Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDýky osudu
12. 11. 2007
0
0
522
Autor
Dobert
Dýky osudu:
Kráčel jsi sám,
po pás zanořený v žalu,
toužil jsi po nějakém věcném daru,
s duší, jenž byla v boji zápalu.
Ten rytíř na statném oři,
přejíždí stále sám,
po světě, ten se boří
a dýka bodá do jeho ran.
Teď přišel jsi k rozcestníku,
na výběr je levá nebo pravá,
Jedná přidá další dýku,
druhá? A co ta druhá?
Ten rytíř na statném oři,
má výběr na brnění svém,
na jednou konci bude se topit v moři,
a co na druhém?
Stojíš, jak morový sloup,
stále nevíš, kam máš jít,
čím dál do mozku hloub,
na jedné straně citů smrt, ta druhá říká: "Žít!"
Ten rytíř na statném koni,
vybral si, tam vyjel, vlevo cestu,
slyšel snad srdce zvony,
že rozjel se k lásky městu?
Milován snad budu?
Snad se jen budu smát,
nebo budou mi zas lhát?
Vyhnout se jednou...na párkrát
/smutku osudu /
Ten rytíř na statném koni,
vjel do města lásky,tam zabořil píku,
však opět zklamán, stejně jak vloni,
vracel se stále k rozcestníku!!!
/ proč se věci stále opakují dokola, ani kříž kostela, ani matná postava, ani křídla anděla, ani krásná dálava, ani květy Baudlaira, ani štípanec komára, ani Ježuch nebo Santa, ani kola od trabanta..., ani papoušek pravý, neee...ty dýky nikdo nezastaví!!!
Na hřbitově květy položené...
...pomalu usychají...
snad byly vůní omámené...
i mrtvoly se strachem chvějí!
Jaký tys měl život,
zbloudils do ledových vod
a hořkostí osudu, zmrznutý...
cítils jen chlad....chlad, cos znal celý život /