Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAdamovi
08. 11. 2007
0
0
218
Autor
MMD
Nejsem dokonalá, mám svoje chyby. Tou největší asi je moje láska k Tobě. Kdykoli procházím jakýmkoli místem, kde jsi stál vedle mě, vybavím si každé Tvé slovo a každý Tvůj pohled. Je to jako prokletí, kterého se asi nezbavím. Prokletí, které mi svazuje srdce, zahřívá duši, vhání slzy do očí, dokáže vykouzlit úsměv. Kdo ví, zda-li to, že jsme se potkali byla náhoda či osud. Vím jen, že ať to bylo jakkoli, bylo to krásné - ač krátké. Možná to nejkrásnější, co mě kdy mohlo potkat. Osobu, do které se poprvé v životě opravdu zamilujeme, uchováváme v srdci jako ten nejkřehčí kvítek a uschováváme vzpomínku na ni jako nejcennější poklad, který jsem kdy mohli získat. Jsi blízko mě přesto tak daleko a ještě dál Kolik slz stojí jediný Tvůj pohled určen mé osobě? Kolik hořkých myšlenek stojí jediný Tvůj úsměv? Kolik vzpomínek s příchutí sladkobolu stojí jediný Tvůj polibek? Spíš bys spočítal hvězdy na nebi Ač vím, že má láska je jen pouhou iluzí, já ji ochraňuji před bolestivými fakty a dávám jí vláhu, aby neumřela a mohla dál ve mně žít a zahřívat moje myšlenky. Možná je to útěk z reálna :protože je lehčí žít ve vlastním malovaném snu, než ve skutečnosti, která drtí mé srdce na tisíce kousků ohnivě ledové tříště. Je jen jedna pravda, která není iluzí : Miluji Tě a nezapomenu !