Vampýrovo dilema

V podobě mlžného oparu se k tobě vkradu,

potěšit oči, utišit hladu.

Něco nadpozemského nás spojuje,

ne jen krev nemrtvý miluje.

Vášní vládneme my děti noci,

v jejím lůně vládneme mocí.

Pavučinu z vláken spředenou,

i tu můru v ní lapenou,

připomíná mi tvá éterická bytost,

až pít tvou krev považuji za krutost.

Tiše oddychuješ, dřímáš, spíš,

já hledám v tvém náručí skrýš,

přiblížím se, nejsem si jist,

zda neublíží ti mých špičáků stisk.

Jen letmo ochutnám tvůj sladký mok,

nedá se zastavit ten myšlenek tok.

Nechci pel z tvých křídel smést,

však rudý pramen nepřestává téct.

Jak plně chutnáš, po zádech mi běhá mráz,

stydneš, vítej v pekle, již jsi jedna z nás.