Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Umírat se smí

21. 11. 2007

1460

Autor

Semipalakva

Předem se omlouvám. Je to zhmotnění pláče, který mi svírá hrdlo několik posledních měsíců.

Sedím sám v práci, svítím si lampičkou, kterou jsi mi nechala. Je to jediné světlo mého života. Měsíce volám o pomoc. Píšu přátelům, starým láskám. Chci s nimi být. Vidět je, slyšet je a nesnít. Nikdo neodpovídá. Maily nechodí, nikdo nevolá. Musím být sám, je to trest. Za chyby, které jsem udělal. Víš, takhle to nefunguje. Neumím vysvětlit proč, ale tohle je všechno špatně.

Miluju koťátka, tak jak jsme je měli rádi spolu. Miluju hvězdy a hledám tu, na které jsme se chtěli jednou potkat. Vzpomínám na svíčky, na jeskyni. Všechno je zničené, ztracené a nic se nevrátí. Jen naše vzpomínky se vracejí ve chvílích, kdy si uvědomíme krutost života.

Láska je tak krásná. Je to dar, který nám dovolí zapomenout na naše trápení. S láskou hledíme dopředu. Zapomínáme na ztracená místa, ztracené prstýnky a uschlé květy. Láska hory přenáší. A proto jsem teď jako z kamene. Stojím na jednom místě a nemůžu se pohnout. A navíc jsem ztracený. Je tu jen malé světlo, které mi zbylo i když se nebojím tmy. Ale je od tebe a ještě trochu hřeje.

Myslím na lži, na ublížení, na krádeže citů a těl. Myslím na padající hvězdy a nesplněná přání. Přemýšlím jestli je Ježíš cestou k bohu, tak jak mi to říkali, ale já přeci v boha věřím, ale nevím jestli ho miluji. Miluji rodiče, miluji bratra, miluji tebe. Miluji také boha?

Bolí tě kyčle a lžeš mi proč. Je to od jeho "lásky". Nezeptal se jestli nejsi milována, prostě mi tě vzal a ty jsi podlehla. A já nenávidím Prahu, nenávidím sex, nenávidím sebe, zato co jsem a jaký jsem.

Kolikrát může člověk mít rád opravdu z lásky Dvakrát nebo třikrát Já miluji jen jednou.

A tak chodím venku v tenké bundě a skrývám svou zimu a beru jí jako trest. Chci být nemocný a umřít. Chci mít zase zimnici, té se nevyhnu. Neumím si vzít život, ale rád umřu v náruči přírody. Ať je na mě krutá tak, jak sama uzná za vhodné. Ještě pár dnů, cesta do Vídně a pár dluhů. Chci zjistit jak kruté jsou vánoce bez tebe má lásko. Ale narozeniny bez tvého polibku a pohlazení už nechci.

V prosinci jsem tě našel má lásko a v prosinci se ztratím. V únoru jsem tě našel má lásko. A únor nepřežiju. Stalo se spoustu věcí špatně. Oba to už víme. Nejde to vzít zpátky, když jeden z nás nechce. A ten, kdo je sám by měl odejít a přát ostatním štěstí.

...
poklekám do písku a beru tvou stopu s nápisem lásky
písek mi propadává mezi prsty
a zoufalství, které mě zaplavilo se mění
v tisíce pocitů, které dusí
a já se ztrácím
...

mám vás všechny v sobě, nemohu se nabažit :-( už to nejde