Sedím

Sedím, sedím a koukám do nikam.

Sedím, sedím a přemýšlím,

kam vlastně v životě pospíchám.

Asi do nikam.

Možná z toho zmatku,

zmatku co mám v mozku

pomalu pomaloučku zešílím.

které je konáno na mé psychice.

Pomalu se to vymyká logice,

Jak mě deprese honí sem a tam.

Sedí, sedím a koukám do nikam.

Puberta je skvělá věc.

Rodiče a profesoři si to nemyslí,

začněme jim proto šetřit na věnec.

Bude to věnec z konopí,

které si za oknem rádi pokropí.

Netuše, že je to konopí.

Sedím, sedím a koukám do nikam.

Konopí mi za oknem klíčí,

přec nebudu hulit mlíčí.

Pomalu přestávám koukat do nikam,

mysl moji světu zamykám a

a Marii ji odmykám.