Služebnice

Mladá, kdysi krásná, plavé vlasy pod lopatky. Další jednoduché šatičky s ramínky, stěží zakrývají nejintimnější oblasti, už neví kolikáté jsou. Dvacáté? Třicáté? Padesáté? Nezáleží ji na tom. Touží po nedobytném oděvu ze železa a po sekeře z oceli napuštěné žíravinou! Je možné uprchnout? ptá se snad po milionté. Ne, jistěže ne. Je možné se pomstít? ptá se snad po milionté. Zoufalé ne. Je možné zemřít? ptá se dnes snad po milionté. Nikoliv, smrt je nejkrásnější dar, který jí není dopřán. Milosrdná nehybnost a ticho. Nenávidí jeho slastné chrčení. Pro to ticho by zabíjela. Abstraktní láska, pousmála se, ovšem bez viditelného náznaku pohybu rtů.
Prosím, přijď a vraž mi ho až do srdce. Probodni mě svým chtíčem, jenž mě okradl o lidskost. Proměnil jsi mě v týrané zvíře a zbavil smyslů. Už nepoznám, kdy vcházíš. Nevidím světlo, které protrhlo tmu mé mučírny. Neslyším kroky, jež předvídají tvé potěšení. Necítím vůni svobody a nedočkavosti, kterou s sebou přinášíš.
Však jeden lidský vjem jsi mi ponechal. Právě ta touha ztýrat tě z pouhé nenávisti mě činí člověkem a za to se ti odměním svým tělem.
On stojí před bytostí, která je schopna ho kdykoliv obdarovat svou existencí. Pln touhy slastně chrčí a vzdává se myšlenek na zlou realitu života. Je odporný a připomíná vzdálenou podobu přitažlivého muže. Pomalu svléká oděv, čímž odhalil svůj pokřivený úd. Hrudní kosti jsou nebezpečně vztyčeny a dávají majiteli podobu monstra. Ohromná postava se pomalým krokem přibližuje ke starobylé židli obdařené pouty, jež tak nelítostně drtí kosti plavovlasému ztělesnění jeho sexuální touhy.
Nepřemýšlí, zda ho miluje, nenávidí či lituje. Nezná význam složitých emocí. Jestliže cítí hlad, loví. Je-li mu zima, ukryje se. Pokud ho ovládne sexuální touha vibrující jeho penisem, přijde. Jak jednoduché, přesto účinné.
Něžně jí laská po vlasech. Cítí vzrůstající rozkoš. Žaludem jí chtěně přejíždí po svraštělém čele. Její nechápavost ho pobuřuje. Už by měla přece znát jeho touhy a přání. Hlasité zachrčení znělo jako rozkaz, přesto dívka nejevila sebemenší známky chtíče. Nepohnula se, jen vydala zakvílení, které si gigant vyložil příznivě. Vnutil jí penis do úst. Pocítil teplo, vlhkost a znatelný pohyb jazyka, jenž mu přinášel krásný pocit lásky a vstřícnosti, kterou zažil jen s ní. Ovšem neodpovídalo to jeho současné chtivosti. Odmítavě zavrčel, oddálil dívky hlavu a poklekl k jejím nohám. Chlupaté prsty s pěticentimetrovými drápy zmizely pod bílou sukýnkou. Milenka vydávala dychtivý nářek, ze všech sil se pokoušela těsně namáčknout na opěradlo nenáviděné židle a uhýbat tak tyranskému pařátu, ale jeho odhodlání a síla jí to nedovolily. Pocítila vlhkost, ovšem nikoli následek orgasmu. Tu bolest už znala, přesto byla nesnesitelná. Věděla, co bude následovat. Věděla, že neodolá chuti krve a právě v tento okamžik pocítila teplý, mrštný jazyk na svém poranění. Jeho drsný povrch jí přivodil trýznivé pálení. Postřehla náhlou úlevu. Prolétla jí myšlenka, že je konec. Ale chce pokračovat. Čím rapidněji ji zneužije, tím víc jí blížící se smrt hladí po tvářích a šeptá krásné slogany. Vraž ho do mě! Vždyť to chceš! přesvědčovala despotu v myšlenkách. Zaznamenala volné ruce, nechutné teplo jeho sevření a posléze tlak chladné kamenné stěny na zádech. Cíleně ji přenesl a přitiskl ke zdi. Koleny jí bezohledně roztáhl stehna a vrazil do ní zdeformovaný penis. Cítil blaženou měkkost její vagíny a vstřícné teplo. Jen díky tomuto pocitu, kterým ho nabíjela, mohl vzdorovat krutému světu. Dívka soustředila všechnu svou mysl na blížící se osud. Ráda ho v duchu nazývala nirvánou. Stále cítila nekontrolované přirážení a percepci, že se vlivem průměru jeho pyje roztrhne, ale díky blažené představě jí vjem opouštěl. Vytušila jeho vyvrcholení a konečně kamennou zem pod nohama. Nohy jí neunesly a okamžitě se sesula po nerovné zdi. Úleva od bolesti, zároveň vytoužený pocit apatie. Ne, nepřestávej, ty zrůdo! Stále registrovala jeho přítomnost a zrychlený dech. Zatuchlé nemyté prsty jí otevřely ústa a pohrávaly si s líným jazykem. Klečel, protože u hlavy cítila smrdutost jeho spermatu. Prsty vystřídalo něco objemného, zdeformovaného. V puse se jí hromadily zvratky a žalud cítila až v hltanu. Vzduch neměl přístup do plic. Dusí se. Panika. Náhlý strach ze smrti. Své nehty dívka zarývá mezi vystouplá žebra, až cítí linoucí se krev mezi prsty. Ocitá se ve snu a jak víme, snění si žádá zavřená víčka. Dívka našla černobílého přítele. Ten jí vykoupil a zbavil života v mukách.