Jak šlo sádlo věšet prádlo

Sádlo Mádlo mělo mastné kapsy, tak se rozhodlo, že si vypere. Vzalo mastné kalhoty a strčilo je do hrnce, kde se vyvařily, pak stačily jen nudle, trocha zeleniny a polívka byla hotová. Přitom se vyčistily kalhoty a už zbývalo jen je usušit. U Mádlů byla zima, tak si Sádlo Mádlo řeklo, že je pověsí venku, jako to dělá Slepice Krupice.

   Sádlo Mádlo si neslo kalhoty hrdě po schodech dolů a ve třetím poschodí potkalo Sraba Chleba a Slánku Slánskou.

   „Nazdar Sádlo, pojď mezi nás a navštívíme Velkou Držku,“ řekl Srab, ale to se Sádlu nelíbilo, tak řeklo: „Já jsem Sádlo a jdu si věšet prádlo, na držku vám kašlu, poněvadž je velkohubá,“ řeklo Sádlo důležitě.

   „Tak čau,“ houkla Slánka a šli se Srabem dál.

   „Ještě to tak, fanatici,“ řeklo si Sádlo jen tak pro sebe a šlo.

   Ve druhém patře potkalo Jirku Pekáče.

   „Čau Sádlo, pojď ke mně, je tam Knedlo Vepřo Zelovič a jedenáctiletá perverzní Thurgau Milerová, pořádně se zmastíme.“

   „Čau, radši ne, Zelovič je můj konkurent a je ještě perverznější než Thurgau a chtěl by, abych skončilo s tebou. Jsem slušné sádlo a jdu si věšet prádlo.“

   „No jak myslíš, ale o hodně přijdeš.“ Sádlo si setřelo mastné čelo, protože už mu sousedé lezli tukem. Navíc pro sádlo, jako je Mádlo, je to náročnější cesta, než třeba pro Slepici Krupici, navzdory tomu, že má víc energie.

   A Slepici Krupici potkalo v prvním poschodí.

   „To zas bude řečí,“ řeklo si.

   „Dobrý den Sádlo.“

   „Dobrý den Krupice.“ Sádlo si oddechlo a stírajíc si tuk z čela, ploužilo se po schodišti dál.

   Ve dveřích potkalo ještě Vegetariánku Sójovou a jen si vyměnili nenávistné pohledy.

   „Tak a teď si pověsím ty kalhoty,“ pomyslelo si. Pro sádlo je to ale těžká práce, obzvlášť na sluníčku, a tak když se konečně vítězoslavně podívalo na vlající kaťata, téměř v tu samou chvíli se rozteklo. Bylo by to celé zbytečné, kdyby kolem neběžel pejsek Tobík, blonďák a krasavec, který milé Sádlo Mádlo slízal.