Zavřeme knihu...

Dnes zavřeme knihu doteků
a společně kouknem se do dálky,
kdes rozsypal z citů korálky
snad ze zoufalství, ze vzteku.

Vidíš? Už zbyla jich jen polovina
a zbytek v čase ztracený,
je skutečnosti úměrný.
Nechci znát detaily a čí je to vina.

Zaklapneme knihu pravdy,
vždyť lhaní nám problém nedělá.
K tomu jen další noc probdělá,
na rohu v baru u Bacardi.

Tak dolij mi smutku trochu více,
jen lij, vždyť ti nic nebrání.
Z té bezedné lahve poznání
trpkostí se mi zkřiví líce.

Zavřeme i knihu společných přání
a poslední pouta se rozpadnou.
S nimi i naděje povadnou
tak nečekaně, z nenadání…

A s nuceným úsměvem ve tváři
se budeme tvářit netečně,
nebojácně a statečně.
Skrýt bolest se však příliš nedaří.

Jen knihu vzpomínek nech tiše dál
otevřenou a už napořád.
Plnou trápení i milostných serenád,
které nám sám život psal.

Od černých stránek ji oprosti,
na špatné vzpomínat nemá cenu.
A na listy vonící po parfému
budeme vzpomínat s radostí.