Soutěžní dílo 156

Fajn. Takže víme, že autor je schopen všímat si okamžiku, a to vcelku půvabně. Co nevíme je, proč si nepřečte alespoň základní definici haiku jako formy.

Třešně a bláto mi nějak nejdou dohromady.

haiku se dílo podobá, ale není dotažené ani formálně, ani obsahově

nedomalované

viz katugiro a jinak důležitá námitka, třešně nevoní, pokud nezaboříš nos do květu (skoro všechno má z bezprostřední blízkosti alespoň slabou vůni, i větvička), necítíš nic, věř mi, zkoušela jsem to mnohokrát...chodívám s nosem od pylu;))) haiku musí být věrné, odpozorované, nemůže si dovolit podobné věcné chyby jinak je to velmi příjemný obraz

název je navíc, předbíhá čtenářovy smysly navíc se mi jeví i upřesnění k řece jinak ale slušné, velice slušné

Mně to nepřijde obyčejné, výhodou takhle sevřených útvarů je, že čtenáře přinutí zabrzdit a tenhle obraz je průzračný. Pro haiku by, myslím, byla dost nedůležitá "cesta k řece", stejně jako název - i když vnucuje už specifickou atmosféru... a něco tomu ještě chybí, nějaký okamžik, drobnost, nevím.

Příliš obyčejný obrázek. Tedy, jen obrázek, skrze který to nevede dál než k řece :-).