Jonáš spal s Martinou

Pomluva. Co je to vlastně pomluva? Myslím si, že přesnou odpověď říci nelze. Ale přesto jsem našel na internetu definici pomluvy : „Trestný čin hrubě narušující občanské soužití, dopustí se ho ten, kdo o jiném sdělí údaj, o němž ví, že je nepravdivý a způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, a tím jej poškodit v zaměstnání, nebo naruší jeho rodinné vztahy anebo mu způsobí jinou vážnou újmu.“¹ To je sice pěkně řečené, ale je to jen z pohledu zákona. Pomluva je i to, když o někom řeknete něco, o čem sice nevíte, že je to nepravdivé, ale také nemůžete říct, že je to pravda. Spornou věcí je, jestli se dá za pomluvu považovat to, když o někom rozšíříte sice pravdivý fakt, ale který také ublíží. Mnohdy víc než kdyby to bylo jen vymyšlené. V tomto textu i tohle zařadíme do pomluv, přestože to již není pomluva jako taková.
Lidstvo pomlouvalo odjakživa. Ono klepy žije. V pravěku to sice nemůžeme dokázat, ale je pravděpodobné, že i tam se to již objevilo. V jiných historických dobách to již lze dosvědčit. Démokritos, Cicero, Bonaparte, Twain a z našich namátkou Neruda, Čapek a mnoho dalších. Všichni mají známé citáty týkající se našeho tématu. A proč tomu tak je? Protože je to nadčasové téma a né zanedbatelné. Proč lidé pomlouvají? Proč jsou cílem útoků? Co můžou způsobit? Zamysleme se nad těmito otázkami.
Jen málokdo si přízná, že je tvůrcem, či roznašečem pomluv. Co je vlastně horší? Vymyslet pomluvu, nebo jí uvěřit a rozšiřovat dál? „Váš nepřítel i přítel spolupracují na tom, aby ranili vaše srdce: jeden vás pomlouvá, druhý vám klepy donáší.“² Bohužel hodně lidí nijak netíží, že rozšiřují lež o ostatních. Vždyť ji přece nevymysleli. Jak nakoupili, tak prodávají. Vůbec si neuvědomují, že kdyby jich nebylo, tak by pomluva ztratila rychle na síle. Se svým vznikem by rovnou zanikla.
Proč je vymýšlíme? Co nás k tomu vede? Příčin může být mnoho. Sám často nechápu, proč mi některé věci známí říkají. Snad chtějí být zajímaví. Třeba nevědí o čem si povídat. Možná se chtějí tomu druhému pomstít. Jiného prostě baví ubližovat ostatním. Někteří si tím léčí své komplexy. Nízké sebevědomí. Nebo je to jen neurčitá pomsta – co mi dělali dřív jiní, já budu dělat teď ostatním. Někdo si třeba řekne : „Pomlouvají všichni, proč bych já nemohl?“ A přitom je odpověď tak snadná. Jen málokdo si řekne : „Zabíjejí jiní, já budu taky.“ To, že něco dělají ostatní, nemusí znamenat, že vy musíte být vtaženi do stejného proudu. Možná nebudete pro ostatní dostatečně „cool“ a budete jim připadat kvůli tomu nudní, ale je to snad lepší než zraňovat mnohdy nevinné.
Kdo je obětí? Pokud se nejedná o přesný útok ve formě pomsty, tak cílem klepů bývají ti, kteří něčím vybočují z davu. Ať už chováním, zájmy, čímkoli. Někdo často záhadný, tajemný, většinou jinak nenápadná osůbka, která se nemá jak bránit.
Co mu taková lež může způsobit? No, někdy „pouze“ duševní újmu. V horších případech se to promítne i do té fyzické. V Nerudových povídkách dokonce jedna taková pomluva způsobila smrt. Byl to sice vymyšlený příběh, ale jsou jen slova takhle mocná? Aby někomu vzala to nejcennější, co má. Život? Bohužel je tomu tak. I v dnešním moderním světa, ba možná naopak - je tomu čím dál častěji. Stalo se mnoho sebevražd kvůli řečím, nepravdivým slovům. Slova jsou mocná, zachránila mnoho životů, ale také si jich hodně vzala.
Zamyslete se nad sebou. Věříte pomluvám? Roznášíte je dál? Nebo je dokonce tvoříte? Pokud jste si alespoň jednou odpověděli ano, nechtěli byste se změnit? Nechtěli říkáte? Dobrá, je to přeci jen váš život. Jen si dejte pozor, ať jednou neublížíte někomu, koho máte opravdu rádi. Lítost by to nespravila. Už nic by to nedokázalo.
Mimochodem víte, že ...

1) zdroj : www.cojeco.cz
2) Mark Twain

---