Oda na rodnou zemi

Vidim te opet ma rodna zemi,

ty matko vseho ziveho, ty klonis se mi.

Vstric mavas mi dlouhymi vlasy,

ach, ty nadherne zlatave klasy,

mrkas na me zase ocima,

ta od slunce stribriva mokrina.

Ty zdavas se mi v barvach duhy,

ta leta jdou zas po zpatku,

ja vidim zlate lany, pluhy

a povadlou ruzi v poupatku.

Ty rozlicne barvy poli,

ta odluka od tebe, ach ta boli.

Zpovednou jsi moji byla,

ja s mou bolistkou na dusi

a tys me nikdy neodbyla,

ty nemas klapky na usi.

Na loukach, v tvych narucich,

tam dodavala jsi mi silu,

ve stinu bilych jasminu,

v bzukotu vcel a vuni pylu.

Ty vratila ses zase

a porucila hodinam,

ja cestuji ted casem,

ja placu zas a vzpominam....

Maticko moje rodna,

ty, zeme bohata a plodna,

ty davalas mi moznost ukrytu

a prijemneho pobytu.

S ocima zvedlyma k nebi

pozorovala jsem ptaky,

jak na nebi krouzili

a proletali mezi mraky,

ale ty se stale plouzily.

Uprostred lesa s rukama do nebe

rada jsem s hlavou vzad stala,

tam vuni lesnich plodu

a mravenist jsem nasavala.

Casto behavala ja jsem lesem

s cervenou pusou od malin,

s cizich zahrad jablka sbirala jsem

a tesila se na zavin.

Vzpominka na leta,

ktera jiz pomila,

ktera se nikdy nevrati...

Retezec casu navzdycky usila,

kde minulost jej uchvati.

Prede mnou jsi klonivala

drive hlavu k zemi,

dnes je ale vsechno jine -

dnes JA klonim se ti....