Pravda bolí

Dneska jsem potkala po delší době kluka, na kterým mi po dlouhé době fakt záleželo.. Po rozhovoru s ním jsem si ujistila jednu věc a to že pravda bolí... Není to žádný skvělý dílo, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat....

A je to tady, měli bychom si hrát na lásku, vyskládat svý jména na pláži z oblázků... Ale místo toho sedíme a koukáme na sebe... Není to jak dřív, když  jsi mi  vtíral rosu do vlasů... Smál jsi se mi pihám a já té tvojí šiltovce na křivo... Už se spolu nedíváme v noci na nebe.... Nehledáme velký vůz, už nehledáme ani Měsíc...  Byl to večer, večer plný hrůz, když jsi mi v klidu řekl, že můžu jít.. Nevím, co se mezi námi stalo, co jsme si udělali, ale najednou je to všechno pryč.. Naše noční nájezdy na benzinku, do  rána pařba a na druhý den fajty na fotbálku... Teď mi v klidu řekneš, že jedeš od svojí... A čekáš co, jestli mě to zlomí? Nechávám si chladnou a milou tvář, ale vevnitř řvu a dupu jak malý dítě. Ti nic nepoznáš, v klidu se rozloučíš a jedeš dál.. A mě v hlavě rotuje jen jedna věta... Pravda bolí....

---