Děkuji Tuvalu

Ani nevím proč mě to napadlo, ale prostě jsem si sedla a chtěla jsem ti poděkovat..

Tuvalu, Martine najednou nevím, kde začít... Znamenal jsi pro mě tolik a jsem vděčná za to, že jsem tě mohla poznat. Děkuji bohům, že nás svedli na jednu cestu, ačkoliv jen na tak krátkou chvíli. Ty dva roky utekly jako voda a snad ještě rychleji.
Mám pocit, že je to tak dávno, kdy jsi naposledy hladil mé vlasy. Pamatuji si, jak jsem plakala, s hlavou zabořenou do tve bundy, na pohřbu tvého brášky. Dodnes vydím vzor tvé bundy před očima. Jen vztáhnout ruku a dotknout se... Proč to nejde tak snadno?
Víš že mi chybíš? Že to bolí, ačkoliv se to snažím neřešit? Víš, že tě pořád miluji?
Začala jsem psát knížku, protože si myslím, že by se lidé měli dozvědět, že prohrát se dá i s obrovskou ctí, aby se dozvěděli, že naděje je vždy.

Bojoval jsi jako lev a já jsem na tebe nesmírně hrdá, dokázal sis uchovat humor až do poslední chvilinky a já ti za to děkuju!

Děkuju ti za všechno Martine...

Stejně jsem asi neřekla vše co jsem chtěla, ale však ty víš co cítím...

Jen o jediné tě poprosím: Přijď zamnou občas.

Miluji tě a nikdy nezapomenu

---