Kajícná

Polly chce sušenku, kručí jí v bříšku,
nechci jí ublížít, vážně jsem jiný,
rozbiju vajec pár, připravím jíšku,
poctivou polévkou snad spláchnu stíny.

Pohostím papouška, pejska i kočičku,
svůj byt jim nabídnu namísto klece,
vždyť nejsem pejskovrah, fakt ani trošičku,
proč nevěříte? Zkuste to přece.

Co mám jen udělat, abyste věřily,
jaképak pokání tu asi stačí?
Snad stát se manželem nešťastné Godzilly,
či snášet na saku svém trusy ptačí?

Vždyť já bych fakt ani komára nezabil,
jen ať se nasosá, krve mám dosti,
mravence v kredenci nikdy jsem neřešil,
radost mi dělají ti černí hosti.

Teď všem těm zvířátkům, co jsem jim ublížil,
ač jenom obrazně, ve verších sprostých,
velmi se omlouvám, jaký jsem dodnes byl,
mou mysl zaplavil k násilí ostych...