Tři orlí péra

První část

Tři orlí péra I. Asi sedmiletý, nakrátko ostříhaný kluk vzal do náruče modrý kufr. Byl mu ukrutně těžký. "Řekni Pušce, ať ti s tím pomůže," řekl oddílový vedoucí. "Ano, Náčelníku," řekl kluk. Chvíli se rozhlížel a když Pušku nikde neviděl, pohlédl k náklaďáku, kde Náčelník podával bagáž dalším dětem a vydal se s kufrem ke stanu. Dvakrát si na něj cestou sedl a prohlížel si tábor. Na moment na něj padl smutek. To když si vzpomněl na svého psa, kterého mu Náčelník bůhvíproč zakázal vzít s sebou. Pak ještě spatřil svou hluchou maminku jak na něj upírá své bojácné oči a líbá ho na čelo. "Mně říkají Zub," ozvalo se, když odhrnul celtu. Na posteli vlevo se rozvaloval tlustý chlapec růžových lící a listoval v časopise. "Já jsem Moula. Je to stan družinky Siouxů? Náčelník říkal.." "Jasně! Žádný strachy, jsi tu dobře," řekl tlouštík a posadil se. Chvíli si Moulu, který se pokoušel otevřít kufr prohlížel. "Jsem v oddíle čtyři roky a tohle je můj čtvrtej tábor. Uvidíš, užijem si spoustu legrace! Nejhorší jsou ale hlídky.." "Co jsou hlídky?" zeptal se Moula, kterému se zrovna podařilo kufr otevřít. "To tě v noci vzbudí, dostaneš do ruky baterku a musíš hodinu hlídat tábor. Míváš v noci strach?" "Docela jo,"přiznal Moula, který teď seděl naproti spolubydlícího a pozorně poslouchal. "Tak to budeš mít problém udělat Tři orlí péra," pokýval tlouštík hlavou. "Co to je?" „Taková zkouška. První den držíš hladovku a nesmíš promluvit. Můžeš pít jenom vodu. Druhý den si uděláš někde v lese přístřešek, večer opustíš tábor a přespíš v něm. Pro třetí orlí péro zmizíš z tábora ráno před úsvitem a přes den musíš několikrát pozorovat, co se děje v táboře a nesmí tě nikdo spatřit. Někdy se na tebe pořádají hony. Když tě někdo spatří, máš smůlu. Minulej rok jich to zkoušelo pět a povedlo se to jen Tygrovi,“ zakončil tlouštík a pokýval hlavou. „ „A k čemu je to dobrý?“ zeptal se Moula. "Dostaneš odborku Tři orlí péra, kterou si přišiješ na rukáv, aby všichni věděli, čím sis prošel. Můžeš zapalovat oddílovej táborák, vytahovat ráno vlajku a podobný věci. Chci to letos zkusit," řekl tlouštík a nervózně se poškrabal na zádech. „Na něco jsem zapomněl,“ zvolal tlouštík a v očích mu zahořelo. „Když všechno splníš, čeká tě ještě zkouška bolesti. Náčelník tomu říká viniciační obřad nebo co. Prostě si přes den nařežeš pruty z lísky, večer se udělá obrovská hranice a sejde se celej oddíl. Svlečeš se do půl pasu a stoupneš si zády k Náčelníkovi. Ten si z těch prutů, který mu dáš, vybere tři nejpružnější. Pak má proslov a za každé Orlí péro, které si získal, tě švihne přes záda. Nesmíš ani ceknout.“ „Brrr,“ hlesl Moula a slabě se otřásl. "Večeřé!" zaburácel táborem Náčelníkův hlas. "Vem ešus a dem, než bude fronta!" vykřikl tlouštík, odhodil časopis, uchopil připravené nádobí a ztěžka vyběhl ze stanu. Moula se musel chvíli v kufru přehrabovat, než ešus našel. Když vylezl ze stanu, slunce ještě vykukovalo zpoza smrků a náměstíčkem mezi stany se linul dlouhý bubnující had. Z jeho hlavy na něj vehementně gestikulovaly jakési ruce. Patřily Zubovi.

---