Ty

Nevím, zdá se mi to snad?

Něco mi říká, že nesmím se ptát.

Ty jako přízrak ke mně se plížíš,

chvíle, kdy mluvit s Tebou budu, se blíží.

Chtěla bych ji oddálit,

avšak čas se bohužel nedá zastavit.

Já ptám se Tě: „Jak se máš?“

Ty mi neodpovídáš.

Před očima pomalu mi umíráš.

Já říkala Ti, abys toho kouření nechal,

tys mě však neposlouchal.

Nebyla jsem jediná, kdo ti to říkal,

jenže seš tvrdohlavej a na nikoho jsi nedal.

Pořád jen tu svou sis mlel,

život se ti krásně děl,

jenže k tvrdším drogám jsi přešel

moc přátel jsi v tý době neměl.

přišel jsi o svý přátele,

no, netváříš se moc vesele.

Kde je ta doba, kdy ses smál?

Kde jsou ty časy, kdy sis rád hrál,

se slovy, tys skládal básně,

proč skončilo to, vždyť četly se tak krásně.

Kde jsou ty časy, kdy vesele jsi žil?

Kde jsou ty časy, kdy denně střízlivej jsi byl?

Ty drogy a chlast tě zkazily,

na krásné chvíle s tebou vzpomínky jen zůstaly.

Já chci Ti říct,

že v mým srdci jsi zůstal.

Už nechci jen snít,

že ses z toho svinstva dostal.

Víš, že na mě se můžeš kdykoli obrátit,

ale nesmíš tý nabídky zneužít.

Troska se z tebe stala,

nevnímal jsi, že většina lidí s Tebou jenom hrála.

Psychicky ses zhroutil, na dno sis sáhl,

nebyl nikdo, kdo by Ti pomohl, kdo by pomocnou ruku vztáhl.

Zůstal jsi v tom sám.

vím o čem mluvím, tu situaci znám.

Když přátele už nemáš žádný.

No tak, seber se a hlavu zvedni.

Začni znova, to se může.

Ale musíš chtít sám,

jinak Ti nikdo nepomůže.