Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMé lásce
10. 11. 2007
2
4
457
Autor
nihil1980
Poprvé jsem spatřil tebe,
když nade mnou modré nebe
bylo a já cítil jsem
krásnou vůni květů jen.
Libá vůně vůkol byla,
úplně mne omámila.
Tenkrát ze všech krásných žen,
tebe vybral bych si jen.
Já odvážil se k tobě jít,
však nedokázal vyjádřit,
co k tobě cítím, a já jsem
jako ryba mlčel jen.
Však z očí mých jsi četla vše,
že miluji tě nadevše,
že světem chci jen s tebou jít
a sladký život okusit.
Ty usmála ses na mne sladce,
pak políbila jsi mě krátce
a řekla svoje prosté ano.
To bylo nejkrásnější ráno.
Ty byla’s pro mne slunce jasné,
s tebou vše bylo tak krásné,
já tebe pořád líbat chtěl
a na nic víc nemyslel.
Líbal jsem tvé krásné tělo,
navždy s tebou se mi chtělo
zůstat, avšak osudem
já od tebe byl odloučen.
Tenkrát ráno přišla’s za mnou,
že máš pro mne zprávu špatnou,
že dál se mnou nechceš být
a hodláš mne hned opustit.
Ta zpráva byla, ach můj Bože,
jako kdyby ostré nože
do mého srdce bodaly
a slitování neznaly.
V mém srdci náhle nebyl jas,
já myslel na tě zas a zas,
mé srdce bylo zlomené
a ideály ztracené.
Já chodil jako bez duše
a nemyslel již na růže,
v mém srdci byl už jenom žal
a já již nechtěl žíti dál.
Teď stojím a mám v ruce nůž,
mám tisíc chutí skončit už,
však staniž se jen, co má být,
zda mám či nemám dále žít.
když nade mnou modré nebe
bylo a já cítil jsem
krásnou vůni květů jen.
Libá vůně vůkol byla,
úplně mne omámila.
Tenkrát ze všech krásných žen,
tebe vybral bych si jen.
Já odvážil se k tobě jít,
však nedokázal vyjádřit,
co k tobě cítím, a já jsem
jako ryba mlčel jen.
Však z očí mých jsi četla vše,
že miluji tě nadevše,
že světem chci jen s tebou jít
a sladký život okusit.
Ty usmála ses na mne sladce,
pak políbila jsi mě krátce
a řekla svoje prosté ano.
To bylo nejkrásnější ráno.
Ty byla’s pro mne slunce jasné,
s tebou vše bylo tak krásné,
já tebe pořád líbat chtěl
a na nic víc nemyslel.
Líbal jsem tvé krásné tělo,
navždy s tebou se mi chtělo
zůstat, avšak osudem
já od tebe byl odloučen.
Tenkrát ráno přišla’s za mnou,
že máš pro mne zprávu špatnou,
že dál se mnou nechceš být
a hodláš mne hned opustit.
Ta zpráva byla, ach můj Bože,
jako kdyby ostré nože
do mého srdce bodaly
a slitování neznaly.
V mém srdci náhle nebyl jas,
já myslel na tě zas a zas,
mé srdce bylo zlomené
a ideály ztracené.
Já chodil jako bez duše
a nemyslel již na růže,
v mém srdci byl už jenom žal
a já již nechtěl žíti dál.
Teď stojím a mám v ruce nůž,
mám tisíc chutí skončit už,
však staniž se jen, co má být,
zda mám či nemám dále žít.
4 názory
Pokud si dobře pamatuji, tak jsem to napsal ve druháku na gymplu. Jinak u mne klidně napiš, co si myslíš, sice mne to možná zraní, ale já už se přes to nějak přenesu :o)
no..:) pěkné je to. v kolika žes to napsal? tak já se dycky jako rozmýšlím zda říct co si myslím, zranit druhého a být upřímná anebo lhát a toho druhého potěšit:) je to takové pubertální dílo:)ale zas má epiku, to já neumím. všechna čest.