Povrchnost

Jenže láska není jen o duši, je i o sexualitě. Bez sexuality nemůže vztah nabýt ničeho víc než jen přátelství. Nedovedu si představit, že bych chodila s někým, kdo by mě fyzicky nepřitahoval nebo dokonce odpuzoval... Ani mi už nepřijde ušlechtilé (jako dřív) tvrdit opak. Pravda je ta, že přitažlivost je stejně důležitá jako vzájemné porozumění, důvěra, tolerance a další věci. Jistě, když jsi pak s někým třicet let, vztah asi sklouzne do jiné roviny - přátelství nebo lhostejnosti - ale na začátku přeci jenom musela být vzájemná přitažlivost, aby jim to vydrželo tak dlouho. Jak můžou mít oba požitek ze sexu a vůbec ze vzájemného soužití, když ten druhý ti do očí lže a říká, že se mu líbíš, že tě miluje, ale přitom tvé tělo nemiluje, jen "duši" a o tom lže sám sobě, neboť žádný člověk není na také úrovni myšlení, aby vnímal duši druhého celou - zato tělo celé vnímat můžeme. A když se k tomu snažíme pochopit i část duše toho druhého, můžeme člověku víc porozumět. Tělo je prostředek dorozumívání. Nepřitahuje-li mě nějakým způsobem daný kluk - těžko mi pak v dlouhodobém hledisku budou připadat přitažlivé jeho názory, lichotky, doteky, atd...