Dialog pro dvě duše, jedna druhé ublížila...nebo jak to bylo

Dvě duše sedí a popíjí kávu. Stalo se mezi nimi něco hrozného.

J.: Je mi to děsně líto…..

(dlouhé nenaplněné ticho)

                                  Budeš mi to moci někdy odpustit?

M: (dlouho neví, co má říct, potom se sarkasticky zasměje)Jako kdy někdy myslíš?

          Myslíš v rozsahu věčnosti?

          Ptáš se jestli ti to odpustím někdy v průběhu příštího nekonečna let?

          Ptáš se mě, jestli pokud jsme nesmrtelný, jestli ti někdy v budoucnu v rámci naší nesmrtelnosti to bude mezi náma stejný jako dřív?

J.: Hm…

M: Já nevím, Ty.

J.: A kdy to budeš vědět?

M.: Budu to vědět, až to budu vědět.

J.: Hm,  to je vlastně pravda.

M.: Nesnaž se bejt vtipná.

J:: Já se nesnažím.

M.: (Smích na krajíčku.) Neříkej to takhle vtipně!

J.: (vtipně mlčí)

M.:(směje se)  ty si myslíš, že když budeš vtipná, že se to všechno smaže….

J:  Ne, to si nemyslím. (pláče)

M.:(se na ní zadívá)  Počkej,nebreč….Nemáš proč....to přeci ty mě jsi ublížila.... je to moje bolest, nebo tvoje??

J.: To mě nenapadlo….že by mohla být moje.Ale já to zacínám cítít, jak jsem ti...ublízila....---au---no jo—To je moje bolest!!!--- au.  AU!  No Doprdele au!!!!!

M.: Promiň!!

J.: Za co??(svíjí se v bolestech)

M::Já nevím, to mě jen tak napadlo-

J.: Proč jsi mi doprdele nedala přes hubu, když jsem ti takhle ubližovala???Můžeš mi to říct,?Proč jsi –proč jsi-  au—

M.:No…já nevím….

J.: Jak jsi mi to mohla dovolit?

M.:A PROČ TY JSI TO DĚLALA???

J.: Netušila jsem, že…au-to může-takhle bolet- netušila jsem-

M.: (dívá se, neví, zda cítí soucit, nebo zadostiučinění ,zda odpouští, nebo ještě ne…)

       Ty, Kdo tady teda udělal chybu??

J.: To nevím.

M.:Já už ani nevím kdo tady komu ubližoval.

J.: Já už vůbec nic nevím. (odeznívající bolest)

M.:Promiň, že jsem si nechala ubližovat, netušila jsem, že tě to bude jednou tolik bolet….

J.: (se na ni překvapeně zadívá) uvědomuješ si, cos řekla?

M.: Ne.

J.:Uf. Tak tohle je na mě moc. To je příliš dojmů na jedno odpoledne.

M.:Promiň, já jsem fakt netušila, že tě to bude takhle bolet….

J.: Už se mi neomlouvej.

M.: Promiń.Promiň, odpustíš mi to někdy?

J.: COŽE?.

                Jako jestli ti to někdy tady v tý nesmrtelnosti odpustím??                                                   

M.: Hm…

J: Jo!!!Ano!!!

M.: No vidíš.

J.: Já už ale vážně nevím, jeslti jsem teď odpustila tobě nebo sobě- nebo ty mě?

M.: Jo, já Tobě.

J.: Seš si jistá?

M.: Jo.