How are you?

Nekde kolem prvni lekce anglictiny se naucite, ze na otazku: “How do you do”? (jak se mas?) se odpovida taky otazkou. Kupodivu stejnou -  “How do you do?”. Nezni to moc logicky. Krome Anglicanu pouzivaji stejnou otazku misto odpovedi snad jen manzelky. Ciste teoreticky by mel dotazovany opet odpovedet stejne. Tedy otazkou. Na “How do you do” je slusne odpovedet “How do you do”. Aspon  je to psano v prvni lekci! Pokud by se tato poucka dodrzovala dusledne, tak se snadno jazykove zacyklite a budete  si haudujudovat do aleluja. Pro zpestreni doporucuji menit intonaci a delat vesele obliceje.

Zdvorilostni dotaz patri v anglictine k nejzapeklitejsim a nejvic se prici nasemu chapani. “Jak se mas”, se da rict taky “How are you?”. Z mne neznameho duvodu se na tuto otazku odpovida vyhradne kladne. Jisty ekonom v Reflexu pise, ze rikat pravdu v teto situaci je znakem nasi narodni malosti. Malosti!? Docela se me to dotklo, kdyz jsem to cetl. Rict, ze se mame vselijak nebo dokonce spatne je znamkou zaostalosti a radi nas to nekam na Balkan? Co kdyz se mame skutecne spatne? Dost dobre si to dovedu predstavit. Jako vetsina nasi populace. Tim, ze budeme lhat se to moc nezlepsi.

Ve filmu “Romeo musi zemrit” se v zavercne scene setka asijsky Romeo se svou cernou Julii. Nasemu hrdinovi, ktery prisel pomstit smrt sveho bratra, prave zemrel otec a navic i jeho potencialni tchan. Pred okamzikem zabil sveho byvaleho kamose – bratrovraha a ma popaleniny 2-3 stupne na obou rukach.  Julie, ze ktere se prave stal sirotek,  se jde zeptat Romea jak se ma (!?). Ja bych si tipnul ze spatne. Pokud jste prave pohribili vetsi cast familie a par mesicu se bez cizi pomoci nenajite ani  nedostanete na zachod, tak zrejme nic moc. Ale to je ciste cesky pesimisticky nahled. Dokonce si dovedu predstavit, co by asi odpovedel cesky Romeo nasi lokalni Julii. Zrejme by se to muselo vystrihnout. To by vsak nebyl holywoodsky happy-dent! Nezahubitelny Romeo presne v ramci americkeho bontonu (ac je Cinan z Hong Kongu) odpovida, ze se mu dari skvele. Coz je vzhledem k popsane situaci dost s podivem.  Neco mi rika, ze by se zaver Shakespearovi  moc nelibil. Je pravda, ze Shakespeare nema tak propracovane bojove sceny a dodrzuje pravidlo, ze tak 1/3 svych postav necha prezit do konce.  

Pochopil jsem (pres vnitrni odpor), ze musim byt pozitivni. Dodnes se mi vybavuje zdeseni prodavace v San Diegu, kteremu jsem vysvetloval, jak se ve skutecnosti mam po 12 hodinach stravenych v letadle. Zmatl me jeho falesny zajem! ! Jako lekar cekam, ze mi moji pacienti reknou po pravde, jak se jim dari, kdyz se je na to zeptam. Anglicany, kteri se maji furt dobre, bych asi nelecil!  Ma se skvele, tak co sem leze! "Neeext!" Ted chodim na ranni meetingy s Americany, kteri me rozespaleho po ranu bouchaji pseudo-pratelsky do zad,  a i pri nejvetsich pruserech mi rvou z 20 cm do ucha, ze je vsechno “great” a “wonderful”. Ze zacatku jsem se obcas nechal nachytat!

 Ale je  lhani skutecne znamkou vyspele civilizace?  Myslel jsem, ze na konkretnejsi dotaz muzu odpovedet po pravde. Ne, ne, ne! Amikum se musi lhat porad! V pondeli jsem se o tom znovu presvedcil. Na otazku kolegy ze zamori, jak jsem se mel o vikendu, jsem mu po pravde rekl, ze nic moc. Nejakej debil mi ukradl novy kolo!! Spolupracovnik mi zarval do ucha svoje “Great!” a sel si uvarit kafe. Chvilku jsem zustal zirat.  Nejen ze si denne lzou, ale ani se neposlouchaji. Jestli je lhani jedinou prekazkou  naseho zrovnopravneni s vyspelym svetem, tak to snad dozeneme. Jen ja si v te nasi Unii vyhrazuju pravo citit se obcas mizerne. Dobre si po ranu zanadavat je nekdy great!