Motýlí poprvé je i naposledy...

Milujem se potiše

a ty mě jemně hladíš,

motýlí křídla lechtaj mě na břiše

mou nevinnost svádíš.

Lilie ve váze září v barvách duhy

říkáš mi:“ Lásko, jsi jediná kterou mám…“.

Kreslíš mi po zádech podivné kruhy,

jako bys zapomněl, jak dobře tě znám…

Usmíváš se, ale po tvář ti stéká slza

Poprvé je zároveň i na posledy a oba to víme,

pravda je občas vyzýavá až drzá

a zbytek života o sobě se smutkem sníme…