...a pak že ženskejm se tohle nestává!!

Vzbudím se trhnutím. Posadím se a rozhlídnu se po místnosti – jsem doma, ok. Sice v obýváku na pohovce a nahá, ale doma – a to je úleva. Včera to byl totiž zase mazec. Jazyk se mi lepí na patro, hlava mě třeští a žaludek si pořád není jistej, jestli se s tím, co jsem včera vypila, nerozloučí. Zkrátka je mi blbě jak psovi. No co jinýho se taky dalo čekat. Pomalu vstanu a jdu na záchod. Cestou vypiju na ex půllitrovou Colu, která se válí v obýváku – bez bublinek, ale hlavně že to teče!!! To je úleva! Zrcadlu se raději vyhnu, místo toho spěchám do vany, trošku se probrat pod proudem vody. V hlavě si rekapitujulu včerejší večer. Haha, pár okamžiků stálo fakt za to….. Vezmu s sebou do koupelny i hadry, nasáklé kouřem a různými výpary včerejší noci. Fuj!!! Ale co je tohle? Na jedné nohavici zelený flek, za mikině podivná skvrna…že bych se někde válela? Hmmm… No nic.

Pod proudem vody se začínám lehce probírat. Mozek začíná pracovat. Snažím se vzpomenout, jak jsem se včera dostala domů. Snažím se. Ale nic. Sakra! Tohle nesnáším!! Připadám si pak TAK blbě, ptát se kamarádů, co se dělo…. Ach jo, někde to v tý hlavě přece mít musím! Byli jsme U Vopice, já, Jana a Tomáš. A ten kluk. Pamatuju si, jak sedíme na zahrádce a pijeme pivko, bavíme se, klasika…. A pak někdo objednal vodku….á, vodéčka. No tak to se pak nemusím divit!! Ale o tom taky ještě vím…Taky vím, že ten kluk – myslím že Martin – tam pak nosil nějaký paňáky jen pro nás dva.. No jo – my si dokonce i odsedli a bavili jsme se spolu o jeho tetováních, taky si pamatuju – ježíš – to snad ne!!! Já mu povídala i to, jaký sou chlapi hajzli, že teď si najdu minimálně třicátníka, že už na ty nevyzrálý a přelétavý puberťáky nemám náladu.Ty vole – to je teda trapas! Vždyť jemu je tak 20!!! No to je konec…….. a je to konec - víc už si fakt ze včerejší noci nepamatuju.

Natáhnu mokrou ruku z vany a snažím se z pohozených džín vyndat peněženku – ta vždycky vše prozradí. Vybírala jsem si včera dva litry – a teď je tam……. 900!!!! Cože?!?!? No do prdele! Co to má znamenat?!!! To si těch vodek nepamatuju asi dost… Tak to ne – tohle smrdí pořádným trapasem, protože si uvědomuju, že nemám jen „malý vokno“, ale několikahodinový výpadek paměti. Už to tvrdý fakt nebudu pít. Vypnu sprchu a v rychlosti se přetřu ručníkem. Hodím na sebe župan a spěchám do obýváku. Kde mám sakra ten mobil? Tady není, v oblečení taky nebyl, sakra, SAKRA, snad jsem ho neztratila!! Už v mírné panice obíhám všemožná zákoutí v bytě, snažím se představit si, kam může takovou věc odložit opilec. Ha – už ho mám, díky bohu!! Zapadlej v sedačce. Sednu si na ni, pustím TV a přemýšlím, komu napíšu ohledně včerejších událostí. Asi Janě – ta tvrdý nepije, tak by si to mohla pamatovat. Ovšem při představě toho, jak se nad mojí smskou ve stylu „ co se včera dělo, nic si nepamatuju!?!?!“ směje s Tomášem, váhám. Možná bych mohla počkat, až se večer sejdem a dělat jakoby nic. Třeba to z nich vytáhnu nějak nenápadně, nebo se nic nedělo a akorát bych jim dala záminku k blbým fórům na mou osobu. Jak tak sedím s mobilem v ruce, najednou se rozsvítí a zapípá. „ Máte novou SMS od Janička“. Ta holka mi snad čte myšlenky!!

„ Tak co, jak to dopadlo s Martinem?!? :o)“, stojí ve zprávě.

Co? Co jak dopadlo s Martinem?

 

Chvíli tam tak sedím a v hlavě se mi vyjevují nejasné obrazy ze včerejší noci – jak sedím v parku na lavičce, pak nějaký starý dveře, schodiště u nás v baráku… ale co to má společnýho s tím Martinem?

 

Najednou se otevřou dveře od ložnice a v nich stojí nahý Martin. „Ahoj! Teda vlastně dobrý ráno, ty dračice!“