1. 12. 2007

Včerejšek házím za hlavu,

šlo o pár bezvýznamných slov,

bezvýznamných pohledů

dotyků, vášní...

Co zůstalo?

Ostuda a zahanbení,

příkoří, která nejdou vzít zpět...

Klečet v tom prachu ještě chvilku

nechat se vláčet tvým odmítnutím

brečet a křičet...

Ale já věřím,

že to bylo z rozumu,

 víry v lepší zítřky,

v můj čistý rozum

a naše přátelství

když vrátíme se k sobě

o sobotě

a snad budeme moudřejší...

Zbývá říct díky,

díky za těch pár tahů z cigarety,

díky za ty slzy,

které zůstaly ti v dlani,

díky za pohrdání...