Cokoliv za něco jiného

Až se jednou po bradu potopíš do egoistické bouře,

slova se ti zamotají, o dlažbu se roztříští smích,

konečně přestaneš nadávat údělu jako starý couře

sbalíš své nakyslé srdce, přečteš vzkaz pověšený na dveřích.

Nekoukej kolem, mrkni se do sebe, to život se ti směje,

ráhnoví bíla nepropadá černu jen tak bez příčiny,

proč jenom když je ti nejhůř křičíš: „Bože, zle je“

kdy se ti sevře v krku při zahučení emoční meluzíny.

Černá zákoutí a bubáci tvé duše ti nahánějí strach,

ale neboj, tak jako v každém, i v tobě dobro doutná,

vstane zase do života, byť už ustlal jsi mu na márách,

probudit ho může třeba soucit s mrzákem nebo lásky loutna

a pak už tě nečeká nic tak strašného

snad jen vyměnit cokoli za něco jiného.