Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se#2# o láske
Autor
dandan
...
Začudovane si prezerám stenu.
Je vylepená obrázkami vysušených mŕtvol.
Vraj estetika smrti.
“Si smädný ?”
“Áno.”
“Môžem si zapáliť ?”
“Na balkóne.”
“Uhm.”
“Včera som ťa našla na medziposchodí a ...”
V ústach mám zdochnutú mačku.
“Áno ?”
“O šiestej večer. “
“Aký je dnes deň ? “
“Streda.”
“Uhm.”
“Videla ťa asi polovica školy.”
Pokrčím plecami.
Z cigarety ma rozbolela hlava.
“Nemáš paralen?”
Zvyšok cigarety znechutene zahadzujem.
Pristáva na konári.
Ešte horí.
“Máš ten paralen ?”
Izba je prázdna.
“Kde si ?”
Klopem na dvere od sprchy.
“Poď ďalej.”
“Vyzleč sa.”
Mlčky prikývnem.
Podáva mi ruku.
Má nádherné ruky.
Ako Botticelliho Afrodita.
V maličkej sprche sa ledva hýbeme.
Umýva ma.
Hladí.
Kus môjho tela len bezmocne visí.
Pokúša sa ma pobozkať.
Odvraciam hlavu.
Nakoniec sa jej to podarí.
Plačem.
Slzy sa miesia s horúcou vodou.
“Milujem ťa.”
“Uhm.”