Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Fejeton o fejetonu (aneb jak se píše fejeton)

28. 10. 2007

991

Autor

Lollo2

Asi před rokem mi přistála v e-mailové schránce SOS prosba od nějakého neznámého studenta: „Ahoj, četl jsem tvé fejetony na netu, potřeboval bych nějaký do slohového cvičení, nemohla bys ho pro mě napsat?“ Jsem zvyklá na ledacos, obzvláště co se týče mé internetové pošty, ale tento mail mě mírně rozhodil. Nehledě na fakt, že onen student se právě chystal dopustit podvodu na své nic netušící učitelce či učiteli, vyvstala mi na mysli otázka: „Jsem vůbec způsobilá ke psaní fejetonů?“ „Mám tu správnou kvalifikaci dávat rady v této oblasti nebo dokonce za někoho psát slohové práce?“

Kdysi jsem i já dostala za domácí úkol napsat fejeton. Už je to tak dávno a přesto si pamatuji, jak jsem se zhrozila: „Ježíšmarjá, copak já vím, jak se píše fejeton?“ Dnes díky pokročilé technice v podobě počítačů šetřím naše lesy, ale tenkrát zcela jistě skončilo několik nebohých stromů nemilosrdně v koši. Své domácí slohové práce jsem řešila důmyslným rozšířením okrajů, na kterých by mohlo z fleku přistát letadlo, přesto jsem si s tímto literárním žánrem nevěděla rady. Dost jsem se nad svým prvním fejetonem napřemýšlela a dnes můžu zcela zodpovědně prohlásit jediné: „Fejeton není úvaha, proto svůj mozek pošlete klidně na pivo!“ Mozek je vůbec divný orgán. Řekla bych, že žije zcela nezávisle na svém hostiteli. Je tam tak trochu na návštěvě. Dělá po sobě bordel a neuklízí. Někdy se dokonce zdá, že se vám v hlavě usídlil jiný mozek. To si pak říkáte: „Vážně si tohle myslím?“ „Ne, to si myslí jenom ten hloupý mozek. Já fakt za nic nemůžu.“ Přemýšlení – to je to, co u fejetonu rozhodně nemůžete potřebovat, pokud nechcete své čtenáře rozplakat, tak nedopusťte, aby vám mozek do psaní kecal! Myšlenky se vám začnou různě kupit a větvit a nakonec si budete muset vzít prášek na hlavu. A pamatujte si: „Já vás varovala!“ Tak tedy odkládám svůj mozek do skleničky a v neblahé předtuše píšu dnešní fejeton o fejetonu a už teď vím, jak nevděčná práce mě čeká. „Ano, vy tam vzadu, já vás vidím, jak se škodolibě posmíváte!“ Zkrátka a dobře, v dnešním fejetonu se trochu porochňáme v tom, co má správný fejeton obsahovat a jak by měl vypadat.

Zjistila jsem, že není vůbec snadné sepsat jednoduchou definici fejetonu. Kolem mých přátel se určitě mnoho fejetonů do dnešního dne nevyskytlo, o čemž svědčí jejich chytré poznámky. Namátkově: „Fejeton je jenom takový malinký sloupek.“ „Ne, fejeton je podstatně delší útvar.“ „Fejeton určitě neobsahuje přímou řeč.“ „Fejeton je vlastně převlečená povídka.“ Dokonce padlo podezření, že je to mazaná nadávka. Začínám pomalu propadat panice. Volám našim. Napadá mě, že mé nejdražší rodičovstvo (vcelku sečtělé) bude třeba lépe informováno. Už při prvním zazvonění mi mozek našeptává, jaký to je nesmysl. „Huš do skleničky, mozku…“. Telefon zvedá máma. „Cože?“ „Co je to za blbej dotaz takhle večer?“ „Dávaj zrovna Vyvolený“, říká s nadějí v hlase. Evidentně doufá, že to vzdám. Jsem neodbytná. „Řekni mi, jak se pozná správný fejeton!“, máchám výhružně sluchátkem. Slyším tátu, jak říká: „Ta holka prostě nemá nic na práci, tak vymejšlí pořád nějaký blbosti“. Hm, tak to teda pěkně děkuju.

Tenhle pokus mi nevyšel. Ale snažila jsem se. Mozek se potutelně chichotá, asi přes něj hodím deku. Tak jinak. Začnu z jiného konce. Nebo ze začátku? No dobře. Jak se to vezme. Úplně klidně si můžete myslet, že je konec a on to je začátek. A nebo doufáte, že jste před startovní čárou a ejhle, ona to je cílová. Koneckonců už moudří Budhisté říkali: „Cíl je cesta“. Trochu to okecávám, ale jde mi to pěkně, né?

Pokud vám tedy fejeton nekontrolovaně dezertuje k úvaze, vyhoďte papír (případně klávesnici) a začněte znova. Fejeton se musí psát s lehkostí motýla, který poletujíc z květiny na květinu, ochutná jejich sladký nektar a vzápětí někde v klidu a míru (a v deliriu) skončí svůj kratičký přelétavý život. Slovy Ondřeje Neffa: „Pište tak, jak vám zobák narost!“ Takže speciálně pro VÁS (rejpaly) jsem vyhledala na internetu jednu z mnoha definic: „Fejeton je charakterizován jako kratší žánr umělecké publicistiky, vyslovující se vtipnou, zábavnou a přitažlivou formou k nejrůznějším otázkám současnosti. Jeho zvláštní formou je podčárník, sloupek, kurzíva, a entrefilet, mistrem tohoto žánru byl český prozaik, dramatik, novinář, básník, překladatel Karel Čapek.“

Nazrál čas na menší experiment: Al-Kajda, Al-Kajda, Al-Kajda. Jestli teď nechápete, tak to nechápete správně. Jen jsem si chtěla ověřit, jak funguje špionážní služba v naší republice. Někde jsem si totiž přečetla, že má za úkol mimo jiné ověřovat všechnu podezřelou korespondenci a články se slovem Al-kajda. Uznávám, že souvislost těchto dvou témat je poněkud chabá, ale nezapomeňte, že mám svůj mozek momentálně v podroušeném stavu ve skleničce. Chci tím naznačit další přednost fejetonů, nad kterou každá Běžná Úvaha zbledne závistí. Ve fejetonech totiž můžete poměrně snadno odbíhat od tématu a když to zvládnete dostatečně bravurně, často si toho Běžný Čtenář vůbec nevšimne. Nyní vám vypíšu v bodech, na jaké další výhody se můžete jako fejetonista těšit:

1. Můžete vést noční život zhýralého bohéma, pokud vedete zcela nezhýralý život svobodné matky (jako já), tak se tím vůbec nechlubte, neboť tím Běžného Čtenáře velmi zklamete.

2. Nemusíte se namáhat s ověřováním fakt, jak je potřebné u většiny spisovatelů a novinářů. Když po vás někdo bude chtít zjistit fakta, uchylte do nejbližší kavárny a do zavírací doby tam poslušně setrvejte.

3. Nemusíte psát vůbec pravdu. Dokonce se od vás očekává, že budete bezostyšně lhát, jako když tiskne. Prohlídněte si tedy svůj fejeton, každou pravdu pečlivě vyberte a nemilosrdně udupejte. Ostatní polopravdy a lži zveličte minimálně pětkrát a poté se odeberte do své oblíbené kavárny s pocitem dobře vykonané práce.

4. Pokud vás psaní fejetonů živí, můžete v nich beztrestně naštvat každého, na koho máte spadeno a ještě dostanete honorář.

5. U psaní fejetonů se pobavíte. Už Terry Pratchett říkal, že „Psaní je ta největší zábava, jakou si člověk může užít sám“. Pokud jste jediní, kdo se u vašich fejetonů válí smíchy, nevadí, smích je zdravý a tudíž ušetříte za lékaře.

6. A poslední rada je pro naprosté zoufalce, kteří opravdu nesesmolí ani ten nejkratší fejeton pod Sluncem: „Pořiďte si fretky!“ Nechte fretky ledabyle proběhnout po klávesnici a dopište nadpis. Mám to ověřeno v praxi.

Takže tím bych shrnula dnešní téma. Doufám, že jste vše dostatečně pochopili a s případným honorářem za vaše fejetony se se mnou rozdělíte. Pokud máte nějaké negativní reakce, tak vás varuji: „Nepište mi je, nebo o vás napíšu fejeton!“ Pokud máte kladné reakce, pošlete mi čokoládu. Tak a teď si vyndám svůj mozek ze skleničky. Málem bych zapomněla: „Al-Kajda, Al-Kajda, Al-Kajda…“.