La belle Muse...

                   Ó, múza...

Jak jen vrtošiváje tahle La Dame...
S námi si dělá, co se jí zamane.
Jednou tě políbí a vláhou zvlhne její klín...
Podruhé se uchichtne a nezbyde z ní než kouřný stín.
Jak vlaštovka, co nebem letí dál...
Odlesk snu, co tal dávno se ti zdál...
Krásná až dech bolí.
Čí tuto noc bude, jenona sama si zvolí.
Tančí a tebe mrazí...
Když do snů po špičkách ti vchází...
Zvláštně...Tak, jak jen ona to umí, se usmívá...
Očima laní se na tebe podívá.
Vlasy jako bouře víří...
Mračna, co mnoheem dál než za obzor míří.
Hlasem Sirén k tobě šeptá...
A rozum tvůj už ns nic se neptá.
Neodoláš, nemáš sil...

Ani Bůh ani Ďábel by tě teď nezastavil.
Strhneš jí k sobě, divoce líbáš... Až k nepřečkání...
Ne, jí se žádný neubrání.
Se smíchem ještěrky hlavu zvrátí...
Všechno, co má, dnes večer dá ti...
Však jen pro tuto chvíli její duše s tvojí splývá...

Jen pro teď tipatří tahle žínka divá.
 Všechny tvé sliby do jednoho ti vrátí...
Dřív než se v prvních červáncích ztratí...
Proklouzne jako dým... Nemá stání...

Marně jí budeš hledat za svítání.
Je jako vážka, co koždá síť ji mine...
Víla, co do lesů tě zavede a tam se stíny splyne.
Záblesk, co mlhou jen se mihne.
Motýl, který tvé pavučině se vždy vyhne.

Jako to nejvzácnější koření ona voní...

A ráno... Ráno jen ta vůně zbyde ti poní.
Když po ní teskneš, jen směje se... Děvka i světice...
Moc dobře ví, po čem prahneš nejvíce.
Tvá vyznání jak korálky ve větru poztrácí...
Oheň svých žil, cos jí dal... Zpátky ti nevrací.
Tvou lásku milostivě dnes přijímá...
A zítra jíného už zas objímá.
Utíká od tebe... V dáli jak přízrak mizí...
Utíká od tebe... Do náruče cizí.
Ne, hlupáčku, ty nejsi jediný... Nejsí sám...

Kdo jen jí chtěl by být milován.
Taková krása, co duši ti mění...
Ta z tohoto světa není.
Marně je ji chtít...
Takovou jako ona žádný napořád nemůže mít.
Tenhle květ nezvadne... Mráz ho nespálí...

Ty oči nezhasnou... Bolest je nezkalí...
Věčná a zářivá...
Jako slunce, když rosou chodívá...

Však třeba jednou se ti vrátí zas...

V nočnícm tichu zaslechneš, jak volá její hlas...
A pak náhle před tebou bude stát... Jak nikdy krásná...
Jak na nebi poslední hvězda jasná.

Do vlasů ti bude vplétat šepot zas...

A možná proto vás dva aspoň na chvíli zastaví se čas.

Třeba... Kdo ví...
Ona je jediná, kdo na to ti odpoví...
A třeba dřív než k ní ruce vztahneš, zmizí ti zas...

Ne, můza ta nenosí cudnosti pás...