Tobě co znáš má zákoutí

Pamatuji si všechna slova co jsi mi - lásko - věnoval byť otřepaná pro mě nová o touze dlouze oplakané snech plných hrůzy a tak dál ... o tom že jsou i jiné ženy ti nablízku jak nohsledi o zákoutích tvé duše ale nic - povrchnice - nevědí a přesto jaksi rozervaně budou se prát /jak nesmyslné!/ za storno ztrát ničemně sešitými rýmy že vždycky plné říkal jsi mi bude už tvoje srdce té bohyně s duší dítěte

---