Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAntoniovi
Výběr: Print
02. 11. 2007
6
0
797
Autor
Hesiona
Tuto báseň jsem napsala před časem, ve stavu silné emocionální indispozice, a proto se předem OMLOUVÁM všem, kterých by se snad mohla dotknout.
reju držkou v zemi,
a vztekle brečím do hlíny,
v ruce
pár drobných písmen žmoulám,
věty,
co už se nikam nevešly ...
...už to taky znám, Antonio ...
a rozumím ti.
Dřeš jako barevnej,
aby to trochu vypadalo,
zdá se ti,
že ze sebe dáváš všechno,
když samo srdce píše
a jsi spokojený -
s úspěchem
i se sebou.
A pak přijde někdo,
kdo od Boha prostě dostal navíc ...
Stačí ti jediný pohled
- a víš,
že zase jsi v něčem jen
průměrný ...
Ten pocit
se zadírá do duše
jako škvára do odřených loktů.
Ječíš zoufale:
Chci víc, chci!
... ale neumím, ... nedokážu...
jen prostřednost.
V tu chvíli věříš,
že ti všichni lhali ...
ti, kdo tak štědře chválili
tvé dílo ...
a pak ... pak už nevíš
čemu věřit ...
Rozumím ti, Antonio ...
Ve své pýše a ubohosti
i já
mám občas strašlivou chuť
zabít Mozarta ...
A přitom vlastně
vůbec
o nic
nejde ...