Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmlouva s Ďáblem
Autor
PlusMínus
Ach bože chraň mě! Ty oči! Udělám cokoliv jen aby už tu nebyly ty oči. Cokoliv! Nechal bych své tělo tisíckrát spálit, nechal bych se ukřižovat, jen ať už nemusím snášet ten pohled, tu čerň vypalující se do mého těla. Jsou celé černé, jak může mít někdo takové oči? Bože chraň mě!
Podává mi nějakou listinu. Přidal k ní pero. I lahvička na inkoust tu je. Ovšem prázdná! Podává mi také nůž! Nechápu jeho úmysly, ale na tom nezaleží. Jen abych už se nemusel dívat do těch očí! Bože chraň mě! Co s tím nožem chce dělat? Stačil jsem jen vydat výkřik! Taková bolest! Trefil se přesně! Bože jak přesně? Takhle se žádný člověk trefit nemůže! Řez tak přesný že krev stéká po mém zápěstí jen na ten papír. Konečně mám možnost si přečíst co tam stojí. To je divné. Vůbec nerozumím tomu co je tam psáno. Opět na mě pohlédl. Pochopil jsem! Rychle škrábu svoje bezcenné jméno na ten papír! Vytrhl mi ho z ruky! Něco na něm sleduje.
Jak to mohl dokázat všechny ty věci zmizely! V jednom momentě byli pryč! Kde to jsem? Co je to za místo? Jen černo všude tma! Uprostřed toho dva malé červené plameny! Přibližují se! Blíž! A blíž! Už jsou skoro u mě! Zkouším utéct! Ale ať se otočím kamkoliv jsou tam. Zastavil jsem se! Na tomto místě mu neuteču! Stojím hrdě! Postavím se tomu!
Bože to je on, ale namísto těch černých očí, které připomínaly temnou, nicotu, prosté slovo nic. Jsou dvě rudě žhnoucí oči! Jako kdyby hořely! Ledové plameny olizující jeho panenky! To není možné! Pohlédl na mě! Jen takový nepatrný posměšný pohled! Přišel blíž! Stojí přede mnou! Dívám se mu do těch jeho očí! Chci uhnout ale to nejde! Nejde to vidím jen ty dva ledové plameny!
Znovu se začal smát! Tentokrát ale více, a hlasitěji! Směje se pořád! Ten smích mi zní v hlavě, jako kdyby mi ji chtěl roztrhat! Jako bych už nikdy neměl vidět denní světlo.Jako bych už nikdy neměl milovat. Jako bych právě umřel. Už to přestalo! Konečně.
Otočil se. Už to nemusím snášet. Už nevidím ty oči! Mírně pootočil hlavu a ledovým hlasem jako smrt prohlásil: "Vítej v pekle, odtud není cesty ven!"