Monolog

Čímpak je to, nevím čím, že když číslo vytočím, nikdo se mi neozývá; co jiného mi pak zbývá, než dál držet sluchátko, věřit, že už zakrátko druhé v dáli rychle zvedáš, zvědavost ti spáti nedá, chceš mě slyšet, šeptám – kéž monolog si vyslechneš. V duchu brebtám, veršuji, chci říct, že tě miluji, cosi ale hrdlo dusí, vyznání jít z tebe musí a tak čekám další rok, že uděláš první krok.

---