Vzpomínky

V pokoji tichém sám usínám

slzy tiše na polštář kapou

z toho ticha divný pocit v duši mám

přemýšlím jak podivně lidé lásku chápou

Je ticho a přesto v uších mi hučí

jako vlak, který zastavit nejde

vlak vzpomínek každý den mě mučí

možná až přijde smrt, ta bolest přejde

Vzpomínkám neutečeš a nikde se neschováš

pořád jsou s Tebou, neznají slitování

ve chvíli smrti si celý život promítáš

po ztrátě zůstane jen bolestné vzpomínání

Tak tu ležím a smutně sním

o tom jak vrátit čas a chyby napravit

šťastný bývám jen když spím

a čekám až smrt přijde mne popravit

Až duše oddělí se od mého těla

a bolestné vzpomínky zmizí

snad konečně pochopím cos ode mne chtěla

snad pochopíš i Ty a už nebudem si cizí