Frantík

16.11.07

 V 9 hodin ráno Frantíkovi zvoní budík. Otevře oči, a otře je o polštář,  pod svou hlavou. Usměje se. Ví, že je sobota a tak nemusí chvátat do keramičky jako všedně, od pondělí do pátku. Kouká ještě chvíli do stropu. Usne. Zbudí se v jedenáct. Bufátko v domě, ve kterém bydlí, má bohužel o víkendu zavřeno. Příprava snídaně mu proto trvá necelou  půlhodinu a po ohřátí mléka a zalití konrnfejksů se cítí celkově vyčerpán. Proto si zapne televizi, a ještě chvíli kouká na dopolední show plnou pohádek a písniček pro děti. Poté se zvedne, a  schová peněženku do kapsy, jež mu šikovně našila jeho o 5 let starší sestra tak aby na ni mohl kdykoliv dosáhnout. Navíc má u pasu, na pásku, šikovně připevněné háčky. Ty se mu právě teď velmi hodí. Zachytí za ně aktovku, v níž má již připevněné vše co bude dnešním dnem potřebovat. Kdyby tu byla jeho sestra, jistě by mu upravila límec a nasadila klobouk. Ten by však jistojistě na nejbližším rohu ztratil. Musel by se pro něj vracet, a potupně  pro něj shýbat. Tento pohyb mu již v čtyřiadvaceti letech činí takovou námahu, že ho záda bolí často celulou noc, a vůbec nemůže usnout.  Teď tu ale není, a tak nechá límec tak jak je a chystá se ke dveřím. Beztak mu trvalo skoro tři čtvrtě hodiny než se oblekl. Když zamyká, klika mu příjemně studí na nose. Dnes má rande s báječnou dívkou, kterou potkal nedávno, má kaštanové vlasy i oči, a pihatý obličej. Pořád se směje a vždy když se chce Frantík napít, tak mu něžně podává sklenici. V literární kavárně U Skleněné labutě s ní utíká den rychleji a tak se vrací domů celý rozehřátý, a v posteli dlouho do noci přemítá… jak je s ní rád. A jak jednoho večera ve společném loži jí i sebe učiní šťastnou. I o tom, jak by mu to šlo ještě lépe, kdyby byl obdařen horními končetinami.