Budeme jen přátelé...

Kdysi jsem lásku proklínala, přála jsem si nevěřit v ní. Hodně přátel jsem měla, já však nechtěla být s tím ani s ním. Srdce prázdné jsem měla, neměla jsem pro koho žít. Na lásku jsem už dávno zapomněla, však pořád sama nechtěla jsem být. Teď jsem potkala Tebe, život se mi náhle změnil. Byla jsem u sedmého nebe, už jenom když jsi se o mě zmínil. Srdce zrychleně mi bilo, ruce se mi potili. S Tebou se mi všechno tak strašně líbilo, v břichu jsem cítila motýli. Miluji Tě, teď už to vím. A Ty mě snad taky? Sama si odpovím, máš mě rád jako Tvoje kamarádky. Budeme jen přátelé, co Ty na to? Tahle věta zničila mi život. Proč pořád musím myslet na to? Úsměv proměnil se v brekot. Proč to tak bolí, proč? Láska nám zničí život, ale bez ní nelze žít. Rozum mi říká stůj, srdce však skoč. Po lásce každý touží, bez ní nelze být.

---