Osm let nostalgie

Neurčitá skupina mladých pružných hochů. A taky děvčat, klidných.

Bylo mi dopřáno to štěstí nahlédnout do chodeb ------------ -------- a do všech těch lidí ukrytých v nich. Bylo mi dopřáno to blaho zjistit, že se nic nezměnilo, jen zoufale dlouhý a hlasitý smích. Záblesky momentů, jiskřící sníh, když se ráno vstává a prach nicoty těch zákrutů, nepodobný lampám ve tmě, když se táhneme domů. Každý sám, ale všichni pro jednoho měníme se ve lvi tanečních salónů a v úsměvy se štěstím. Bolavé hlavy a bolavé ruce od psaní anebo od praporu mozků osmého léta , anonymní, však ztmeleni přátelstvím.

---