Starý pozorovatel hvězd

Nad hlavami romantických duší,

Nad těmi, kterým srdce jak splašené buší,

Nad muži, ženami, starci i dětmi,

Visí několik hvězd, jako volání do tmy.

 *  *  *

A hvězda mine hvězdu, která hvězdu minula

A odpluje tam, kam ta před ní odplula.

Ještě jiskra, ještě blesk tu po ní zůstane,

Tomu starci z toho srdce málem ustane.

*  *  *

Jak krásná je noc a hvězdná obloha,

Jak zvláštní je pozorovat ji takhle zezdola.

Až tomu starci málem oči zvlhnou slzami,

Snad je to jen větrem či náznakem únavy.

*  *  *

Až když tu noční melancholii slunce náhle přeruší,

až potom starec zvedne se a spát svému tělu poručí.

Ovšem dlouho spáti nebude, ne víc než celý den,

Pak večer zase vzbudí se a vyjde znovu ven.