Odpuštění

Mami, proč se na mě tak díváš? Vím, že už mě dávno nepovažuješ za svojí dceru. Asi jsem tě neskutečně zklamala, ale každý má právo na chyby! Tohle se nemělo stát. Však ty na tom máš taky velký podíl viny. Už dávno jsem ti odpustila všechny hříchy, které si na mě páchala a já je jen tiše musela trpět. Jsi moje matka a navždy mojí matkou zůstaneš, i když jsi mě podrazila.
Pamatuješ si ten den, kdy odešel táta? Milovala jsem ho a najednou už s námi nebyl. Bylo mi třináct a ty ani nevíš, jak moc mě to ranilo. A pak ještě ty! Nebylo dne, aby jsi domů nepřišla zpitá. Už jsem neměla nikoho. Ani tátu, ani tebe. Neměla jsem rodinu, a proto jsem ji chtěla najít někde jinde. Dostala jsem se do té party od nádraží. V tu chvíli jsem měla pocit, že k nim patřím mnohem víc než k tobě. Byli to lidé, kteří ochotně vyslechli moje problémy, utěšili mne, když to bylo třeba. Byli to lidé jako jsem já, bez rodiny, bez domova. Tobě totiž bylo úplně jedno, co mě trápí, jak se učím nebo s kým chodím ven a kdy se vracím. Pořád jsi se tahala s nějakými muži a já ti byla totálně volná!!! Tam jsem alespoň měla pocit, že o mě někdo stojí.
Zamilovala jsem se tam. Dost pro mě znamenal, ale postupem času jsem zjistila, že bere drogy. Skoro všichni z party brali drogy. Když mi bylo šestnáct, vyzkoušela jsem je i já. Tak bezstarostný pocit jsem nezažila od té doby, co jsem neměla tátu. Celé dny jsem se vznášela mimo, bylo mi nádherně. Ale pak přišel průšvih.
Zrovna jsem se vracela domů, asi jsem trošku přebrala a bylo mi nějak divně. Odemkla jsem byt, zatmělo se mi před očima a pak už si nic nepamatuju. Probudila jsem se až v nemocnici, všude páchla dezinfekce, ale přece jen jsem cítila ještě něco jiného, známého. Byla to tvoje vůně, seděla jsi vedle mojí postele a já byla tak strašně ráda, že tě vidím. Jakmile jsi zjistila, že jsem vzhůru, začala jsi na mě křičet, že by to takhle nešlo. Prý mi dáváš střechu nad hlavou, platíš školu a já se ti odměňuji tím, že se tahám s nějakou pochybnou partou a beru drogy. Ano mami, tohle všechno mi dáváš, ale i kdyby jsi mi dávala miliony, nikdy to nenahradí lásku, starost a pochopení, které od tebe tolik potřebuju a nemám. O tohle ti nestojím. Copak jsi to ještě nepochopila?
V nemocnici jsem samozřejmě taky měla kázání, že bych se měla jít léčit, pokud s tím nedokážu skoncovat sama. Problém byl ale v tom, že jsem nechtěla. Když mě propouštěli, dali mi doporučení na léčebnu pro drogově závislé, které jsem hned u vchodu do nemocnice vyhodila. Nešla jsem za tebou a vrátila jsem se zpátky k partě. Bydlela jsem s Rickem, tak se ten kluk jmenoval. Opravdu jsem byla šťastná, milovali jsme se tak, jako nikdo, ale ani to nevydrželo dlouho.
Rick přestal chodit do práce, protože už nemohl. Stávaly se z nás trosky a peníze na fet už taky nebyly. Musela jsem chodit šlapat, aby na to bylo. Poznala jsem, že život feťáka není tak růžový, jako ze začátku. Každým dnem to bylo horší a horší. Jednou, když jsem přišla domů, ležel Rick na posteli v absťáku. Jakmile mě uviděl, sebral mi peníze, že si musí jít sehnat dávku. Už se nevrátil. Našli ho na záchodech na nádraží s píchačkou v žíle.
Tohle pro mě byla opravdu poslední rána. Rozhodla jsem se jít léčit. Bylo mi sedmnáct a půl, když jsem nastoupila do léčebny. Už jsem neměla nikoho. Dělala jsem to pro sebe, ale taky pro tebe, mami! I když jsem o tobě víc než rok neslyšela, stále jsem doufala, že jsi na mě nezapomněla a dokážeš mi jednou odpustit. Od rána do rána, den po dni po celou dobu mého očistce jsem čekala, kdy mě pustí z léčebny a já se s tebou znovu setkám.
Dnes je mi skoro devatenáct a já tu sedím naproti tobě a ptám se, jestli mi dokážeš odpustit, tak jako já. Díváš se na mě, jako na nějakou špínu, jako na někoho, koho by ses nedotkla ani půlmetrovou tyčí!! Tolik jsem se těšila, a kde jsem tě našla. Místnost rozdělená plexisklem, já mohu odejít kdykoliv, ale tebe odvedou. Ano, každý má právo na chyby, ty máš taky nějaké za sebou. Uvědom si, proč jsem se dostala do toho, z čeho už jsem naštěstí dávno venku. Dnes už ti to nevyčítám. Chci jen odpuštění, ale ty mi ho nemůžeš dát, tak jako jsi mi před lety nedokázala dát lásku, kterou jsem od tebe tolik potřebovala. Je mi tě líto. Sbohem mami...