Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBába Prabába
06. 11. 2007
1
5
779
Autor
závin
Jedna z mých prvních básniček z mích zruba dvanácti, kdy sem vymýšlel hru, abychom se s ostatními(mí bratranci a sestřenice) trochu zabavili u bábiky, kam jsme jezdívali každý rok...
její věk k věku hvězd spěje,
proto její tělo tak zhrbeně vypadá,
jak člověk zhrbený, pod mocí stáda.
V jejích očích kal bílý se jeví,
jakoby mlha, jakou vidí jen slepí,
výraz má jak moudrý,
to proto každý, kdo u ní je, ten je strnulý,
strnule přemítá nad jejím údělem,
té, která je na věky všem všudy přítelem,
přítelem, jenž poradí,
ale bez delšího přátelství,
jí to ale nevadí,
neztěžuje si,
na samotu nemyslí.
5 názorů
no možná to bylo o rok dva později ale já byl fakt tehdy daleko víc psychicky špatně, takže se mi o tom pěkně psalo, navíc sem to psal pěkně dlouho, to zas tak růžový nebylo...