.

Kde ses ztratil můj sne

když do uší mi zvonil polštář

a když jsem jedl svůj nedělní oběd

...v pondělí

a vzpomínal na tvé krásy

v korunách snového listí

kdy jsem s vodou protékal okapem

minulosti

na ten pocit kdy jsem nebyl sám

jen tak strašně osamnělý

kdy jsem se nebál

jen hrůzou nemohl popadnout dech

a kdy jsem toužil tak

že bych líbal i otisk tvé ruky mizející na skle

já žil...

než jsi mě vyvrhl zpět do šerosti

a průměrnosti rána

do pokoje zaplněného hlasy z rádia

a dojmy z vystavených fotografii

vůněmi jenž ani jedna se Ti nevyrovná

….

do bezpečného rána plného figurek

postav

gigantů

do ruchu-

a klidu těch jenž tě lásko nepoznali