Milenci a vrazi 21. století

Šedý prach padal na zem zatuchlé chodby jedné z administrativních budov bývalého komplexu Naftových motorů. Do temnoty této slepé chodbičky pomrkávalo jen červeně žhnoucí oko přivolaného výtahu.

Nad Prahou se rozplýval mlžný opar a každou chvíli se chystalo vysvitnout slunce. Přestože bylo za tři minuty sedm, osamělý chodec, přicházející v sychravém únorovém počasí uličkou k administrativní budově, si všiml že na hodinách, které viseli naproti vchodu E je za pět minut čtyři.

Stále.

Tento čas ukazovali tyto hodiny již od doby co před třemi měsíci nastoupil do nové práce.

Šel.

Líná mlha se mu plazila okolo jeho kotníků.

První paprsky ještě zimního slunce si našli jeho tvář.

Chodec se pousmál a nastavil líce slunečním polibkům.

V mysli se opět vrátil k oněm hodinám. Kdy asi přestali jít? Před rokem, pěti, nebo snad už v šedesátých letech? Slavoj (21 let, hubený) zavřel své smutné oči a ihned tovární nádvoří před ním ožilo lidmi.

Montéři…..těžký pach nafty.

Velká tovární vrata se otvírají…vyjíždějí z nich nákladní auta.

Sekretářky spěchají na porady….z amplionu zní Píseň práce.

Velká ručička na hodinách se s ohlušujícím rachotem posouvá, aby zastínila číslici jedenáct.

Než však ručička dokončí svou pouť, ze snění ho vyruší jiná rána. Ještě s přivřenými víčky, zpod kterých uniká sen, pozoruje Slavoj jak se otevírají dveře administrativní budovy E a z nich vycházejí postavy.

Jsou to (jen) Slavojovi kolegové…

První ze vchodu vychází Michael (27 let, tzv. renesanční člověk). Celý zahalený do károvaného teplého kabátu, ospale mžourá do ranního sluníčka, které ho celého objalo svými laskavými paprsky. Michael zvedá límec svého svrchníku a pomalu začíná zívat. Až nyní ukojen slunečním svitem si všiml Slavoje, který stále strnule hleděl na rozbité hodiny.

To se ale již ve vchodu ježí stále rozcuchané pačesy zástupce vedoucího Kouby (21 let, věčným flámováním sešlý). Koubova unavená ruka sahá do kapsy džínů, aby po kratičké chvilce, zatímco si druhou rukou projede své vzdorující vlasy, vytáhl krabičku cigaret. Lehce kalnýma očima probdělé noci si prohlíží krabičku kuřiva Viceroy. Myslí si: Celá tahle noční směna je….

…je lehká…ne směna. Krabička!!!

Je prázdná!!! Kurva!!

Dalších 36 korun se proměnilo v pražskou inverzi.

Slavoj letmým pokývnutím stále ještě ospalou hlavou zdraví své kolegy z noční směny a vstupuje do administrativní budovy E. 

Šedý prach padal na zatuchlou chodbu jedné z administrativních budov bývalého komplexu Naftových motorů. Do temnoty této slepé chodbičky pomrkávalo jen červeně žhnoucí oko přivolaného výtahu.

Náhle temnotu proťal pruh slunečních paprsků….