Posedlost

Posedlost

V lázni krve potácím se,

V lázni krve, smyslu zbaven, se slovy jenž vyslovuje pouze ďábel…

Ruce potřísněné krví mám, jelikož v nich tvé srdce objímám…

V ústech maso jenž zvířete není…

V hlavě věci divné dějí se mi…

Co počít si mám, když chuť na tebe mám…?

Jak být mezi všemi mám, když lidi k sežrání rád mám…

Všechno živé z masa a kostí stvořeno…

Všechno krví uvnitř obklopeno…

Tvé srdce jak povadlá květina jest,

Tvé srdce odchází, tak cítíš tu hudbu..?

Cítíš všechno kolem ní, to zvuk smrti se k tobě lehce naklání..

Tak poslouchej líbezný to tón, jenž ukolíbá duši tvou…

Tak pochop, že miluji tě k sežrání,

Tak pochop, že mi v tom nic nebrání…

Již nejsi mezi živými,

Jsi zohyzděná a hmyzem požírána,

Si pouhou vzpomínkou v očí všech,

Si pouhý sen nás všech…

Tak hnij v rakvi, jak prašiví to pes,

Tak hnij pro dobrý pocit nás všech…