Tichá písnička

Písnička pro jednu dívku

Já na kytaru hraji tichou písničku,
jen pro jednu krásnou dušičku.
Tu písničku hraji každičký den,
dušičce o které snívám rád sen.

Je to dušička čistá jak hedvábí,
která od sebe smutek odhání.
Dokáže se rozzářit jak sluníčko,
které zahřeje u srdce maličko.

Nehraji jen dušičce krásné,
vím že k ní patří i srdce jasné.
Srdíčko které naději rozdává,
když žalem mi duše uvadá.

Má písnička však pokračuje,
vím že kde srdíčko se raduje.
Musí celá osůbka být,
někde tam venku musí žit.

Osůbka je to moc šikovná,
žádná jiná se jí nevyrovná.
Práce se jen tak lehce nelekne,
nikdy před ní na kolena neklekne.

Její malí úsměv je k nezaplacení
a přesto si ho tak málo lidé cení.
Pár jejich něžných slov,
je cennější jak drahý kov.

Když ji člověk na ulici potká,
hlavou se mu plno myšlenek protká.
Že by to byla víla z lesa,
nebo se jen z nebe snesla?

Já dál hrají svou tichou písničku,
její zvuk zaplňuje temnou uličku.
Je to písnička o tajemné lásce,
její nápěv zní v uších sladce.

Zpívám v ní o dívce krásné,
mému srdéčku je vše jasné.
Rád bych ji do ouška šeptal,
rád bych se jí na všechno optal.

K nohám bych jí dal žlutý tulipán,
a dál bych byl její láskou hnán.
Psal bych pro ní básně,
o její nezměrné kráse.

Před světem zlím bych ji bránil,
od všeho zlého bych ji rád chránil.
A kdyby se jí ukázala slza na tváři,
řekl bych jí slova která ji rozzáří.

Na konci písničky zazněl zvonec,
a i básničky se přiblížil konec.
V srdéčku tě mám schovanou,
tak zase u další básničky na shledanou.

---