se třese na to aby vynesl rozsudek. „Vaše zrada daného slova a váš zásah proti nám nás stál nejen části našich těl,“ukázal na Cedriga. „ale i celé rodiny které za tu dobu vybudovali,“ukázal palcem k sobě. „Za tuto zradu jste odsouzeni ke smrti.“

Lovci a ostatní z jejich skupiny začali pomalu postupovat dopředu a na jejich rukou se leskly čepele, ostřejší než břitva a jen toužící po krvi.Po krvi vládců.

Čtyři dveře které vedli do místnosti se vyhrnuli desítky vojáků a nemeškali ani vteřinu a hned spustili palbu.Darwin se otočil k jedněm dveřím a zasypal je salvou výbušných šipek a ostatní lovci reagovali podobných způsobem a tak netrvalo dlouho a veškerá ochranka se na zemi válela v krvi.Vládci však byly pryč.

 

124

 

Flotila vzbouřenců se vynořila v bezprostřední blízkosti planety.

„Zahajte útok!“rozkázala Rishi a ohromná zásoba všech děl na všech lodích spustila palbu a sestřelovala jedy stíhačky za druhými a jednotky vládců jim vše opláceli stejnou mincí.

Pod náporem palby se bortili šíty lodí a proráželi se přepážky,které vycucávali posádku z lodí ven do vesmíru a odsoudí je tak k neodvratné záhubě.

Rishi ale bylo všechno jedno.Sledovala jen jeden cíl.Zničit tolik lodí kolik může.V jejích očích planul oheň zloby a pomsty.Takový,který může uhasit jen krev vládců.

 

125

 

Zatímco vojáci zabavili lovce tak vládci stihnuli aktivovat skryté průlezy pod podlahou a rychlou chůzí šli skrze osvětlený tunel a cestou se k nim přidali ještě vojáci coby jejich ochrana.Deset šlo vzadu jako voj,dalších deset šlo přímo s vládci a dalších deset šlo vepředu.Všichni byly vybaveni opakovacími puškami a velikou škálou granátů a pistolí.Na sobě samozřejmě nesli zbroje ze slitiny titanu a protipancéřové oceli.

Tento tunel směřoval do velice odolného bunkru,jehož stěny tvořilo dvacet metrů solidního Dalanianského titanu,o kterém se říkalo že by vydržel i výbuch supernovy.Vnitřek byl vybaven velikou zásobou zbraní,vkusným nábytkem pro vládce,silnou obranou tvořenou jak vojáky tak automatickými zbraněmi a hlavně ohromnou zásobou robotů, pro případ zrady lidského faktoru.

Hlavní věc,která se v tomto bunkru nacházela,bylo klonovaní zařízení.Jediné svého druhu.

Vstup do bunkru tvořili obrovské dveře,které se vysunuli jako obrovská,dvacetimetrová zátka a vpustí dovnitř nebo ven kohokoliv,kdo ví jak se přes něj dostat.

Před dveřmi se nacházelo deset pultů a každý byl naprogramován na osobitý algoritmus a biologické funkce konkrétního vládce.Vojáci se rozestavili kolem vstupu a hlídali tunel.Zatím se v něm neobjevil žádný pohyb,ale i vládci moc dobře věděli že tomu nebude dlouho a lovci je určitě najdou.

Kód byl zadán a vrata se začala vysunovat,ale jelikož vážila kolem sta tun,zabralo jejich vytahování minimálně deset minut.

„Jsou tady,“křikl jeden voják a zbraně všech se opět zaměřili do tunelu,kterým se řítila horda lovců a u nohou se a po stěnách je doprovázela spousta zvířat,která vládci znali z měsíce lovců.

Vzduch rozčísla sinfonie laserová palby ale zbroje lovců byly evidentně koncipované na to,aby zvládli obrovský nápor a žár palbou způsobeným.Lovci rychle překonali vzdálenost a jen několik neslo známky zranění. Sinfonie palby ale přestala stejně rychle jako začala a zem se barvila do červeného odstínu krve,jen vytékala z bezpočtu ran na tělech strážců.

Vládci klidně stáli a jen sledovali lovce jak se k nim pomalu blíží.

„Čekali jsme že tahle chvíle nastane,“řekli. „Proto jsme se na ni připravili.Seznamte se s posledním modelem robota T-30.“

Stěny po všech stranách se otevřeli a z nich vypochodovalo sedm velice statných a velice opancéřovaných robotů.Tihle už opravdu vypadali nebezpečně.Na mechanických tělech které velice připomínali spletené trubky a kabely se jim jen třpytila černá zbroj veliké tloušťky a to hlavně na hrudi,ramennou a  nohou. Dosti odstrašujícím dojmem působila jejich hlava,kterou tvořil polarizovaný vizor,na první pohled připomínající oční důlky lebky a šklebící se štěrbina systému pro modulaci řeči.

Na jejich rukou se leskly dlouhé čepele,které patrně okoukali od lovců a ještě i další zbraně.

„Připravovali jsme je speciálně pro lovce a myslím že budou jen Šťastní když jim uděláte generálku,“ pravili vládci a ukázali na lovce.

 

126

 

Rishiina vlajková lod‘ se otřásla pod náporem laserové palby a hned ji samozřejmě opětovala.Samotná Rishi hleděla na taktickou mapu a koordinoval útoky několika stovek velkých lodí.Vše vycházelo podle plánu a to na všech frontách.

Od pozemního týmu přišlo hlášení že komunikační věž byla zničena a lovci už bojují se samotnými vládci. Od odbojových organizací po celé galaxii zase přicházela hlášení o postupu jejich bojovníků a některé soustavy se dokonce vzdali bez boje.Situace tady nahoře se dařila více než dobře.Přišla sice o hodně pilotů a lodí ale hlavní bylo že jejich postup a vítězství je už nezpochybnitelné.

„Kapitáne,“řekla Rishi a ihned k ní přispěchal Kapitán.

„Ano?“dotázala se.

„Tady naše práce skončila.Připravte invazní jednotky a až to bude možné přesunou na povrch.Ať se ale zatím nepřibližují k pevnosti dokud se neohlásí tým že jsou vyřazeny zbraně v pevnosti.“

„Ano madam,“přikývnul kapitán a vydal patřičné rozkazy.

 

127

 

Thomas Silver padal dolů z komunikační věže a jen čekal na správnou chvíli.Bomba explodovala a dolů se už řítili jen její trosky.

Lovec vytasil drápy na nohou i na rukou a pokusil se zachytit stěn věže aby se dole nerozplácnul.Čepele se poslušně zaklesly ale pád nezastavili a tak jen dělali dlouhé a hluboké rýhy na stěně.Začal zpomalovat ale bylo mu jasné že má příliš velikou rychlost aby zastavil způsobem,ve kterém by se nezabil nebo přinejlepším nezmrzačil.

Podíval se pod sebe a spatřil antigravitační plošinku plnou stráží.Lovec se odtrhnul a mířil nyní přímo na plošinku.Vojáci byly zcela zaskočeni a jelikož lovec měl příliš velikou hmotnost,kterou plošinka nestačila včas absorbovat a vyrovnat se ji tak se obrovskou rychlostí zhoupla o několik desítek metrů níž.Většina vojáků se ale nedržela zábradlí které bylo na plošince instalováno a tak vypadli a řítili se k zemi.Těch málo Šťastných co se drželo však rychle skončilo na kusy pod čepeli lovce.

Thomas neztrácel odpočinkem čas a chopil se ovládání plošinky.Ještě musel vyřadit obranu pevnosti.

 

128

 

Darwin se vyhnul čepeli která mu těsně proletěla kolem hlavy a švihnul svoji,přičemž silně škrábnul robotovu zbroj.Ten zareagoval tak,že kopnul Darwina do hrudi a srazil jej na zem,přičemž mu na chvíli vyrazil dech.Robot využil chvíle a rychlím sekem chtěl Darwina připravit o hlavu.Lovec se však rychle vzpamatoval a odkutálel se pryč z dosahu soupeřovi čepele.

Darwin risknul pohled na ostatní a vyděl že i ostatní lovci se ještě drží,zatímco Gemini a její vojáci se drželi dál.Vládci pořád stáli na svém místě a pozorovali vřavu kolem sebe.

Darwin se rozeběhnul a ramenem vrazil do robota,přičemž ho vychýlil z rovnováhy,což dalo lovci čas na rychlé švihnutí,kterým uťal robotovi část pravé ruky.Droid využil svou  znovunabytou rovnováhu k rychlému útoku a oběma čepelemi švihnul po Darwinovi,který je vykryl vlastními.Oba se do sebe zaklesli a ani jeden nepovolil.

Droid nepovolil ale kopnul Darwina na do nohy,čímž ho poslal na podlahu.Lovec ale zareagoval rychle a rychlím švihem zbavil robota nohou a ten se svalil na zem jako kus šrotu kterým byl a Darwin mu jen rychlí pohybem useknul hlavu a doslova vykuchal hrudník.

Pohlédl kolem sebe a rychle vyrazil na pomoc ostatním lovcům,kteří se ještě dost dobře drželi.Za chvíli už na zemi leželi jen kusy kovu.

Darwin přistoupil k Theraxovi který bojoval jako nikdy předtím a položil mu ruku na rameno. „Bojoval jsi skvěle,starouši.“řekl Darwin uznale.Therax se ve své zbroji ani nepohnul a jen stál jako socha.

Darwin pohlédl na Theraxovu zbroj a všiml si veliké díry v jeho zbroji a to hned na srdci.Darwin sundal Starému lovci helmu a vyděl že Therax má zavřené oči.Na své helmě si nastavil sken životních funkcí a vyděl že Theraxovi nebije srdce.

Ostatní lovci si též všimnuli co se děje. „Nastavil si zbroj aby bojovala sama i po jeho smrti,“řekl Melinda a pomohla Darwinovi položit Theraxovo tělo na zem.

„Lovil jsi dlouze,“řekl Darwin. „Dobrý lov se smrtí.“

Lovci poklekli a vzdali Theraxovi poslední čest.Darwin vstal a rozhlédl se.Gemini,její vojáci a synové džungle byly pryč.

 

129

 

Thomas znovu švihnul čepelí a oddělil tak hlavu posledního střelce od těla.Pomocí skeneru životních funkcí zjistil že už není koho zabíjet.Těžké zbraně pevnosti byly zcela nesmyslně řízeny z jedné místnosti a tak vyřadit obranu nebylo tak problematické a hromady kusů těl které se povalovali jak po zemi tak po konzolích to jen dokazovali.Rychle aktivoval krátkovlnné spojení a kontaktoval invazní jednotky.

„Tady Thomas,“řekl. „Obrana je vyřazena,pošlete sem vojáky.“

„Rozumím,“ozvalo se z vysílačky. „Budeme tam do pěti minut.“

Thomas ale nechtěl nijak ztrácet čas a zkontaktoval ostatní lovce. „Pokud nemáte co dělat tak se sejdeme na Darwinových souřadnicích,“řekl a dal se znovu do pohybu.

 

130

 

Gemini se spolu se svými vojáky a syny džungle uchýlili do relativního bezpečí a dívali se na souboj lovců.Gemini ale hlavně sledovala co dělají vládci a shledala že se obrovská zátka uzavírající bunkr je venku a vládci rychle vcházejí dovnitř.

„Rychle za mnou!“zavelela a byla podivena že se k ním přidali i synové džungle.Obešli bitevní vřavu a vstoupili do potemnělé chodby bunkru,kde v dálce spatřili světlo z otevřených dveří.Gemini se bez rozmýšlení vrhla dopředu a překonala vzdálenost mezi nimi a světlem.Nedocházelo ji ale že se vše děje až moc hladce a tak když past sklapla bylo již příliš pozdě.

Gemini a její skupina proběhla dveřmi a hned je zasáhla vlna elektrického proudu která je okamžitě paralyzovala.Už menší pulsy měli zajisti aby tak i zůstalo.

Gemini se pokusila pohnout aby se mohla znovu chopit své pušky ale ruce ji neposlouchali. „Bylo to moc snadné,“řekla si pro sebe.

„Čekali bychom že vám to dojde,“řekli vládci a předstoupili před skupinku.

„Vše byla dobře připravená past právě na vás,“pokračovali Vládci. „Věděli jsme že k tomuto jednou dojde a proto jsme se na vás připravovali.Ostatní lovci jsou určitě mrtví nebo brzy budou a co se týče těch vašich ubohých jednotek na orbitě,právě jsme poslali rozkaz všem lodím aby letěli sem a sjednali pořádek.

Navíc máme k dispozici obrovské množství robotů podléhajíc přímo našemu velení.“Vládci si poklepali na spánky. „Tyto jednotky se právě probouzejí pod pevností a brzy nastolí pořádek.“

„Pořádek tady bude,ale nastolíme ho my,“zazněl hlas odněkud od chodby a v nich stálo čtrnáct lovců. Těch posledních co přežili.

Vládci vypadali naprosto zmateně. „To není možné.Máte být mrtví.“

Lovci nepromluvili ani slovo a jen přikročili blíže k vládcům a zvedly paralyzovaná těla svých spolubojovníků a uklidili je ke stěnám.Pak přistupovali k vládcům.

„Jestli nás ušetříte,“řekli vládci. „bude vám dána milost a veliké finanční odškodné.Nezahazujte svoji šanci.“

Lovci pořád nemluvili a jen obklíčili vládce.Ozval se zvuk aktivovaných čepelí a každý lovec stál v postoji, ve kterém byl připravený bodnout.

„Nesmíte je zabít,“vykřikla Gemini. „Musí být souzeni.“

Lovci ji však vůbec nevnímali a pozvedli ruce opatřené čepelemi.Pak se ozvalo jen švihnutí…

 

131

 

Darwin prošel celý bunkr a našel co hledal.Klonovací stranici.Deset klonovacích válců vedle sebe a všechny v perfektním stavu.

Přistoupil k počítačovému terminálu a napojil se na něj pomocí své zbroje.Prolomil zabezpečení a dostal se do všech složek.

Zadal do terminálu smazat stávající vzorek DNA,čímž zlikvidoval vládce samotné a znemožnil jejich návrat.

Obrazovka oznámila že vzorky byly kompletně zničeny a dožadovala se další akce.Darwin s těžkými prsty vyťukal do terminálu „přijmout nový vzorek ke klonování.“Vyndal zpod kyrysu černou kuličku a vložil ji do detekční jednotky.

„Přijaty tři nové klonovací vzorky,“oznámil počítač.

„Paměť vzorků načtena.“

„Zahájit klonování?“

Darwin stisknul zelené tlačítko a klonovací válce zahájili práci. 

 

132

 

Rishi se podívala průzorem své lodi a viděla tisíce lodí vystupovat z hyperprostoru a bylo ji více než jasné,že tohle je její konec.

„Madam,“ozval se komunikační důstojník. „Chtějí s vámi mluvit.“

Rishi se narovnala a pohlédla na taktickou mapu,kterou nahradil třetinový hologram muže,oblečeného do admirálské uniformy.Měl černé vlasy střižené po vojenském nakrátko a drsnou tvář s modrýma očima.

„Nevzdáme se,“řekl Rishi aniž by vyslechla co mám muž na srdci.

„To ani není nutné,“řekl Admirál. „Chceme vám jen oznámit naši kapitulaci.“

„Vaši kapitulaci?“dotazovala se Rishi.

„Ano,“přikývnul Admirál. „Když jsou vládci mrtví a to definitivně,není už potřeba vést bitvy.Vzdáváme se.“

 

133

 

Marx Tark seděl ve své kanceláři a procházel si výkazy za poslední půl rok,když mu zapípal komunikátor. Stisknul tlačítko a na hologramu se vymodelovala Rishi.

„Velice mě těší že vás znovu vidím,Rishi,“řekl Marx.

„I já vás,“odpověděla velitelka. „Musíme si promluvit.“

„A o čem?“

Rishi se usmála. „Když jsou vládci mrtví a chaos vládne galaxii,potřebovali bychom někoho kdo se vyzná v politice.“

„Pokračujte,“pobízel ji Marx.

 

134

 

Gemini se rozhlížela kolem sebe na obrovské množství robotů kteří se smrtí Vládců deaktivovali. Technická četa opodál sbírala roboty a házela je do obrovských lisů aby si zajistili že už nikdy nebudou páchat to pro co byly určeny.Vůli vládců.

 

135

 

Grex Miller se díval na holozprávy a byl trochu zděšen.Podle všeho byly Vládci zabiti a jejich genetický materiál zničen.Veškeré jejich armády se vzdali a všichni roboti byly zničeny.Po celé galaxii zavládl chaos jak se někteří správci soustav stali diktátory a svoje sektory proměnili na menší impéria a rozhodně neprojevovali velikou sdílnost spojit se s povstalci.

Pro Grexe nebyl tak veliký šok že jsou vládci mrtví,ale to že za jejich zničení mohou Námezdní lovci a podle prohlášení jednoho z nich se hodlají vrátit domů a Grex moc dobře věděl co tím myslí.Chtějí se vrátit na měsíc lovců a rozhodně nebudou projevovat velikou náklonnost k zábavnímu průmyslu který se zde rozmohl a že se opravdu rozmohl.

Hotel prosperoval po celá léta a ani teď se nezdálo že by zájem o planetu polevil.Peníze se řinuli jako řeka a to nejen z výnosu přímo ze samého lovu,ale i peníze od sponzorů a prodeje propagačních materiálů.

Grex se zhroutil do svého křesla z černé kůže a začal si mnout spánky.Začal přemýšlet jak z téhle situace vybruslit.Mohl by se pokusit s lovci smlouvat o rozdělení planety.Mohli by stanovit jisté hranice,kde by se dělila planeta pro lovce a pro hotel.Sice by přišel o pár moc hezkých lokalit,ale byla by to jen malá ztráta.S lovci by mohli i uzavřít dohodu,že by občas předváděli své umění a možná by se i povedlo některé lovce přemluvit ke spolupráci.V hlavě se mu už zrodila myšlenka na spolupráci a začal i počítat kolik by museli hosté připlatit,aby je mohli doprovázet samotní lovci…

Na desce zapípal komunikátor a vytrhl Grexe z představ.S povzdechem se nahnul na tlačítko a stisknul jej.Na desce se vymodeloval jeden z podřízených,konkrétně komunikačního důstojníka. „Co se děje?“dotazoval se Grex.

„Pane,“poklonil se muž na hologramu. „Před malou chvílí vyskočilo z hyperprostoru několik lodí a ohlásili se nám,že chtějí mluvit přímo s vámi.“

„Přepojte mi je,“řekl Grex.Obraz se zavlnil a na jeho místě se objevil muž v silné zbroji.Perfektní lovec. Zatím ale nepromluvil a jen čekal až Grex promluví jako první. „Rád vás znovu vidím,Darwine,“řekl přívětivě a rozpřáhnul paže. „Copak vás sem přivádí?“

„Otázkou je,co sem přivádí vás?“odpověděl Darwin. „Vzali jste nám domov a my ho chceme zpátky.“

Grexovi nejhorší obavy se vyplnili. „Co kdybyste přistáli a všechno bychom v klidu projednali.“

Darwin chvíli mlčel a v Grexovi to vzbuzovalo větší a větší strach. „Dobrá,“řekl lovec. „Všichni lovci se dostaví na vaši stanici a projednáme podmínky vašeho odchodu.“

Grex ani nestihnul nic říct a spojení se přerušilo.Pokud měl předtím strach tak teď už to byla panická hrůza.  

 

136

 

„Prostě odejděte a nic se vám nestane,“řekl Darwin rozhodně a nekompromisně.

Grex Miller vstal ze své židle a pokoušel se lovce ukonejšit.Mluvili spolu už půl hodiny a za tu dobu Darwin opakoval pořád tu samou větu. „Prostě odejděte a nic se vám nestane.“

Grex se všelijak snažil lovcům vysvětlit svoji situaci ale lovci se nedali nijak obměkčit. „Chceme s vámi jen dohodnout kompromis,“řekl. „Planetu bychom rozdělili na polovinu,jedna by patřila vám a druhá nám.Nijak bychom nezasahovali do vašich teritorií.Na oplátku bychom vás jenom sem tam požádali abyste doprovázeli naše zákazníky a pokud by to bylo možné,tak je i trochu zaučovali.Nepřišli byste na tom zkrátka.“

Nacházeli se ve velké místnosti s jednacím stolem a zatímco Grex seděl na drahé kožené židli,tak lovci stáli vedle sebe a neřekli ani slovo a zjevně nechali Darwina aby mluvil jejich jménem.

Ze skupinky vystoupila lovkyně a stáhla si svoji helmu do kompaktní formy,přičemž odhalila tvář ženy s rudozlatými vlasy a zelenýma očima. „Nabízíte nám místo na planetě,která je našim domovem?“zeptala se. „Uvědomte si že my jsme tu byly dávno před vámi a na tuhle planetu máme mnohonásobně větší právo než vy a ten váš zábavní průmysl.“

Darwin pootočil hlavu a pohlédl lovkyni do očí. „Přesně tak,Sam,“řekl.

Grex vytřeštil oči a až teď mu došlo komu ta tvář patří.Nenechal se ale tím zjištěním vyvést z míry. „Ale vládci nám dali na tuhle planetu právo a …“

„Ale vládci jsou mrtví,“přerušil jej jiný lovec ze skupinky. „A jestli se chcete přesvědčit tak vás pošleme za nimi.“

„Nepředbíhejme události,“řekl Darwin a rukou lovci naznačil,aby se krotil a pak se opět obrátil ke Grexovi. „Aby bylo jasno,žádná dohoda mezi námi nebude a jestli se vám to nelíbí tak vám můžeme to trápení ukončit.“

Grex poznal že už nemůže nic udělat,jelikož lovci byly neoblomní.Najednou se v něm ale probudila zpupnost jako nikdy předtím. „My vám dali nabídku a tu můžete přijmout nebo ne.My se každopádně od téhle planety nehneme a pokud se vám to nelíbí,můžete jím jinam.Nashledanou.“

Grex vstal a už očekával že se jej lovci pokusí zadržet,ale o to více ho překvapilo že se jen otočili a odešli z místnosti.

„To šlo docela snadně,“řekl si Grex pro sebe.

Vzduch z ničeho nic pročísnul ostrý svištivý zvuk a Grex padnul na zem s dírou v hlavě a na pozadí stěny byla zaražená šipka i s větším obsahem Grexovi lebky rozstříknutým po celé stěny.

 

137

 

Darwin sledoval ze své lodi jak obrovský hotel.který kdysi býval bitevní stanicí zapíná své motory a odlétá pryč.Trochu trvalo než on a ostatní lovci přesvědčili posádku aby se sebrali a odešli,ale jakmile viděli kterak skončil jejich šéf tak změnili názor poměrně rychle.

„Planeta je zase naše,“řekla Sam a objala Darwina kolem ramen.

„Nikdy naší nepřestala být,“odvětil lovec. „Oni nám ji jen hlídali a hrozně zaneřádili.Na povrchu bude dost práce než ji znovu obnovíme.“

Do pilotní kabiny vběhli dvě malá děti a jejich pohled ihned upoutal měsíc pod nimi.

„Konečně jsme doma?“zeptal se Max.

Darwin pohladil malého chlapce po hlavě. „Ano,“řekl a sehnul se aby se mohl dívat dětem do tváře. „Jestli se vám tam ale nebude líbit tak odletíme někam jinam.“

Obě děti rezolutně zakroutili hlavou. „Vždy jsme měli lesy rádi,“řekla Gini vesele.

Sam si klekla na jedno koleno vedle Darwina. „Ty jsi jim ho neměl tak idealizovat,“řekla.

Darwin se narovnal do své plné výšky. „Já jsem jim něco slíbil a ten slib dodržím.Jestli se tam nebude někomu z vás tří líbit tak odletíme jinam.“

 

138

 

Malý raketoplán tvaru čepeli dýky pomalu klesal do atmosféry měsíce lovců a za aerodynamického třesku proříznul atmosféru jako nůž.

Chvíli letěl nad vysokými korunami stromů a pak se před ním rozprostřela planina dost veliká na to,aby na ní přistál i výběrčí křižník.

Raketoplán několikrát obkroužil přistávací plochu a pak pomalu dosednul doprostřed planiny.Chvíli jen tak seděl na zemi a vypouštěl přebytečný kyslík a nabíral nový z měsíce.

Pak se zespod trupu vysunula dlouhá rampa a po ní sestoupili tři lidé.Jeden z nich byl muž v černém obleku a zbylé dvě byly ženy,oblečené do pilotních kombinéz.

Od lesa se jim vydali vstříc čtyři postavy ve zbrojích,přičemž dvě z nich byly ještě malé děti.Osoby ve zbrojích se vydali k raketoplánu  za chvil už stáli tváří v tvář.

„Rád tě znovu vidím Marxi,“řekl Darwin a potřásl si se svým dlouholetým přítelem rukou.

„I já tebe,“opětoval jeho přivítání Marx. „A taky rád znovu vidím tebe,Sam,“načeš si i oni dva potřásli rukou.

Marx se sklonil k malým dětem ve zbojích. „Gini a Max,“řekl. „Za tu dobu co jsem vás nevyděl jste pořádně vyrostli.“

Děti opětovali Marxovu náklonnost a i ony si s ním potřásli.

Marx se narovnal a začal se rozhlížet.

„Koho hledáš?“dotazoval se Darwin.

„Thomase,“odpověděl Marx. „Čekal bych že tu s vámi bude.“

Darwin sklopil hlavu do pietního postoje. „Thomas se vydal na věčný lov.“

Marxe tato zpráva zasáhla až do morku kostí.Thomase znal tak dlouhou dobu a byly oba dobří přátelé.A teď je pryč. „Jak?“dotázal se.

„Stáří,“odpověděla Sam. „Pokud to chceš vědět,je pohřbený támhle,“ukázala na dvě mohutné hory,mezi nimiž se táhla široká řeka a protékala přímo mezi nimi. „Úplně nahoře na pravé hoře.Leží tam spolu s našimi bratry a sestrami,kteří padli,nebo je dohnal věk.“

„A co je na té druhé?“dotazoval se Marx.

„Je to sídlo smrti,“odpověděl Darwin. „Když lovec ví že nastal jeho čas,vydá se spolu s jedním ze svých přátel nahoru.Tam je jeho duše očištěna a tedy může přejít na druhý břeh.Na druhou horu.“

„Ty jsi s ním byl?“

Lovec přikývnul. „Až do posledního okamžiku.Řekl mi,než si jej smrt vzala,že se jednou všichni setkáme.“

„Proč jsi sem přišel?“zeptala se Sam aby prolomila hrobové ticho které zavládlo.

„Chtěl jsem vám jen říct jak si vás vážíme a všeho co jste pro spásu galaxie udělala,“řekl Marx a pokynul na své společnice. „Tady Rishi a Gemini vám chtěl poděkovat osobně.“

Rishi se za ta léta co ji vyděl naposled hodně změnila.Její vlasy už nebyly černé jako havran,ale šedivé, protkané býlími pramínky.Její tvář již protkala nějaká ta vráska,ale i přes svůj zjev,ji v očích plál ten stejný oheň jako když ji vyděl poprvé.

I Gemini se změnila,ačkoli vlasy nosila pořád obarvené namodro.I její tvář se už pyšnila nějakou tou vráskou ale evidentně si s nimi starosti nedělala.

„Ráda tě opět vidím,Darwine,“pozdravila Rishi.

„I já,“přidala se Gemini.

Darwin i Sam se oběma ženám uklonili. „jak pokračuje vaše tažení za očistou galaxie?“dotazovala se Sam.

Rishi se Narovnala do své plné výšky a zjevně byla hrdá na to co chce říct. „Ačkoli se nám několik diktátorů odmítá vzdát,většina galaxie je na naší straně a ten zbytek je jen otázkou času,“řekla hrdě. „Spolu s Marxem a několika dalšími jsme utvořili konfederaci nezávislých systémů a až budeme všichni táhnout za jeden provaz,změní se konfederace na Republiku,kde lidé budou rozhodovat o svém osudu.

Nesmíme ale zapomenout že za tohle všechno vděčíme vám,lovcům.A na tohle se nikdy nezapomene.“

Darwin zakroutil hlavou. „Naše činy jsou nicotné v propadlišti dějin.I naše jména a naše činy budou jen ozvěnou minulosti,kterou uslyší jen málo lidí.“

„Ale budou pořád tady,“řekl Gemini s úsměvem. „A dokud na ně nezapomene poslední člověk tak budou pořád s námi.“

„Asi ano,“připustil Darwin a podíval se na Sam.I oni jednou zemřou a jejich děti také.Potom i jejich děti a děti jejich dětí.Nikdy však nezapomenou z čeho vzešli.

„Pokud je tohle všechno co jste nám chtěli říct,tak my se už vrátíme domů,“řekla Sam.

Darwin a Marx se na rozloučenou objali a pak šel každý svým směrem.Ještě kousek od lesa se Darwin zastavil a vyděl,jak se raketoplán zvedá do vzduchu a letí směrem ke dvěma horám.Lovec sledoval jak plavidlo obkroužilo oba vrcholy a pak se zvedlo do vesmíru.

„Tak mě napadá,“promluvila Sam. „Řekl ti tehdy Thomas proč se tě vlastně ujal,tehdy na marsu?“

„Ano,“odpověděl lovec. „Řekl.“

„A?“

„Řekl mi,že jsme mu připomínal jeho samého,“odpověděl lovec. „A že vždy chtěl mít syna.Byl pro mě jako otec a já pro něho jako syn.To nás spojovalo a to nás bude spojovat navždy.“

„Ale máš tu ještě nás,“namítla Gini.

„A na nás se můžeš vždy spolehnout,“dokončil Max.

Sam se přivinul k Darwinovi a něžně jej políbila na ústa. „Stejně tak i na mě.“

Všichni čtyři se pak vydaly hlubokým lesem ke svému domovu.

 

konec

 

 

  

     

 

                      

   

 

  

 

      

 

      

  

 

 

          

 

    

 

 

 

 

 

 

      

  

                        

        

  

 

    

 

 

 

           

 

 

 

  

             

 

                         

                      

  

            

 

    

      

           

 

     

 

 

  

 

 

 

 

 

        

             

 

                 

   

 

 

 

 

 

 

      

   

 

 

 

                       

   

        

 

 

 

 

                                  

 

 

 

 

 

 

 

---