Krypta pro Tělo

Je pustá noc. Mrtvá. Bez dechu a myšlenky, bez úderu srdce. Jen slzy. Slzy otupělých, umdlívajících dní, z nichž čiší šeď a beznaděj. Obzvlášť jednoho dne. Dnešního.

  Bylo šeredně a zataženo. ty nejčernější myšlenky se promítaly v hlavě jena za druhou, pohled při nich stál v jediném mrtvém bodě; sluch a mysl otupěly, rty zůstaly němé a křivily se úzkostí a žalem.

  Zponenáhla se ze směru odněkud od kolejí ozval zběsilý výkřik do tmy. Po kraj plný zděšení a křečovité bolesti, hrůzy, a prázdnoty; utlumený průčelími nehnutých, němých domů, a pak, párkrát opětován, zanikl v temnotě osiřelé noci.Mrtvé. Bez dechu a myšlenky, bez úderu srdce.

  Den utekl jako voda a i večer už nabírá konce. Nastává další noc. Pustá, jako minule. Mrtvá. Bez dechu a myšlenky, bez úderu srdce. Nikdo se neodvažuje ven. V celém bloku byl vypnut proud. Je tma. Už nikdo nekřičí.

  A kdyby snad, přece jen, mne už to nevyruší. Zanikám v temnotě osiřelé noci. Spím. Mrtvá. Bez dechu a myšlenky, bez úderu srdce.