K.O.nečná

Dva roky stará báseň o jednom konci

Snad je to jenom zmatení,
když tuhle báseň tvořím,
snad dostávám se z vězení,
když bludný kruh teď bořím.

Snad vzpomínky mi zůstanou,
když z hlavy Tě teď vyháním,
snad povím si, že krásné jsou,
když v srdci seš mi stále tím,

kdo vším mi je a přesto ničím,
kdo nikdy nesmí a vždy může,
kdo mě tvoří, pak hned ničí,
jsi tím, kdo už mi nepomůže.

Lenko, dívko z mého snu,
ty stala ses mou realitou,
teď součástí jsi všedních dnů,
nejsi však už součástí tou,

která dá mi úsměv na tváři,
která probouzí můj cit,
která cit a lásku vytváří,
tou, se kterou chtěl bych být.

Budeš pro mě vždycky tam,
kde chci Tě pořád mít,
nechám si Tě vzpomínkám,
nechám si Tě snít...

---