Golem

   Hustý déšť téměř zakrýval pohled na cestu vedoucí směrem od lesa. Dav s pochodněmi se pomalu blížil k větrnému mlýnu. Blesky bičovaly oblohu a celá scéna jako by nám chtěla podat důkaz o tom, že v oboru strašidelnosti už podniká dlouhá léta.

   Na ochozu mlýna se podivná postava v dlouhém saku rozhlédla. ,,Šílený! Říkají, že jsem šílený! Ale já jim ukážu! CHA, CHA, CHA, CHA!!!"  Doktor ve vteřině, s výrazem zpodobňujícím samou podstatu šílenosti, zmizel v útrobách mlýna... Pomalu se blížil k velkému stolu na němž ležela podivná věc, co připomínala obří krávu bez nohou, uplácanou z hlíny někým, kdo celý život opravdu toužil vidět krávu. ,,Brzo budeš žít, můj Goleme! Žít!!!" zařval doktor, teď už s psychpatickou příměsí v hlase.  Z obou stran stolu trčely kovové tyče, směřující k obludně vyhlížejícímu přístroji uprostřed místnosti...

   Dav byl stále blíž. Oči většiny se upíraly k ohromné tyči, vystupující ze středu střechy mlýna směrem k obloze... Bouřka se blížila....

   Uvnitř mlýna doktor zatáhl za velikou páku trčící ze zařízení.

   *BUM!*

   Blesk sjel po tyči do přístroje.

   Starosta a několik chlapů vyrazili dveře. Opatrně vešly dovnitř na průzkum.  To ticho se jim nelíbilo... Nemělo se náhodou ozvat: ,,On žije!"? Pohled, který se jim naskytl, když vystoupili po schodech nahoru, byl však dostatečně vysvětlující.

   Starosta vystoupil na ochoz a přelétl očima dav dole, ze kterého přímo čišilo očekávání. ,,Lituji, panstvo. Nějak asi zavadil tim mokrým sakem o vodící tyče. Sesmahlo ho to."

   Davem se prohnala vlna zklamání... ,,On to posral?" ozvalo se. ,,Bohužel ano."

   Dav se začal pomalu rozcházet směrem k domovu. Jeden z vesničanů se otočil ke svému příteli. ,,To ale je debil. Já si kvůli němu pořídil nový vidle!"