Druhá šance

Jako malý West Highland White terier jsem žil v chovné stanici. Ano, výstavní šampioni a nejslavnější westíci historie se většinou narodili tady. Ale kdyby jste jen věděli, v jakých jsme se sestřičkami a bratříčky žili podmínkách. Byla to spíš velkotovárna na psy, něž přívětivá chovná stanice, vonící domovem, bezpečím a láskou ke psím miminkům. Zrezivělé klece 50x50 cm pro jedince, porodní bedny nevydezinfikované, k jídlu zbytky od prasat a krav, mnohdy vůbec nic. Dobře se tu mněl jen ten, kterého si těsně po porodu zamluvil někdo majetný. Já z těch šťastlivců nebyl. PP na mě nevyšlo, a tak jsem byl ta největší spodina. K jídlu jsem jako větší dostal skleněné rozdrcené střepy! Ne, nedělám si legraci, ta ženská byla moje noční můra. A nejen moje. Po té, co do mě ty střepy násilím narvala, ani se neuráčila mě vzít k veterináři.Skončil jsem s pořezaným žaludkem a jinými vnitřnostmi. Už jsem si myslel, že tenhle svět nezvládnu a vtom mi svitla, přece malá naděje. Do naší chovné stanice měl přijet postarší pán, vybrat si štěně. Nadešel posvátný den. Všichni jsme byli vypuštěni z klecí do návštěvních prostor. Vyběhl jsem z klece do stinného rohu. Tam jsem si lehl a koukal, jak se pán rozhoduje mezi sestřičkou a bratrem. Už si skoro vybral, ale najednou se za ním vynořila sympatická, asi 11-letá dívka, s ohromným utrpením v očích. Pomalu se sunula k sestřičce. Ale přešla ji! Nevěřil jsem svým očím! Mířila ke mně! Nemohl jsem se pohnout. Rozřezané vnitřnosti pálily jako čert, jen jsem ji pozoroval. Došla, čupla si ke mně, něžně mě pohladila a začala mi vyprávět, že jí zemřela jezevčička Tlapka. Její děda se rozhodl jí koupit nového pejska, ale ona prý jiného nechce. Smutně jsem sklonil hlavu. Vždyť jsem byl tak blízko! A teď....Zvedla mi hlavu a podívala se mi do očí. V jejích očích bylo ohromné zklamání." Podívej, děda si asi už vybral tvou sestru. Ale já ji nechci." Do očí mi vhrkla slza. Ona mě s mým ohromným údivem opatrně zvedla. Donesla mě k dědovi a podíval se na něj. " Ale, Wendy, podívej, vždyť je celý vyhublý, smutný a asi brzo pojde....Podívej, taková krásná fenečka by byla lepší, ne?" "On, mě potřebuje..." U oka se jí utvořila veliká slza."Vždyť jinak nepřežije." A podívala se na mě. Dodala:" Dědečku, já jiného nechci. Všem jsem se dívala do očí. On se dívá jako Tlapka. A já nebudu nikdy mít ráda nikoho jiného než moji Tlapinku ." A beze slova odešla k autu. Se mnou v náručí otevřela dveře a podívala se tázavým, smutným pohledem směrem k pánovi. A ten řekl té noční můře, že si bere mě. Zašklebila se:" A opravdu nechcete nějakého jiného? Tenhle vořech vám bude na nic, nemůžete s ním ani na výstavu..." "Ne." Víc jsem neslyšel. Wendy zabouchla dveře, na klín si dala měkkou deku, položila mě na ni. A šeptala mi, že už to je dobrý atd............... Poprvé v životě jsem jsem ucítil hřejivou lásku, něžné pohlazení a dostal jsem krásné jméno: Kimínek... Wendy je převtělený anděl. A oni mi ji z nebe jistě poslali, jako drahocennou, druhou šanci!..........