Osude

Náhoda či snad osud?
Vina následujíc trest.
Utíkáš mu doposud,
Avšak neutečeš přec.
Osud či snad náhoda?
Zaplatíš velkou cenu.
Ač snad to byla jen nehoda,
Teď cítíš se, jak zmrazen v ledu.
Osud či náhoda snad?
Nezvíš, ale svou vinu zaplatíš.
Víš, že čeká tě pád,
Stejný jak křišťál, jež rozdrtíš.

Milý osude, prosím, jen mi sděl,
Cos čekal od té náhody?
Proč zbyla jen vina, řekni?
Nelibá stejně jak falešný tón, jež pěl.
Osude, uzavíráš zlé dohody.
Nyní před náhodou poklekni.
Osude krásný, jež na vrchol dna stoupáš,
Prozraď mi skrytá pravidla trestu a viny.
Jak viníci trpí, už sám považ
A oni ať sami pováží, jaké ty pácháš chyby.
Osude hořký, jež k oblakům klesáš,
Řekni, co cítíš, když křídla ti trhají.
Křídla, která vlastně ani nemáš.
Cítíš, že s tvou náhodou viníci mrhají.
Či mi snad říci chceš,
Že jsi, osude, jedna velká lež ?


Osudu či snad náhodě, který nás svedl, Adame.

---