Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jeden den na konci milénia

13. 10. 2007

464

Autor

evelina.ta

Bylo horko, v asfaltu na silničce se dělaly bubliny a jemu se lesklo čelo. Obloha byla modrá až do běla a v polích kvetly máky. Šli jen tak, trhali rozpukané třešně a měli spoustu času. Až do večera, kdy je čekal další festivalový koncert. Občas mávali na auta, jen tak z radosti, stopovat nebylo kam, nebyl spěch. Na krku mu visela kytara, kterou koupil od somráka na Staromáku a ona ho prosila, aby hrál. Smál se, protože obvykle chtěla, aby už nehrál a povídal si s ní. A tak šli, kolem ní se točila červená sukně, on na ní mohl oči nechat a hrál její nejoblíbenější.

„Hřála nás křídla vran

a padal déšť šarlatán

a vítr se smál

když jsem jí zpíval...“

4 názory

evelina.ta

15. 10. 2007

Dát tip

Zdravím a dík. ad KILL11: důležitá je pro mě poznámka, že "nevyvolalo žádný pocit", to mělo;-) ad Winter: nejsem zběhlá v kritických termínech: "nedá se to" znamená... asi číst?;-) No dobře. I takový názor je důležitý. ad Lakrov: o rozvedení tohoto momentu neuvažuji, ale navedla jsi mě na jakési "korálkování" podobných motivů... uvidíme; obvykle píšu krátké věci (je toho málo), beru to jako rozcvičku. Tak ještě jenou díky, provokace to ode mě není.

Lakrov

14. 10. 2007

Dát tip

Je toho málo, ale má to jakousi náladu. Představuji si to jako úvod nebo obrázek pro zahájení textu. Aby se čtenář ocitl jinde a třeba se i chvíli snažil přijít na to, kde. Neuvažuješ o tom dalším textu? Určitě ano. Není přece možné, aby se proud (Tvých) myslenek zastavil se slovy 'hrál její nejoblíbenější' a těch pár řádků pod tím má možná melodii. Nebraň se zamysle a nestyď se to napsat. Stejně Tě tu nikdo nezná :-)